Makroekonomie (ME) zkoumá chování ekonomiky (E) jako celku. Vstupním problémem je výkon ekonomiky a jeho měření a s tím související otázka rovnováhy národního hospodářství.
Zrod ekonomie jako vědy je spojován s makroekonomickým charakterem učení klasické politické ekonomie – řešil problém tvorby a zvyšování bohatství země. Přelom 19. a 20. století – nadvláda neoklasické mikroekonomie, spojena s otřesy ve struktuře trhů v důsledku technické revoluce, urychlení procesu koncentrace ve výrobách. Pro řešení makroekonomických souvislostí však toto učení nebylo dostatečné. Ve 30. letech 20. stol. – keynesiánství, makroekonomie, která abstrahovala od chování jednotlivých subjektů a soustředila se na zkoumání souvislostí nepostižitelných mikroekonomickým přístupem. Současně umožňuje poznat souvislosti prostředí, v němž se prosazují mikroekonomické procesy. V průběhu 20. století se postupně vykrystalizovaly okruhy, tvořící teoretická jádra soudobé makroekonomie. Jedná se o hospodářský růst a cyklické výkyvy ekonomiky. Vstupním problémem je výkon ekonomiky a jeho měření, s tím souvisí i otázka rovnováhy v národním hospodářství. Odtud se odvíjí 3 základní okruhy problémů.
Tři základní okruhy problémů v makroekonomii:
a) výkonnost ekonomiky a souvislosti a vlastnosti jejího hosp. růstu,
b) úroveň zaměstnanosti v E a vysvětlení příčin vzniku nezaměstnanosti,
c) pojetí inflace a vysvětlení jejího vzniku a dopadů na hospodářství.
Žádné komentáře:
Okomentovat