Vyvstala však otázka, zda může dojít k obchodu mezi dvěma zeměmi v případě, když jedna z nich neprodukuje žádný výrobek levněji. Tento problém vyřešil D.Ricardo a jeho zákon komparativních výhod.
Ricardo došel k závěru, že ve výše uvedeném případě může dojít k obchodu mezi oběma zeměmi a ke specializaci, z níž obě země profitují v případě, když země, jež nemá absolutní výhodu se zaměří na výrobu a vývoz toho zboží, při jehož výrobě má, ve srovnání s druhou zemí, nejmenší nevýhodu, respektive specializuje se na tu produkci, kterou produkuje levněji než jiné domácí produkty.
Ricardův přístup bývá označován jako jednofaktorový model mezinárodního obchodu. Tento přístup byl ovšem napadán s ohledem na to, že výroby se účastní všechny faktory, nejen práce a navíc, práce sama není homogenní.
Vyvstal tak problém, jak poměřovat statky, k jejichž produkci je třeba více faktorů a jejichž složení je proměnlivé. Tento problém vyřešil G.Haberler se svojí teorií komparativních nákladů. Ukázal, že náklady daného statku představuje množství jiného statku.
Žádné komentáře:
Okomentovat