2.3. Alternativní cíle firmy
Při maximalizaci zisku je třeba mít dostatečné množství informací - často ale nejsou k dispozici.
2.3.1. Alternativní cíle firmy
• dosažení uspokojivé výše zisku
• dosažení určitého podílu na trhu
• snaha dlouhodobě přežít
• růst a expanze firmy
2.3.2. Alternativní teorie rozhodování firmy
Alternativní teorie popisující rozhodování firmy jsou manažerské a behavioristické teorie.
Manažerské teorie firmy - zaměřují se na oddělení vlastnictví a řízení resp. kontroly velké firmy, které nejsou řízeny vlastníky, ale profesionálními řídícími pracovníky - manažery. Zájmy vlastníků bývají jiné než zájmy manažerů.
Model firmy maximalizující obrat ( Baumolův model ) - chování firmy v NDK, kdy je dosahováno maximálního TR=P.Q. Optimum maximalizující obrat je v množství Q2, tedy MR=0. Je-li poptávka elastická, obrat s růstem objemu produkce roste, je-li neelastická, obrat klesá. Obrat je maximální, když EDP=1.
Firma maximalizující obrat vyrábí vyšší objem produkce za nižší cenu než firma maximalizující zisk.
Behavioristické teorie firmy - cíl firmy je výsledkem střetávání zájmů a cílů jednotlivců a skupin ve firmě. Cíl se může měnit se změnami cílů jednotlivých skupin a se změnami jejich relativní moci uvnitř firmy. Cílem není maximalizace určité proměnné, ale dosažení její uspokojivé výše.
Model zaměstnanecké firmy - cílem je maximalizace důchodu připadajícího na zaměstnance. Důchod má dvě složky: mzdu a podíl na zisku.
Neziskové firmy - cílem není dosahovat zisku, mohou hospodařit i se ztrátou. Společnost je ale potřebuje k zabezpečení svých potřeb. Jsou financovány ze státního rozpočtu. (pošty, telekomunikace, železnice, ...) Existují i netržní subjekty, které přispívají k uspokojování potřeb jako celku, ale jejich činnost není řízena trhem (školy, nemocnice, církevní a dobročinné organizace, státní instituce, ...). Jejich příjem pochází ze státního rozpočtu, darů a sbírek.
Schumpeterova hypotéza - Velké firmy jsou motorem dynamického růstu invencí a technologických změn v tržní ekonomice, protože pouze ony si mohou dovolit rozsáhlé náklady na výzkum, vývoj a marketing nových produktů a tím získat konkurenční výhodu v boji o zvýšení podílu na trhu
Financování firem
2.4. Financování firem ( vnitřní, vnější )
2.4.1. Vnitřní zdroje ( samofinancování )
Odpisy
Nerozdělený zisk
Dlouhodobé rezervy
2.4.2. Vnější zdroje
Dodatečná emise akcií
Emise obligací
Bankovní úvěr ( krátkodobý, střednědobý, dlouhodobý )
Leasing
2.4.1. Vnitřní zdroje ( samofinancování )
Odpisy
Nerozdělený zisk
Dlouhodobé rezervy
2.4.2. Vnější zdroje
Dodatečná emise akcií
Emise obligací
Bankovní úvěr ( krátkodobý, střednědobý, dlouhodobý )
Leasing
2.1. Typy firem v tržní ekonomice
2.1. Typy firem v tržní ekonomice
Z hlediska vlastnických vztahů rozlišujeme následující typy firem:
2.1.1. Firmy v individuálním vlastnictví
Podnikatel v nich hospodaří sám, na jeho účet jdou všechny zisky a ztráty a za závazky ručí celým svým majetkem. Výhodou je pružnost, nevýhodou omezenost zdrojů na rozvoj.
2.1.2. Obchodní společnosti ( jinak obecně partnerství )
Vznik tzv. partnerství, kdy dojde ke sdružení kapitálu více osob. Zvýší se zdroje, ale také právní složitost společnosti.
2.1.3. Akciová společnost
Široké možnosti získání finančních prostředků. Vydávání akcií - cenný papír, který svému majiteli přináší právo spolurozhodovat o zákl. otázkách činnosti firmy hlasováním na valných hromadách. Počet hlasů závisí na počtu akcií. Akcie přináší majiteli podíl na zisku - dividendy.
Zisk a.s. má dvě části:
• nerozdělený zisk (na rozvoj firmy)
• zisk rozdělený mezi akcionáře (dividendy).
Výhodou je větší možnost získání finančních zdrojů.
Nevýhodou je dvojí zdanění zisku v některých zemích (zisk korporace a dividendy), konflikty v zájmech akcionářů a manažerů co řídí společnost.
Firma může vydávat i obligace - zvláštní druh dlužního úpisu, kdy její majitel je věřitelem firmy. Obligace na rozdíl od akcie přináší smluvně dohodnutý úrok na výsledcích firmy nezávislý
Z hlediska vlastnických vztahů rozlišujeme následující typy firem:
2.1.1. Firmy v individuálním vlastnictví
Podnikatel v nich hospodaří sám, na jeho účet jdou všechny zisky a ztráty a za závazky ručí celým svým majetkem. Výhodou je pružnost, nevýhodou omezenost zdrojů na rozvoj.
2.1.2. Obchodní společnosti ( jinak obecně partnerství )
Vznik tzv. partnerství, kdy dojde ke sdružení kapitálu více osob. Zvýší se zdroje, ale také právní složitost společnosti.
2.1.3. Akciová společnost
Široké možnosti získání finančních prostředků. Vydávání akcií - cenný papír, který svému majiteli přináší právo spolurozhodovat o zákl. otázkách činnosti firmy hlasováním na valných hromadách. Počet hlasů závisí na počtu akcií. Akcie přináší majiteli podíl na zisku - dividendy.
Zisk a.s. má dvě části:
• nerozdělený zisk (na rozvoj firmy)
• zisk rozdělený mezi akcionáře (dividendy).
Výhodou je větší možnost získání finančních zdrojů.
Nevýhodou je dvojí zdanění zisku v některých zemích (zisk korporace a dividendy), konflikty v zájmech akcionářů a manažerů co řídí společnost.
Firma může vydávat i obligace - zvláštní druh dlužního úpisu, kdy její majitel je věřitelem firmy. Obligace na rozdíl od akcie přináší smluvně dohodnutý úrok na výsledcích firmy nezávislý
2.2. Zisk jako hlavní podnět podnikání
2.2. Zisk jako hlavní podnět podnikání
U normálních firem maximalizujících zisk platí rovnost mezních příjmů a mezních nákladů. U velkých firem to nejde, protože mají většinou rozsáhlý sortiment a není možné sledovat tržní poptávky všech výrobků. Proto velké firmy stanovují cenu prostřednictvím určité přirážky k průměrným nákladům. Hlavním limitujícím faktorem pro rozhodování je poptávka. Zisk je kritériem pro rozhodování o všech základních otázkách činnosti podniku (o množství a struktuře výroby, investicích, inovacích, ...)
2.2.1. Typy zisku
Účetní, ekonomický, nerozdělený, finanční, provozní mimořádný…
Zisk je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady
Rozlišujeme:
• čistý ekonomický zisk = TR - explicitní náklady - implicitní náklady
• účetní zisk = TR - explicitní náklady
• Normální zisk je roven implicitním nákladům.
2.2.2. Maximalizace zisku:
snižování nákladů na výrobu, vyhledávání úspor. Ve velmi dlouhém období technický pokrok.
maximalizace příjmů
• Cenovou konkurencí: firma se dobrovolně vzdá zisku nebo i realizuje ztrátu – pouze krátkodobě.
• Necenovou konkurencí: vyžaduje ale značné prostředky zvýšení nákladů. Pozitivním efektem je však růst poptávky možné zvýšení produkce bez poklesu ceny.
U normálních firem maximalizujících zisk platí rovnost mezních příjmů a mezních nákladů. U velkých firem to nejde, protože mají většinou rozsáhlý sortiment a není možné sledovat tržní poptávky všech výrobků. Proto velké firmy stanovují cenu prostřednictvím určité přirážky k průměrným nákladům. Hlavním limitujícím faktorem pro rozhodování je poptávka. Zisk je kritériem pro rozhodování o všech základních otázkách činnosti podniku (o množství a struktuře výroby, investicích, inovacích, ...)
2.2.1. Typy zisku
Účetní, ekonomický, nerozdělený, finanční, provozní mimořádný…
Zisk je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady
Rozlišujeme:
• čistý ekonomický zisk = TR - explicitní náklady - implicitní náklady
• účetní zisk = TR - explicitní náklady
• Normální zisk je roven implicitním nákladům.
2.2.2. Maximalizace zisku:
snižování nákladů na výrobu, vyhledávání úspor. Ve velmi dlouhém období technický pokrok.
maximalizace příjmů
• Cenovou konkurencí: firma se dobrovolně vzdá zisku nebo i realizuje ztrátu – pouze krátkodobě.
• Necenovou konkurencí: vyžaduje ale značné prostředky zvýšení nákladů. Pozitivním efektem je však růst poptávky možné zvýšení produkce bez poklesu ceny.
1.4. Oligopol
1.4. Oligopol
V praxi nejčastěji se vyskytující tržní struktura.
Charakteristické rysy:
• existence několika firem
• zpravidla diferencovaný produkt
• bariéry vstupu nových firem do odvětví. Každá firma je natolik silná, že může stanovit cenu vyšší než mezní náklady
1.4.1. Smluvní oligopol
Vzniká v situaci, kde několik firem prodávajících stejné nebo podobné výrobky zjistí, že jejich ceny jsou přibližně stejné a cenová válka by je oslabila výhodnější je zvyšovat společný zisk, zvyšování cen nebo rozdělení trhu mezi firmy, uzavření tajné dohody, pak se jednotlivé firmy chovají ve vymezeném rámci jako monopol.
1.4.2. Oligopol s dominantní firmou
Vzniká tam, kde je pro silnou firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům. Ve větší části trhu, kterou si ponechá, se oligopolní firma chová jako monopol. Menší firmy respektují cenu dominující firmy, nerealizují úspory z rozsahu a nemohou si tak dovolit snížení ceny pod úroveň ceny dominující firmy tzv. cenové vůdcovství.
V praxi nejčastěji se vyskytující tržní struktura.
Charakteristické rysy:
• existence několika firem
• zpravidla diferencovaný produkt
• bariéry vstupu nových firem do odvětví. Každá firma je natolik silná, že může stanovit cenu vyšší než mezní náklady
1.4.1. Smluvní oligopol
Vzniká v situaci, kde několik firem prodávajících stejné nebo podobné výrobky zjistí, že jejich ceny jsou přibližně stejné a cenová válka by je oslabila výhodnější je zvyšovat společný zisk, zvyšování cen nebo rozdělení trhu mezi firmy, uzavření tajné dohody, pak se jednotlivé firmy chovají ve vymezeném rámci jako monopol.
1.4.2. Oligopol s dominantní firmou
Vzniká tam, kde je pro silnou firmu výhodné přenechat část trhu slabším konkurentům. Ve větší části trhu, kterou si ponechá, se oligopolní firma chová jako monopol. Menší firmy respektují cenu dominující firmy, nerealizují úspory z rozsahu a nemohou si tak dovolit snížení ceny pod úroveň ceny dominující firmy tzv. cenové vůdcovství.
Monopolní konkurence
Monopolní konkurence
Předpoklady teoretického modelu:
velký počet firem v odvětví, diferencovaný produkt, neexistence bariér vstupu firem do odvětví. Pohyb firem mezi odvětvími je tedy zcela volný. Firmy vyrábí natolik diferencovaný produkt, že samy stanoví jeho cenu. V rámci svého produktu má monopolní postavení a sílu. Poptávková křivka po produkci firmy je vysoce elastická díky blízkým substitutům ostatních firem v odvětví. Popt. křivka je skloněná firma může v krátkém období realizovat monopolní zisk. V dlouhém období je tento zisk nulový kvůli pohybu mezi odvětvími. Individuální poptávková křivka se posune doleva. d= AR a d neleží nad AC. Proto, chce-li být firma v rovnováze, se musí AR=AC AR se dotýka AC.
Předpoklady teoretického modelu:
velký počet firem v odvětví, diferencovaný produkt, neexistence bariér vstupu firem do odvětví. Pohyb firem mezi odvětvími je tedy zcela volný. Firmy vyrábí natolik diferencovaný produkt, že samy stanoví jeho cenu. V rámci svého produktu má monopolní postavení a sílu. Poptávková křivka po produkci firmy je vysoce elastická díky blízkým substitutům ostatních firem v odvětví. Popt. křivka je skloněná firma může v krátkém období realizovat monopolní zisk. V dlouhém období je tento zisk nulový kvůli pohybu mezi odvětvími. Individuální poptávková křivka se posune doleva. d= AR a d neleží nad AC. Proto, chce-li být firma v rovnováze, se musí AR=AC AR se dotýka AC.
Rovnováha firmy za nedokonalé konkurence
Rovnováha firmy za nedokonalé konkurence
Platí v DK i v NDK:
• zisk je rozdílem mezi celkovými příjmy a celkovými náklady
• zisk je maximální při takovém objemu, kdy je největší rozdíl mezi TR a TC když MR=MC.
• firma je v rovnováze, vyrábí-li objem produkce, při němž maximalizuje zisk MR=MC.
Celkový příjem v NDK získáme:
TR=P.Q
Charakter příjmů je zásadně ovlivněn konkurencí. Celkové příjmy mohou růst nebo klesat.
Je-li poptávka elastická, pak je procentní růst objemu produkce větší než procentní pokles ceny. Cena sice klesá ale TR roste.
Je-li poptávka neelastická pak procentní růst objemu prodané produkce je menší než procentní pokles ceny při snižování ceny TR klesají. Pro růst příjmů musí výrobci snižovat cenu.
Mezní a průměrný příjem v NDK:
Na rozdíl od DK mají křivky MR, AR záporné směrnice ( protože křivka poptávky je zde klesající a nikoli jako v DK konstantní ) a křivka MR není totožná a AR ( křivka MR klesá rychleji ).
Mezní příjem je ovlivněn elasticitou poptávky. Je-li poptávka elastická MR je kladný, je-li poptávka jednotkově elastická je MR nulový, je-li neelast. je MR záporný.
MR je nižší než cena.
Platí v DK i v NDK:
• zisk je rozdílem mezi celkovými příjmy a celkovými náklady
• zisk je maximální při takovém objemu, kdy je největší rozdíl mezi TR a TC když MR=MC.
• firma je v rovnováze, vyrábí-li objem produkce, při němž maximalizuje zisk MR=MC.
Celkový příjem v NDK získáme:
TR=P.Q
Charakter příjmů je zásadně ovlivněn konkurencí. Celkové příjmy mohou růst nebo klesat.
Je-li poptávka elastická, pak je procentní růst objemu produkce větší než procentní pokles ceny. Cena sice klesá ale TR roste.
Je-li poptávka neelastická pak procentní růst objemu prodané produkce je menší než procentní pokles ceny při snižování ceny TR klesají. Pro růst příjmů musí výrobci snižovat cenu.
Mezní a průměrný příjem v NDK:
Na rozdíl od DK mají křivky MR, AR záporné směrnice ( protože křivka poptávky je zde klesající a nikoli jako v DK konstantní ) a křivka MR není totožná a AR ( křivka MR klesá rychleji ).
Mezní příjem je ovlivněn elasticitou poptávky. Je-li poptávka elastická MR je kladný, je-li poptávka jednotkově elastická je MR nulový, je-li neelast. je MR záporný.
MR je nižší než cena.
1.3. Úplný monopol
1.3. Úplný monopol (rovnováha, důsledky existence, regulace monopolu)
Protipólem k DK - existuje jen jeden výrobce v odvětví, diferenciace produktu, bariéry vstupu jiných firem do odvětví.
Individuální poptávková křivka splývá s tržní poptávkovou křivkou.
Rovnováha monopolu - kdy zisk je maximální MR=MC. Objem optimální výroby je v QM. Je menší než u DK díky záporné směrnici poptávkové křivky. Firma v NDK sama stanoví cenu své produkce a snaží se maximálně využít výhody jediné firmy v odvětví tj. maximální cena, kterou jsou kupující ochotni zaplatit za daný objem produkce tj. PM P>MC.
V podmínkách NDK neexistuje křivka nabídky, protože neexistuje vztah mezi cenou a množstvím jako v DK. Firma v DK nabízí specifické množství při každé ceně, monopol v závislosti na posunu poptávkové křivky může nabízet různá množství při stejné ceně nebo stejné množství při různých cenách nelze jednoznačně nakreslit nabídkovou křivku.
1.3.1. Monopolní síla
schopnost stanovit cenu vyšší než mezní náklady. Stupeň síly se vyjadřuje Lernerovým indexem.
Má hodnotu od 0 do 1. Pro DK, kdy P=MC se L=0. V NDK, kdy P>MC je L>0. Čím víc se blíží k 1, tím je vyšší stupeň monopolní síly.
Pro vyjadřování monopolní síly se v praxi používají dva ukazatele:
1. míra koncentrace - procentuální podíl nejsilnějších firem v odvětví na produkci v odvětví
2. vztah mezi ziskem a průměrnými náklady
Neefektivnost monopolu - není veden tržním mechanismem k optimálnímu využití společenských zdrojů.
Regulace monopolu je využívána v důsledku jeho neefektivnosti.
1.3.2. Nástroje regulace
• antitrustuvé zákony - zakazují určité chování firem na trhu, omezují sílu monopolu
• daňová politika
• možnost převést monopol do státního vlastnictví
• cenová regulace - regulovaná cena je PR a množství QR. Cena kryje jen průměrné náklady a při této ceně zaniká monopolní zisk a je realizován jen normální zisk.
Protipólem k DK - existuje jen jeden výrobce v odvětví, diferenciace produktu, bariéry vstupu jiných firem do odvětví.
Individuální poptávková křivka splývá s tržní poptávkovou křivkou.
Rovnováha monopolu - kdy zisk je maximální MR=MC. Objem optimální výroby je v QM. Je menší než u DK díky záporné směrnici poptávkové křivky. Firma v NDK sama stanoví cenu své produkce a snaží se maximálně využít výhody jediné firmy v odvětví tj. maximální cena, kterou jsou kupující ochotni zaplatit za daný objem produkce tj. PM P>MC.
V podmínkách NDK neexistuje křivka nabídky, protože neexistuje vztah mezi cenou a množstvím jako v DK. Firma v DK nabízí specifické množství při každé ceně, monopol v závislosti na posunu poptávkové křivky může nabízet různá množství při stejné ceně nebo stejné množství při různých cenách nelze jednoznačně nakreslit nabídkovou křivku.
1.3.1. Monopolní síla
schopnost stanovit cenu vyšší než mezní náklady. Stupeň síly se vyjadřuje Lernerovým indexem.
Má hodnotu od 0 do 1. Pro DK, kdy P=MC se L=0. V NDK, kdy P>MC je L>0. Čím víc se blíží k 1, tím je vyšší stupeň monopolní síly.
Pro vyjadřování monopolní síly se v praxi používají dva ukazatele:
1. míra koncentrace - procentuální podíl nejsilnějších firem v odvětví na produkci v odvětví
2. vztah mezi ziskem a průměrnými náklady
Neefektivnost monopolu - není veden tržním mechanismem k optimálnímu využití společenských zdrojů.
Regulace monopolu je využívána v důsledku jeho neefektivnosti.
1.3.2. Nástroje regulace
• antitrustuvé zákony - zakazují určité chování firem na trhu, omezují sílu monopolu
• daňová politika
• možnost převést monopol do státního vlastnictví
• cenová regulace - regulovaná cena je PR a množství QR. Cena kryje jen průměrné náklady a při této ceně zaniká monopolní zisk a je realizován jen normální zisk.
Evidence zásob
Evidence zásob
Dodavatel vyhotovuje:
1. dodací list
2. faktura
Odběratel vyhotovuje
1. příjemka – na základě dodacího listu
2. skladní karta – evidence o materiálu na skladě
3. výdejka – při výdeji materiálu do spotřeby
4. převodka – převod ze skladu do skladu
Oceňování zásob
a) PC – cena pořízení + vedlejší pořizovací náklady – touto cenou se oceňují nakupované zásoby
b) Vlastními náklady – oceňujeme vl. vyrobené zásoby
c) Reprodukční pořizovací cenou – v případě, že nějaké zásoby dostaneme
Oceňování zásob při výdeji do spotřeby
- vážený aritmetický průměr periodický (průměr se počítá za určitou periodu, většinou měsíc)
- vážený aritmetický průměr proměnlivý (počítá se průměrná cena po každé dodávce)
- FIFO
Efektivnost hospodaření se zásobami
- vyjadřujeme pomocí 3 ukazatelů
Ukazatele hospodářského využívání zásob
a) Počet obrátek: =spotřeba = kolikrát se zásoba materiálu obrátí ve spotřebě
průměrná zásoba
b) Doba obratu: = počet dnů za období = vyjadřuje čas potřebný k přeměnění zásob
počet obrátek
c) Vázanost zásob = objem výroby = vyjadřuje množství produkce vázanou na jednu korunu zásobami
průměrná zásoba
Dodavatel vyhotovuje:
1. dodací list
2. faktura
Odběratel vyhotovuje
1. příjemka – na základě dodacího listu
2. skladní karta – evidence o materiálu na skladě
3. výdejka – při výdeji materiálu do spotřeby
4. převodka – převod ze skladu do skladu
Oceňování zásob
a) PC – cena pořízení + vedlejší pořizovací náklady – touto cenou se oceňují nakupované zásoby
b) Vlastními náklady – oceňujeme vl. vyrobené zásoby
c) Reprodukční pořizovací cenou – v případě, že nějaké zásoby dostaneme
Oceňování zásob při výdeji do spotřeby
- vážený aritmetický průměr periodický (průměr se počítá za určitou periodu, většinou měsíc)
- vážený aritmetický průměr proměnlivý (počítá se průměrná cena po každé dodávce)
- FIFO
Efektivnost hospodaření se zásobami
- vyjadřujeme pomocí 3 ukazatelů
Ukazatele hospodářského využívání zásob
a) Počet obrátek: =spotřeba = kolikrát se zásoba materiálu obrátí ve spotřebě
průměrná zásoba
b) Doba obratu: = počet dnů za období = vyjadřuje čas potřebný k přeměnění zásob
počet obrátek
c) Vázanost zásob = objem výroby = vyjadřuje množství produkce vázanou na jednu korunu zásobami
průměrná zásoba
1. Vznik nedokonalé konkurence
1.1. Vznik nedokonalé konkurence, charakteristika tržních struktur
Firma vyrábí diferencovaný produkt nebo výrazný podíl produkce, může ovlivnit tržní cenu. Nedokonalá konkurence je trhem, kde existuje alespoň jeden prodávající ( firma ), který může ovlivnit tržní cenu. Pro zvýšení prodeje musí firma cenu snižovat - záporná směrnice křivky poptávky po produkci firmy.
Podle míry nedokonalosti rozlišujeme:
1.1.1. Monopolistická konkurence
Velké množství výrobců, jeden výrobek mírně diferencovaný ( zubní pasty ), volný vstup do odvětví. Ceny jednotlivých výrobků se mohou lišit.
