Podle monetárního přístupu přebytečná poptávka po zboží, službách a kapitálu (deficit platební bilance)
odráží přebytečnou nabídku peněz, která plyne do zahraničí. Přebytek platební bilance vzniká naopak z
přebytečné poptávky po penězích. Není-li tato přebytečná poptávka uspokojena růstem domácí peněžní zásoby,
je uspokojena přílivem peněz ze zahraničí prostřednictvím přebytku platební bilance. Tento přístup umožnil
vysvětlit přebytky platební bilance rychle rostoucích ekonomik (jako byla v 60.-80. letech ekonomika německá),
které byly v rozporu s keynesiánskými modely.
Monetární přístup tvrdí, že devalvace může mít účinek na platební bilanci pouze tehdy, ovlivní-li poptávku
po penězích v relaci k jejich nabídce. Tento účinek však bude i tak pouze krátkodobý. Podle monetárního
přístupu existuje teoretická rovnost mezi devalvací a snížením reálné hodnoty peněžní zásoby. Devalvace snižuje
reálnou hodnotu peněžní zásoby, neboť vede ke zvýšení cen mezinárodně obchodovaného zboží a služeb, což je
významná část agregátního cenového indexu. Proto devalvace vede lidi k tomu, aby snížili své výdaje ve snaze
obnovit reálnou hodnotu svých peněžních zůstatků a jiných finančních aktiv. Toto snížení výdajů znamená také pokles výdajů na import a zlepšení platební bilance. Jestliže však centrální banka po devalvaci zvyšuje
neadekvátním tempem peněžní zásobu, budou příznivé účinky devalvace rychle eliminovány.
Žádné komentáře:
Okomentovat