Základní souvislosti keynesiánského modelu se v poválečném období realizovaly prostřednictvím tzv. Neokeynesiánského kompromisu, který rozlišoval na nabídkové straně:
keynesiánské pole, vlevo od úrovně q*, kde si krátkodobá a. nabídka (SAS) uchovává vysokou pružnost (založené na krátkodobé cenové nepružnosti)
klasické pole, nabízené množství je za hranicí q*, křivka AS je blízká vertikále
POZN: 2 modely rovnováhy:
Klasický model rovnováhy
Keynesiánský model rovnováhy
- velmi rozdílné, liší se ve dvou předpokladech:
1. předpoklad cenové elasticity
Klasický model – ceny jsou všude pružné – disharmonie mezi S a D vede k cenovému (dis)zvýhodnění – realokace zdrojů
Keynesiánský model – ceny nepružné, 3 předpoklady:
- mzda nepružná směrem dolů
- oligopolní struktura – strnulost cen
- regulované ceny
2. role úrokové míry
Klasický model – jak investice, tak úspory jsou citlivé na úrokovou míru a změny vedou k vyrovnání rovnováhy (pavučinový model, osa x – I,S, osa y – i), finanční trh se nemůže stát zdrojem disharmonie
Keynesiánský model – investice jsou citlivé na úrok.míru, ale je závislá i na nejistém očekávání budoucího vývoje – ochota investovat může být velmi malá
I S (f(y))
E Na finančních trzích nemusí docházet k přeměně úspor v investice
y´ y (y´ - neprotne se s S)
AD = C + I + [G+ EN] C + I jsou soukromé
Žádné komentáře:
Okomentovat