- rozvinutosti kapitálového a peněžního trhu a jejich podmínkách, projevujících se v dostupnosti cizích zdrojů i úrokových sazbách, ochotě investorů nést riziko, ap.;
- finanční situaci podniku, jeho ekonomických a finančních cílech. Podnik se stabilním vývojem tržeb a zisku si může dovolit vyšší dluhové zatížení, naopak podnik s odbytovými potížemi musí další využití cizích zdrojů pečlivě zvážit;
- subjektivních postojích podnikatelů nebo manažerů a jejich schopnosti nést a čelit rizikům, neboť použití cizích zdrojů může zvýšit výnosnost vlastního kapitálu, současně však zvyšuje i rizikovost podnikání.
Optimalizace struktury finanční základny
- je jedním z nejvýznamnějších finančních hledisek podnikatelského rozhodování. Za obecně přijatelnou lze označit zásadu, že vlastní kapitál podniku by měl převyšovat cizí zdroje, které si vypůjčil a které je nutné splatit. Nízký poměr vlastního jmění k majetku je často považován za výraz finanční nestability, resp. ohrožení stability v důsledku přílišného spoléhání na cizí kapitál.
Základním kritériem při rozhodování o struktuře finanční základny by měly být náklady spojené se získáváním příslušného druhu finančních zdrojů. V této souvislosti se používá také termín cena kapitálu za kterou je u cizích zdrojů považován úrok z úvěrů, obligací a dluhopisů a výše zisku, respektive dividenda na 1 akcii u vlastních zdrojů.
Žádné komentáře:
Okomentovat