T. obohatil neokeynesiánsko ek. zejména svou teorií portfolia, která je rozvinutím Keynesovy teorie poptávky po penězích. Založil ji na své teorii rizika, v níž zdůrazňuje substituční vztah mezi rizikem a výnosem širokého spektra aktiv včetně peněz.
na rozdíl od Keynese bere T. v úvahu vliv nejistoty (zejména ohledně vývoje kruzů cenných papírů) na chování ek. subj.. Ty si uvědomují riziko ztráty spojené s držbou cenných papírů, které je obvykle přímo úměrné očekávanému výnosu.
Pro ek. subj. je riziko tím vyšší a očekávaný výnos rovněž tím vyšší, čím větší podíl majetku bude mít v cenných papírech. T. vytvořil model optimální struktury portfolia. Ek. subj. volí tu kombinaci cenných papírů a peněz, jež mu přináší nejvyšší očekávaný užitek. Tento očekávaný užitek závisí na jeho subj. ocenění kombinací výnosů a rizik.
T. použil v modelu tohoto rozhodování indiferentní křivky, vyjadřující stejnou užitečnost, jako danému ek. subj. přinášejí různé kombinace rizik a výnosů spojených s držbou cenných papírů.
Ke změně optimální struktury portfolia může dojít v případě změn úrokové míry.
Ek. subj. zvolí tu kombinaci držby cenných papírů a peněz, která mu přináší nejvyšší užitek. Nejvyššího užitku je dosaženo v bodě, kde se přímka výnosů stává tečnou indiferentní křivky.
Žádné komentáře:
Okomentovat