Představa, že kapitál zaměstnává práci, vedla Milla k výroku, že poptávka po zboží není poptávkou po práci.“ – při kapitálu jakožto mzdovému fondu.
kapitalisté nemohou zaměstnat více práce, než kolik činí jejich mzdový fond – kapitál, použitelný k výplatám mzdových záloh.
Co se stane, zvýší-li se spotřeba zboží? Klesne mzdový fond, neboť bude-li z dané produkce spotřebováno více, zbude na mzdový fond méně (kapitalista bude moci zaměstnávat méně dělníků). Vyšší spotřeba znamenala nižší mzdový fond a ten zase znamenal nižší zaměstnanost.
Mill se domníval, že zaměstnanost je funkcí akumulace kapitálu – mzdového fondu.
Rozdělování mezi mzdy a zisky
Mill akceptoval Ricardovu teorii, podle které byly mzdy dány existenčním minimem a míra zisku byla odvozena od míry výnosu z kapitálu investovaného do nejhorší ještě obdělávané zemědělské půdy. Přesto se nedíval na zisk jako na pouhý přebytek (podle Ricarda), nýbrž jako na náklad. Zisk se skládal ze dvou složek – z úroku, který byl nákladem abstinenci a z podnikatelského zisku, který byl odměnou za riziko a za řídící práci kapitalisty – podnikatele.
Mill chápal růst mezd jako výslednici dvou sil: populačního růstu, který zvětšoval nabídku práce a akumulace kapitálu – mzdového fondu, která zvětšovala poptávku po práci. Mill však později tu teorii opustil.
Žádné komentáře:
Okomentovat