Při analýze trhů práce se rozlišují tři rozdílné typy nezaměstnanosti, a to:
a) Frikční nezaměstnanost, která vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi místy či pracovními příležitostmi. Svoji roli zde hraje i nedostatečná informovanost osob hledajících práci o nabídce vhodných pracovních příležitostí.
b) Strukturální nezaměstnanost, tzn. že profesní segmentace nabídky na trhu práce není v souladu se strukturou poptávky po práci. Jedná se o příčiny, jejichž vliv se prohlubuje s technickým pokrokem a různou dynamikou vývoje jednotlivých odvětví.
c) Cyklická nezaměstnanost, která souvisí s cyklickým kolísáním výkonu ekonomiky. V období hospodářských poklesů tato složka narůstá, naopak při růstu výkonnosti ekonomiky je potlačována.
K těmto typům můžeme ještě přidat sezónní nezaměstnanost, jež působí na vývoj nezaměstnanosti a růst nabídky práce v určitých časových obdobích.
Od vydání Keynesovy „Obecné teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ (1936) se rozlišuje tzv. dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost. Dobrovolná nezaměstnanost znamená, že je upřednostněna nějaká jiná aktivita a tedy volný čas před konáním práce. Nedobrovolná nezaměstnanost vzniká v případě převisu nabízené práce nad poptávanou prací – ti, kteří jsou ochotni pracovat při dané mzdové sazbě, nemohou práci sehnat, není pro ně pracovní příležitost.
Žádné komentáře:
Okomentovat