Opět platí, že vyšší hodnota rovnovážného poměru kapitál-práce kE znamená vyšší hodnotu rovnovážné spotřeby
na osobu cE. Když ovšem hodnota poměru kapitál-práce dosáhne rovnovážné hodnoty kE, úspory budou přesně
odpovídat investicím, které zajistí udržování poměru kapitál-práce na úrovni kE. Jakmile tedy ekonomika
dosáhne tohoto stavu, zůstane v něm podle Solowova modelu bez technického pokroku již navždy.
Rovnovážný poměr kapitál-práce ve stabilním stavu můžeme určit také graficky pomocí obr. 15.3. Na
horizontální ose vidíme poměr kapitál-práce a na ose vertikální úspory na osobu a investice na osobu. Křivka
označená s.f(k) ukazuje, jakým způsobem závisejí úspory na osobu na výši poměru kapitál-práce. Křivka má
rostoucí tvar, neboť vyšší poměr kapitál-práce znamená vyšší reálný důchod na osobu a proto i vyšší úspory na
osobu. Tato křivka má podobný průběh jako vyšší křivka intenzivní produkční funkce y = f(k), neboť jde vlastně
o intenzivní produkční funkci násobenou koeficientem sklonu k úsporám s11). Přímka označená (n + x)k ukazuje
investice na osobu ve stabilním stavu. Má rostoucí tvar, neboť čím vyšší je poměr kapitál-práce, tím větší
množství investic na osobu je zapotřebí, aby noví pracovníci mohli být vybaveni stejným množstvím kapitálu
jako pracovníci stávající. Podle rovnice (20) je rovnovážný poměr kapitál-práce ve stabilním stavu ten, který zajistí rovnost úspor na osobu a investic na osobu. V obr. 15.3 je to poměr kapitál-práce, který odpovídá
průsečíku křivky s.f(k) a přímky (n + x)k.
Žádné komentáře:
Okomentovat