Tradiční keynesiánská teorie fiskální politiky je poptávkově orientovaná. Zabývá se tím, jakým způsobem
změny státních výdajů a daňových sazeb ovlivňují agregátní poptávku a reálný důchod ekonomiky.
Účinek změny státních výdajů
Vlivem státních výdajů a daňových sazeb na agregátní výdaje a reálný důchod jsme se zabývali již v kap. 3.
Zvýšení státních výdajů zvyšuje agregátní poptávku (v modelu AS-AD posun křivky AD doprava) a reálný
důchod prostřednictvím multiplikačního efektu a naopak. V modelu důchod-výdaje změna státních výdajů (G) o jednotku změní zamýšlené autonomní výdaje (E0P) také o jednotku v tomtéž směru a proto můžeme vliv růstu
státních výdajů na reálný důchod zapsat:
dY = k . dG
k = 1/mlr = 1/[1 - mpc(1 - t) + m] (8)
kde k je multiplikátor autonomních výdajů, mlr je mezní míra úniku, mpc je mezní sklon ke spotřebě a m je
mezní sklon k importu.
Žádné komentáře:
Okomentovat