1.1.2. Oligopol
Několik výrobců, stejný produkt, omezený přístup do odvětví z důvodu značné ekonomické síly těchto oligopolních firem, ceny jsou vyšší než v podmínkách dokonalé nebo monopolistické konkurence. Oligopolní výrobci mohou ovlivňovat cenu tím, že omezují nabídku.
Speciálním případem je smluvní oligopol. Oligopolní výrobci se dohodnou na ceně aby se navzájem neoslabovali a všichni realizovali zisk. Potom se každý takový výrobce chová na svém trhu jako monopolista.
Dalším případem je oligopol s dominantní firmou. Zde existuje jedna silná firma a několik malých které nemohou tu velkou ohrozit.
Tzv. cenové vůdcovství.
1.1.3. Monopol
Absolutní nedokonalost. Absolutní moc na spotřebitelem. Jediný výrobce. Může si diktovat podmínky. Maximální cena je dána jen koupěschopností poptávky. Jedná se o faktickou likvidaci konkurence na straně nabídky.
1.1.4. Charakteristika nedokonalé konkurence
Na rozdíl od dokonalé konkurence ve které platí:
• Velký počet výrobců
• Homogenní produkt
• Nemožnost jednoho výrobce ovlivnit cenu
• Absolutně volný vstup/výstup do a z odvětví
Tyto podmínky v nedokonalé konkurence splněny nejsou
Vždy existuje alespoň jeden výrobce, který může ovlivnit tržní cenu!!!!
Firma vyrábí diferencovaný produkt nebo výrazný podíl produkce, může ovlivnit tržní cenu. Nedokonalá konkurence je trhem, kde existuje alespoň jeden prodávající ( firma ), který může ovlivnit tržní cenu. Pro zvýšení prodeje musí firma cenu snižovat - záporná směrnice křivky poptávky po produkci firmy.
Podle míry nedokonalosti rozlišujeme:
1.1.1. Monopolistická konkurence
Velké množství výrobců, jeden výrobek mírně diferencovaný ( zubní pasty ), volný vstup do odvětví. Ceny jednotlivých výrobků se mohou lišit.
1.1.2. Oligopol
Několik výrobců, stejný produkt, omezený přístup do odvětví z důvodu značné ekonomické síly těchto oligopolních firem, ceny jsou vyšší než v podmínkách dokonalé nebo monopolistické konkurence. Oligopolní výrobci mohou ovlivňovat cenu tím, že omezují nabídku.
Speciálním případem je smluvní oligopol. Oligopolní výrobci se dohodnou na ceně aby se navzájem neoslabovali a všichni realizovali zisk. Potom se každý takový výrobce chová na svém trhu jako monopolista.
Dalším případem je oligopol s dominantní firmou. Zde existuje jedna silná firma a několik malých které nemohou tu velkou ohrozit.
Tzv. cenové vůdcovství.
1.1.3. Monopol
Absolutní nedokonalost. Absolutní moc na spotřebitelem. Jediný výrobce. Může si diktovat podmínky. Maximální cena je dána jen koupěschopností poptávky. Jedná se o faktickou likvidaci konkurence na straně nabídky.
1.1.4. Charakteristika nedokonalé konkurence
Na rozdíl od dokonalé konkurence ve které platí:
• Velký počet výrobců
• Homogenní produkt
• Nemožnost jednoho výrobce ovlivnit cenu
• Absolutně volný vstup/výstup do a z odvětví
Tyto podmínky v nedokonalé konkurence splněny nejsou
Vždy existuje alespoň jeden výrobce, který může ovlivnit tržní cenu!!!!
Skladování materiálu
Skladování materiálu
činnost, kdy se hmotné statky soustředí na určitém místě v určitém množství
Způsoby skladování
a) Hygienické skladování zásob (jakost, vzhled udržení původních vlastností)
b) Provozní a bezpečnostní podmínky skladování nesmí bránit k volnému přístupu k zařízení
c) Účetní a přehledné uskladnění Jde rozmístění zboží a zásob oběh zásob. Každému zboží musí být vyhrazeno místo, aby skladní měl o tom přehled. Jde o to, aby se spotřebovaly ty zásoby, které přišli dříve.
d) Zásada dobrovolného a nedobrovolného uskladnění skladování musí respektovat fyzikální a chemické vlastnosti zboží
Účel skladu: zabránit znehodnocení materiálu
zabránit zcizení materiálu
Skladování materiálu má tyto stránky
1. technická = zajištění technických podmínek
2. ekonomická = udržování optimální normy zásob
3. právní = zajištění dodávek, kupní smlouvy, objednávky…
4. evidenční = vyplňování dokladů o pohybu materiálu
5. organizační = zabezpečení pohybu mat., vymezení prostoru
- materiál se skladuje v tzv. nákupních skladech, v tzv. meziskladech – především ve výrobních podnicích a slouží pro skladování nedokončené výroby, odbytové sklady – hotové sklady
Forma skladů – závisí na druhu výroby
- centralizovaná ( v podniku 1 velký sklad)
- decentralizovaná (více skladů)
- kombinovaná (1 centrální sklad + další sklady)
činnost, kdy se hmotné statky soustředí na určitém místě v určitém množství
Způsoby skladování
a) Hygienické skladování zásob (jakost, vzhled udržení původních vlastností)
b) Provozní a bezpečnostní podmínky skladování nesmí bránit k volnému přístupu k zařízení
c) Účetní a přehledné uskladnění Jde rozmístění zboží a zásob oběh zásob. Každému zboží musí být vyhrazeno místo, aby skladní měl o tom přehled. Jde o to, aby se spotřebovaly ty zásoby, které přišli dříve.
d) Zásada dobrovolného a nedobrovolného uskladnění skladování musí respektovat fyzikální a chemické vlastnosti zboží
Účel skladu: zabránit znehodnocení materiálu
zabránit zcizení materiálu
Skladování materiálu má tyto stránky
1. technická = zajištění technických podmínek
2. ekonomická = udržování optimální normy zásob
3. právní = zajištění dodávek, kupní smlouvy, objednávky…
4. evidenční = vyplňování dokladů o pohybu materiálu
5. organizační = zabezpečení pohybu mat., vymezení prostoru
- materiál se skladuje v tzv. nákupních skladech, v tzv. meziskladech – především ve výrobních podnicích a slouží pro skladování nedokončené výroby, odbytové sklady – hotové sklady
Forma skladů – závisí na druhu výroby
- centralizovaná ( v podniku 1 velký sklad)
- decentralizovaná (více skladů)
- kombinovaná (1 centrální sklad + další sklady)
Převzetí a výdej materiálu ze skladu
Převzetí materiálu na sklad a výdej materiálu ze skladu
- příjem materiálu na sklad se děje podle dodacího listu po důkladné kontrole (kvantity a kvality), kontrola: úplná nebo částečná
- v případě nedostatků se vyhotovuje tzv. protokol o vadách
- materiál se přebírá dokladem = příjemka
- materiál se zapíše do skladové karty, na ní je evidován
skladní karta obsahuje: označení materiálu, číslo, měřící jednotku (MJ), číslo skladu
- výdej materiálu se uskutečňuje na základě výdejky – účtuje se jako nákladová položka
Řízení zásob
Metoda ABC – vychází se z předpokladu, že jednotlivé druhy zásob mají pro podnik různý výrnam
A – zásoby pro podnik mají největší význam (hl. výrobní materiál)
B – různorodé druhy materiálu (pomocné látky, obaly)
C – zbytek druhů materiálu (kancelářské potřeby)
- příjem materiálu na sklad se děje podle dodacího listu po důkladné kontrole (kvantity a kvality), kontrola: úplná nebo částečná
- v případě nedostatků se vyhotovuje tzv. protokol o vadách
- materiál se přebírá dokladem = příjemka
- materiál se zapíše do skladové karty, na ní je evidován
skladní karta obsahuje: označení materiálu, číslo, měřící jednotku (MJ), číslo skladu
- výdej materiálu se uskutečňuje na základě výdejky – účtuje se jako nákladová položka
Řízení zásob
Metoda ABC – vychází se z předpokladu, že jednotlivé druhy zásob mají pro podnik různý výrnam
A – zásoby pro podnik mají největší význam (hl. výrobní materiál)
B – různorodé druhy materiálu (pomocné látky, obaly)
C – zbytek druhů materiálu (kancelářské potřeby)
Právní zajištění dodávek
Právní zajištění dodávek
1) kupní smlouva = dodavatel se zavazuje, že dodá předmět dodávky v termínu, v dohodnuté struktuře. Odběratel, že převezme dodávku a že za ni zaplatí
2) smlouva o smlouvě budoucí = závazek k budoucímu uzavření smlouvy. Musí být písemná, vyjasní se budoucí dodavatelsko-odběratelské vztahy. Znamená to, že se musí uzavřít kupní smlouva.
3) smlouva o dílo = zhotovitel se zavazuje k vykonání určitého díla pro odběratele. (př. Oprava, montáž, údržba…)
Kupní smlouva
- uzavírá se při dodávkách sjednaných na delší období (1 rok)
- jsou zde dohodnuty další podmínky nezbytné pro dodávky materiálu
- uzavírá se podle obchodního zákoníku, doporučuje se písemná forma
- složitá kupní smlouva je vypracována právníkem
náležitosti: číslo, prodávající a kupující + adresy, předmět plnění, doba plnění, cena dodací podmínky, platební podmínky, zvláštní podmínky (sankce), datum a podpisy
- při sjednávání cenových podmínek se setkáváme s termínem srážka z ceny:
rabat = srážka z ceny při odběru velkého množství zboží
skonto = sleva při okamžitém placení zboží
1) kupní smlouva = dodavatel se zavazuje, že dodá předmět dodávky v termínu, v dohodnuté struktuře. Odběratel, že převezme dodávku a že za ni zaplatí
2) smlouva o smlouvě budoucí = závazek k budoucímu uzavření smlouvy. Musí být písemná, vyjasní se budoucí dodavatelsko-odběratelské vztahy. Znamená to, že se musí uzavřít kupní smlouva.
3) smlouva o dílo = zhotovitel se zavazuje k vykonání určitého díla pro odběratele. (př. Oprava, montáž, údržba…)
Kupní smlouva
- uzavírá se při dodávkách sjednaných na delší období (1 rok)
- jsou zde dohodnuty další podmínky nezbytné pro dodávky materiálu
- uzavírá se podle obchodního zákoníku, doporučuje se písemná forma
- složitá kupní smlouva je vypracována právníkem
náležitosti: číslo, prodávající a kupující + adresy, předmět plnění, doba plnění, cena dodací podmínky, platební podmínky, zvláštní podmínky (sankce), datum a podpisy
- při sjednávání cenových podmínek se setkáváme s termínem srážka z ceny:
rabat = srážka z ceny při odběru velkého množství zboží
skonto = sleva při okamžitém placení zboží
Smlouva o dílo
Smlouva o dílo
- právní dokument, kde se zhotovitel zavazuje k provedení určitého díla pro objednavatele
- předmětem smlouvy je zhotovení nové věci nebo údržba oprava nebo úprava věci
- nemusí být písemná
- v písemné smlouvě se dohodnou tyto náležitosti:
doba zhotovení díla, opatření potřebných věcí a způsob provedení díla
kdo je vlastníkem věci v průběhu jejího zhotovení
kdo nese riziko škod na této věci
možnost odstoupení od smlouvy
způsob a doba zaplacení díla
sankce pro případy porušení povinností účastníků
- zhotovitel provádí dílo na svůj náklad a na své nebezpečí
- obě strany se musí dohodnout, kde bude věc zhotovována
- od smlouvy nelze jednostranně odstoupit, zákon uvádí jako důvod pouze překročení ceny, vážné závady a nedodržení termínu
- právní dokument, kde se zhotovitel zavazuje k provedení určitého díla pro objednavatele
- předmětem smlouvy je zhotovení nové věci nebo údržba oprava nebo úprava věci
- nemusí být písemná
- v písemné smlouvě se dohodnou tyto náležitosti:
doba zhotovení díla, opatření potřebných věcí a způsob provedení díla
kdo je vlastníkem věci v průběhu jejího zhotovení
kdo nese riziko škod na této věci
možnost odstoupení od smlouvy
způsob a doba zaplacení díla
sankce pro případy porušení povinností účastníků
- zhotovitel provádí dílo na svůj náklad a na své nebezpečí
- obě strany se musí dohodnout, kde bude věc zhotovována
- od smlouvy nelze jednostranně odstoupit, zákon uvádí jako důvod pouze překročení ceny, vážné závady a nedodržení termínu
Nákupní činnost
Nákupní činnost
a) praktické provádění činností, které předpokládá kupní smlouvy
b) základní doklady od dodavatele: dodací list a faktura
Dodací list
- slouží ke kontrole zásilky, vkládá se přímo do zásilky neboje zaslán poštou a nebo je předán osobně
- zástupce kupujícího potvrdí podpisem převzetí zásilky
náležitosti: číslo dodacího listu
kupující, dodavatel + adresy
datum vyskladnění zásilky
číslo objednávky nebo kupní smlouvy
popis zboží
jména pracovníka, který zásilku expedovat a který vyhotovil dodací listopad
Faktura
- vystavuje ji prodávající, je to daňový doklad
náležitosti: název firmy
peněžní ústav, číslo účtu prodávajícího
číslo faktury
konstantní symbol – označuje účel platby
datum splatnosti faktury, forma úhrady
cena za jednotku množství bez DPH, sazba DPH, DPH celkem, cena celkem
dopravné, slevy
úrok z prodlení
Existuje zálohová faktura – má stejné náležitosti, ale není zde vyčísleno DPH.
a) praktické provádění činností, které předpokládá kupní smlouvy
b) základní doklady od dodavatele: dodací list a faktura
Dodací list
- slouží ke kontrole zásilky, vkládá se přímo do zásilky neboje zaslán poštou a nebo je předán osobně
- zástupce kupujícího potvrdí podpisem převzetí zásilky
náležitosti: číslo dodacího listu
kupující, dodavatel + adresy
datum vyskladnění zásilky
číslo objednávky nebo kupní smlouvy
popis zboží
jména pracovníka, který zásilku expedovat a který vyhotovil dodací listopad
Faktura
- vystavuje ji prodávající, je to daňový doklad
náležitosti: název firmy
peněžní ústav, číslo účtu prodávajícího
číslo faktury
konstantní symbol – označuje účel platby
datum splatnosti faktury, forma úhrady
cena za jednotku množství bez DPH, sazba DPH, DPH celkem, cena celkem
dopravné, slevy
úrok z prodlení
Existuje zálohová faktura – má stejné náležitosti, ale není zde vyčísleno DPH.
Zásobovací činnost podniku
Zásobovací činnost podniku
a) Je to zabezpečování podniku materiálem, energií, službami
b) pohyb materiálu a jeho řízení
c) V podniku to má na starost zásobovací útvar, který spadá do marketingového oddělení.
V širším pohledu zahrnuje:
1) plánování materiálových zásob
2) právní zajištění dodávek
3) nákupní činnost
4) skladování
5) výdej materiálu do spotřeby
Zásoby nakupované (materiál, suroviny – polotovary, zboží, zvířata)
vlastní výroby (nedokončená výroba, polotovary, výrobky, zvířata,, materiál,,)
a) Je to zabezpečování podniku materiálem, energií, službami
b) pohyb materiálu a jeho řízení
c) V podniku to má na starost zásobovací útvar, který spadá do marketingového oddělení.
V širším pohledu zahrnuje:
1) plánování materiálových zásob
2) právní zajištění dodávek
3) nákupní činnost
4) skladování
5) výdej materiálu do spotřeby
Zásoby nakupované (materiál, suroviny – polotovary, zboží, zvířata)
vlastní výroby (nedokončená výroba, polotovary, výrobky, zvířata,, materiál,,)
Plánování materiálových zásob a normy zásob
- ideální stav je použít tzv. metodu just-in-time (tj. nevytváříme žádné zásoby a dodaný materiál jde rovnou do výroby, nenavštíví vůbec sklad. Vyžaduje absolutní spolehlivost dodavatelů, u nás jen teoreticky)
- pokud se nedá použít metoda - ) vytváříme zásoby - ) jak velké je budeme tvořit? Snažíme se vytvářet tzv. optimální zásoby
- plánování = potřebné množství materiálu podnik nakupuj v různých časových intervalech od různých dodavatelů
- velikost dodávek, jejich rytmus, náklady na jejich opatření náklady na skladování ovlivňují hospodaření podniku
K plánování slouží:
1. propočet plánované spotřeby materiálu
2. stanovení velikosti dodávek
3. stanovení výše dodávek
4. stanovení plánované spotřeby materiálu = vypracovává se na určité období, podkladem pro výpočet jsou THN spotřeby materiálu na jednotku výkonu a informace o plánovaných výkonech
5. zdroje bilance materiálových zásob potřeby
Bilanční rovnice
Q = množství, které máme vyrobit
S = spotřeba materiálu
S = Q x THN
a) S= spotřeba materiálu
b) KZ=konečná zásoba
c) PZ=počáteční zásoba
N = S + KZ = PZ
KZ závisí
- s = průměrná denní spotřeba materiálu
- ČNZ (časová norma zásob) = doba, po kterou nám má zásoba vydržet
KZ = ČNZ x s
ČNZ = 1/2c + p + t x s
c = dodávkový cyklus:doba mezi 2 dodávkami mat.
p = pojistná zásoba ve dnech (pro případ, že by se očekávaná dodávka materiálu zpozdila)
t = technologická zásoba (nemusí být u každého mat. Je jen u takového, který ihned po dodávce nemůžeme zpracovat)
s = průměrná denní spotřeba
- pokud se nedá použít metoda - ) vytváříme zásoby - ) jak velké je budeme tvořit? Snažíme se vytvářet tzv. optimální zásoby
- plánování = potřebné množství materiálu podnik nakupuj v různých časových intervalech od různých dodavatelů
- velikost dodávek, jejich rytmus, náklady na jejich opatření náklady na skladování ovlivňují hospodaření podniku
K plánování slouží:
1. propočet plánované spotřeby materiálu
2. stanovení velikosti dodávek
3. stanovení výše dodávek
4. stanovení plánované spotřeby materiálu = vypracovává se na určité období, podkladem pro výpočet jsou THN spotřeby materiálu na jednotku výkonu a informace o plánovaných výkonech
5. zdroje bilance materiálových zásob potřeby
Bilanční rovnice
Q = množství, které máme vyrobit
S = spotřeba materiálu
S = Q x THN
a) S= spotřeba materiálu
b) KZ=konečná zásoba
c) PZ=počáteční zásoba
N = S + KZ = PZ
KZ závisí
- s = průměrná denní spotřeba materiálu
- ČNZ (časová norma zásob) = doba, po kterou nám má zásoba vydržet
KZ = ČNZ x s
ČNZ = 1/2c + p + t x s
c = dodávkový cyklus:doba mezi 2 dodávkami mat.
p = pojistná zásoba ve dnech (pro případ, že by se očekávaná dodávka materiálu zpozdila)
t = technologická zásoba (nemusí být u každého mat. Je jen u takového, který ihned po dodávce nemůžeme zpracovat)
s = průměrná denní spotřeba
Tržní rovnováha a její podmínky
Tržní rovnováha a její podmínky ( teorém pavučiny )
Existují tři hlediska při posuzování rovnováhy:
1.7.1. Tržní rovnováha z hlediska délky časového období
S prodlužováním časového období roste elasticita nabídky.
• velmi krátké období - nabídka je zcela neelastická, růst poptávky vyvolá pouze růst ceny
• krátké období - elasticita je vyšší, růst ceny je nižší než ve velmi krátkém období
• dlouhé období - elasticita je ještě vyšší něž v předchozím období
• velmi dlouhé období - růst poptávky vede ke zvýšení objemu prodávaného zboží. Dopad na cenu různý. Záleží zda je větší růst nabídky pokles ceny, nebo poptávky růst ceny.
1.7.2. Tržní rovnováha při současné změně poptávky a nabídky
Růst poptávky i nabídky vede k růstu množství. Zatímco ale růst poptávky vede k růstu ceny, růst nabídky vede k poklesu ceny.
Záleží na vzájemném poměru elasticit nabídky a poptávky
1.7.3. Teorém pavučiny
Teorém pavučiny - dynamický model znázorňující dosahování rovnováhy či prohlubování nerovnováhy na trhu v situaci, kdy na změnu ceny na trhu reaguje nejprve poptávka a až po určité době nabídka. Výrobci tedy reagují na cenu předcházejícího období.
konvergující pavučina - křivka poptávky má menší sklon něž křivka nabídky, trh obnovuje rovnováhu
divergující pavučina - křivka poptávky má větší sklon než křivka nabídky. Trh prohlubuje nerovnováhu.
stabilní pavučina - sklony křivky nabídky a poptávky se rovnají. Nerovnováha se reprodukuje ve stejném rozsahu - neodstraňuje ani neprohlubuje.
oscilace - při složitější závislosti mezi cenou a poptávaným množstvím, např. v případě prohlubování nerovnováhy se může proces v určitém okamžiku zastavit, což je dáno tvarem křivek.
Existují tři hlediska při posuzování rovnováhy:
1.7.1. Tržní rovnováha z hlediska délky časového období
S prodlužováním časového období roste elasticita nabídky.
• velmi krátké období - nabídka je zcela neelastická, růst poptávky vyvolá pouze růst ceny
• krátké období - elasticita je vyšší, růst ceny je nižší než ve velmi krátkém období
• dlouhé období - elasticita je ještě vyšší něž v předchozím období
• velmi dlouhé období - růst poptávky vede ke zvýšení objemu prodávaného zboží. Dopad na cenu různý. Záleží zda je větší růst nabídky pokles ceny, nebo poptávky růst ceny.
1.7.2. Tržní rovnováha při současné změně poptávky a nabídky
Růst poptávky i nabídky vede k růstu množství. Zatímco ale růst poptávky vede k růstu ceny, růst nabídky vede k poklesu ceny.
Záleží na vzájemném poměru elasticit nabídky a poptávky
1.7.3. Teorém pavučiny
Teorém pavučiny - dynamický model znázorňující dosahování rovnováhy či prohlubování nerovnováhy na trhu v situaci, kdy na změnu ceny na trhu reaguje nejprve poptávka a až po určité době nabídka. Výrobci tedy reagují na cenu předcházejícího období.
konvergující pavučina - křivka poptávky má menší sklon něž křivka nabídky, trh obnovuje rovnováhu
divergující pavučina - křivka poptávky má větší sklon než křivka nabídky. Trh prohlubuje nerovnováhu.
stabilní pavučina - sklony křivky nabídky a poptávky se rovnají. Nerovnováha se reprodukuje ve stejném rozsahu - neodstraňuje ani neprohlubuje.
oscilace - při složitější závislosti mezi cenou a poptávaným množstvím, např. v případě prohlubování nerovnováhy se může proces v určitém okamžiku zastavit, což je dáno tvarem křivek.
