Ve výše uvedeném příkladu se ekonomika nachází v rovnováze pouze v bodě B. Ve všech ostatních bodech
je v nerovnováze. Např. v bodě J se důchod rovná 400 mld Kč. Kolik však chtějí domácnosti a firmy utratit,
zůstává-li funkce zamýšlených výdajů stejná? Třemi složkami zamýšlených výdajů jsou: zamýšlené autonomní
investice (Ip = 50), indukovaná spotřeba (0,75.Y = 0,75.400 = 300) a autonomní spotřeba (C0 = 25). To dává
dohromady zamýšlené výdaje (Ep = 375 mld Kč).
Pokud se důchod rovná 400 mld Kč a zamýšlené výdaje jsou pouze 375 mld Kč (bod H na přímce Ep),
firmám zůstává zboží za 25 mld Kč, které nikdo nechce koupit. 25 mld Kč neprodané produkce se započítává do
zásob, což není v zájmu firem. Aby se vrátily zásoby zpět na původní přijatelnou úroveň, firmy reagují na danou
situaci snížením výroby, což posunuje ekonomiku doleva k bodu B. V obr. 3.4 je vzdálenost mezi rovnovážným
bodem J a nerovnovážným bodem H představující částku 25 mld Kč označena symbolem IU, což znamená
nezamýšlené investice do zásob. V bodě J (stejně jako v každém jiném rovnovážném bodě na přímce E = Y) se
důchod a skutečné výdaje z definice sobě rovnají a proto platí:
Y = E = EP + IU = C + IP + IU
Žádné komentáře:
Okomentovat