Liberalizace zahraničního obchodu není ve všech zemích různá. K charakteristickým znakům státní hosp. intervence patří určitá míra ochranářství (protekcionismu), jehož záměrem je ochrana domácích producentů před silnějšími zahraničními konkurenty a jejich produkcí.
Nástroje vnější obchodní politiky dělíme:
• nepřímé (tržní), kam můžeme řadit opatření monetární a fiskální politiky, poku mají vliv na vývoj platební bilance, ale také intervence na devizových trzích.
• přímé, charakterem administrativní opatření jako dovozní kvóty, cla, vývozní subvence a neviditelné překážky dovozu.
Schéma konečných cílů vnější obchodní a měnové politiky:
Přední místo mezi nástroji obchodní politiky pak zaujímají cla a kvóty:
clo je svým obsahem daň, kterou vybírá stát za dovoz do země nebo vývoz ze země. Zvýšení celních sazeb omezuje celkový objem dovozu a tím i úroveň AS na domácím trhu.
kvóty stanovují maximální objem určitého druhu výrobku, který je možno do země dovézt ve stanoveném období.
vývozní prémie (subvence) je opatření na podporu vývozu (ve formě odečtu z daně).
Původní rovnováha v bodě E0, na světovém trhu je cena na úrovni pw, pak se utvoří rovnováha při produkci Yw. Rozdíl Yw – Y0 je dovoz a Yd je podíl domácí produkce. Poté uplatnění cla – zvýšení ceny na pc => pokles objemu realizované produkce i podílu dovozu v ní.
Žádné komentáře:
Okomentovat