Výnos úrokový je tak nahrazen přírůstkem kapitálu,. V době splatnosti jsou potom vyplaceny v hodnotě nominální. Pro rozhodování o emisi podnikových obligací má největší význam zejména nominální úroková sazba (označována jako kupónová sazba a je určující pro výši nákladů spojených s pořízením potřebných zdrojů) a doba životnosti (nebo též dospělosti obligace a způsob jejího splácení. Patří k dlouhodobým CP, takže doba splatnosti je vždy delší než 1 rok. Splácení může být jednorázové po uplynutí životnosti nebo splátkové) a hodnocení bonity emitenta pomocí ratingu pro posouzení důvěryhodnosti (čím lepší hodnocení, tím se nákup obligací jeví pro investory jako méně rizikový a umístění na trhu je tím snazší a levnější)
Financování prostřednictvím emise obligací má řadu výhod i nevýhod:
Výhody – úrok je pevně stanoven, lze s ním tedy kalkulovat; majitel obligace se nepodílí na zisku; úrok je pro emitující podnik položkou plně započitatelnou do nákladů, úrok z obligací je v rozvinutých státech zpravidla nižší než výnosy z akcií, tím se tedy tento způsob pořízení stává levnějším; emisí vlastníků se nerozšiřuje počet vlastníků podniku
Nevýhody – nutnost pevné splátky ve sjednaný čas; vysoké riziko změn podmínek, za kterých byly emitovány; růst zadluženosti podniku; vznik emisních nákladů spojených s vydáním obligací
Žádné komentáře:
Okomentovat