Ekonomická teorie chápe motivaci politiků zjednodušeně jako snahu udržet se na privilegovaném mocenském postavení a z toho plyne i motivace “zavděčit se voličům, resp. některým jejich skupinám.
Mnoho politiků nepochybně jedná ve svém vlastním zájmu. Ovšem ne všichni politikové jednají vědomě ve svém vlastním zájmu: někteří věří, že takto pracují pro veřejné blaho. Ovšem tento termín není zcela jasný - tj. jak má být interpretován pojem "jednání ve veřejném zájmu (pro veřejné blaho)" když existují alternativní názory na to, to je veřejným zájmem a zde (podle Aroowa zákona nemožnosti neexistuje způsob důsledného vysvětlení těchto rozdílů. Co je ale jasné, že když se ohlédneme zpět zjistíme, že mnoho politiků, kteří tvrdili, že postupují v souladu s veřejným zájmem a vytvářeli politiku zastávali taková stanoviska, která se s postupem času nejevila většině pozorovatelů jako jednání v zájmu veřejnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat