Kategorie nákladů a užitků je potřeba především rozdělit na reálné a peněžní. Za reálné užitky se považují ty, které získávají koneční uživatelé veřejného projektu. Odrážejí přírůstek blahobytu společnosti, který se porovnává s reálným nákladem převedení zdroje z jiného použití. Peněžní náklady a užitky vznikají v důsledku změn v relativních cenách, které se projevují při adaptaci ekonomiky na poskytované veřejné statky a na změny ve struktuře poptávky po zdrojích. Výsledkem je, že narůstají zisky nebo ztráty některých jednotlivců, které jsou však vyrovnávány ztrátami nebo zisky, jež pociťují ostatní. Neodrážejí čisté náklady nebo užitky pro společnost jako celek. Je nutné počítat s reálnými užitky a náklady, zatímco peněžní změny by neměly do hodnocení vstupovat.
Reálné náklady a užitky se dále dělí na přímé a nepřímé. Přímé (neboli prvotní) se těsně vztahují k hlavnímu cíli projektu, zatímco nepřímé (neboli druhotné) jsou v podstatě vedlejším produktem. Jak přímé, tak i nepřímé užitky a náklady by měly být do výpočtů hodnocení projektu zahrnuty.
Velmi významné je rozdělení nákladů a užitků na tzv. “hmotné” a “nehmotné”. Tato terminologie může poněkud zavádět. Kritériem tohoto dělení je skutečnost, zda lze nalézt pro daný náklad či užitek na trhu cenu. Termín “hmotný” se používá pro užitky a náklady, které lze oceňovat na trhu. Ostatní, které takto oceňovat nelze, označujeme za “nehmotné”. Kolektivní statky jako častý produkt veřejných projektů patří právě do kategorie nehmotných užitků. I některé fakticky soukromé užitky (zdraví, život, volný čas) lze v peněžních jednotkách vyjadřovat jen velmi obtížně. Přesto by do analýzy měly být zahrnuty. Pro jejich oceňování se v některých případech používají nepřímé způsoby ocenění.
Žádné komentáře:
Okomentovat