Výhody ze směny
Výhody ze směny
Trh zabezpečuje nejen efektivní alokaci výrobních faktorů, ale ekonomickým subjektům přináší výhody ze směny v podobě tzv. přebytku spotřebitele a přebytku výrobce.
přebytek spotřebitele - rozdíl mezi celkovým užitkem zboží a objemem výdajů na jeho nákup. Protože z definice rovnováhy spotřebitele MU=P vyplývá, že spotřebitel je v rovnováze pokud se mezní užitek poslední peněžní jednotky vynaložené na nákup statku rovná jeho ceně. Tj. MU spotřebitele ze všech předchozích spotřebovaných jednotek byl vyšší než cena a právě součet všech těchto předchozích užitků je tzv. přebytek spotřebitele. ( obdobně u výrobce ).
přebytek výrobce - rozdíl mezi cenou a mezními náklady
Trh zabezpečuje nejen efektivní alokaci výrobních faktorů, ale ekonomickým subjektům přináší výhody ze směny v podobě tzv. přebytku spotřebitele a přebytku výrobce.
přebytek spotřebitele - rozdíl mezi celkovým užitkem zboží a objemem výdajů na jeho nákup. Protože z definice rovnováhy spotřebitele MU=P vyplývá, že spotřebitel je v rovnováze pokud se mezní užitek poslední peněžní jednotky vynaložené na nákup statku rovná jeho ceně. Tj. MU spotřebitele ze všech předchozích spotřebovaných jednotek byl vyšší než cena a právě součet všech těchto předchozích užitků je tzv. přebytek spotřebitele. ( obdobně u výrobce ).
přebytek výrobce - rozdíl mezi cenou a mezními náklady
Rovnováha firmy a rovnováha odvětví
Rovnováha firmy a rovnováha odvětví
rovnováha spotřebitele (poptávky): P=MU mezní užitek poslední spotřebovávané jednotky se pro všechny spotřebitele musí rovnat její ceně.
rovnováha firmy (nabídky): P=MC pro všechny výrobce
Trh je v rovnováze ( tržní rovnováha ) jsou-li v rovnováze zároveň poptávka i nabídka MU=MC.
Rovnováha odvětví pokud firmy nechtějí vstupovat ani vystupovat do a z odvětví.
Efektivnost dokonalé konkurence
Efektivnost - efektivní rozdělení výr. faktorů je takové, kdy není možné zvýšit výrobu jednoho zboží, aniž se sníží výroba jiného zboží. Současně žádný ekonomický subjekt nemůže zlepšit svou situaci, aniž se zhorší situace jiných subjektů tzv. Paretovské optimum.
Je-li MU=P>MC firmy nejsou v rovnováze zvýšení výroby, zvýší zisk a nezmění se MU spotřebitelů.
Je-li MU>P=MC nejsou spotřebitelé v rovnováze, protože mohou zvýšit svůj užitek zvýšením množství spotřebovávaného zboží.
Je-li MU
rovnováha spotřebitele (poptávky): P=MU mezní užitek poslední spotřebovávané jednotky se pro všechny spotřebitele musí rovnat její ceně.
rovnováha firmy (nabídky): P=MC pro všechny výrobce
Trh je v rovnováze ( tržní rovnováha ) jsou-li v rovnováze zároveň poptávka i nabídka MU=MC.
Rovnováha odvětví pokud firmy nechtějí vstupovat ani vystupovat do a z odvětví.
Efektivnost dokonalé konkurence
Efektivnost - efektivní rozdělení výr. faktorů je takové, kdy není možné zvýšit výrobu jednoho zboží, aniž se sníží výroba jiného zboží. Současně žádný ekonomický subjekt nemůže zlepšit svou situaci, aniž se zhorší situace jiných subjektů tzv. Paretovské optimum.
Je-li MU=P>MC firmy nejsou v rovnováze zvýšení výroby, zvýší zisk a nezmění se MU spotřebitelů.
Je-li MU>P=MC nejsou spotřebitelé v rovnováze, protože mohou zvýšit svůj užitek zvýšením množství spotřebovávaného zboží.
Je-li MU
Křivka nabídky a bod uzavření firmy
Křivka nabídky a bod uzavření firmy
Co se stane, pokud se změní tržní cena? Firma nemůže cenu ovlivnit, čili může pouze snižovat náklady. Protože přímka P = AR = MR se při změně ceny posune, nastane nový bod rovnováhy ( v novém průsečíku křivek P-AR-MR a MC ).
V případě, že cena roste může firma zvětšovat objem výroby ( pokud bude MR větší než MC ).
V případě že cena neroste, ale klesá a TC převýší TR, bude firma krátkodobě ( protože v dlouhém období by opustila odvětví ) pokračovat ve výrobě až do bodu kdy bude platit:
TR = VC resp. AVC = MC = P
Tento bod se nazývá bod uzavření firmy
Pokud je firma ve ztrátě, TR -VC a firma dál vyrábí, tak vlastně z příjmů může snižovat ztrátu způsobenou fixními náklady. Pokud však jsou TRTR, firmy reagují tak, že odcházejí z odvětví nabídka poklesne. Pokles nabídky vyvolá růst ceny až se vyrovná s AR. Nestačí aby platilo TR>TC (P>AVC), ale musí platit TR=TC (P=AC). Dlouhodobě ani není možné udržet TR>TC, protože kladný čistý ekonomický zisk, které dostávají firmy, přilákají nové výrobce do odvětví růst nabízeného množství a pokles ceny na úroveň AC.
Podmínka rovnováhy firmy i odvětví v DK je v MR=MC=AC=AR neboli P=MC=AC, tj. v bodě zvratu.
Co se stane, pokud se změní tržní cena? Firma nemůže cenu ovlivnit, čili může pouze snižovat náklady. Protože přímka P = AR = MR se při změně ceny posune, nastane nový bod rovnováhy ( v novém průsečíku křivek P-AR-MR a MC ).
V případě, že cena roste může firma zvětšovat objem výroby ( pokud bude MR větší než MC ).
V případě že cena neroste, ale klesá a TC převýší TR, bude firma krátkodobě ( protože v dlouhém období by opustila odvětví ) pokračovat ve výrobě až do bodu kdy bude platit:
TR = VC resp. AVC = MC = P
Tento bod se nazývá bod uzavření firmy
Pokud je firma ve ztrátě, TR -VC a firma dál vyrábí, tak vlastně z příjmů může snižovat ztrátu způsobenou fixními náklady. Pokud však jsou TR
Podmínka rovnováhy firmy i odvětví v DK je v MR=MC=AC=AR neboli P=MC=AC, tj. v bodě zvratu.
Evidence dlouhodobého majetku
Evidence dlouhodobého majetku
a) stroje, zařízení a dopravní prostředky
b) budovy a stavby
- při převzetí se vyhotovuje: zápis o převzetí stroje a zařízení a dopravním prostředku
zápis o odevzdání a převzetí budovy a stavby
- na základě zápisu o převzetí se vyhotovuje inventární karta strojů, zařízení a dopravních prostředků
v zápisu o převzetí stavby se uvádí:
- název budovy a stavby
- evidenční číslo
- dodavatel - firma, co to postavila
- technický popis
- pořizovací cena
- údaje o převzetí stavební komunikace
Základní doklady o investičním majetku
- Zápis o převzetí strojů, zařízení a dopravních prostředků
- Zápis o převzetí budov a staveb
- Inventární karta strojů, zařízení a dopravních prostředků
- Inventární karta budov a staveb
- zápis o vyřazení investičního majetku
Oceňování
4 druhy cen
1) cena pořízení - holá cena za stroj
2) pořizovací cena
3) reprodukční cena - cena za kterou byl majetek v době, kdy se o něm účtuje
4) cena stanovena soudním znalcem
5) Vlastní náklady
a) stroje, zařízení a dopravní prostředky
b) budovy a stavby
- při převzetí se vyhotovuje: zápis o převzetí stroje a zařízení a dopravním prostředku
zápis o odevzdání a převzetí budovy a stavby
- na základě zápisu o převzetí se vyhotovuje inventární karta strojů, zařízení a dopravních prostředků
v zápisu o převzetí stavby se uvádí:
- název budovy a stavby
- evidenční číslo
- dodavatel - firma, co to postavila
- technický popis
- pořizovací cena
- údaje o převzetí stavební komunikace
Základní doklady o investičním majetku
- Zápis o převzetí strojů, zařízení a dopravních prostředků
- Zápis o převzetí budov a staveb
- Inventární karta strojů, zařízení a dopravních prostředků
- Inventární karta budov a staveb
- zápis o vyřazení investičního majetku
Oceňování
4 druhy cen
1) cena pořízení - holá cena za stroj
2) pořizovací cena
3) reprodukční cena - cena za kterou byl majetek v době, kdy se o něm účtuje
4) cena stanovena soudním znalcem
5) Vlastní náklady
dokonalá konkurence
Charakteristika dokonalé konkurence, specifika dokonalé konkurence
abstrakce, reálně neexistuje
Předpoklady DK - naprosto rovné podmínky pro všechny její účastníky:
• volný vstup do odvětví
• stejná míra informovanosti všech ekonomických subjektů na trhu
• mnoho výrobců na trhu
• zcela homogenní ( bezrozdílná ) produkce, firma nemůže ovlivnit tržní cenu. Cílem DK firmy je maximalizace zisku - dosahuje toho ale jen snižováním nákladů - vyhledávání úspor.
• Nezávislost ceny na objemu tj. dokonale elastická poptávka po produkci firmy
Dokonalá konkurence zainteresovává výrobce na maximálním snižování nákladů.
Pokud je cena konstanta jsou TR závislé jen na objemu vyrobené produkce, čili platí TR = P * Q
Protože je konstantní cena P jsou konstantní i průměrné příjmy AR a tedy konstantní jsou i mezní příjmy MR
Podmínka rovnováhy firmy na dokonale konkurenčním trhu = tzv. Zlaté pravidlo maximalizace zisku
MC = P
abstrakce, reálně neexistuje
Předpoklady DK - naprosto rovné podmínky pro všechny její účastníky:
• volný vstup do odvětví
• stejná míra informovanosti všech ekonomických subjektů na trhu
• mnoho výrobců na trhu
• zcela homogenní ( bezrozdílná ) produkce, firma nemůže ovlivnit tržní cenu. Cílem DK firmy je maximalizace zisku - dosahuje toho ale jen snižováním nákladů - vyhledávání úspor.
• Nezávislost ceny na objemu tj. dokonale elastická poptávka po produkci firmy
Dokonalá konkurence zainteresovává výrobce na maximálním snižování nákladů.
Pokud je cena konstanta jsou TR závislé jen na objemu vyrobené produkce, čili platí TR = P * Q
Protože je konstantní cena P jsou konstantní i průměrné příjmy AR a tedy konstantní jsou i mezní příjmy MR
Podmínka rovnováhy firmy na dokonale konkurenčním trhu = tzv. Zlaté pravidlo maximalizace zisku
MC = P
Opotřebení dlouhodobého majetku
Opotřebení dlouhodobého majetku
- používání a působením přírodních vlivů dochází ke snižování původních parametrů dlouhodobého majetku (snižuje se výkon, přesnost, zvyšuje se poruchovost)
Fyzické opotřebení - rychlost fyzického opotřebení závisí na:
- odbornosti
- intenzitě užívání
- agresivitě prostředí
životnost dlouhodobého majetku lze prodloužit:
- opravami
- výměny - technické zhodnocení
- přestavba
- rekonstrukce
- modernizace
Morální opotřebení - zastarání v důsledku technického rozvoje
- Fyzickým a morálním opotřebením se snižuje cena dlouhodobého majetku
- výše opotřebení vyjádřená v penězích = ODPISY
Odpisy
a) účetní
- blíže skutečnému opotřebení a vychází z zákona o účetnictví
- vychází z:
I) doby upotřebitelnosti dlouhodobého majetku
odpisová sazba v % = 100 : doba upotřebitelnosti
II) z celkového výkonu dlouhodobého
poř. cena : předpokl. výkon za dobu životnosti * skutečný výkon za rok = Kč
b) daňové - maximální částky odpisů, které připouštějí daňové zákony.
- vychází se ze zákona o dani z příjmů.
- odpisy podle zákona zařazují majetek do pěti skupin s různou dobou odepisování
- podle toho rozlišujeme odepisování na rovnoměrné a zrychlené
- používání a působením přírodních vlivů dochází ke snižování původních parametrů dlouhodobého majetku (snižuje se výkon, přesnost, zvyšuje se poruchovost)
Fyzické opotřebení - rychlost fyzického opotřebení závisí na:
- odbornosti
- intenzitě užívání
- agresivitě prostředí
životnost dlouhodobého majetku lze prodloužit:
- opravami
- výměny - technické zhodnocení
- přestavba
- rekonstrukce
- modernizace
Morální opotřebení - zastarání v důsledku technického rozvoje
- Fyzickým a morálním opotřebením se snižuje cena dlouhodobého majetku
- výše opotřebení vyjádřená v penězích = ODPISY
Odpisy
a) účetní
- blíže skutečnému opotřebení a vychází z zákona o účetnictví
- vychází z:
I) doby upotřebitelnosti dlouhodobého majetku
odpisová sazba v % = 100 : doba upotřebitelnosti
II) z celkového výkonu dlouhodobého
poř. cena : předpokl. výkon za dobu životnosti * skutečný výkon za rok = Kč
b) daňové - maximální částky odpisů, které připouštějí daňové zákony.
- vychází se ze zákona o dani z příjmů.
- odpisy podle zákona zařazují majetek do pěti skupin s různou dobou odepisování
- podle toho rozlišujeme odepisování na rovnoměrné a zrychlené
Metody odepisování
Metody odepisování
I) rovnoměrné - odepisujeme podle odpisové tabulky
II) zrychlené - první rok = vstupní ceny : koeficient prvního roku
další roky = 2(VC - oprávky) : koeficient - n(roky odepisování)
Vyřazení dlouhodobého majetku
Likvidace z důvodu technické zaostalosti
z důvodu neopravitelných poruch
Darování podnikatel může darovat dlouhodobý majetek např. formou společenského daru na různé humanitní účely
Prodej V případě nepotřebnosti pro zajišťování hospodářských úkolů
Převodem do osobního užívání - podnikatel již nepotřebuje dlouhodobý majetek pro podnikání, ale pro osobní potřebu ho uplatní
I) rovnoměrné - odepisujeme podle odpisové tabulky
II) zrychlené - první rok = vstupní ceny : koeficient prvního roku
další roky = 2(VC - oprávky) : koeficient - n(roky odepisování)
Vyřazení dlouhodobého majetku
Likvidace z důvodu technické zaostalosti
z důvodu neopravitelných poruch
Darování podnikatel může darovat dlouhodobý majetek např. formou společenského daru na různé humanitní účely
Prodej V případě nepotřebnosti pro zajišťování hospodářských úkolů
Převodem do osobního užívání - podnikatel již nepotřebuje dlouhodobý majetek pro podnikání, ale pro osobní potřebu ho uplatní
Směnnost, Využití dlouhodobého majetku
Směnnost
- jedna z možností, jak zvýšit VK
- měříme je tzv. koeficientem směnnosti
Koeficient směnnosti = počet pracovníků celkem : počet pracovníků v jedné směně
nebo počet pracovníků v hl. směně : počet odprac hod. v hlavní směně
Využití směn
koeficient směnnosti * 100 : počet směn
Využití dlouhodobého majetku
a) Extenzivní (časové využití)
SDČ - skutečná doba činnosti stroje
VČF - využitelný časový fond
KEV = SDČ : VFČ
b) Intenzivní (výkonové) využití
SVYK - skutečný výkon
NVYK - normovaný výkon
KIV = SVYK: NVYK
c) celkové (komplexní) využití
KKV= KEV * KIV
- jedna z možností, jak zvýšit VK
- měříme je tzv. koeficientem směnnosti
Koeficient směnnosti = počet pracovníků celkem : počet pracovníků v jedné směně
nebo počet pracovníků v hl. směně : počet odprac hod. v hlavní směně
Využití směn
koeficient směnnosti * 100 : počet směn
Využití dlouhodobého majetku
a) Extenzivní (časové využití)
SDČ - skutečná doba činnosti stroje
VČF - využitelný časový fond
KEV = SDČ : VFČ
b) Intenzivní (výkonové) využití
SVYK - skutečný výkon
NVYK - normovaný výkon
KIV = SVYK: NVYK
c) celkové (komplexní) využití
KKV= KEV * KIV
Finanční majetek
Finanční majetek
Dlouhodobé cenné papíry a vklady - jde o cenné papíry a vklady na delší dobu než jeden rok (podílové CP, nakoupené akcie)
Půjčky poskytnuté jiným podnikům - Jedná se o půjčky jiným podnikům s dobou splatnosti delší než jeden rok (dlouhodobé pohledávky)
Oběžný majetek
- část hospodářských prostředků, která e ve výrobním procesu jednorázově spotřebuje
A) zásoby
- suroviny
- materiál
- pomocné látky
- provozovací látky
- náhradní díly
- obaly
- drobný oběžný majetek
- nedokončená výroba
- polotovary vlastní výroby
- výrobky
- zvířata
- zboží
B) Finanční oběžný majetek
- peníze v pokladně
- ceniny
- bankovní účty
- krátkodobý finanční majetek
C) Pohledávky
- vznikají odesláním faktury, která je splatná k určitému datu. Pohledávka zanikne úhradou faktury.
- pokud podniku odběratelé neplatí ani po třech upomínkách, muže se podnik ocitnout v druhotné platební neschopnosti
- pohledávky vznikají také poskytnutím zálohy na služební cestu, podnikové půjčky,...
Dlouhodobé cenné papíry a vklady - jde o cenné papíry a vklady na delší dobu než jeden rok (podílové CP, nakoupené akcie)
Půjčky poskytnuté jiným podnikům - Jedná se o půjčky jiným podnikům s dobou splatnosti delší než jeden rok (dlouhodobé pohledávky)
Oběžný majetek
- část hospodářských prostředků, která e ve výrobním procesu jednorázově spotřebuje
A) zásoby
- suroviny
- materiál
- pomocné látky
- provozovací látky
- náhradní díly
- obaly
- drobný oběžný majetek
- nedokončená výroba
- polotovary vlastní výroby
- výrobky
- zvířata
- zboží
B) Finanční oběžný majetek
- peníze v pokladně
- ceniny
- bankovní účty
- krátkodobý finanční majetek
C) Pohledávky
- vznikají odesláním faktury, která je splatná k určitému datu. Pohledávka zanikne úhradou faktury.
- pokud podniku odběratelé neplatí ani po třech upomínkách, muže se podnik ocitnout v druhotné platební neschopnosti
- pohledávky vznikají také poskytnutím zálohy na služební cestu, podnikové půjčky,...
Financování, Výrobní kapacita
Financování
- vlastní zdroje
- cizí zdroje
Pořízení
- Nákup
- Vlastní výroba - vlastní činností
- Leasing - prodej na splátky
a) provozní - zapůjčení po ukončení se majetek vrací původnímu majiteli
b) finanční - dlouhodobý pronájem a po jeho ukončení si ho nechává nájemce
- Darování
- Přeřazení z osobního užívání - podnikatelů
Výrobní kapacita (VK)
- maximální výkon stroje za určitý čas v optimálních podmínkách
Výpočet:
kalendářní fond (KF)
- dny po které stroj nepracuje (svátky, dny pracovního klidu,...)
= využitelný časový fond (VČF)
VK =VČF : KNČ (kapacitní norma výkonu)
Využití výrobní kapacity
- udává se v %
1) plánované využití VK = plánovaná produkce * 100 : VK
2) Skutečné využití VK = skutečná produkce * 100 : VK
3) Procento využití VK = skutečná produkce *100 : plánovaná produkce
- vlastní zdroje
- cizí zdroje
Pořízení
- Nákup
- Vlastní výroba - vlastní činností
- Leasing - prodej na splátky
a) provozní - zapůjčení po ukončení se majetek vrací původnímu majiteli
b) finanční - dlouhodobý pronájem a po jeho ukončení si ho nechává nájemce
- Darování
- Přeřazení z osobního užívání - podnikatelů
Výrobní kapacita (VK)
- maximální výkon stroje za určitý čas v optimálních podmínkách
Výpočet:
kalendářní fond (KF)
- dny po které stroj nepracuje (svátky, dny pracovního klidu,...)
= využitelný časový fond (VČF)
VK =VČF : KNČ (kapacitní norma výkonu)
Využití výrobní kapacity
- udává se v %
1) plánované využití VK = plánovaná produkce * 100 : VK
2) Skutečné využití VK = skutečná produkce * 100 : VK
3) Procento využití VK = skutečná produkce *100 : plánovaná produkce
Investiční činnost podniku
- Pomocí investiční činnosti su podnik pořizuje dlouhodobý majetek
- dlouhodobý majetek podnik nakupuje nebo vlastní za účelem:
a) obchodování
b) získat dlouhodobý výnos ve formě výrobků
c) získat podstatný vliv u jiných podniků
Dlouhodobý majetek
hmotný
nehmotný
finanční
Nehmotný dlouhodobý majetek
- předměty, projekty, programové vybavení jehož pořizovací ceny je vyšší než 60 000,- a s doba upotřebení déle než jeden rok.
Patří sem: Zřizovací výdaje
Nehmotné výsledky výzkumné a odborné činnosti
Software
Ocenitelná práva
Hmotný dlouhodobý majetek
- rozumí se jím samostatné movité nebo nemovité věci, jejichž PC je vyšší než 40 000,- a doba upotřebitelnosti déle než jeden rok
Patří sem: Pozemky, budovy, haly a stavby
Umělecká díla, sbírky a předměty z drahých kovů bez ohledu na PC
Movité věci, jejichž vstupní ceny je vyšší než 40 000,-
Pěstitelské celky trvalých porostů
Základní stádo a tažná zvířata
Otvírky nových lomů, pískoven a hřišť, technické rekultivace
ODPISOVÝ - budovy, haly, stroje, přístroje, zařízení, dopravní prostředky, inventář, pěstitelské celky trvalých porostů, základní stádo a tažná zvířata, drobný dlouhodobý majetek
NEODPISOVÝ - pozemky, umělecká díla
- dlouhodobý majetek podnik nakupuje nebo vlastní za účelem:
a) obchodování
b) získat dlouhodobý výnos ve formě výrobků
c) získat podstatný vliv u jiných podniků
Dlouhodobý majetek
hmotný
nehmotný
finanční
Nehmotný dlouhodobý majetek
- předměty, projekty, programové vybavení jehož pořizovací ceny je vyšší než 60 000,- a s doba upotřebení déle než jeden rok.
Patří sem: Zřizovací výdaje
Nehmotné výsledky výzkumné a odborné činnosti
Software
Ocenitelná práva
Hmotný dlouhodobý majetek
- rozumí se jím samostatné movité nebo nemovité věci, jejichž PC je vyšší než 40 000,- a doba upotřebitelnosti déle než jeden rok
Patří sem: Pozemky, budovy, haly a stavby
Umělecká díla, sbírky a předměty z drahých kovů bez ohledu na PC
Movité věci, jejichž vstupní ceny je vyšší než 40 000,-
Pěstitelské celky trvalých porostů
Základní stádo a tažná zvířata
Otvírky nových lomů, pískoven a hřišť, technické rekultivace
ODPISOVÝ - budovy, haly, stroje, přístroje, zařízení, dopravní prostředky, inventář, pěstitelské celky trvalých porostů, základní stádo a tažná zvířata, drobný dlouhodobý majetek
NEODPISOVÝ - pozemky, umělecká díla
Tržní nabídka
Tržní nabídka
Je součtem objemů určitého zboží, které jsou ochotni při různých cenách nabízet všichni výrobci tohoto zboží. Čili je součtem individuálních nabídkových křivek. Agregátní nabídka je suma veškerého zboží v ekonomice, které jsou ochotni výrobci nabízet při různých úrovních cen.
