Noví klasičtí ekonomové tedy netvrdí, že je možno trvale dosahovat potenciálního reálného důchodu.
Odchylky mohou být způsobeny jak vlivem náhodných výkyvů, tak samotnými opatřeními hospodářské politiky.
Důležitou otázkou přitom je, nakolik může hospodářská politika přispět ke zmírnění následků náhodných
poruch. Tvůrci hospodářské politiky stejně jako ostatní ekonomické subjekty nemohou tyto náhodné poruchy
předvídat. Za tohoto předpokladu by mohli být tvůrci hospodářské politiky úspěšní jen tehdy, když by informace
byly asymetricky rozděleny mezi státní a soukromý sektor. To by znamenalo, že státní orgány by byly lépe
informovány než firmy a domácnosti a byly by schopny také rychleji reagovat než tyto firmy a domácnosti. V
nové klasické makroekonomii jsou však jednotlivci vybaveni stejnými informacemi jako státní orgány a
uvažovat o rychlejší reakci státních orgánů by bylo mírně řečeno naivní, neboť jak říká George Stigler: "Když
stát něco dělá, dělá to vždy pomalu!"
Kapitola 13: Inflace, nezaměstnanost a důchod
-
Žádné komentáře:
Okomentovat