4.3.1. Cíle fiskální politiky

4.3.1. Cíle fiskální politiky
Cíle fiskální politiky jsou bezprostřední a konečné. Bezprostředními cíli je ovlivnění agregátní poptávky a nabídky a na základě těchto výsledků zásahy do zaměstnanosti a cenové hladiny, což jsou už konečné cíle. Podle toho jakou politiku má vláda ve svém programu, rozlišujeme restriktivní a expansivní politiku. Restriktivní politika utlumuje růst agregátní poptávky. K dosažení těchto cílů jsou použity nástroje: změny ve výši čistých daních a státní výdaje.

4.4. Kombinace monetární a fiskální politiky
Ve skutečnosti vláda provádí makroekonomickou regulaci oběma politikami - monetární i fiskální. Snaží se o jejich vzájemnou koordinaci:
makroekonomická regulace je zaměřena na řízení agregátní poptávky a to její stimulací (usilují o růst zaměstnanosti a produktu). V případě expanzivní politiky vláda preferuje fiskální expanzi (růst výdajů G, snížení daně). Účinnost může být zesílena expanzivní měnovou politikou, čímž je minimalizován efekt vytěsňování. U fiskální restrikce a poklesu úrokové míry by restriktivní měnová politika tento pokles brzdila
ovlivňování struktury produktu - měnová politika stimuluje výdaje citlivé na úrokovou sazbu, zejména soukromé investiční výdaje. Naopak opatření fiskální pol. vedou jednak k růstu úrokové sazby a jednak stimulují výdaje podle typu fiskálních nástrojů (vládní nákupy, transfery domácnostem nebo podnikům, ...)

4.5. Debata o vytlačování soukromých investic
Fiskální politika má vliv i na posun agregátní nabídky. Snížení daní může vyvolat dvě různé situace. V každém případě se zvýší příjmy domácností. Ale v prvním případě zvýšení daňových sazeb vyvolá u domácností větší zájem o práci. Lidé začnou víc pracovat. Tento fakt zvýší agregátní nabídku. Ve druhém případě budou mít lidé vyšší příjmy, tím se budou cítit bohatší a omezí práci. Agregátní nabídka poklesne.
Krátkodobé účinky (expanzivní) fiskální politiky. Agregátní poptávka je v poli, kdy jsou v ekonomice nevyužity výrobní faktory. Zde se daří zvyšovat reálný produkt bez velkého zvýšení cenové hladiny. V poli, kdy se ekonomika blíží potenciálnímu produktu se spíš daří úspěšně zvyšovat hladinu cen.
Dlouhodobé účinky rozpočtové politiky. V dlouhém období s růstem agregátní poptávky souvisí krátkodobý růst nominálního produktu. Na tento růst reaguje poptávka po penězích, čímž dojde ke zvýšení úrokových sazeb a tím k omezení investic. Dochází k procesu vytěsnění. Situace, kdy vládní rozpočtové výdaje snižují soukromé investiční výdaje. Tím vlastně také konkurují v investicích soukromým investorům. Vzroste cenová hladina, reálné i nominální úrokové míry (nevrátí se na svou původní úroveň jako v monetární politice). Úroveň produktu a zaměstnanosti se nemění.