Graficky je tržní nabídka horizontálním součtem všech individuálních nabídkových křivek.
Elasticita nabídky
Různá intenzita změny nabízeného množství v závislosti na změně určujícího faktoru
Cenová elasticita nabídky:
Koeficient cenové elasticity ES:
kde Q1 je nabízené množství před změnou, Q2 po změně,P1 cena před změnou a P2 cena po změně
Faktory ovlivňující cenovou elasticitu nabídky:
možnosti a náklady skladování - čím je skladování nesnadnější a dražší, tím je nižší elasticita
charakter technologie a výrobního procesu - čím je výroba obtížnější, tím je menší elasticita
elasticita nabídky se zvyšuje s prodlužováním časového horizontu
Je součtem objemů určitého zboží, které jsou ochotni při různých cenách nabízet všichni výrobci tohoto zboží. Čili je součtem individuálních nabídkových křivek. Agregátní nabídka je suma veškerého zboží v ekonomice, které jsou ochotni výrobci nabízet při různých úrovních cen.
Graficky je tržní nabídka horizontálním součtem všech individuálních nabídkových křivek.
Elasticita nabídky
Různá intenzita změny nabízeného množství v závislosti na změně určujícího faktoru
Cenová elasticita nabídky:
Koeficient cenové elasticity ES:
kde Q1 je nabízené množství před změnou, Q2 po změně,P1 cena před změnou a P2 cena po změně
Faktory ovlivňující cenovou elasticitu nabídky:
možnosti a náklady skladování - čím je skladování nesnadnější a dražší, tím je nižší elasticita
charakter technologie a výrobního procesu - čím je výroba obtížnější, tím je menší elasticita
elasticita nabídky se zvyšuje s prodlužováním časového horizontu
Příjmy a zisk
Celkový příjem ( TR ) je celková částka, kterou firma získá prodejem svých výrobků
Vztah objemu vyrobené produkce a její ceny:
• cena je konstantou nezávislou na firmě firma prodá všechnu produkci bez ohledu na výši ceny, poptávka je dokonale elastická. Firma nemůže cenu ovlivnit dokonalá konkurence
• cena závisí na objemu produkce firmy cena s růstem objemu klesá. Rozhodnutím o objemu výroby automaticky firma určuje i cenu nedokonalá konkurence
Průměrný příjem je příjem na jednotku produkce. Křivka průměrného příjmu je vždy totožná s křivkou poptávky po produkci firmy.
Mezní příjem je změna celk. příjmu vyvolaná změnou vyrobeného množství o jednotku .
Zisk je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady
Rozlišujeme:
• čistý ekonomický zisk = TR - explicitní náklady - implicitní náklady
• účetní zisk = TR - explicitní náklady
• Normální zisk je roven implicitním nákladům.
1.6. Rovnováha firmy a křivka nabídky
Je-li MR=MC, zisk je maximální, protože změnou objemu produkce není možno zisk zvýšit. Objem výroby, pro který tato rovnost platí, je potom optimální a firma je v rovnováze.
Je-li MR>MC, pak při zvýšení výroby o jednotku vzrostou příjmy více než náklady zisk je možno zvýšit zvýšením objemu a objem produkce je nižší než optimální.
Je-li MRKřivka mezních nákladů (její rostoucí část - od bodu uzavření firmy AVC=MC=P) je současně křivkou nabídky firmy v podmínkách dokonalé konkurence.
Vztah objemu vyrobené produkce a její ceny:
• cena je konstantou nezávislou na firmě firma prodá všechnu produkci bez ohledu na výši ceny, poptávka je dokonale elastická. Firma nemůže cenu ovlivnit dokonalá konkurence
• cena závisí na objemu produkce firmy cena s růstem objemu klesá. Rozhodnutím o objemu výroby automaticky firma určuje i cenu nedokonalá konkurence
Průměrný příjem je příjem na jednotku produkce. Křivka průměrného příjmu je vždy totožná s křivkou poptávky po produkci firmy.
Mezní příjem je změna celk. příjmu vyvolaná změnou vyrobeného množství o jednotku .
Zisk je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady
Rozlišujeme:
• čistý ekonomický zisk = TR - explicitní náklady - implicitní náklady
• účetní zisk = TR - explicitní náklady
• Normální zisk je roven implicitním nákladům.
1.6. Rovnováha firmy a křivka nabídky
Je-li MR=MC, zisk je maximální, protože změnou objemu produkce není možno zisk zvýšit. Objem výroby, pro který tato rovnost platí, je potom optimální a firma je v rovnováze.
Je-li MR>MC, pak při zvýšení výroby o jednotku vzrostou příjmy více než náklady zisk je možno zvýšit zvýšením objemu a objem produkce je nižší než optimální.
Je-li MR
Náklady firmy
Náklady firmy v krátkém období
Celkové náklady (TC) - získáme když vynásobením množství cenou inputu. Dělí se na:
· variabilní (VC) - s růstem objemu výroby rostou
· fixní (FC) - s objemem výroby se nemění, musí být hrazeny i když je objem výroby nulový.
Vývoj nákladů lze odvodit z produkční funkce.
Další rozdělení nákladů je na:
· explicitní - musí je firma reálně vynaložit v peněžní podobě na nákup nebo nájem výr. faktorů ( mzdy, materiál…)
· implicitní ( alternativní, ušlé příležitosti ) - reálně je firma neplatí, jedná se o "ušlý příjem" z výrobních faktorů
Náklady průměrné a mezní:
· průměrné (AC) - náklady na jednotku produkce
;
· mezní (MC) - náklady potřebné k rozšíření objemu výroby o jednotku
1.2. Odvození nákladové křivky při dvou variabilních inputech
V dlouhém období uvažujeme produkční funkci se dvěma proměnlivými inputy (prací a kapitálem).
Izokvanta představuje takové kombinace výrobních faktorů, jejichž pomocí je možno vyrobit stejný objem produkce.
Mezní míra technické substituce (MRTS K,L) kapitálu za práci - poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat práci kapitálem, aniž by se změnil objem vyráběné produkce.
Izokosta - linie stejných celkových nákladů - znázorňuje všechny kombinace výrobních faktorů maximálně dostupné vzhledem k daným celkovým nákladům. Optimální kombinace vstupů, tzv. nákladové optimum firmy, je v bodě, kde se linie stejných celkových nákladů dotýká izokvanty. Jsou zde shodné poměry mezních produktů všech výrobních faktorů k jejich cenám.
Nákladové optimum firmy – tam kde se linie stejných celkových nákladů dotýká izokvanty.
1.2.1. Odvození křivky nákladů v dlouhém období
Tvar je určován výnosy z rozsahu (v krátkém období tvar TC byl určován vývojem výnosů z variabilního výrobního faktoru.)
· konstantní výnosy z rozsahu - TC má tvar rostoucí přímky
· rostoucí - TC bude s růstem Q růst pomalejším tempem
· klesající - TC bude růst rychleji než výstup
Křivka TC v dlouhém období vychází z počátku, což je dáno tím, že v dlouhém období může firma měnit rozsah všech ( obou ) výr. faktorů.
Celkové náklady (TC) - získáme když vynásobením množství cenou inputu. Dělí se na:
· variabilní (VC) - s růstem objemu výroby rostou
· fixní (FC) - s objemem výroby se nemění, musí být hrazeny i když je objem výroby nulový.
Vývoj nákladů lze odvodit z produkční funkce.
Další rozdělení nákladů je na:
· explicitní - musí je firma reálně vynaložit v peněžní podobě na nákup nebo nájem výr. faktorů ( mzdy, materiál…)
· implicitní ( alternativní, ušlé příležitosti ) - reálně je firma neplatí, jedná se o "ušlý příjem" z výrobních faktorů
Náklady průměrné a mezní:
· průměrné (AC) - náklady na jednotku produkce
;
· mezní (MC) - náklady potřebné k rozšíření objemu výroby o jednotku
1.2. Odvození nákladové křivky při dvou variabilních inputech
V dlouhém období uvažujeme produkční funkci se dvěma proměnlivými inputy (prací a kapitálem).
Izokvanta představuje takové kombinace výrobních faktorů, jejichž pomocí je možno vyrobit stejný objem produkce.
Mezní míra technické substituce (MRTS K,L) kapitálu za práci - poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat práci kapitálem, aniž by se změnil objem vyráběné produkce.
Izokosta - linie stejných celkových nákladů - znázorňuje všechny kombinace výrobních faktorů maximálně dostupné vzhledem k daným celkovým nákladům. Optimální kombinace vstupů, tzv. nákladové optimum firmy, je v bodě, kde se linie stejných celkových nákladů dotýká izokvanty. Jsou zde shodné poměry mezních produktů všech výrobních faktorů k jejich cenám.
Nákladové optimum firmy – tam kde se linie stejných celkových nákladů dotýká izokvanty.
1.2.1. Odvození křivky nákladů v dlouhém období
Tvar je určován výnosy z rozsahu (v krátkém období tvar TC byl určován vývojem výnosů z variabilního výrobního faktoru.)
· konstantní výnosy z rozsahu - TC má tvar rostoucí přímky
· rostoucí - TC bude s růstem Q růst pomalejším tempem
· klesající - TC bude růst rychleji než výstup
Křivka TC v dlouhém období vychází z počátku, což je dáno tím, že v dlouhém období může firma měnit rozsah všech ( obou ) výr. faktorů.
Předpoklady teorie firmy
Rozhodování firmy se týká především objemu produkce, popř. její ceny, použité kombinace výrobních faktorů, ... Cílem firmy je maximalizace zisku, kde celkový zisk je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady.Je nutné rozlišovat krátké a dlouhé období. V krátkém období je možné měnit pouze některé inputy (najímat další práci), ostatní zůstávají konstantní existuje alespoň jeden fixní výrobní faktor (kapitál). V dlouhém období jsou všechny inputy proměnlivé.
1.2. Teorie produktu, produkční funkce
1.2.1. Produkční funkce
Objem vyrobené produkce je výsledkem kombinace používaných výrobních faktorů:
kde Q je objem produkce a F1, ..., Fn je množství výrobních faktorů.
Tento vztah je tzv. produkční funkce, která vyjadřuje maximální objem produkce, který je možno vyrobit danou kombinací výrobních faktorů při dané úrovni technologie.
1.2.2. Teorie produktu
Celkový objem produkce se mění se změnami množství vstupů.
Celkový fyzický produkt( TPP ) - celkový objem produkce vyrobený určitým množstvím inputu. Měří se ve fyzických jednotkách.
Průměrný fyzický produkt ( APP ) - objem produkce připadající na jednotku inputu (výrobního faktoru)
Mezní fyzický produkt( MPP ) - změna objemu produkce vyvolaná změnou množství inputu o jednotku
Růst celkového fyz. produktu se s růstem množství inputu zpomaluje, může nastat, že od určitého bodu začíná TPP klesat. Je to dáno ze zákona klesajících výnosů ( s růstem jednoho inputu se jeho mezní výnosy snižují ).
Protože uvažujeme změnu jen jednoho vstupu a ostatní považujeme za konstantní, hovoříme o výnosech z variabilního rozsahu.
!!!!Rozdíl od výnosů z rozsahu, kdy rostou všechny vstupy najednou.
1.2. Teorie produktu, produkční funkce
1.2.1. Produkční funkce
Objem vyrobené produkce je výsledkem kombinace používaných výrobních faktorů:
kde Q je objem produkce a F1, ..., Fn je množství výrobních faktorů.
Tento vztah je tzv. produkční funkce, která vyjadřuje maximální objem produkce, který je možno vyrobit danou kombinací výrobních faktorů při dané úrovni technologie.
1.2.2. Teorie produktu
Celkový objem produkce se mění se změnami množství vstupů.
Celkový fyzický produkt( TPP ) - celkový objem produkce vyrobený určitým množstvím inputu. Měří se ve fyzických jednotkách.
Průměrný fyzický produkt ( APP ) - objem produkce připadající na jednotku inputu (výrobního faktoru)
Mezní fyzický produkt( MPP ) - změna objemu produkce vyvolaná změnou množství inputu o jednotku
Růst celkového fyz. produktu se s růstem množství inputu zpomaluje, může nastat, že od určitého bodu začíná TPP klesat. Je to dáno ze zákona klesajících výnosů ( s růstem jednoho inputu se jeho mezní výnosy snižují ).
Protože uvažujeme změnu jen jednoho vstupu a ostatní považujeme za konstantní, hovoříme o výnosech z variabilního rozsahu.
!!!!Rozdíl od výnosů z rozsahu, kdy rostou všechny vstupy najednou.
Tichá společnost, Sdružení
Tichá společnost
= smlouva mezi tichým společníkem a podnikatelem, má písemnou formu, tichý společník se zavazuje poskytnout podnikateli určitý vklad, podnikatel vyplácí podíl na zisku
- společník ničím neručí a má právo kontrolovat účetnictví
- není samostatným právním subjektem, nezapisuje se do OR, aby mohl být společník utajen
Sdružení
= konsorcium
- není zapsáno v obchodním rejstříku
- několik osob se sdruží k provedení nějakého obchodu, činnosti
- je to dočasný podnikatelský subjekt, funguje omezenou dobu
- vzniká smlouva o sdružení
- zřizuje se k financování velkých akcií (výstavba nák. centra)
= smlouva mezi tichým společníkem a podnikatelem, má písemnou formu, tichý společník se zavazuje poskytnout podnikateli určitý vklad, podnikatel vyplácí podíl na zisku
- společník ničím neručí a má právo kontrolovat účetnictví
- není samostatným právním subjektem, nezapisuje se do OR, aby mohl být společník utajen
Sdružení
= konsorcium
- není zapsáno v obchodním rejstříku
- několik osob se sdruží k provedení nějakého obchodu, činnosti
- je to dočasný podnikatelský subjekt, funguje omezenou dobu
- vzniká smlouva o sdružení
- zřizuje se k financování velkých akcií (výstavba nák. centra)
Společný podnik joint-ventures, Holding
Společný podnik joint-ventures
= podnik se zahraniční majetkovou účastí
- dochází ke spojení našeho a zahraničního kapitálu na základě vzájemné výhodnosti
- výhoda: pro zahr. partnera – tuzemský partner zná lépe tuzemské podmínky, je tu levná pracovní síla
- výhoda: pro tuzemského partnera – získává od zahra. partnera kapitál, know how, více pracovních míst
- zahr. partner může vyvést svůj zisk do zahraničí
- podnik působí na území ČR, podléhá našim zákonům
Holding
- představuje kapitálovou účast s cílem ovládnutí společnosti
- centrálami jsou většinou banky
- setkáváme se zde s mateřskou a dceřinnou společností
- mateřská ovládá dceřinou spol tím, že vlastní většinu akcií
= podnik se zahraniční majetkovou účastí
- dochází ke spojení našeho a zahraničního kapitálu na základě vzájemné výhodnosti
- výhoda: pro zahr. partnera – tuzemský partner zná lépe tuzemské podmínky, je tu levná pracovní síla
- výhoda: pro tuzemského partnera – získává od zahra. partnera kapitál, know how, více pracovních míst
- zahr. partner může vyvést svůj zisk do zahraničí
- podnik působí na území ČR, podléhá našim zákonům
Holding
- představuje kapitálovou účast s cílem ovládnutí společnosti
- centrálami jsou většinou banky
- setkáváme se zde s mateřskou a dceřinnou společností
- mateřská ovládá dceřinou spol tím, že vlastní většinu akcií
Družstva
Družstva
- je dobrovolné společenství občanů založené za účelem hospodářské nebo jiné činnosti
2 typy družstev:
1) zemědělská – lesy, pole
2) ostatní – bytová, spotřební, výrobní
- členové družstva neručí za své závazky
- základní kapitál – minimálně 50 000,- Je tvořeno členskými vklady
- podmínkou členství je zaplacení vkladu, výši určí stanovy
- nedělitelný fond – vytváří se ze zisku nebo členskými vklady, jeho výše: 50% základního kapitálu
- rozdělování zisku – rozděluje se mezi členy podle výše jejich vkladů
orgány družstva
nejvyšší orgán – členská schůze (hlasuje se), rozhoduje se o volbě členů, předsedy atd…
statutární orgán – představenstvo – skupina lidí, která řídí družstvo
kontrolní komise
- je dobrovolné společenství občanů založené za účelem hospodářské nebo jiné činnosti
2 typy družstev:
1) zemědělská – lesy, pole
2) ostatní – bytová, spotřební, výrobní
- členové družstva neručí za své závazky
- základní kapitál – minimálně 50 000,- Je tvořeno členskými vklady
- podmínkou členství je zaplacení vkladu, výši určí stanovy
- nedělitelný fond – vytváří se ze zisku nebo členskými vklady, jeho výše: 50% základního kapitálu
- rozdělování zisku – rozděluje se mezi členy podle výše jejich vkladů
orgány družstva
nejvyšší orgán – členská schůze (hlasuje se), rozhoduje se o volbě členů, předsedy atd…
statutární orgán – představenstvo – skupina lidí, která řídí družstvo
kontrolní komise
Státní podniky a neziskové organizace
Státní podnik
- zřizuje ho stát, ministerstvo nebo orgán místní samosprávy
- zřízení se řídí zákonem o státním podniku
2 typy státního podniku:
a) podniky zaměřené na podnikatelskou činnost (pošty, dráha…)
b) podniky, které slouží veřejným zájmům (úklid komunikací, údržba zeleně, vývoz odpadků) – tyto podniky stát dotuje
zřízení státního podniku: zakladatel vydá zakládací listinu a ta se zapíše do obchodního rejstříku
řízení podniku: ředitel, který je jmenován zakladatelem, ředitel zastupuje podnik navenek, řídí podnik s dozorčí radou – ta může ředitele odvolat
rozdělování zisku: ze zisku odvede podnik daně a zbytek ponechává pro další činnost
Organizace
dělení na ziskové a neziskové (rozpočtové a příspěvkové)
a) rozpočtové – jsou plně navázány na státní rozpočet, veškeré příjmy, které dosáhnou odvádějí do státního rozpočtu (např. škola)
b) příspěvkové - organizace zřizované státem – hlavně v oblasti kultury (galerie, zámky, kina, divadla)
- zřizuje ho stát, ministerstvo nebo orgán místní samosprávy
- zřízení se řídí zákonem o státním podniku
2 typy státního podniku:
a) podniky zaměřené na podnikatelskou činnost (pošty, dráha…)
b) podniky, které slouží veřejným zájmům (úklid komunikací, údržba zeleně, vývoz odpadků) – tyto podniky stát dotuje
zřízení státního podniku: zakladatel vydá zakládací listinu a ta se zapíše do obchodního rejstříku
řízení podniku: ředitel, který je jmenován zakladatelem, ředitel zastupuje podnik navenek, řídí podnik s dozorčí radou – ta může ředitele odvolat
rozdělování zisku: ze zisku odvede podnik daně a zbytek ponechává pro další činnost
Organizace
dělení na ziskové a neziskové (rozpočtové a příspěvkové)
a) rozpočtové – jsou plně navázány na státní rozpočet, veškeré příjmy, které dosáhnou odvádějí do státního rozpočtu (např. škola)
b) příspěvkové - organizace zřizované státem – hlavně v oblasti kultury (galerie, zámky, kina, divadla)
Komanditní společnost
Komanditní společnost
- jedná se o spojení dvou a více osob
zdroj kapitálů – vklady společníků, min. vklad 5 000,--
- vklad je povinný jen u tzv. komanditistů
- společnosti má 2 typy společníků
1. komplementáři
2. komanditisti
komplementáři – jsou společníci, kteří ručí za závazky společnosti neomezeně, ručí celým svým majetkem
komanditisté – ručí jen do výše svého vkladu, mohou kontrolovat účetnictví
zisk se dělí rovným dílem
- komplementáři ze své půlky dostanou každý stejně
- komandisté podle výši vkladů
- smlouva může upravit rozdělení zisku jinak
řízení = statutárním orgánem jsou pouze komplementáři, komanditisté nemají nárok na řízení, mají právo nahlížet do účetních knih a dokladů
- jedná se o spojení dvou a více osob
zdroj kapitálů – vklady společníků, min. vklad 5 000,--
- vklad je povinný jen u tzv. komanditistů
- společnosti má 2 typy společníků
1. komplementáři
2. komanditisti
komplementáři – jsou společníci, kteří ručí za závazky společnosti neomezeně, ručí celým svým majetkem
komanditisté – ručí jen do výše svého vkladu, mohou kontrolovat účetnictví
zisk se dělí rovným dílem
- komplementáři ze své půlky dostanou každý stejně
- komandisté podle výši vkladů
- smlouva může upravit rozdělení zisku jinak
řízení = statutárním orgánem jsou pouze komplementáři, komanditisté nemají nárok na řízení, mají právo nahlížet do účetních knih a dokladů
Společnost s ručením omezeným s. r. o.
Společnost s ručením omezeným s. r. o.
- založit ji může 1 nebo více osob, nesmí mít víc než 50 společníků
- ručení je omezené
- základní kapitál, povinný, nejméně 200 000 Kč, nejmenší vklad společníka je 20 000 Kč (peněžní částka i nemovitost)
- rezervní fond je povinný a vytváří se z čitého zisku společnosti, může být vytvořen už při založení
- rozdělení zisku podle výše vkladu
řízení s. r. o.
– Valná hromada: svolává se minimálně 1x ročně, svolávají ji jednatelé. Rozhoduje se tam např. o změnách ve společenské smlouvě, o výši základního jmění, o rozdělení zisku, o schválení roční účetní uzávěrky a závěrky, o jmenování a odvolávání jednatelů, o vytvoření dozorčí rady.
– Dozorčí rada: kontrolní orgán spo., dohlíží na činnost jednatelů a kontroluje účetnictví
– Jednatelé: jednají za společnost, jsou voleni valnou hromadou, starají se o to, kdo povede účetnictví.
- založit ji může 1 nebo více osob, nesmí mít víc než 50 společníků
- ručení je omezené
- základní kapitál, povinný, nejméně 200 000 Kč, nejmenší vklad společníka je 20 000 Kč (peněžní částka i nemovitost)
- rezervní fond je povinný a vytváří se z čitého zisku společnosti, může být vytvořen už při založení
- rozdělení zisku podle výše vkladu
řízení s. r. o.
– Valná hromada: svolává se minimálně 1x ročně, svolávají ji jednatelé. Rozhoduje se tam např. o změnách ve společenské smlouvě, o výši základního jmění, o rozdělení zisku, o schválení roční účetní uzávěrky a závěrky, o jmenování a odvolávání jednatelů, o vytvoření dozorčí rady.
– Dozorčí rada: kontrolní orgán spo., dohlíží na činnost jednatelů a kontroluje účetnictví
– Jednatelé: jednají za společnost, jsou voleni valnou hromadou, starají se o to, kdo povede účetnictví.
