Nabídka práce je určována reálnými mzdami. Domácnosti se musí rozhodovat, jak alokovat svůj celkový
časový fond mezi práci a volný čas. Předpokládá se, že mají určitou představu o normální či očekávané reálné
mzdové sazbě. Jestliže je současná reálná mzdová sazba nad svou normální úrovní, domácnosti budou nabízet
více práce (na úkor volného času) v současném období v očekávání možnosti mít více volného času (na úkor práce) v budoucnu, kdy bude dle očekávání reálná mzda pod svou normální úrovní a naopak. Toto chování bývá
označováno za dočasnou substituci dnešního volného času za budoucí volný čas.
7) M. Friedman i R. Lucas přistoupili k problému podobně a podobné jsou i jejich závěry, jsou tu ovšem i určité rozdíly. R.
Lucas se zaměřil především na záměnu mezi reálným důchodem a inflací. Na rozdíl od friedmanovské peněžní iluze u dělníků
vychází z obecného pojetí peněžní iluze, kdy jednotlivci (zejména podnikatelé) podléhají peněžní iluzi v tom smyslu, že mají
nedokonalé informace o současném vývoji agregátní cenové hladiny a zaměňují pohyb této agregátní cenové hladiny, tj.
absolutních cen za změny relativních cen.
Žádné komentáře:
Okomentovat