Dalšími představiteli této větve byli: Richardo F. Kahn, Luigi L. Pasinetti, Pierngel Garegnani, Mario Domenico Nuti. Tato škola byla značně heterogenní, tvořili ji zejména ekonomové, kteří ve svých dílech navazovali na J. M. Keynese a na polského marxistického ekonoma Michala Kaleckého.
- V dílech představitelů italsko-cambridgeské školy je Keynesova teorie efektivní poptávky dynamizována, je zasazena do rámce teorie růstu a rozdělování. Rovnováha agregátní poptávky a agregátní nabídky je i zde spjata s rovností úspor a investic.
- MICHAL KALECKI
- Zdrojem pro italsko-cambridgeskou školu byla Kaleckého dynamická teorie efektivní poptávky, která byla v mnoha směrech dosti podobná Keynesově teorii, avšak Kalecki ji na rozdíl od Keynese používal i vrámci své teorie hospodářského cyklu. Jeho teorie byla tedy širší. Důležitou roli má v kaneckého teorii stupeň monopolu firmy (poměr hrubé ziskové marže k hodnotě produktu).
- JOAN ROBINSONOVÁ
- Hlavní představitelka italsko-cambridgeské školy. Hlavním přínosem byla její kniha Akumulace kapitálu a dále Eseje o teorii hospodářského růstu. V těchto dílech rozvinula teoretický přístup jak Keynese, tak i Kaleckého. Její úvahy byly zasazeny do kontextu rostoucí ekonomiky s tendencí k nevyužívání ekonomických zdrojů a vytváření nedobrovolné nezaměstnanosti. Cílem Robinsonové bylo dynamizovat Keynesovu obecnou teorii a dále ji doplnit o teorii rozdělování.
Žádné komentáře:
Okomentovat