Nabídka práce je zastoupena domácnostmi, které vynakládají práci. Jejím efektem je pak mzda, peněžní ocenění vynaložené práce, respektive jejího mezního produktu. Východiskem porovnávání není suma peněžních prostředků (nominální mzda), ale reálná mzda, která vyjadřuje koupěschopnost nominální mzdy, tedy kolik zboží a služeb si může její příjemce koupit.
Práce je výrobním faktorem, jehož nositelem je člověk. Člověk se proto rozhoduje, zda výdělek získaný prací je adekvátní počtu hodin strávených prací a zda pro něho není lepší využít volný čas. Cílem spotřebitele je maximalizace užitku. Maximálního užitku bude dosaženo tehdy, když mezní užitek dodatečné jednotky času je v obou alternativách využití času stejný.
Substituční efekt - při vyšší mzdě přináší každá hodina práce vyšší výdělek, který může spotřebitel použít k získání většího počtu výrobků a služeb, a to vede k tendenci pracovat déle a to na úkor volného času. Jedná se tedy o nahrazování volného času prací.
Důchodový efekt - vyšší mzda vede ale také k nahrazování práce volným časem. A to proto, že spotřebitel má již dostatečný důchod a chce také více volného času.
Individuální křivka nabídky práce - je v určité části zpět zakřivená. To je způsobeno právě důchodovým efektem (pokud se jeho mzda zvýší nad určitou úroveň, upřednostňuje pracovník volný čas). Pracovník při vyšší mzdě je motivován a preferuje práci před volným časem.(substituční efekt)
Žádné komentáře:
Okomentovat