NOVÁ KLASICKÁ MAKROEKONOMIE = MONETARISMUS II – na monetarismus úzce navazuje. – R. E. Lucas, T. J. Sargent a R. J. Barro. Ještě více vystupují proti státním zásahům a keynesiánství – hypotéza racionálních očekávání = předpovědi budoucích hodnot ekonomických proměnných, závažná pro současná rozhodnutí. Subjekty mají možnost z cela rozumového rozhodnutí podle změn hospodářské situace. Subjekty nikdy neudělají stejnou chybu dvakrát a chybují jen náhodně a ne systematicky→ vede to ke stabilitě i bez státních zásahů.
EKONOMIE STRANY NABÍDKY – na počátku 80. let – spolu monetarismem teoretickým východiskem tzv. reaganomiky. S monetarismem ji spojuje myšlenka omezení role státu v hospodářství. Ale soustřeďuje navíc na jinou peněžní složku ekonomiky – DAŇOVÝ SYSTÉM - sním spojuje příčiny inflace v 70. letech→ kritika keynesiánství. Podněty k oživování a růstu ekonomiky musí vycházet ze strany nabídky.
Lafferova křivka (LC) – maximální příjmy státního rozpočtu = daňový přínos (tr – total revenue) a míra zdanění (rt – rate of taxation) nesouvisí přímo úměrně. Maximalizovat příjem není možné růstem daní bez omezení – tentýž výnos je možný získat při různých mírách zdanění. Když je sazba v vzestupné fázi→ podnět rozvoje ekonomické aktivity. Když je v zakázané zóně→ utlumuje aktivitu (vznik podzemí ekonomiky). Těmito podněty se pak ovlivňuje nezaměstnanost a inflace.
Žádné komentáře:
Okomentovat