Akciová společnost a. s.
Akciová společnost a. s.
- nejrozšířenější forma podnikání, využívají ji velké společnosti
- vydáním akcií lze získat velký kapitál
- společnost může být založena 1, 2 a více
založení a. s.
1. bez veřejné nabídky akcií: základní kapitál je tvořen vklady společníků, zákl. kapitál 2 mil., nekoná se valná hromada
2. s veřejnou nabídkou akcií: základní kapitál 20 mil.
- po podpisu zakladatelské smlouvy zabezpečují zakladatelé vytvoření základního jmění výzvou k upisování akcií
- založení probíhá: 1) zakladatelská smlouva
2) upisování akcií
3) svolána valná hromada
vznik a. s.
- dnem zápisu do obchodního rejstříku
základní kapitál je povinný (2 000 000 Kč, horní hranice není určena), kap. je rozdělen na akcie
akcie = CP, právo podílet se na řízení a zisku
s vlastnictvím akcie jsou spojena akcionářská práva:
a) účastnit se a hlasovat ve valné hromadě
b) podíl na tzv. dividendu = podíl ze zisku a.s. , podmínky pro pobírání dividendy:
- HV musí mít podobu zisku
- o rozdělení dividendy rozhodne valná hromada
c) podílet se na likvidačním zůstatku: v případě zániku společnosti
řízení a.s.
Valná hromada: shromáždění všech akcionářů, nejvyšší orgán a. s.
rozhoduje např. o změně stanov, zvýšení nebo snížení základního kap, volí a odvolává představenstvo a členy dozorčí rady, schvaluje účetní uzávěrku, může zrušit společnost
Představenstvo: výkonný orgán s minimálně třemi členy. Stará se o vedení společnosti, o vedení účetnictví, navrhuje rozdělení zisku.
Dozorčí rada: v a.s. je povinná, kontrolní orgán společnosti
- nejrozšířenější forma podnikání, využívají ji velké společnosti
- vydáním akcií lze získat velký kapitál
- společnost může být založena 1, 2 a více
založení a. s.
1. bez veřejné nabídky akcií: základní kapitál je tvořen vklady společníků, zákl. kapitál 2 mil., nekoná se valná hromada
2. s veřejnou nabídkou akcií: základní kapitál 20 mil.
- po podpisu zakladatelské smlouvy zabezpečují zakladatelé vytvoření základního jmění výzvou k upisování akcií
- založení probíhá: 1) zakladatelská smlouva
2) upisování akcií
3) svolána valná hromada
vznik a. s.
- dnem zápisu do obchodního rejstříku
základní kapitál je povinný (2 000 000 Kč, horní hranice není určena), kap. je rozdělen na akcie
akcie = CP, právo podílet se na řízení a zisku
s vlastnictvím akcie jsou spojena akcionářská práva:
a) účastnit se a hlasovat ve valné hromadě
b) podíl na tzv. dividendu = podíl ze zisku a.s. , podmínky pro pobírání dividendy:
- HV musí mít podobu zisku
- o rozdělení dividendy rozhodne valná hromada
c) podílet se na likvidačním zůstatku: v případě zániku společnosti
řízení a.s.
Valná hromada: shromáždění všech akcionářů, nejvyšší orgán a. s.
rozhoduje např. o změně stanov, zvýšení nebo snížení základního kap, volí a odvolává představenstvo a členy dozorčí rady, schvaluje účetní uzávěrku, může zrušit společnost
Představenstvo: výkonný orgán s minimálně třemi členy. Stará se o vedení společnosti, o vedení účetnictví, navrhuje rozdělení zisku.
Dozorčí rada: v a.s. je povinná, kontrolní orgán společnosti
Právní formy podnikání
1. Státní podniky
2. Živnosti
3. Družstva
4. Obchodní společnosti
5. Tichá společnost
6. Konsorcium (=sdružení)
7. Společné podniky (se zahraniční majetkovou účastí) – joint-ventures
8. Holding
Živnostenské podnikání
živnostenská činnost = soustavná činnosti, kterou provozuje podnikatel samostatně pod vlastním jménem, cílem je zisk
- zákon vylučuje některé osoby z podnikání (vojáci, soudci)
- podnikat nesmějí prokurátoři a zaměstnance státní správy ve funkci
Podmínky pro založení živnosti
1) Všeobecné: (musí je splnit každý)
- dosažení 18ti let věku
- způsobilost k právním úkonům (lidé s duševními chorobami nejsou svéprávní)
- bezúhonnost (člověk, který není odsouzen za úmyslný trestný čin a za čin, který souvisí s předmětem podnikání
2) Zvláštní (specifické):
- předepsaná odborná způsobilost (vzdělanost…)
- jiná než odborná způsobilost (morální spolehlivost)
Podnikatelem může být FO i PO, opravňuje jí živnostenský list nebo koncesní listina = povolení státu.
Dělení na: živnosti ohlašovací
živnosti koncesované
Ohlašovací živnost = provozovány na základě ohlášení provozovatele u živn. úřadu
a) řemeslná – provozuje na základě výučního listu (zedník, truhlář….)
b) vázaná – podmínkou je jiná odborná způsobilost, upraveno předpisy (např. výuka řízení automobilu, hubení škůdců)
c) volná – obchod nakupuje zboží za účelem prodeje, uklízečka, atd…
Koncesovaná živnost
- dokladem pro provozování koncesované živnosti je koncesní listina = státní povolení – povolení vyplývá ze zákona – vztahuje se na obory, kde je riziko ohrožení zdraví, života, majetku
- jsou kladeny nároky na odbornou způsobilost a morální spolehlivost
- vyžaduje se splnění zvláštních podmínek
- např. směnárenská činnost (střední škola s mat. + souhlas ČNB)
2. Živnosti
3. Družstva
4. Obchodní společnosti
5. Tichá společnost
6. Konsorcium (=sdružení)
7. Společné podniky (se zahraniční majetkovou účastí) – joint-ventures
8. Holding
Živnostenské podnikání
živnostenská činnost = soustavná činnosti, kterou provozuje podnikatel samostatně pod vlastním jménem, cílem je zisk
- zákon vylučuje některé osoby z podnikání (vojáci, soudci)
- podnikat nesmějí prokurátoři a zaměstnance státní správy ve funkci
Podmínky pro založení živnosti
1) Všeobecné: (musí je splnit každý)
- dosažení 18ti let věku
- způsobilost k právním úkonům (lidé s duševními chorobami nejsou svéprávní)
- bezúhonnost (člověk, který není odsouzen za úmyslný trestný čin a za čin, který souvisí s předmětem podnikání
2) Zvláštní (specifické):
- předepsaná odborná způsobilost (vzdělanost…)
- jiná než odborná způsobilost (morální spolehlivost)
Podnikatelem může být FO i PO, opravňuje jí živnostenský list nebo koncesní listina = povolení státu.
Dělení na: živnosti ohlašovací
živnosti koncesované
Ohlašovací živnost = provozovány na základě ohlášení provozovatele u živn. úřadu
a) řemeslná – provozuje na základě výučního listu (zedník, truhlář….)
b) vázaná – podmínkou je jiná odborná způsobilost, upraveno předpisy (např. výuka řízení automobilu, hubení škůdců)
c) volná – obchod nakupuje zboží za účelem prodeje, uklízečka, atd…
Koncesovaná živnost
- dokladem pro provozování koncesované živnosti je koncesní listina = státní povolení – povolení vyplývá ze zákona – vztahuje se na obory, kde je riziko ohrožení zdraví, života, majetku
- jsou kladeny nároky na odbornou způsobilost a morální spolehlivost
- vyžaduje se splnění zvláštních podmínek
- např. směnárenská činnost (střední škola s mat. + souhlas ČNB)
Obchodní společnost
Obchodní společnost
= jsou právnické osoby, které provozují podnikatelskou činnost. Podnikání se zde zúčastní větší počet osob - společníků
Formy obchodní společností:
Osobní: za závazky společnosti ručí celým svým osobním majetkem (např. v.o.s., komanditní společnost)
Kapitálové: ze zákona je předepsána základní výši kapitálu, ručí se do výše vkladu (s. r. o., a. s. )
Vytváření obchodních společností
má 2 fáze: založení a vznik
1. fáze – založení - provádí se sepsáním společenské smlouvy, která má formu buď zakladatelské listiny (1 člověk) nebo zakladatelské smlouvy (2 a více lidí, především a. s)
náležitosti zakladatelské smlouvy nebo listiny – obchodní jméno, sídlo, předmět podnikání, jména společníků, majetkové poměry
2. fáze – vznik – v den zápisu do obchodního rejstříku, společnost se stane právním subjektem
Veřejná obchodní společnost v. o. s.
- je to společnost, ve které nejméně 2 osoby podnikají pod společným jménem
- ručí za závazky všichni společně a neomezeně celým svým majetkem
- základní jmění není povinné
- vklad společníka není povinný
- rozdělení zisku rovným dílem
- jednají jménem společnost všichni (není-li stanoveno jinak ve společenské smlouvě)
- společenská smlouva: název firmy, sídlo, předmět činnosti, jména zakladatelů
= jsou právnické osoby, které provozují podnikatelskou činnost. Podnikání se zde zúčastní větší počet osob - společníků
Formy obchodní společností:
Osobní: za závazky společnosti ručí celým svým osobním majetkem (např. v.o.s., komanditní společnost)
Kapitálové: ze zákona je předepsána základní výši kapitálu, ručí se do výše vkladu (s. r. o., a. s. )
Vytváření obchodních společností
má 2 fáze: založení a vznik
1. fáze – založení - provádí se sepsáním společenské smlouvy, která má formu buď zakladatelské listiny (1 člověk) nebo zakladatelské smlouvy (2 a více lidí, především a. s)
náležitosti zakladatelské smlouvy nebo listiny – obchodní jméno, sídlo, předmět podnikání, jména společníků, majetkové poměry
2. fáze – vznik – v den zápisu do obchodního rejstříku, společnost se stane právním subjektem
Veřejná obchodní společnost v. o. s.
- je to společnost, ve které nejméně 2 osoby podnikají pod společným jménem
- ručí za závazky všichni společně a neomezeně celým svým majetkem
- základní jmění není povinné
- vklad společníka není povinný
- rozdělení zisku rovným dílem
- jednají jménem společnost všichni (není-li stanoveno jinak ve společenské smlouvě)
- společenská smlouva: název firmy, sídlo, předmět činnosti, jména zakladatelů
1.4. Tržní poptávka
Tržní poptávka je součtem poptávky jednotlivých spotřebitelů. Proto je křivka tržní poptávky součtem individuálních poptávkových křivek. Agregátní poptávka je součet tržních poptávek na všech dílčích trzích
1.4.1. Individuální poptávka
Je poptávka jediného kupujícího nebo poptávka po produkci jediného výrobce.
1.4.2. Dílčí ( tržní ) poptávka
Je poptávka po jednom výrobku
1.4.3. Změna poptávky a změna poptávaného množství
!!!! neplést cenová hladina ( price level ) X cena ( relative price )
!!!! neplést Změna poptávky ( posun celé křivky ) X změna poptávaného množství ( posun po křivce )
Anglicky posun poptávkové křivky – Shift in Demand curve
Změna posun po křivce – Movements along an Demand curve
Změna poptávaného množství je v závislosti na ceně. Vše ostatní je posun křivky.
Tj. změna velikosti důchodu způsobuje posun celé křivky.
1.4.4. Důchodový a substituční efekt
Důchodový efekt – dojde k růstu ceny statku při nezměněném nominálním důchodu, což vede k poklesu reálného důchodu a k poklesu poptávaného množství.
Substituční efekt – dojde k růstu ceny statku X, resp. růstu jeho relativní ceny vůči statku Y. To povede k poklesu poptávaného množství statku X a přesunu poptávky na statek Y.
Výsledný efekt cenové změny je součtem důchodového a substitučního efektu.
1.4.5. Substituty a komplementy
Substituty jsou zboží vzájemně zaměnitelná např. čaj-káva. Růst ceny jednoho vede k růstu poptávky po druhém
Komplementy jsou zboží, která se vzájemně doplňují např. auto-benzín. Růst ceny jednoho zboží vede k poklesu poptávaného množství obou zboží.
1.4.1. Individuální poptávka
Je poptávka jediného kupujícího nebo poptávka po produkci jediného výrobce.
1.4.2. Dílčí ( tržní ) poptávka
Je poptávka po jednom výrobku
1.4.3. Změna poptávky a změna poptávaného množství
!!!! neplést cenová hladina ( price level ) X cena ( relative price )
!!!! neplést Změna poptávky ( posun celé křivky ) X změna poptávaného množství ( posun po křivce )
Anglicky posun poptávkové křivky – Shift in Demand curve
Změna posun po křivce – Movements along an Demand curve
Změna poptávaného množství je v závislosti na ceně. Vše ostatní je posun křivky.
Tj. změna velikosti důchodu způsobuje posun celé křivky.
1.4.4. Důchodový a substituční efekt
Důchodový efekt – dojde k růstu ceny statku při nezměněném nominálním důchodu, což vede k poklesu reálného důchodu a k poklesu poptávaného množství.
Substituční efekt – dojde k růstu ceny statku X, resp. růstu jeho relativní ceny vůči statku Y. To povede k poklesu poptávaného množství statku X a přesunu poptávky na statek Y.
Výsledný efekt cenové změny je součtem důchodového a substitučního efektu.
1.4.5. Substituty a komplementy
Substituty jsou zboží vzájemně zaměnitelná např. čaj-káva. Růst ceny jednoho vede k růstu poptávky po druhém
Komplementy jsou zboží, která se vzájemně doplňují např. auto-benzín. Růst ceny jednoho zboží vede k poklesu poptávaného množství obou zboží.
1. CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE A FORMOVÁNÍ POPTÁVKY
1.1. Užitečnost a její měření
Cílem spotřebitele je maximalizace užitku. Řeší jak rozdělit svůj důchod mezi nákup jednotlivých statků, aby co nejlépe uspokojil své potřeby. Poměřuje tedy uspokojení potřeb ze statku a náklady na statek. Ke změření uspokojení se používá užitek.
Užitek je subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků. Měřitelnost užitku: přímá měřitelnost a neměřitelnost užitku.
Celkový užitek (TU) - vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby. Je závislý především na objemu spotřeby.
Mezní užitek (MU) - vyjadřuje, o kolik vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného zboží zvýší o jednotku. Je závislý na významu a intenzitě spotřeby a na disponibilním množství zboží.
Zákon klesajícího mezního užitku - s růstem objemu spotřebovávaného zboží má mezní užitek tendenci klesat.
1.2. Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu přímé měřitelnosti užitečnosti
Optimální množství, které spotřebitel nakoupí je, pokud se MU=P. Optimální kombinace spotřebovávaných statků je taková, kdy již spotřebitel v rámci svého rozpočtového omezení nemůže zvýšit TU tím, že ztrátu jednoho zboží nahradí větším množstvím jiného statku.
Při nákupu více jak jednoho zboží podmínkou rovnováhy spotřebitele je rovnost mezních užitků ve vztahu k jejich cenám.
Racionálně jednající spotřebitel zvyšuje objem nákupu určitého zboží až do bodu, kdy se MU poslední peněžní jednotky vynaložené na jeho nákup rovná meznímu užitku poslední peněžní jednotky vynaložené na nákup všech ostatních statků.
1.2.1. Odvození křivky poptávky
body na křivce poptávky jsou body odpovídající optimálnímu objemu nákupu zboží při různých cenách. Platí pro ně, že cena odpovídá meznímu užitku poslední nakupované jednotky zboží křivka poptávky je proto totožná s křivkou mezního užitku.
Cílem spotřebitele je maximalizace užitku. Řeší jak rozdělit svůj důchod mezi nákup jednotlivých statků, aby co nejlépe uspokojil své potřeby. Poměřuje tedy uspokojení potřeb ze statku a náklady na statek. Ke změření uspokojení se používá užitek.
Užitek je subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků. Měřitelnost užitku: přímá měřitelnost a neměřitelnost užitku.
Celkový užitek (TU) - vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby. Je závislý především na objemu spotřeby.
Mezní užitek (MU) - vyjadřuje, o kolik vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného zboží zvýší o jednotku. Je závislý na významu a intenzitě spotřeby a na disponibilním množství zboží.
Zákon klesajícího mezního užitku - s růstem objemu spotřebovávaného zboží má mezní užitek tendenci klesat.
1.2. Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu přímé měřitelnosti užitečnosti
Optimální množství, které spotřebitel nakoupí je, pokud se MU=P. Optimální kombinace spotřebovávaných statků je taková, kdy již spotřebitel v rámci svého rozpočtového omezení nemůže zvýšit TU tím, že ztrátu jednoho zboží nahradí větším množstvím jiného statku.
Při nákupu více jak jednoho zboží podmínkou rovnováhy spotřebitele je rovnost mezních užitků ve vztahu k jejich cenám.
Racionálně jednající spotřebitel zvyšuje objem nákupu určitého zboží až do bodu, kdy se MU poslední peněžní jednotky vynaložené na jeho nákup rovná meznímu užitku poslední peněžní jednotky vynaložené na nákup všech ostatních statků.
1.2.1. Odvození křivky poptávky
body na křivce poptávky jsou body odpovídající optimálnímu objemu nákupu zboží při různých cenách. Platí pro ně, že cena odpovídá meznímu užitku poslední nakupované jednotky zboží křivka poptávky je proto totožná s křivkou mezního užitku.
Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky
1.3. Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu neměřitelnosti užitečnosti
K odvození poptávkové křivky v případě neměřitelnosti užitku se použije indiferenční analýza - vychází se z toho, že spotřebitel volí mezi různými kombinacemi spotřebovávaných statků a volí svou preferenční stupnici, tj. pořadí kombinací podle užitku, který mu přinášejí.
Indiferenční křivka - vyjádření množiny kombinací množství dvou spotřebovávaných statků, které přinášejí spotřebiteli stejnou úroveň uspokojení.
Indiferenční mapa - soubor indiferenčních křivek dvou zboží, kde se indiferenční křivky od sebe liší užitkem kombinací.
Tvar indiferenčních křivek určuje zákon substituce. Zboží, které se stává vzácnějším, má větší relativní hodnotu substituce.
Mezní míra substituce ( MRS )- poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat statek X a statek Y, aniž se mění užitek. Vyjadřuje sklon indiferenční křivky. ( pozor v rovnici na obrácený poměr ).
Linie příjmu ( BL ) - Spotřebitel je omezen svým příjmem. Omezení vyjádříme pomocí linie příjmu. Jsou to maximálně dostupné kombinace rozdělení důchodu spotřebitele na nákup dvou zboží.
Rovnováha spotřebitele se nachází v bodě, kde se linie příjmu dotýká indiferenční křivky.
1.3.1. Odvození křivky poptávky
změna ceny zboží X při nezměněné ceně zboží Y a nezměněném disponibilním důchodu ovlivní sklon linie příjmu. Každé úrovni ceny X odpovídá jiná linie příjmu, která se dotýká jiné indiferenční křivky, jiný bod rovnováhy a jiný poptávaný objem. Křivka poptávky po zboží se sestrojí z bodů rovnováhy tj. bodů dotyk BL a indiferenčních křivek pro jednotlivé ceny statku X.
K odvození poptávkové křivky v případě neměřitelnosti užitku se použije indiferenční analýza - vychází se z toho, že spotřebitel volí mezi různými kombinacemi spotřebovávaných statků a volí svou preferenční stupnici, tj. pořadí kombinací podle užitku, který mu přinášejí.
Indiferenční křivka - vyjádření množiny kombinací množství dvou spotřebovávaných statků, které přinášejí spotřebiteli stejnou úroveň uspokojení.
Indiferenční mapa - soubor indiferenčních křivek dvou zboží, kde se indiferenční křivky od sebe liší užitkem kombinací.
Tvar indiferenčních křivek určuje zákon substituce. Zboží, které se stává vzácnějším, má větší relativní hodnotu substituce.
Mezní míra substituce ( MRS )- poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat statek X a statek Y, aniž se mění užitek. Vyjadřuje sklon indiferenční křivky. ( pozor v rovnici na obrácený poměr ).
Linie příjmu ( BL ) - Spotřebitel je omezen svým příjmem. Omezení vyjádříme pomocí linie příjmu. Jsou to maximálně dostupné kombinace rozdělení důchodu spotřebitele na nákup dvou zboží.
Rovnováha spotřebitele se nachází v bodě, kde se linie příjmu dotýká indiferenční křivky.
1.3.1. Odvození křivky poptávky
změna ceny zboží X při nezměněné ceně zboží Y a nezměněném disponibilním důchodu ovlivní sklon linie příjmu. Každé úrovni ceny X odpovídá jiná linie příjmu, která se dotýká jiné indiferenční křivky, jiný bod rovnováhy a jiný poptávaný objem. Křivka poptávky po zboží se sestrojí z bodů rovnováhy tj. bodů dotyk BL a indiferenčních křivek pro jednotlivé ceny statku X.
Vznik a založení podniku
ZALOŽENÍ
1fáze: založení společnosti (společníci sepíší smlouvu) – společenská smlouva (u s.r.o.), zakladatelská smlouva (u a.s.), nakladatelská smlouva (u sro i as, když je 1 společník)
2fáze: vznik společnosti (den, kdy je společnost zapsána do obchodního rejstříku nebo do živnostenského rejstříku)
ZÁNIK:
- zrušení právní subjektivity (vymazání z obchodního rejstříku
Důvody -
• bankrot,
• úmrtí podnikatele,
• změna právní formy podnikání,
• splynutí s jiným podnikem - fůze,
• splnění cíle,
• vlastním rozhodnutím
• rozhodne o tom živnostenský úřad, když se nedodrží podmínky stanovené zákonem
• pokud do 5 let od vydání živnostenského listu nebo koncesní listiny nezačne podnikat
1fáze: založení společnosti (společníci sepíší smlouvu) – společenská smlouva (u s.r.o.), zakladatelská smlouva (u a.s.), nakladatelská smlouva (u sro i as, když je 1 společník)
2fáze: vznik společnosti (den, kdy je společnost zapsána do obchodního rejstříku nebo do živnostenského rejstříku)
ZÁNIK:
- zrušení právní subjektivity (vymazání z obchodního rejstříku
Důvody -
• bankrot,
• úmrtí podnikatele,
• změna právní formy podnikání,
• splynutí s jiným podnikem - fůze,
• splnění cíle,
• vlastním rozhodnutím
• rozhodne o tom živnostenský úřad, když se nedodrží podmínky stanovené zákonem
• pokud do 5 let od vydání živnostenského listu nebo koncesní listiny nezačne podnikat
Řízení podniku
Řízení podniku
= usměrňování všech prvků a činností určité soustavy k dosahování stanoveného cíle
(prvky – viz. nahoře) činnosti: nákup a prodej majetku, placení mezd, výroba …
soustava = podnik
složky řízení
1) plánování – dlouhodobé(strategické) a krátkodobé (operativní)
2) organizování – jednotlivých prvků v soustavě, snažíme se, abychom dosáhli minimálních nákladů, času a úsilí (př. postavení strojů v halách)
3) vedení lidí – přikazování, výchova, motivování (hmotná - penězi, nehmotná – pochvaly a tresty)
4) kontrola – efektivnost použitých metod ovlivní mé budoucí výsledky
složka řízená a složka řídící
složka řídící: působí na složku řízenou
jsou mezi nimi vazby: přímá (vedoucí pracovník uděluje úkoly podřízeným)
nepřímá (řízená složka informuje, zda byl úkol splněn či proč nebyl)
Vazby fungují pomocí informací a ty jsou buď ústní nebo písemné.
