Model, kterým se budeme zabývat v této kapitole, zkoumá, jakými faktory je determinován reálný důchod.
Tento model je možno najít v ekonomické literatuře pod různými názvy - model důchod-výdaje, model
multiplikátoru či model pod úhlem 45O. Jde o jednoduchý keynesiánský model, který sleduje, jakým způsobem
ovlivňují změny jednotlivých složek agregátních výdajů celkový reálný důchod. Složitější a úplnější
keynesiánský model IS-LM bude prezentován v kap. 10.
3.1 Dvousektorový model důchod-výdaje
V modelu důchod-výdaje jsou základní makroekonomické proměnné členěny na endogenní proměnné, jimiž
se teorie zabývá, a exogenní proměnné, jež nejsou teorií vysvětlovány, neboť jsou považovány za dané. Na
začátku této kapitoly budeme nejdůležitější makroekonomické proměnné považovat za exogenní a počet
endogenních proměnných bude velmi malý. Postupně však budeme původně exogenní proměnné měnit na
proměnné endogenní a zvyšovat tím relativní realističnost modelu.
Model důchod-výdaje vychází ze dvou základních předpokladů. Za prvé, výše úrokové míry je konstantní,
proto nemá vliv na zamýšlené výdaje ekonomických subjektů. Tím úroková míra spadá do kategorie exogenních
faktorů. Za druhé, cenová hladina je konstantní, a proto rovněž exogenní. Tento předpoklad znamená, že reálný
důchod Y je totožný s nominálním důchodem Yn.
Žádné komentáře:
Okomentovat