Rovnici (15)

Rovnici (15) a z ní vycházející vztahy graficky interpretuje obr. 15.2. Na horizontální ose vidíme všechny
možné výše poměru kapitál-práce ve stabilní stavu. Vertikální osa zachycuje úrovně spotřeby na osobu a investic
na osobu. Křivka zachycuje intenzivní produkční funkci a přímka investiční funkci. Z rovnice (15) vyplývá, že
úroveň spotřeby na osobu je dána rozdílem těchto funkcí, tj. plochou mezi křivkou a přímkou v rozsahu 0 - kmax.
Uvnitř této plochy můžeme najít pro každou hodnotu poměru kapitál-práce ve stabilním stavu k odpovídající
hodnotu spotřeby na osobu ve stabilním stavu c. Všimněme si, že když se pohybujeme směrem od počátku s
nízkými hodnotami k, postupně roste také c. Je-li k na úrovni k1, je dosaženo maximální hodnoty c na úrovni c1.
Pohybujeme-li se dále doprava směrem ke kmax, úroveň c klesá a na úrovni kmax je c nulová, neboť veškerý
důchod je investován.
Doposud jsme vždy vycházeli z úvahy, že růst investic (a úspor) vede k růstu ekonomiky a ke zvýšení životní
úrovně. Obr. 15.2 naznačuje, že tomu tak vždy být nemusí. Je zřejmé, že země s nízkou úrovní poměru
kapitál-práce může zvýšením míry investic (a úspor) zvýšit významně životní spotřebu. Je také zřejmé, že země s
vysokým poměrem kapitál-práce může zvýšením míry investic (a úspor) zvýšit reálný důchod a životní spotřebu
již méně. Vysvětlením jsou klesající mezní výnosy z kapitálu. Může vést růst míry investic (a úspor) dokonce k
poklesu spotřeby na osobu? Podle obr. 15.2 teoreticky ano, nicméně ekonomické výzkumy naznačují, že ani v
nejvyspělejších ekonomikách se toho dnes zatím nemusejí obávat. Proto můžeme předpokládat, že v reálném
světě růst poměru kapitál-práce povede ke zvýšení spotřeby na osobu (ekonomiky se tedy nacházejí v rozmezí 0
- k1 obr. 15.2).