Párový orgán různé podoby (v jiné stavbě fungují už u ryb), skládá se z povrchové kůry a vnitřní vrstvy dřeně. Dřeň je uspořádaná v kuželovité útvary – pyramidy. Hroty pyramid směřují do ledvinné pánvičky, z ní vychází močovod (ureter) → močový měchýř → močová trubice (uretra)
Vlastním exkrečním prvkem ledvin je nefron.
Nefron:
Začíná Bowmanovým váčkem v kůře, v němž je klubíčko krevních vlásečnic (glomerulus). Tam dochází k oddělení buněčné (+bílkovin krevní plazmy) a kapalné složky krve za vzniku ultrafiltrátu. Vstupuje celá kapalná složka o koncentraci 300mmol/l (isotonická). Okamžitě dochází v rámci koncentračního spádu ke zpětné resorpci vody a soli, aby tekutina opětovně tvořila základ krevní plazmy. Vychytána je i glukóza a látky tukové povahy. Plazma je obohacena o odpadní látky z jaterní tkáně. Ty je potřeba odstranit.
Z Bowmanova váčku vychází vinutý kanálek prvního řádu (proximální tubulus) /je zde resorbována hlavně voda a soli/, posléze se narovnává a přechází do dřeně (tam se zvyšuje koncentrace solí až na 1200 mmol/l), kde tvoří sestupnou větev Henleovy kličky (výrazné odvodňování, protože má dřeň vyšší osmotickou hodnotu), následuje vzestupná větev Henleovy kličky (je pro vodu neprostupné, okolní prostředí je osmoticky řidší, ven do ledviny odcházejí ionty na základě aktivního transportu) zpět do kůry, rozšiřuje se a probíhá opět zprohýbaně jako vinutý kanálek druhého řádu (distální tubulus) (zpětná resorpce zbylých 10%vody).
Žádné komentáře:
Okomentovat