- kritizuje myšlenku, že snížení nezaměstnanosti lze vykoupit určitým zvýšením inflace
- využil pojmy: adaptivní inflační očekávání a peněžní iluze
- dospěl k závěru, že krátkodobě pozorovatelná zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností je důsledkem peněžní iluze eko subjektů, které v krátkém období nerozlišují nominální a reálné mzdy a ceny
- adaptivní inflační očekávání = jakmile inflace nějakou dobu trvá, zabuduje se do inflačních očekávání, návrat k přirozené míře nezaměstnanosti není doprovázen snížením inflace na předchozí úroveň, ale inflace setrvává, protože je „zabudovaná“ do očekávání
- Friedman dospěl k závažnému závěru – dlouhodobě neexistuje zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností, existuje jen přirozená míra nezaměstnanosti.Přirozená míra nezaměstnanosti je taková nezaměstnanost, při níž nedochází k akceleraci inflace
- Friedman připisuje velmi nízkou účinnost rozpočtové politice (příčinou je efekt vytěsňování
- Měnové politice připisoval vysokou účinnost v ovlivńování agregátní poptávky a národního důchodu, ale nedoporučoval ji
- kritizoval snahu keynesiánců stabilizovat ekonomiku řízením úrokových měr (doporučil nahradit řízením měnového agregátu – zlaté pravilo měnového růstu)
- je kritikem velkých rozpočtových výdajů, které pokládá za nehorázné plýtvání ekonomickými zdroji
- chtěl zavést negativní důchodové daně
Žádné komentáře:
Okomentovat