Matematicky řešení rovnováhy nalezneme v průsečíku křivek SP a DG
SP: πt = πet + g.Ŷt + zt
DG: Ŷt = ŷt – πt + Ŷt-1
πt = 1/(1+g) [πet + g(ŷt + Ŷt-1)]
Ŷt = ŷt – πt + Ŷt-1
Poptávková inflace
Předpokládejme, že ekonomika je v rovnováze – výstup na úrovni potenciálního produktu, tempo růstu nominálního produktu je stejné jako očekávaná míra inflace (obojí 10 %).
Centrální banka provede monetární expanzi, která zvýší tempo růstu nominální agregátní poptávky o 5 p.b. Toto opatření povede k růstu nominální poptávky na 15 %. Jak se toto zvýšení promítne do reálného výstupu a inflace?
Růst agregátní poptávky vyvolá posun křivky DG nahoru. Růst nominální AD o 15 % vyvolá na trhu statků, při dané očekávané míře inflace, převis poptávky nad nabídkou. Dojde tedy k růstu cenové hladiny (nad očekávanou úroveň) a tedy vyšší míře inflace. Firmy jsou při vyšší míře inflace než je očekávaná míra ochotny vyrobit více – s růstem inflace nad očekávanou míru poklesla reálná mzda. Naráží ovšem na bariéru plné zaměstnanosti. Nabídnou tedy mírně vyšší nominální mzdy (např. vyšší o 12 %). Zaměstnanci růst nominálních mezd (nad očekávanou 10% úroveň - π e=10 % ) interpretují jako růst mezd reálných a jsou ochotni nabídnout více práce. Reálný produkt tedy roste za úroveň potenciálního produktu, roste také míra inflace.
Žádné komentáře:
Okomentovat