Jak již bylo řečeno, reálný důchod (Y) a skutečné agregátní výdaje (E) se vždy z definice sobě rovnají. To
však neznamená, že by se reálný důchod (Y) vždy musel rovnat zamýšleným výdajům (Ep). Ekonomika se
nachází v rovnováze pouze tehdy, když se reálný důchod rovná zamýšleným výdajům (odtud model
důchod-výdaje). Jen tehdy domácnosti a firmy skutečně chtějí utratit přesně takovou částku reálného důchodu,
kterou získají při aktuální úrovni produkce. Pokud výroba a reálný důchod nejsou v souladu se zamýšlenými
výdaji, ekonomika se nachází ve stavu nerovnováhy a firmy jsou nuceny zvyšovat nebo snižovat výrobu.
Tato ústřední myšlenka je zachycena na obr. 3.4. Přímka E=Y v horním rámečku má sklon 45o. Všude na ní
se úroveň důchodu Y (zaznačená na horizontální ose) rovná úrovni výdajů E (vyznačené na ose vertikální).
Odtud také značení přímky E = Y. Druhá přímka, která je přenesena z obr. 3.3, znázorňuje celkovou úroveň
zamýšlených výdajů (EP). Pouze v bodě B, kde se obě přímky protínají, se důchod (Y) rovná zamýšleným
výdajům (EP) a ekonomika je v rovnováze. Domácnosti a firmy chtějí utratit 300 mld Kč, když se důchod rovná
300 mld Kč. Tuto částku důchodu představuje produkce zboží a služeb v hodnotě 300 mld Kč, kterou chtějí
firmy vyrobit.
Žádné komentáře:
Okomentovat