Odmítavý postoj k půjčování peněz na úrok vedlo ve 4.st. k zásahu proti lichvě (duchovní nesměli přijímat či platit úrok) a v 5.st. to bylo rozšířeno i na laiky.
Myšlenky se pak dlouho neměnily, až v 11.st. se začal rozvíjet obchod (i mezinárodní). To vedlo k rozvoji hospodářství, ale také rozvoji ekonomického myšlení.
• Tomáš Akvinský –13.st. - názorné ekonomické myšlení feudální společnosti. Učení o spravedlivé ceně = směna nemá být zdrojem obohacení jedněch na úkor druhých. Cena má přihlížet k nákladům výrobců, nákladům obchodníků a jejich přiměřenému zisku, k daním, clům a jiným poplatkům. Náklady jsou chápány jako náklady na „přiměřené živobytí“ (výše je subjektivní podle postavení).
• Johannes Buridanus – přelom 13. a 14. st. – chápe, že hodnota statku je taková, jakou ji subjekt stanoví.
Ve 13. století zůstával postoj k půjčování peněz neměnný, ale význam peněz rostl. Vzniká konflikt ve finanční sféře mezi dvěmi koncepcemi:
a) metalistická koncepce – hodnota peněz je dána vnitřní hodnotou. Spíše jako prostředek poměřování hodnot. Tato koncepce získala převahu, hlavně u obchodníků, jelikož neměli zájem na tom, aby panovník mohl libovolně měnit hodnotu peněz. A hlavně by peníze pozbývaly smyslu v obchodu mezinárodním, měnily by se jen v bezcenné plíšky.
Žádné komentáře:
Okomentovat