Homogenní strukturu je možno charakterizovat následujícími znaky, které současně postihují obraz výrobní jednotky:
a) firmy působící v jednotlivých odvětvích byly srovnatelné co do velikosti kapitálových statků a objemu produkce, i pokud jde o úroveň používané techniky a technologie. Existující rozdíly byly řádově nevýznamné;
b) postavení firem bylo labilní (vratké), neboť firmy dodávaly pouze malou část celkové nabídky odvětví. Odtud byla odvozena jejich silná závislost na trhu;
c) tržní cena byla pro firmu jednoznačně objektivní veličinou;
d) množství kapitálu potřebné pro podnikání v jednom odvětví, umožňovalo podnikat i v jiném odvětví. Protože neexistovaly zábrany vstupu do odvětví, byl tím usnadněn přesun kapitálu mezi odvětvími;
e) z hlediska organizační podoby firmy bylo typické, že firemní kapitál byl rodinným kapitálem a činnost řídil vlastník kapitálových statků.
Uvedené podmínky nutně orientovaly činnost firmy na posilování stability, konkurenceschopnosti, růstu tržního podílu. Působil tlak na přeměnu úspor v tvorbu kapitálových statků (investice). Vytvářely se tendence na:
a) růst objemu kapitálu potřebného k podnikání;
b) růst vybavenosti práce kapitálem (růst kapitálové intenzity) = substituce práce kapitálem;
c) snižování počtu firem v odvětví, růst prosperujících firem se uskutečňoval likvidací (zánikem, pohlcením, odkoupením) firem, které v konkurenčním boji neuspěly.
Žádné komentáře:
Okomentovat