= usměrňování všech prvků a činností určité soustavy k dosahování stanoveného cíle
(prvky – viz. nahoře) činnosti: nákup a prodej majetku, placení mezd, výroba …
soustava = podnik
složky řízení
1) plánování – dlouhodobé(strategické) a krátkodobé (operativní)
2) organizování – jednotlivých prvků v soustavě, snažíme se, abychom dosáhli minimálních nákladů, času a úsilí (př. postavení strojů v halách)
3) vedení lidí – přikazování, výchova, motivování (hmotná - penězi, nehmotná – pochvaly a tresty)
4) kontrola – efektivnost použitých metod ovlivní mé budoucí výsledky
složka řízená a složka řídící
složka řídící: působí na složku řízenou
jsou mezi nimi vazby: přímá (vedoucí pracovník uděluje úkoly podřízeným)
nepřímá (řízená složka informuje, zda byl úkol splněn či proč nebyl)
Vazby fungují pomocí informací a ty jsou buď ústní nebo písemné.
Obchodní rejstřík
Obchodní rejstřík
- je to obchodní seznam, který vedou krajské rejstříkové soudy a zapisují se do něj subjekty, které mají sídlo v obvodu příslušného krajského soudu
- je veřejně přístupný, každý má právo do něj nahlížet, pořizovat si kopie a výpisy
- zapisují se do něj povinné: - všechny oprávněné osoby, právnické osoby
- zahraniční právnické osoby, i FO, (mají-li podnik na území ČR)
- fyzické osoby rozhlašující rozhlasové nebo TV vysílání
- nepovinně se do něj zapisují: FO tuzemské
Do obchodního rejstříku se zapisuje
• obchodní jméno (označuje se jím podnikatelský subjekt při sepisování různých smluv), u PO sídlo, u FO bydliště a místo podnikání, liší-li se od bydliště
• identifikační číslo (organizace – IČO, je přiděleno při zápisu do o.r.)
• předmět podnikání
• právní forma a statutární orgán (např. s.r.o., st.orgán, jehož jménem se podepisují smlouvy – ředitel)
• prokurista (jméno a bydliště), FO, kt. může jednat jménem podniku, má na to tzv. prokuru (plná moc)
• obchodní kapitál (základní kapitál, podíly společníků…)
- je to obchodní seznam, který vedou krajské rejstříkové soudy a zapisují se do něj subjekty, které mají sídlo v obvodu příslušného krajského soudu
- je veřejně přístupný, každý má právo do něj nahlížet, pořizovat si kopie a výpisy
- zapisují se do něj povinné: - všechny oprávněné osoby, právnické osoby
- zahraniční právnické osoby, i FO, (mají-li podnik na území ČR)
- fyzické osoby rozhlašující rozhlasové nebo TV vysílání
- nepovinně se do něj zapisují: FO tuzemské
Do obchodního rejstříku se zapisuje
• obchodní jméno (označuje se jím podnikatelský subjekt při sepisování různých smluv), u PO sídlo, u FO bydliště a místo podnikání, liší-li se od bydliště
• identifikační číslo (organizace – IČO, je přiděleno při zápisu do o.r.)
• předmět podnikání
• právní forma a statutární orgán (např. s.r.o., st.orgán, jehož jménem se podepisují smlouvy – ředitel)
• prokurista (jméno a bydliště), FO, kt. může jednat jménem podniku, má na to tzv. prokuru (plná moc)
• obchodní kapitál (základní kapitál, podíly společníků…)
Podnik
Podnik
= souhrn hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání, je zakládán za účelem dosahování zisku.
Prvky podniku jsou: dlouhodobý majetek, oběžný majetek a pracovní síla.
Rozdělení podniků dle vlastnictví: státní, soukromé, družstevní a jiné (církevní)
Obchodní společnosti
a) osobní – V. O. S (veřejná obchodní společnost
K. S. (komanditní společnost)
b) kapitálové – S. R. O. (společnost s ručením omezeným)
A. S. (akciová společnost)
Obchodní firma
- tímto jménem se označuje obchodní subjekt při sepisování různých smluv
- pomocí ní rozlišujeme firmy na trhu
Dělení podnikatelských subjektů:
- subjekty zapsané v o.r.
- subjekty podnikající na základě živnost. oprávnění
- subjekty podnikající na zákl.speciálního oprávnění dle zvláštních předpisů = lékaři, banky, advokáti..
- samostatně hospodařící rolníci zařazení do evidence obce
= souhrn hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání, je zakládán za účelem dosahování zisku.
Prvky podniku jsou: dlouhodobý majetek, oběžný majetek a pracovní síla.
Rozdělení podniků dle vlastnictví: státní, soukromé, družstevní a jiné (církevní)
Obchodní společnosti
a) osobní – V. O. S (veřejná obchodní společnost
K. S. (komanditní společnost)
b) kapitálové – S. R. O. (společnost s ručením omezeným)
A. S. (akciová společnost)
Obchodní firma
- tímto jménem se označuje obchodní subjekt při sepisování různých smluv
- pomocí ní rozlišujeme firmy na trhu
Dělení podnikatelských subjektů:
- subjekty zapsané v o.r.
- subjekty podnikající na základě živnost. oprávnění
- subjekty podnikající na zákl.speciálního oprávnění dle zvláštních předpisů = lékaři, banky, advokáti..
- samostatně hospodařící rolníci zařazení do evidence obce
Podnikání
Podnikání
- je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem a za účelem dosažení zisku.
- činnost, kterou upokojujeme cizí potřeby a cílem je zisk.
- Pravidla pro podnikání jsou stanoveny právními normami, jejichž neplnění je postihnutelné.
Podstata podnikání = samostatné rozhodování podnikatele o:
- oboru podnikání
- formě podnikání
- umístění podniku
- organizace podniku
- míře úvěru
- použití zisku
Podnikání spojujeme vždy s:
A) podnikatelským subjektem
B) Trhem
C) hospodářským rizikem
Právní normy podnikání
Ústava ČR (listina základních práv a svobod)
zákony (obchodní zákoník, občanský zákoník, zákon o živnostenském podnikání, zákon o dani z příjmu, trestní zákoník)
- vytvářejí je instituce pověřené vládou a schvaluje je parlament
nařízení vlády, vyhlášky ministerstev …..
- je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem a za účelem dosažení zisku.
- činnost, kterou upokojujeme cizí potřeby a cílem je zisk.
- Pravidla pro podnikání jsou stanoveny právními normami, jejichž neplnění je postihnutelné.
Podstata podnikání = samostatné rozhodování podnikatele o:
- oboru podnikání
- formě podnikání
- umístění podniku
- organizace podniku
- míře úvěru
- použití zisku
Podnikání spojujeme vždy s:
A) podnikatelským subjektem
B) Trhem
C) hospodářským rizikem
Právní normy podnikání
Ústava ČR (listina základních práv a svobod)
zákony (obchodní zákoník, občanský zákoník, zákon o živnostenském podnikání, zákon o dani z příjmu, trestní zákoník)
- vytvářejí je instituce pověřené vládou a schvaluje je parlament
nařízení vlády, vyhlášky ministerstev …..
Podnikatel
Podnikatel
= právně samostatný, vlastnicky oddělený právní subjekt, který provozuje svou činnost svým jménem a na vlastní účet.
Charakteristické rysy podnikatele:
1) Má právní subjektivitu – má právo vstupovat do právních vztahů, vstupuje do nich vlastním jménem (tzv. obchodní jméno), je zapsané v obchodním nebo živnostenském rejstříku.
2) Provozuje samostatně svou činnost a vymezuje si předmět podnikání – musí si sám určit svou činnost, P.P. je zapsán v obchodním nebo živnostenském Rejstříku
3) Nese podnikatelské riziko, hospodaří s majetkem, podniká na vlastní účet – podniká za účelem zisku (když dosáhne ztráty, několik let = má závazky = musí je zaplatit, buď do výše svých vkladů, nebo do výše svého majetku)
4) Vede evidenci o svém hospodaření – vede buď jednoduché nebo podvojné účetnictví, popř. vede alespoň evidenci svých příjmů.
Podnikatelské subjekty
FO = občan, způsobilý k podnikání (jméno a příjmení, popř. druh podnikání)
PO = Obchodní společnost, družstvo, občanské sdružení, církev, ...
- Nadace a státní fondy
- Jednotky územní samosprávy
(název, pod kterým je podnik zapsán v obchodním rejstříku, zpravidla označuje předmět podnikání.)
= právně samostatný, vlastnicky oddělený právní subjekt, který provozuje svou činnost svým jménem a na vlastní účet.
Charakteristické rysy podnikatele:
1) Má právní subjektivitu – má právo vstupovat do právních vztahů, vstupuje do nich vlastním jménem (tzv. obchodní jméno), je zapsané v obchodním nebo živnostenském rejstříku.
2) Provozuje samostatně svou činnost a vymezuje si předmět podnikání – musí si sám určit svou činnost, P.P. je zapsán v obchodním nebo živnostenském Rejstříku
3) Nese podnikatelské riziko, hospodaří s majetkem, podniká na vlastní účet – podniká za účelem zisku (když dosáhne ztráty, několik let = má závazky = musí je zaplatit, buď do výše svých vkladů, nebo do výše svého majetku)
4) Vede evidenci o svém hospodaření – vede buď jednoduché nebo podvojné účetnictví, popř. vede alespoň evidenci svých příjmů.
Podnikatelské subjekty
FO = občan, způsobilý k podnikání (jméno a příjmení, popř. druh podnikání)
PO = Obchodní společnost, družstvo, občanské sdružení, církev, ...
- Nadace a státní fondy
- Jednotky územní samosprávy
(název, pod kterým je podnik zapsán v obchodním rejstříku, zpravidla označuje předmět podnikání.)
Světová banka
• Financována členskými zeměmi MMF.
• Zaměřuje se na poskytování dlouhodobých úvěrů na financování rozvojových programů.
• Její činnost napomáhá rozvoji světového obchodu i rozvoji méně vyspělých zemí.
• Česká republika je členskou zemí.
Hlavní cíle:
- stimulace hospodářského rozvoje členských zemí pomocí podpory produktivních investic (především v nejchudších zemích)
- stimulace rozvoje výrobních zdrojů směrem k růstu mezinárodního obchodu a životní úrovně co nejširší populace
- koordinace poskytování půjček tak, aby byla zajištěna priorita nejnaléhavějších projektů
• Zaměřuje se na poskytování dlouhodobých úvěrů na financování rozvojových programů.
• Její činnost napomáhá rozvoji světového obchodu i rozvoji méně vyspělých zemí.
• Česká republika je členskou zemí.
Hlavní cíle:
- stimulace hospodářského rozvoje členských zemí pomocí podpory produktivních investic (především v nejchudších zemích)
- stimulace rozvoje výrobních zdrojů směrem k růstu mezinárodního obchodu a životní úrovně co nejširší populace
- koordinace poskytování půjček tak, aby byla zajištěna priorita nejnaléhavějších projektů
Mezinárodní měnový fond
• Instituce, která má podporovat stabilizaci mezinárodního měnového systému. Jeho úkolem je zejména napomáhat překonávání pasiv platebních bilancí jednotlivých členských zemí.
• MMF poskytuje zemím, které se dostávají do obtížné platební situace, úvěry k pokrytí pasiv platební bilance, případně k tvorbě potřebných devizových rezerv. Poskytování úvěru je podmíněno stanovením přísných podmínek, případně přijetím programů ekonomického ozdravení, vypracovaných za pomoci odborníků MMF.
• Česká republika je členským státem MMF, kam vstoupila již jako součást ČSFR v roce 1990.
Hlavní cíle:
- sleduje ekonomický vývoj v zemích, které se systému kursového fixingu zavázaly účastnit, a v případě signálů konjukturálních změn doporučuje vládám přiměřené změny politiky
- v případě potřeby poskytuje členským zemím úvěry na podporu jejich platební bilance ve formě zvýšení pohotových devizových rezerv
• MMF poskytuje zemím, které se dostávají do obtížné platební situace, úvěry k pokrytí pasiv platební bilance, případně k tvorbě potřebných devizových rezerv. Poskytování úvěru je podmíněno stanovením přísných podmínek, případně přijetím programů ekonomického ozdravení, vypracovaných za pomoci odborníků MMF.
• Česká republika je členským státem MMF, kam vstoupila již jako součást ČSFR v roce 1990.
Hlavní cíle:
- sleduje ekonomický vývoj v zemích, které se systému kursového fixingu zavázaly účastnit, a v případě signálů konjukturálních změn doporučuje vládám přiměřené změny politiky
- v případě potřeby poskytuje členským zemím úvěry na podporu jejich platební bilance ve formě zvýšení pohotových devizových rezerv
Měnové kurzy
Současné měnové kurzy jsou určovány v rozhodující míře vztahem nabídky a poptávky na devizových trzích, avšak vlády se snaží svými opatřeními předcházet přílišným výkyvům. Tento systém se označuje jako řízený systém plovoucích kurzů a je dnes častější než systém volných plovoucích kurzů, kdy je vývoj ponechán pouze působení nabídky a poptávky.
Jestliže klesá kurz určité měny, mluvíme o jejím znehodnocení (depreciaci), jestliže kurz stoupá, mluvíme o zhodnocení (apreciaci). Zhodnocení a znehodnocení je třeba odlišovat od revalvace a devalvace, což jsou změny úředně stanovených poměrů dvou měn (revalvace ve směru nahoru, devalvace směrem dolů).
Dosud největší světová hospodářská krize v letech 1929-1933, vedla ke vzniku druhé světové války, byla způsobena a prohloubena chybami v mezinárodní peněžní, měnové a obchodní politice. Pod tlakem vnitřních politických sil se v této situaci některé vlády uchýlily k tvrdému omezení směny domácí měny za cizí a často i k přechodu na naturální způsob mezinárodního obchodu (zboží za zboží), který eliminoval použití peněz úplně.
Světová ekonomika se hroutila: mezi léty 1929-1932 klesly celosvětově ceny zboží o 48% a hodnota mezinárodního obchodu klesla o 63%.
Východisko, které bylo po roce 1933 nalezeno, souviselo se vznikem a vývojem fašismu v Itálii a Německu (rozmach zbrojení, obchod se zbraněmi).
Návrh na řešení přišel až na počátku 40.let, a to současně ze dvou míst. Z USA od H.D. Whitea a z GB od J.M.Keynese. Oba nezávisle na sobě navrhli systém dohledu, který by nespočíval pouze v přádání mezinárodních konferencí, ale v založení stálého orgánu pro mezinárodní spolupráci v této oblasti.
V červenci 1944 v Bretton Woods založili delegáti ze 44 států Mezinárodní měnový fond (MMF; International Monetary Fund, IMF) a Světovou banku (Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, International Bank of Reconstruction and Development, IBRD).
Jestliže klesá kurz určité měny, mluvíme o jejím znehodnocení (depreciaci), jestliže kurz stoupá, mluvíme o zhodnocení (apreciaci). Zhodnocení a znehodnocení je třeba odlišovat od revalvace a devalvace, což jsou změny úředně stanovených poměrů dvou měn (revalvace ve směru nahoru, devalvace směrem dolů).
Dosud největší světová hospodářská krize v letech 1929-1933, vedla ke vzniku druhé světové války, byla způsobena a prohloubena chybami v mezinárodní peněžní, měnové a obchodní politice. Pod tlakem vnitřních politických sil se v této situaci některé vlády uchýlily k tvrdému omezení směny domácí měny za cizí a často i k přechodu na naturální způsob mezinárodního obchodu (zboží za zboží), který eliminoval použití peněz úplně.
Světová ekonomika se hroutila: mezi léty 1929-1932 klesly celosvětově ceny zboží o 48% a hodnota mezinárodního obchodu klesla o 63%.
Východisko, které bylo po roce 1933 nalezeno, souviselo se vznikem a vývojem fašismu v Itálii a Německu (rozmach zbrojení, obchod se zbraněmi).
Návrh na řešení přišel až na počátku 40.let, a to současně ze dvou míst. Z USA od H.D. Whitea a z GB od J.M.Keynese. Oba nezávisle na sobě navrhli systém dohledu, který by nespočíval pouze v přádání mezinárodních konferencí, ale v založení stálého orgánu pro mezinárodní spolupráci v této oblasti.
V červenci 1944 v Bretton Woods založili delegáti ze 44 států Mezinárodní měnový fond (MMF; International Monetary Fund, IMF) a Světovou banku (Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, International Bank of Reconstruction and Development, IBRD).
Subjekty vystupující na devizovém trhu
Obchodní banky: provádějí služby pro své klienty (firmy, jednotlivci i jiné obchodní banky) – banky jim prodávají zahraniční měnu, tak jí od nich také kupují. Tím přispívají k zabezpečení plynulosti platebního styku se zahraničím a současně i k fungování devizového trhu.
Centrální banka: vstupuje na devizový trh, aby svými intervencemi udržela devizový trh na úrovni, která je v souladu s kurzovou politikou.
Měnový kurz:
• vzájemný poměr, v jakém se dvě měny navzájem směňují
Centrální banka: vstupuje na devizový trh, aby svými intervencemi udržela devizový trh na úrovni, která je v souladu s kurzovou politikou.
Měnový kurz:
• vzájemný poměr, v jakém se dvě měny navzájem směňují
Geneze měnových kurzů
- Měnové kurzy se vyvinuly v období, kdy bylo základem kupní síly peněz vyspělých zemí zlato (období zlatého standardu).
- V této době byl měnový kurz dán zlatými obsahy jednotlivých měn a kurzy vykazovaly značnou stabilitu.
- Systém zlatého standardu existoval v různých modifikovaných podobách do 30. let.
- Po druhé světové válce byl nahrazen tzv. brttonwoodským systémem, jehož základem se stal americký dolar omezeně směnitelný ze zlato v kurzu 35 USD za trojskou unci. (takto byl směnitelný pouze pro zahraniční měnové instituce).
- 1971 – zrušena i tato omezená směnitelnost amerického dolaru.
- Zlato ztratilo svůj původní význam pro mezinárodní měnový systém.
- Hledají se cesty, jak se od zlata , ale i od měn jednotlivých zemí odpoutat – vytvářením nadnárodních peněžních jednotek.
- V současné době jsou známy dvě takové jednotky: zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights – SDR) ta je užívána Mezinárodním měnovým fondem a evropskou měnovou jednotku (ECU – EURO) užívanou v EU.
- V této době byl měnový kurz dán zlatými obsahy jednotlivých měn a kurzy vykazovaly značnou stabilitu.
- Systém zlatého standardu existoval v různých modifikovaných podobách do 30. let.
- Po druhé světové válce byl nahrazen tzv. brttonwoodským systémem, jehož základem se stal americký dolar omezeně směnitelný ze zlato v kurzu 35 USD za trojskou unci. (takto byl směnitelný pouze pro zahraniční měnové instituce).
- 1971 – zrušena i tato omezená směnitelnost amerického dolaru.
- Zlato ztratilo svůj původní význam pro mezinárodní měnový systém.
- Hledají se cesty, jak se od zlata , ale i od měn jednotlivých zemí odpoutat – vytvářením nadnárodních peněžních jednotek.
- V současné době jsou známy dvě takové jednotky: zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights – SDR) ta je užívána Mezinárodním měnovým fondem a evropskou měnovou jednotku (ECU – EURO) užívanou v EU.
Charakteristika devizového trhu
• trh, na kterém se soustřeďuje nabídka a poptávka po devizách
• obchody probíhají v bezhotovostní formě při devizových kurzech
• dochází ke konvezri jedné měny do druhé
• Zatímco na fin. trzích jsou objemy obchodů vykazovány jako stav k určitému okamžiku na dev. trzích se vykazují jako obrat za určité období
• Devizový trh je součástí trhu s cizími měnami, kam patří i trh valutový (zde vystupují především jednotlivci, aby zde nakoupili nebo prodali zahraniční měnu a mohly tak realizovat platby se zahraničím např. turismus, studijní pobyty.)
• Mezi jednotlivými zeměmi dochází k pohybům peněžních fondů, které souvisejí s pohybem zboží, služeb a kapitálu.
• Na základě těchto operací vznikají v daných zemích pohledávka a závazky.
• Ekonomické subjekty, které vstupují do zahraničních vztahů potřebují převést vzniklé zahraniční pohledávky do domácí měny a k úhradě svých zahraničních závazků zase naopak potřebují nakoupit měnu zahraniční.
• obchody probíhají v bezhotovostní formě při devizových kurzech
• dochází ke konvezri jedné měny do druhé
• Zatímco na fin. trzích jsou objemy obchodů vykazovány jako stav k určitému okamžiku na dev. trzích se vykazují jako obrat za určité období
• Devizový trh je součástí trhu s cizími měnami, kam patří i trh valutový (zde vystupují především jednotlivci, aby zde nakoupili nebo prodali zahraniční měnu a mohly tak realizovat platby se zahraničím např. turismus, studijní pobyty.)
• Mezi jednotlivými zeměmi dochází k pohybům peněžních fondů, které souvisejí s pohybem zboží, služeb a kapitálu.
• Na základě těchto operací vznikají v daných zemích pohledávka a závazky.
• Ekonomické subjekty, které vstupují do zahraničních vztahů potřebují převést vzniklé zahraniční pohledávky do domácí měny a k úhradě svých zahraničních závazků zase naopak potřebují nakoupit měnu zahraniční.
Charta základních práv
Co dál?
Ke Smlouvě z Nice byla připojena i deklarace o budoucnosti Evropské unie. Reformy z Nice sice připravily institucionální systém EU na přijetí kandidátských států, ale stále zde zůstává potřeba širší a důkladnější debaty o budoucnosti Unie. Země, které předsedají EU v roce 2001, společně s Komisí tuto diskusi podporovaly a snažily se do ní zapojit i Evropský parlament, národní parlamenty členských států, politiky, podnikatelskou sféru, akademickou obec i reprezentanty občanské společnosti zemí členských i kandidátských států.
Debata se rozvinula za švédského předsednictví, úsilí belgického předsednictví vyvrcholilo na zasedání Evropské rady v prosinci 2001 přijetím tzv. Laekenské deklarace, která dává diskusi o budoucnosti EU konkrétní obrysy.
Jakmile skončí přípravné práce, bude v roce 2004 svolána další Mezivládní konference, která se bude zabývat právě těmito otázkami a provede i nezbytné úpravy Smluv. Tato Mezivládní konference však za žádných okolností nesmí bránit rozšíření Unie. Kandidátské státy, které dokončí přístupová jednání s Unií, budou také pozváni k účasti na této konferenci, zatímco ostatní se jí mohou zúčastnit jako pozorovatelé.
