představitelé neokeynesiánství se nesmířili s krizí, do níž se keynesiánská teorie i hospodářská politika dostaly. Závěr 70. a poč. 80. let 20. stol. se vyznačuje usilovným hledáním východisek z této krize. Bylo nutné analyzovat a řešit nové problémy, které nová realita přinesla – především přinést teoretický výklad stagflace 70. let.. Na základě toho bylo pak nutno nalézt nástroje hosp. politiky, schopné současně čelit nezaměstnanosti a inflaci.
postupně keyneziánci dochází k názoru, že zdrojem problémů 70. let leží na straně nabídky. Naráží-li pak poptávková stimulace na nabídkové nepružnosti, výsledkem není hosp. růst, ale inflace.
JAMES E. MEADE
rozpracoval neoklasickou teorii ekonomického růstu
v závěru 70. let a v 1. pol. 80. let se pokusil o vlastní interpretaci stagflace (hl. příčiny podle M. spočívají v monopolních praktikách odborů vedoucích k růstu mezd).
M. navrhoval decentralizovanou regulaci mzdových sazeb na bázi kolektivních dohod mezi zaměstnavateli a odbory v každém odvětví.
Nová keynesiánská ekonomie
znakem bylo úsilí vysvětlit nepružnosti cen a mezd a vytvořit tak nové mikroekonomické základy keynesiánské ekonomie
Žádné komentáře:
Okomentovat