Důsledek dělby práce – zjednodušení úkonů, vytvořil předpoklad pro nahrazení lidské ruky při ovládání nástroje strojem podhoubí pro zrod průmyslové revoluce. Pracovní síla ztratila dominující postavení ve výrobě, mění se v obsluhu, roste rozsah kapitálových statků nutných k podnikání a celkový vzestup výroby přináší růst rozměrů trhů. Toto období označováno jako kapitalismus volné soutěže. Ekonomiku tohoto období (do 70. Let 19.stol.) je možno charakterizovat znaky, které charakterizují také obraz výrobní jednotky (homogenní struktura):
- Firmy působící v jednotlivých odvětvích byly srovnatelné
- Postavení firem bylo labilní
- Tržní cena byla pro firmu jednoznačně objektivní veličinou
- Množství kapitálu potřebné pro podnikání v jednom odvětví umožňovalo podnikat i v jiných odvětvích
- Firemní kapitál byl rodinným kapitálem a činnost řídil vlastních kapitálových statků.
To vše orientovalo činnost firmy na posilování stability, konkurenceschopnosti, růstu tržního kapitálu. Působil intenzívní tlak na investiční činnost.
Ve 2.pol.19.století probíhala technická revoluce, opírající se o celou soustavu nových vědeckých poznatků aplikovaných ve výrobě. Výsledkem byla zásadní proměna tradičních a vznik celé řady nových odvětví (strojírenství, chemický průmysl, těžební průmysl, …). Vynálezy znamenaly změnu podmínek podnikání. Z hlediska fungování tržního mechanismu je důležitá proměna homogenní struktury hospodářství na strukturu heterogenní. Pro ni je charakteristické, že v rámci jednotlivých odvětví soutěží firmy, jejichž ekonomická síla je rozdílná, mnohdy jsou ekonomicky nesouměřitelné.
Žádné komentáře:
Okomentovat