Charta základních práv Evropské unie byla vyhlášena v Nice v prosinci 2000. Charta stanovuje občanská, politická, ekonomická a sociální práva evropských občanů. Práva vycházejí ze šesti principů: důstojnost, svoboda, rovnost, solidarita, občanská práva a spravedlnost. Tato práva čerpají ze základních práv a svobod zakotvených v Evropské konvenci na ochranu lidských práv a základních svobod a z ústavních tradic členských států Evropské unie.
Ke Smlouvě z Nice byla připojena i deklarace o budoucnosti Evropské unie. Reformy z Nice sice připravily institucionální systém EU na přijetí kandidátských států, ale stále zde zůstává potřeba širší a důkladnější debaty o budoucnosti Unie. Země, které předsedají EU v roce 2001, společně s Komisí tuto diskusi podporovaly a snažily se do ní zapojit i Evropský parlament, národní parlamenty členských států, politiky, podnikatelskou sféru, akademickou obec i reprezentanty občanské společnosti zemí členských i kandidátských států.
Debata se rozvinula za švédského předsednictví, úsilí belgického předsednictví vyvrcholilo na zasedání Evropské rady v prosinci 2001 přijetím tzv. Laekenské deklarace, která dává diskusi o budoucnosti EU konkrétní obrysy.
Jakmile skončí přípravné práce, bude v roce 2004 svolána další Mezivládní konference, která se bude zabývat právě těmito otázkami a provede i nezbytné úpravy Smluv. Tato Mezivládní konference však za žádných okolností nesmí bránit rozšíření Unie. Kandidátské státy, které dokončí přístupová jednání s Unií, budou také pozváni k účasti na této konferenci, zatímco ostatní se jí mohou zúčastnit jako pozorovatelé.
Charta základních práv Evropské unie byla vyhlášena v Nice v prosinci 2000. Charta stanovuje občanská, politická, ekonomická a sociální práva evropských občanů. Práva vycházejí ze šesti principů: důstojnost, svoboda, rovnost, solidarita, občanská práva a spravedlnost. Tato práva čerpají ze základních práv a svobod zakotvených v Evropské konvenci na ochranu lidských práv a základních svobod a z ústavních tradic členských států Evropské unie.
Očekávané přínosy, šance a rizika spojená se vstupem ČR do EU
Přínosy a šance :
- zapojení do mezinárodní dělby práce
- liberalizace ZO
- změna struktury českého ZO
- zahraniční investice
rizika :
- přílišný dovoz může prohloubit deficit běžného účtu platební bilance ČR
kroky vstupu ČR do EU :
- dohoda o přidružení ČR k ES podepsána 1993, v platnost 1995, účelem je vytvořit předpoklady k volnému pohybu zboží, kapitálu a služeb, odstranění překážek v podnikání
- liberalizace pohybu pracovních sil bude možná až po vstupu ČR do EU
- ČR se vůči OECD zavázala, že jakékoli výhody, které poskytne zemím ES, poskytne i ostatním členským zemím OECD
- 1995 (druhá) Bílá kniha O přípravě přidružených zemí střední a východní Evropy na integraci do vnitřního trhu Evropské unie
- zapojení do mezinárodní dělby práce
- liberalizace ZO
- změna struktury českého ZO
- zahraniční investice
rizika :
- přílišný dovoz může prohloubit deficit běžného účtu platební bilance ČR
kroky vstupu ČR do EU :
- dohoda o přidružení ČR k ES podepsána 1993, v platnost 1995, účelem je vytvořit předpoklady k volnému pohybu zboží, kapitálu a služeb, odstranění překážek v podnikání
- liberalizace pohybu pracovních sil bude možná až po vstupu ČR do EU
- ČR se vůči OECD zavázala, že jakékoli výhody, které poskytne zemím ES, poskytne i ostatním členským zemím OECD
- 1995 (druhá) Bílá kniha O přípravě přidružených zemí střední a východní Evropy na integraci do vnitřního trhu Evropské unie
Jak byla Smlouva měněna?
Smlouvy, na kterých je Evropská unie založena, mohou být pozměňovány tzv. Mezivládní konferencí (IGC) zástupců vlád členských států, svolaných za účelem dosažení shody na těchto změnách.
Poslední mezivládní konference byla zahájena 12. února 2000 a skončila dohodou na zasedání Evropské rady v Nice (7. – 11. prosince 2000).
Stejně jako v případě předchozí mezivládní konference (jejímž výsledkem byla Amsterodamská smlouva) byly přípravné práce prováděny skupinou zástupců vlád členských států a Evropské komise. Porad se účastnili také dva poslanci Evropského parlamentu.
Několikrát se setkali také ministři zahraničních věcí patnácti členských zemí a těchto rozhovorů se účastnila také Komise.
Konečná rozhodnutí o změnách Smluv byla učiněna hlavami států nebo vlád členských států, kteří se setkali na zasedání Evropské rady. Tohoto setkání se zúčastnil také předseda Evropské komise.
Několik týdnů po dosažení shody na znění, 26. února 2001, byla Smlouva z Nice dne podepsána hlavami států nebo vlád.
Po podpisu následuje ratifikační proces, který může trvat několik měsíců. Každý členský stát musí ratifikovat Smlouvu v souladu se svým ústavním pořádkem (ratifikace v parlamentu nebo referendum).
Nová smlouva vstoupí v platnost až poté, co bude ratifikována všemi členskými státy Unie.
Poslední mezivládní konference byla zahájena 12. února 2000 a skončila dohodou na zasedání Evropské rady v Nice (7. – 11. prosince 2000).
Stejně jako v případě předchozí mezivládní konference (jejímž výsledkem byla Amsterodamská smlouva) byly přípravné práce prováděny skupinou zástupců vlád členských států a Evropské komise. Porad se účastnili také dva poslanci Evropského parlamentu.
Několikrát se setkali také ministři zahraničních věcí patnácti členských zemí a těchto rozhovorů se účastnila také Komise.
Konečná rozhodnutí o změnách Smluv byla učiněna hlavami států nebo vlád členských států, kteří se setkali na zasedání Evropské rady. Tohoto setkání se zúčastnil také předseda Evropské komise.
Několik týdnů po dosažení shody na znění, 26. února 2001, byla Smlouva z Nice dne podepsána hlavami států nebo vlád.
Po podpisu následuje ratifikační proces, který může trvat několik měsíců. Každý členský stát musí ratifikovat Smlouvu v souladu se svým ústavním pořádkem (ratifikace v parlamentu nebo referendum).
Nová smlouva vstoupí v platnost až poté, co bude ratifikována všemi členskými státy Unie.
Co změní Smlouva z Nice?
Smlouva z Nice znamená novou etapu příprav na rozšíření Evropské unie o země střední a východní Evropy, Středomoří a pobaltské státy. Tato smlouva, která doplňuje existující smlouvy, vstoupí v platnost po ratifikaci všemi členskými zeměmi, a to buď schválením v parlamentu nebo referendem.
Složení a působení evropských institucí a orgánů bylo schváleno v padesátých letech, když Unie sestávala pouze ze šesti členů (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko). Od té doby se Unie rozšířila čtyřikrát a dnes sestává z patnácti členských zemí (zakládající šestka a Dánsko, Řecko, Španělsko, Irsko, Rakousko, Portugalsko, Finsko, Švédsko a Spojené království). S výjimkou zavedení přímých voleb do Evropského parlamentu v roce 1979 však nikdy od založení Evropského společenství nedošlo k rozsáhlejší reformě institucí.
V současné době jedná o vstupu do Evropské unie celkem 12 států, a to Bulharsko, Kypr, Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko. Turecko bylo navíc uznáno za kandidáta na členství.
Mezivládní konference (IGC), která připravila změnu Smluv schválenou na zasedání Evropské rady v Nice dne 11. prosince 2000, měla odpovědět na rozhodující otázku: za jakých podmínek může Evropa fungovat efektivně, když se počet členů téměř zdvojnásobí? Úkolem této mezivládní konference tedy bylo provést nejpotřebnější vylepšení institucionálního rámce.
Složení a působení evropských institucí a orgánů bylo schváleno v padesátých letech, když Unie sestávala pouze ze šesti členů (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko). Od té doby se Unie rozšířila čtyřikrát a dnes sestává z patnácti členských zemí (zakládající šestka a Dánsko, Řecko, Španělsko, Irsko, Rakousko, Portugalsko, Finsko, Švédsko a Spojené království). S výjimkou zavedení přímých voleb do Evropského parlamentu v roce 1979 však nikdy od založení Evropského společenství nedošlo k rozsáhlejší reformě institucí.
V současné době jedná o vstupu do Evropské unie celkem 12 států, a to Bulharsko, Kypr, Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko. Turecko bylo navíc uznáno za kandidáta na členství.
Mezivládní konference (IGC), která připravila změnu Smluv schválenou na zasedání Evropské rady v Nice dne 11. prosince 2000, měla odpovědět na rozhodující otázku: za jakých podmínek může Evropa fungovat efektivně, když se počet členů téměř zdvojnásobí? Úkolem této mezivládní konference tedy bylo provést nejpotřebnější vylepšení institucionálního rámce.
Struktura EU
Struktura EU
Proces evropské integrace byl poznamenán neustálým vývojem a změnami již od založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) v roce 1952. Evropské společenství uhlí a oceli bylo projektováno jako základna pro zachování míru a prosperity na kontinentu, který byl v té době poznamenán hlubokými rozdíly mezi politickými a ekonomickými systémy. Postupem času se počet členských států více než zdvojnásobil a nyní má Společenství 15 členských států. Evropská unie navíc před nedávnem vyzvala ke vstupu i nové kandidátské státy.
Dne 2. října 1997 podepsaly hlavy členských států nebo předsedové jejich vlád novou Smlouvu pro Evropu, Amsterodamskou smlouvu. Jejím cílem je zajistit, aby politika a způsob práce Evropské unie zůstaly v souladu s potřebami občanů a aby práce institucí byla efektivní i v budoucí rozšířené Evropě. Dále byla v oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky přijata taková úprava, která Evropské unii umožní naplnit její roli v mezinárodní politice.
Instituce představují vyjádření vůle vytvářet “stále pevnější unii lidu Evropy”, vycházející ze sdílení politické odpovědnosti: Komise navrhuje, Evropský parlament doporučuje, Rada ministrů rozhoduje a Soudní dvůr rozhoduje spory. Evropská rada, která sestává z hlav států nebo vlád a z předsedy Komise a která se schází nejméně dvakrát ročně, je politickým orgánem, jehož smyslem je dát Unii potřebný stimul pro její další rozvoj a určovat obecné směřování její politiky.
S rozšiřováním odpovědnosti Evropské unie se rozrůstaly i její instituce a rostl jejich počet. Evropský parlament je nyní volen přímo a získal nové pravomoci, Evropský účetní dvůr hraje klíčovou roli při kontrole financí, Evropská investiční banka se stala důležitým finančním zdrojem pro hospodářský rozvoj, Hospodářský a sociální výbor potvrdil význam diskuse a spolupráce mezi sociálními partnery, Výbor regionů reprezentuje regionální zájmy v Unii, Evropský ombudsman dozírá na dobrou praxi při činnosti institucí Společenství a hlavním cílem Evropské centrální banky je péče o cenovou stabilitu.
Proces evropské integrace byl poznamenán neustálým vývojem a změnami již od založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) v roce 1952. Evropské společenství uhlí a oceli bylo projektováno jako základna pro zachování míru a prosperity na kontinentu, který byl v té době poznamenán hlubokými rozdíly mezi politickými a ekonomickými systémy. Postupem času se počet členských států více než zdvojnásobil a nyní má Společenství 15 členských států. Evropská unie navíc před nedávnem vyzvala ke vstupu i nové kandidátské státy.
Dne 2. října 1997 podepsaly hlavy členských států nebo předsedové jejich vlád novou Smlouvu pro Evropu, Amsterodamskou smlouvu. Jejím cílem je zajistit, aby politika a způsob práce Evropské unie zůstaly v souladu s potřebami občanů a aby práce institucí byla efektivní i v budoucí rozšířené Evropě. Dále byla v oblasti Společné zahraniční a bezpečnostní politiky přijata taková úprava, která Evropské unii umožní naplnit její roli v mezinárodní politice.
Instituce představují vyjádření vůle vytvářet “stále pevnější unii lidu Evropy”, vycházející ze sdílení politické odpovědnosti: Komise navrhuje, Evropský parlament doporučuje, Rada ministrů rozhoduje a Soudní dvůr rozhoduje spory. Evropská rada, která sestává z hlav států nebo vlád a z předsedy Komise a která se schází nejméně dvakrát ročně, je politickým orgánem, jehož smyslem je dát Unii potřebný stimul pro její další rozvoj a určovat obecné směřování její politiky.
S rozšiřováním odpovědnosti Evropské unie se rozrůstaly i její instituce a rostl jejich počet. Evropský parlament je nyní volen přímo a získal nové pravomoci, Evropský účetní dvůr hraje klíčovou roli při kontrole financí, Evropská investiční banka se stala důležitým finančním zdrojem pro hospodářský rozvoj, Hospodářský a sociální výbor potvrdil význam diskuse a spolupráce mezi sociálními partnery, Výbor regionů reprezentuje regionální zájmy v Unii, Evropský ombudsman dozírá na dobrou praxi při činnosti institucí Společenství a hlavním cílem Evropské centrální banky je péče o cenovou stabilitu.
Jak se ve Společenství rozhoduje?
Unie může jednat jen v rámci pravomocí udělených jí Smlouvami, s nimiž členské státy vyjádřily svůj souhlas v ratifikačním procesu, a to buď v referendu nebo při hlasování v parlamentu.
Při rozhodování o jednání Společenství v určité oblasti upravené Smlouvami je k dispozici několik procedur. Dvě hlavní procedury lze zjednodušeně popsat takto:
V rámci procedury spolurozhodování, které se používá např. při rozhodování o vnitřním trhu, dopravní politice, politice životního prostředí nebo výzkumných programech, předloží Komise návrh, většinou vypracovaný po konzultaci se zainteresovanými stranami. Tam, kde je to vhodné, je konzultován Výbor regionů nebo Hospodářský a sociální výbor. Text je přijat, pokud má zaručen souhlas jak Evropského parlamentu, tak Rady, která rozhoduje kvalifikovanou většinou.
V rámci procedury konzultací předloží Komise návrh, který je pak konzultován s Evropským parlamentem, Hospodářským a sociálním výborem a s Výborem regionů. Rozhodnutí je poté přijímáno Radou buď kvalifikovanou většinou (například v oblasti zemědělství), nebo jednomyslně (například v oblasti daní).
Při rozhodování o jednání Společenství v určité oblasti upravené Smlouvami je k dispozici několik procedur. Dvě hlavní procedury lze zjednodušeně popsat takto:
V rámci procedury spolurozhodování, které se používá např. při rozhodování o vnitřním trhu, dopravní politice, politice životního prostředí nebo výzkumných programech, předloží Komise návrh, většinou vypracovaný po konzultaci se zainteresovanými stranami. Tam, kde je to vhodné, je konzultován Výbor regionů nebo Hospodářský a sociální výbor. Text je přijat, pokud má zaručen souhlas jak Evropského parlamentu, tak Rady, která rozhoduje kvalifikovanou většinou.
V rámci procedury konzultací předloží Komise návrh, který je pak konzultován s Evropským parlamentem, Hospodářským a sociálním výborem a s Výborem regionů. Rozhodnutí je poté přijímáno Radou buď kvalifikovanou většinou (například v oblasti zemědělství), nebo jednomyslně (například v oblasti daní).
Stadium vstupu ČR do EU
Stadium vstupu ČR do EU
Navázaní vztahů se střední a východní Evropou
V roce 1988 začalo Evropské společenství navazovat diplomatické styky se zeměmi střední Evropy. Po pádu berlínské zdi v roce 1989 rychle odbouralo dlouhodobé kvóty na dovoz mnoha produktů, rozšířilo Všeobecný systém celních preferencí a v průběhu několika málo let uzavřelo dohody o obchodu a spolupráci s Bulharskem, bývalým Československem, Estonskem, Maďarskem, Lotyšskem, Litvou, Polskem, Rumunskem a Slovinskem.
Na základě programu Evropských společenství Phare, který byl vytvořen v roce 1989, vznikl nástroj k poskytování finanční pomoci zemím, které usilují o reformu a přestavbu ekonomiky.
V průběhu 90. let uzavírala Evropská společenství a jeho členské státy postupně asociační smlouvy - Evropské dohody. Smyslem Evropských dohod je vytvořit právní základ dvoustranných vztahů mezi kandidátskými zeměmi a EU. Pokrývají obchodní otázky, politický dialog, aproximaci práva, průmysl, životní prostředí, dopravu a cla.
Na Zasedání Evropské rady v Lucemburku v roce 1997 byla schválena podrobná předvstupní strategie pro 10 kandidátských zemí ze střední a východní Evropy a Rada rovněž uložila Komisi zpracovávat pravidelné zprávy o pokroku, kterého dosáhly jednotlivé kandidátské země. Dále bylo rozhodnuto zahájit vyjednávání s těmito šesti kandidátskými zeměmi: Česká republika, Estonsko, Kypr, Maďarsko, Polsko a Slovinsko.
Helsinské zasedání Evropské rady v roce 1999 znamenalo další pokrok v procesu rozšíření, neboť vyjádřilo pevné odhodlání zahájit a do prosince 2000 ukončit Mezivládní konferenci o institucionální reformě Evropské unie, která musí předcházet rozšíření. Od konce roku 2002 by pak měla Evropská unie být schopna přivítat nové členské státy. Rada dále rozhodla zahájit jednání se zbývajícími šesti kandidátskými zeměmi: Rumunskem, Slovenskem, Lotyšskem, Litvou, Bulharskem a Maltou a přiznala Turecku status kandidátské země, která může využívat výhod předvstupní strategie.
Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů, plastové žetony
Navázaní vztahů se střední a východní Evropou
V roce 1988 začalo Evropské společenství navazovat diplomatické styky se zeměmi střední Evropy. Po pádu berlínské zdi v roce 1989 rychle odbouralo dlouhodobé kvóty na dovoz mnoha produktů, rozšířilo Všeobecný systém celních preferencí a v průběhu několika málo let uzavřelo dohody o obchodu a spolupráci s Bulharskem, bývalým Československem, Estonskem, Maďarskem, Lotyšskem, Litvou, Polskem, Rumunskem a Slovinskem.
Na základě programu Evropských společenství Phare, který byl vytvořen v roce 1989, vznikl nástroj k poskytování finanční pomoci zemím, které usilují o reformu a přestavbu ekonomiky.
V průběhu 90. let uzavírala Evropská společenství a jeho členské státy postupně asociační smlouvy - Evropské dohody. Smyslem Evropských dohod je vytvořit právní základ dvoustranných vztahů mezi kandidátskými zeměmi a EU. Pokrývají obchodní otázky, politický dialog, aproximaci práva, průmysl, životní prostředí, dopravu a cla.
Na Zasedání Evropské rady v Lucemburku v roce 1997 byla schválena podrobná předvstupní strategie pro 10 kandidátských zemí ze střední a východní Evropy a Rada rovněž uložila Komisi zpracovávat pravidelné zprávy o pokroku, kterého dosáhly jednotlivé kandidátské země. Dále bylo rozhodnuto zahájit vyjednávání s těmito šesti kandidátskými zeměmi: Česká republika, Estonsko, Kypr, Maďarsko, Polsko a Slovinsko.
Helsinské zasedání Evropské rady v roce 1999 znamenalo další pokrok v procesu rozšíření, neboť vyjádřilo pevné odhodlání zahájit a do prosince 2000 ukončit Mezivládní konferenci o institucionální reformě Evropské unie, která musí předcházet rozšíření. Od konce roku 2002 by pak měla Evropská unie být schopna přivítat nové členské státy. Rada dále rozhodla zahájit jednání se zbývajícími šesti kandidátskými zeměmi: Rumunskem, Slovenskem, Lotyšskem, Litvou, Bulharskem a Maltou a přiznala Turecku status kandidátské země, která může využívat výhod předvstupní strategie.
Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů, plastové žetony
Genese integrace
- 25.3.1957 podepsáním Římských smluv založení Evropského hospodářského společenství, jejich podepsáním se vytvořil společný trh volného pohybu služeb, kapitálu a zboží mezi členskými zeměmi, cíl : dostat se do společného trhu
- 1950 dohoda o mnohostranném zúčtování plateb souvisejících s obchodem, Evropská platební unie 1950-8
- 1967 sloučení EHS, ESUO a Eurat pod společný název Evropské společenství (ES)
- 1968 dobudována celní unie, zrušena cla a zavedení vnější celní tarify, 6 členských států
- 1969 Wernerová zpráva jako první pokus o vytvoření měnové unie, o způsobech dosažení měnové unie
- 1973 rozšíření EHS o 3 státy (VB, Irsko, Dánsko a 1979 Řecko)
- 1979 Evropský měnový systém EMS – zavedení nadnárodní měnové jednotky ECU pro vypořádání plateb
- 1980- … léta – dotvoření vnitřního trhu, určení překážek normy, daně….
- 1985 Bílá kniha : 300 opatření k vytvoření jednotného trhu zboží, služeb, osob a kapitálu pro jednotlivé produkty (dovršeno 1993)
- 1986 + Španělsko a Portugalsko ; první revize Římské smlouvy = Jednotný evropský akt
- 1988 Delorsův výbor , studium a navrhnout stadia vytvoření EMU, korekce Wernerové zprávy
- 1991 Maastrichtská smlouva projednána, platná od 1993, utvoření EU, zavedení zásady subsidiarity – převedení pravomocí vlád na EU, těch, které je schopna EU realizovat efektivněji než členské státy (oproti Delorsově zprávě nový prvek – společná politika v obraně, zahraničních věcech, vnitřní bezpečnosti a soudnictví)
- 1993 nový jednotný název EU , 12 členů, 1.11.1993 podepsáním Smlouvy o Evropské unii (Maastrichtská smlouva – Maastricht Nizozemsko, revize Řím.smluv, směřování k jednotné měně, třístupňový proces přechodu k hospodářské a měnové unii )
- 1996 žádost o přijetí ČR (podalo 10 zemí )
- 1999 jednotná měna EURO, jako deviza, pro zúčtování plateb
- 2002 jednotná měna EURO i jako valuta
Bankovnictví bylo ovlivněno v Evropském společenství, jako celku, kromě Římských smluv, třemi směrnicemi :
- první bankovní směrnice 1977 (základní požadavky na fungování úvěrových institucí jejichž činnost spočívá v příjímání vkladů a poskytování úvěrů)
- Směrnice o kapitálových tocích 1988 (odstranila omezení pro platby týkající se drobné klientely)
- Druhá bankovní směrnice 1989 (volné poskytování služeb a zakládání org.složek v rámci ES , bankovní dohled v zemi sídla ústřední banky, vzájemné uznávání platnosti bankovních licencí)
- 1950 dohoda o mnohostranném zúčtování plateb souvisejících s obchodem, Evropská platební unie 1950-8
- 1967 sloučení EHS, ESUO a Eurat pod společný název Evropské společenství (ES)
- 1968 dobudována celní unie, zrušena cla a zavedení vnější celní tarify, 6 členských států
- 1969 Wernerová zpráva jako první pokus o vytvoření měnové unie, o způsobech dosažení měnové unie
- 1973 rozšíření EHS o 3 státy (VB, Irsko, Dánsko a 1979 Řecko)
- 1979 Evropský měnový systém EMS – zavedení nadnárodní měnové jednotky ECU pro vypořádání plateb
- 1980- … léta – dotvoření vnitřního trhu, určení překážek normy, daně….
- 1985 Bílá kniha : 300 opatření k vytvoření jednotného trhu zboží, služeb, osob a kapitálu pro jednotlivé produkty (dovršeno 1993)
- 1986 + Španělsko a Portugalsko ; první revize Římské smlouvy = Jednotný evropský akt
- 1988 Delorsův výbor , studium a navrhnout stadia vytvoření EMU, korekce Wernerové zprávy
- 1991 Maastrichtská smlouva projednána, platná od 1993, utvoření EU, zavedení zásady subsidiarity – převedení pravomocí vlád na EU, těch, které je schopna EU realizovat efektivněji než členské státy (oproti Delorsově zprávě nový prvek – společná politika v obraně, zahraničních věcech, vnitřní bezpečnosti a soudnictví)
- 1993 nový jednotný název EU , 12 členů, 1.11.1993 podepsáním Smlouvy o Evropské unii (Maastrichtská smlouva – Maastricht Nizozemsko, revize Řím.smluv, směřování k jednotné měně, třístupňový proces přechodu k hospodářské a měnové unii )
- 1996 žádost o přijetí ČR (podalo 10 zemí )
- 1999 jednotná měna EURO, jako deviza, pro zúčtování plateb
- 2002 jednotná měna EURO i jako valuta
Bankovnictví bylo ovlivněno v Evropském společenství, jako celku, kromě Římských smluv, třemi směrnicemi :
- první bankovní směrnice 1977 (základní požadavky na fungování úvěrových institucí jejichž činnost spočívá v příjímání vkladů a poskytování úvěrů)
- Směrnice o kapitálových tocích 1988 (odstranila omezení pro platby týkající se drobné klientely)
- Druhá bankovní směrnice 1989 (volné poskytování služeb a zakládání org.složek v rámci ES , bankovní dohled v zemi sídla ústřední banky, vzájemné uznávání platnosti bankovních licencí)
Cíle, struktura a instituce Evropské unie
Cíle :
Společenství má za cíl, zavedením společného trhu a hospodářské a měnové unie, uskutečňováním společných politik v celém společenství : vyvážené rozvíjení ekonomických činností, udržitelný a neinflační hospodářský růst respektující životní prostředí, sbližování hospodářské výkonnosti, vysokou úroveň zaměstnanosti, sociální ochranu, zvyšování životního standardu a kvality života, zvyšovat hospodářskou a sociální soudržnost a solidaritu mezi členskými státy.
Nejprve základní svobody společného trhu, volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, přechod v jednotný vnitřní trh 1993.
Struktura a instituce EU:
1998 – čl.krajiny: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko, VB
EMU čl.krajiny, přešli na EURO : Belgie, Finsko, Francie, Řecko, Nizozemsko, Irsko, Lucembursko, Portugalsko, Rakousko, Německo, Španělsko, Itálie
Rozpočet EU : podle Římských smluv musí být vždy vyrovnaný a jeho výdaje jsou přísně účelově určeny (společná zemědělská politika, rozvojová pomoc, strukturální fondy)
Zdroje rozpočtu : 10% z celních výnosů vůči třetím zemím ; část DPH členských zemí (cca 1,4 %) ; příspěvek členské země jako podíl na HDP (do 1,2% HDP)
Financování činnosti institucí ES z mimorozpočtových zdrojů – nejvýznamnějším zdrojem je EIB :
EVROPSKÁ INVESTIČNÍ BANKA
- zřízena 1958 v Lucembursku na základě Římských smluv, rating AAA
- úkolem je poskytovat i garantovat střednědobé a dlouhodobé úvěry v oblasti průmyslu, infrastruktury, telekomunikací, životního prostředí, energetiky, a to do méně rozvinutých regionů v rámci Společenství, část jde i mimo ES včetně přidružených zemí)
- banku spravuje Rada guvernérů, 1 ministr z každé členské země
- z hlediska působnosti je hned po Světové bance největší institucí tohoto druhu na světě
PROGRAM PHARE
- program technické pomoci spojen s reformami v zemích střední a východní Evropy
- poskytování know-how, podněcovat investice prostřednictvím studií, kapitálových grantů, záruk, úvěrových linek a investic do infrastruktury, až do doby převzetí závazků za sebe plynoucích z členství v EU
Společenství má za cíl, zavedením společného trhu a hospodářské a měnové unie, uskutečňováním společných politik v celém společenství : vyvážené rozvíjení ekonomických činností, udržitelný a neinflační hospodářský růst respektující životní prostředí, sbližování hospodářské výkonnosti, vysokou úroveň zaměstnanosti, sociální ochranu, zvyšování životního standardu a kvality života, zvyšovat hospodářskou a sociální soudržnost a solidaritu mezi členskými státy.
Nejprve základní svobody společného trhu, volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, přechod v jednotný vnitřní trh 1993.
Struktura a instituce EU:
1998 – čl.krajiny: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko, VB
EMU čl.krajiny, přešli na EURO : Belgie, Finsko, Francie, Řecko, Nizozemsko, Irsko, Lucembursko, Portugalsko, Rakousko, Německo, Španělsko, Itálie
Rozpočet EU : podle Římských smluv musí být vždy vyrovnaný a jeho výdaje jsou přísně účelově určeny (společná zemědělská politika, rozvojová pomoc, strukturální fondy)
Zdroje rozpočtu : 10% z celních výnosů vůči třetím zemím ; část DPH členských zemí (cca 1,4 %) ; příspěvek členské země jako podíl na HDP (do 1,2% HDP)
Financování činnosti institucí ES z mimorozpočtových zdrojů – nejvýznamnějším zdrojem je EIB :
EVROPSKÁ INVESTIČNÍ BANKA
- zřízena 1958 v Lucembursku na základě Římských smluv, rating AAA
- úkolem je poskytovat i garantovat střednědobé a dlouhodobé úvěry v oblasti průmyslu, infrastruktury, telekomunikací, životního prostředí, energetiky, a to do méně rozvinutých regionů v rámci Společenství, část jde i mimo ES včetně přidružených zemí)
- banku spravuje Rada guvernérů, 1 ministr z každé členské země
- z hlediska působnosti je hned po Světové bance největší institucí tohoto druhu na světě
PROGRAM PHARE
- program technické pomoci spojen s reformami v zemích střední a východní Evropy
- poskytování know-how, podněcovat investice prostřednictvím studií, kapitálových grantů, záruk, úvěrových linek a investic do infrastruktury, až do doby převzetí závazků za sebe plynoucích z členství v EU
Význam a genese evropských integračních procesů
Původní cíl integrace odstranit obchodní bariéry mezi zeměmi při zachování jejich samostatnosti. Nový trh se od původního liší především rozsahem, který je dán odbouráním bariér volného pohybu zboží, kapitálu i osob.
V obecném pojetí je integrace proces slučování trhů do větších celků, v nichž v určitých sférách zanikají dřívější hranice.
5. Stupňů integrace :
1./ Pásmo volného obchodu (nulové či nízké celní sazby, nebo i závazek snižovat zbývající cla, ke třetím zemím každý jiný přístup – CEFTA – Dohoda o volném obchodu ve střední Evropě)
2./ Celní unie (členové nemají vůči sobě žádné cla – ČR a SR po rozpadu ČSFR, vůči třetím zemím uplatňují sazby stejné, tedy stejná politika vůči třetím zemím) výhodou celní unie jsou dynamické výhody z úspor z velkovýroby, specializace…
3./ Společný trh (volný pohyb nejen zboží a služeb, ale i kapitálu a pracovních sil. V těchto oblastech tvoří i jedno území z hlediska předpisové základny. – Evropská společenství 90 léta – jednotní vnitřní trh – tedy uvolňuje se pohyb výrobních faktorů, existují však fyzické omezení – hranice, technické normy…)
4./ Hospodářská a měnová unie – vnitřní trh (+ společná měna a hospodářská i rozpočtová politika, odstraňuje bariéry norem, volný pohyb kapitálu, práce a všech výrobních faktorů bez omezení)
5./ Politická unie (nejen měnové a hospodářské ale i politické splynutí národních celků s celkem nadnárodním. Politická unie je završením integrace. Je to vytvoření jednotné politiky členských zemí.)
V obecném pojetí je integrace proces slučování trhů do větších celků, v nichž v určitých sférách zanikají dřívější hranice.
5. Stupňů integrace :
1./ Pásmo volného obchodu (nulové či nízké celní sazby, nebo i závazek snižovat zbývající cla, ke třetím zemím každý jiný přístup – CEFTA – Dohoda o volném obchodu ve střední Evropě)
2./ Celní unie (členové nemají vůči sobě žádné cla – ČR a SR po rozpadu ČSFR, vůči třetím zemím uplatňují sazby stejné, tedy stejná politika vůči třetím zemím) výhodou celní unie jsou dynamické výhody z úspor z velkovýroby, specializace…
3./ Společný trh (volný pohyb nejen zboží a služeb, ale i kapitálu a pracovních sil. V těchto oblastech tvoří i jedno území z hlediska předpisové základny. – Evropská společenství 90 léta – jednotní vnitřní trh – tedy uvolňuje se pohyb výrobních faktorů, existují však fyzické omezení – hranice, technické normy…)
4./ Hospodářská a měnová unie – vnitřní trh (+ společná měna a hospodářská i rozpočtová politika, odstraňuje bariéry norem, volný pohyb kapitálu, práce a všech výrobních faktorů bez omezení)
5./ Politická unie (nejen měnové a hospodářské ale i politické splynutí národních celků s celkem nadnárodním. Politická unie je završením integrace. Je to vytvoření jednotné politiky členských zemí.)
Význam obchodní a platební bilance
Platební bilance země – vyjadřuje peněžní hodnotu všech ekonomických transakcí mezi ní a ostatními zeměmi v průběhu daného období, zpravidla za kalendářní rok.
Platební bilance má podobu účtu, ve kterém jsou zaznamenávány kredity a debetní položky. Z hlediska platební bilance je položka debetní, je-li výsledkem transakce tok peněžních prostředků ze země do okolního světa. Naopak za kreditní položku považujeme takovou transakci, která vede k přísunu finančních prostředků do země. Z tohoto hlediska jsou typicky debetní položkou např. dovozy, zatímco vývozy mají povahu kreditní položky.
Rozhodující položkou běžného účtu je obchodní bilance.
Obchodní bilance – odráží pohyb statků a služeb ze země a do země.
Rozdílem mezi vývozy a dovozy statků a služeb je položka označována jako čisté vývozy, nebo jako saldo obchodní bilance.
Další důležitou součástí běžného účtu jsou jednostranné transferové položky, jako jsou dary apod.
Součástí kapitálového účtu je vývoj aktiv země v zahraničí a pohyb aktiv patřících cizím státním příslušníkům v dané zemi. Příliv kapitálu do země znamená rozšíření kapitálu v zemi, ale současně má povahu kreditní položky, protože je spojen s přítokem finančních prostředků do země. Naopak zvýšení aktiv země ve vztahu k zahraničí se na kapitálovém účtu projevuje jako debetní položka.
Platební bilance má podobu účtu, ve kterém jsou zaznamenávány kredity a debetní položky. Z hlediska platební bilance je položka debetní, je-li výsledkem transakce tok peněžních prostředků ze země do okolního světa. Naopak za kreditní položku považujeme takovou transakci, která vede k přísunu finančních prostředků do země. Z tohoto hlediska jsou typicky debetní položkou např. dovozy, zatímco vývozy mají povahu kreditní položky.
Rozhodující položkou běžného účtu je obchodní bilance.
Obchodní bilance – odráží pohyb statků a služeb ze země a do země.
Rozdílem mezi vývozy a dovozy statků a služeb je položka označována jako čisté vývozy, nebo jako saldo obchodní bilance.
Další důležitou součástí běžného účtu jsou jednostranné transferové položky, jako jsou dary apod.
Součástí kapitálového účtu je vývoj aktiv země v zahraničí a pohyb aktiv patřících cizím státním příslušníkům v dané zemi. Příliv kapitálu do země znamená rozšíření kapitálu v zemi, ale současně má povahu kreditní položky, protože je spojen s přítokem finančních prostředků do země. Naopak zvýšení aktiv země ve vztahu k zahraničí se na kapitálovém účtu projevuje jako debetní položka.
Platební bilance
Účetně je platební bilance vždy vyrovnaná, což vyplývá ze zásad podvojného účetnictví. Je to dáno tím, že pokud se dostáváme v obchodní bilanci do pasiv, musí být toto pasivum vyrovnáváno v dalších položkách platební bilance, a obráceně. Po rozboru jednotlivých finančních toků však můžeme určit, zda vznikl přebytek či deficit platební bilance. deficit je průvodním jevem zhoršování ekonomického postavení země ve vztahu k zahraničí
Ekonomické důsledky cel a ostatních omezení obchodu
Ekonomické důsledky cel a ostatních omezení obchodu jsou v mnoha ohledech velmi podobné jako růst dopravních nákladů. Zvyšují ceny v dovážející zemi a snižují množství spotřebovaných statků.
V mezinárodním obchodě dodnes prakticky všechny země, i když v různé míře, uplatňují různé formy omezení. Pro omezování zahraničního obchodu existuje řada ekonomických i mimoekonomických argumentů, z nichž jsou nejčastější tyto čtyři:
1. nezletilá odvětví – jedná se o ochranu odvětví před likvidací, extrém – „skleníkové prostředí“
2. bezpečnostní důvody
3. ochrana mezd
4. ochrana zaměstnanosti
V mezinárodním obchodě dodnes prakticky všechny země, i když v různé míře, uplatňují různé formy omezení. Pro omezování zahraničního obchodu existuje řada ekonomických i mimoekonomických argumentů, z nichž jsou nejčastější tyto čtyři:
1. nezletilá odvětví – jedná se o ochranu odvětví před likvidací, extrém – „skleníkové prostředí“
2. bezpečnostní důvody
3. ochrana mezd
4. ochrana zaměstnanosti
Úloha a ekonomické důsledky cel a ostatních omezení obchodu
I když teorie komparativní výhody vyúsťuje v závěr, že svobodný obchod mezi zeměmi vede z dlouhodobého hlediska zpravidla k efektivnějšímu využití zdrojů, a tím k dosažení vyšší životní úrovně, staví se mezinárodnímu obchodu do cesty mnoho různých překážek. Většina z nich má z dlouhodobého hlediska spíše negativní vliv na množství statků, které země mají k dispozici, a tím i na životní úroveň jejich obyvatel. Krátkodobě však mohou přinášet určité výhody.
Většina zemí používá v mezinárodním obchodě cla a dovozní kvóty. Vedle nich však existují mnohé další mimocelní překážky, jako jsou různé hygienické, zdravotní či jiné požadavky na kvalitu statků, technické normy aj.
CLA: jsou stanovena na dovoz různých druhů statků. Mohou být stanovena na jednotku statku, nebo „ad valorem“ – jako přirážka k hodnotě statku stanovená v procentech (10% clo tedy znamená, že se statek bude na trhu země, do níž byl dovezen, prodávat za cenu o 10% vyšší, než byla původní cena v zemi, kdy byl vyroben).Vyšší clo zvyšuje ceny dovážející zemi a snižuje množství spotřebovaného statku. Současně podněcuje výrobu domácích výrobců a zvyšuje příjmy do rozpočtu (clo).
V některých případech se můžeme setkat s prohibitivním clem. To znamená, že na dovozu statku bylo uvaleno vysoké clo, že činí dovoz statku zcela neefektivním (cena+cle převyšuje náklady na jeho domácí výrobu).
DOVOZNÍ KVÓTY: Mají povahu kvantitativních omezení dovozu určitého statku na určité období. Stanovují se v počtu jednotek nebo hmotnosti apod. Důsledky jejich uplatnění jsou pro mezinárodní obchod obdobné jako u cla. Na rozdíl od cel však z nich do státního rozpočtu žádný příjem neplyne. U kvót vznikají i určitá rizika podplácení vládních úředníků, protože pro dovoz určitého statku je třeba získat povolení vydávané vládním orgánem.
Většina zemí používá v mezinárodním obchodě cla a dovozní kvóty. Vedle nich však existují mnohé další mimocelní překážky, jako jsou různé hygienické, zdravotní či jiné požadavky na kvalitu statků, technické normy aj.
CLA: jsou stanovena na dovoz různých druhů statků. Mohou být stanovena na jednotku statku, nebo „ad valorem“ – jako přirážka k hodnotě statku stanovená v procentech (10% clo tedy znamená, že se statek bude na trhu země, do níž byl dovezen, prodávat za cenu o 10% vyšší, než byla původní cena v zemi, kdy byl vyroben).Vyšší clo zvyšuje ceny dovážející zemi a snižuje množství spotřebovaného statku. Současně podněcuje výrobu domácích výrobců a zvyšuje příjmy do rozpočtu (clo).
V některých případech se můžeme setkat s prohibitivním clem. To znamená, že na dovozu statku bylo uvaleno vysoké clo, že činí dovoz statku zcela neefektivním (cena+cle převyšuje náklady na jeho domácí výrobu).
DOVOZNÍ KVÓTY: Mají povahu kvantitativních omezení dovozu určitého statku na určité období. Stanovují se v počtu jednotek nebo hmotnosti apod. Důsledky jejich uplatnění jsou pro mezinárodní obchod obdobné jako u cla. Na rozdíl od cel však z nich do státního rozpočtu žádný příjem neplyne. U kvót vznikají i určitá rizika podplácení vládních úředníků, protože pro dovoz určitého statku je třeba získat povolení vydávané vládním orgánem.
Úloha a fungování mezinárodního obchodu
Vývoj jednotlivých ekonomik je ovlivňován změnami, které probíhají v jiných zemích. Čím menší je země, tím větší vliv ne její vývoj mají změny vnějších podmínek. Dnes však je změnami ve světové ekonomice ovlivňována i ekonomika USA. Česká ekonomika je svým rozsahem spíše menší, avšak její zapojení do světového hospodářství v důsledku vývoje v minulých čtyřiceti letech neodpovídá zatím její velikosti. V české ekonomice se v polovině 90. let postupně vytvářejí předpoklady, aby se opět mohla stát integrální součástí světové ekonomiky.
Míru zapojení ekonomiky do mezinárodního obchodu označujeme jako otevřenost ekonomiky nebo v případě, že jde o velmi malé zapojení jako uzavřenost.
Míru otevřenosti ekonomiky je možné nejlépe vyjádřit jako podíl vývozu a dovozu na HDP (například o Belgie to bylo v roce 1980 51%, u Brazílie 7% a u SRN 25%).
Míru zapojení ekonomiky do mezinárodního obchodu označujeme jako otevřenost ekonomiky nebo v případě, že jde o velmi malé zapojení jako uzavřenost.
Míru otevřenosti ekonomiky je možné nejlépe vyjádřit jako podíl vývozu a dovozu na HDP (například o Belgie to bylo v roce 1980 51%, u Brazílie 7% a u SRN 25%).
Využívání absolutních a komparativních výhod
• Dalším závažným důvodem pro mezinárodní obchod je, že v různých zemích jsou různé statky vyráběny s odlišnými náklady. Každá země na tom bude lépe, jestliže se specializuje na výrobu statků, u nichž má nízké náklady, a bude naopak dovážet statky, které vyrábí s vysokými náklady. Díky specializaci jsou na tom všechny země, které spolu navzájem obchodují, lépe, než kdyby si vyráběly všechny potřebné statky samy.
Teorie absolutní výhody. Země A vyrábí jeden výrobek s nižšími náklady, než výrobek druhý, zatímco u země B je tomu právě naopak.
Teorie komparativní výhody: Země A vyrábí oba výrobky s nižšími náklady, než země B. Podle teorie absolutní výhody by tyto dvě země nemohly spolu obchodovat, ale není tomu tak – vzájemné obchodování bude oběma zemím přinášet výhody. Země B musí vyrábět ten statek, u něhož je nižší komparativní nevýhoda.
• To, že se každá země specializuje na výrobu toho statku, u něhož je na tom relativně lépe, přinese z dlouhodobého hlediska výhody oběma. Země A si má zvolit specializaci na výrobu statku, u něhož je její komparativní výhoda vyšší, a země B má vyrábět ten statek, u něhož je její komparativní nevýhoda nižší.
• Ekonomické důvody pro obchod mezi zeměmi existují i tehdy, má-li jedna z nich absolutní výhodu při výrobě obou (všech) statků, jestliže se každá z nich specializuje na výrobu toho statku, který je pro ni ve výrobě relativně levnější. To je statek, u něhož má země komparativní výhodu. Budou-li spolu tyto země obchodovat, budou mít celkově k dispozici větší množství statků, než bude-li je vyrábět každá samostatně.
• Zahraniční obchod vytváří tlak na národní ceny statků, které jsou předmětem vývozu, aby se sbližovali se světovými cenami.
• Tato liberalizace má i své + i své - ; při dovozu lacinějšího statku by měla klesnout i cena národního (původně dražšího) statku, ale také roste spotřeba dovozového statku (-).
• Země, které se otvírají obchodu dosahují rychlejšího hosp. vývoje, než země, které se od svobodného trhu izolují.
Teorie absolutní výhody. Země A vyrábí jeden výrobek s nižšími náklady, než výrobek druhý, zatímco u země B je tomu právě naopak.
Teorie komparativní výhody: Země A vyrábí oba výrobky s nižšími náklady, než země B. Podle teorie absolutní výhody by tyto dvě země nemohly spolu obchodovat, ale není tomu tak – vzájemné obchodování bude oběma zemím přinášet výhody. Země B musí vyrábět ten statek, u něhož je nižší komparativní nevýhoda.
• To, že se každá země specializuje na výrobu toho statku, u něhož je na tom relativně lépe, přinese z dlouhodobého hlediska výhody oběma. Země A si má zvolit specializaci na výrobu statku, u něhož je její komparativní výhoda vyšší, a země B má vyrábět ten statek, u něhož je její komparativní nevýhoda nižší.
• Ekonomické důvody pro obchod mezi zeměmi existují i tehdy, má-li jedna z nich absolutní výhodu při výrobě obou (všech) statků, jestliže se každá z nich specializuje na výrobu toho statku, který je pro ni ve výrobě relativně levnější. To je statek, u něhož má země komparativní výhodu. Budou-li spolu tyto země obchodovat, budou mít celkově k dispozici větší množství statků, než bude-li je vyrábět každá samostatně.
• Zahraniční obchod vytváří tlak na národní ceny statků, které jsou předmětem vývozu, aby se sbližovali se světovými cenami.
• Tato liberalizace má i své + i své - ; při dovozu lacinějšího statku by měla klesnout i cena národního (původně dražšího) statku, ale také roste spotřeba dovozového statku (-).
• Země, které se otvírají obchodu dosahují rychlejšího hosp. vývoje, než země, které se od svobodného trhu izolují.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)