1.1. Základní pojmy teorie kapitálu ( různá chápání kapitálu, členění kapitálu )
Kapitál (kapitálové statky - budovy, výrobní zařízení, dopravní prostředky, zásoby, ...) na rozdíl od práce a půdy není primárním výrobním faktorem. Je produktem výroby, který znovu vstupuje do výrobního procesu, je současně jeho vstupem i výstupem. Výroba kap. statků je spojena s omezováním současné spotřeby. Ale zapojování kapitálu do výroby má za následek růst objemu výroby a možnost větší spotřeby v následujícím období. Tato situace je označována jako nepřímá metoda výroby.
Kapitálové statky se v procesu výroby nespotřebovávají najednou, ale působí delší dobu. Pouze se opotřebovávají a jejich hodnota se do nových statků nepřenáší najednou, ale postupně v podobě odpisů (amortizace). Odpisy jsou významnou součástí nákladů každé firmy ovlivňují velikost zisku, který je základem pro výpočet daní.
Odpisy zároveň představují zdroj prostředků pro nákup nových kapitálových statků, které mají nahradit původní již opotřebené kap. statky.
Jsou to tzv. obnovovací (restituční) investice (IR ). Čisté (netto) investice (IN) slouží k rozšiřování výroby na základě zvětšování existující zásoby kapitálu. Celkový vklad kap. statků do výroby jsou tzv. hrubé (brutto) investice (IB). Platí tedy:
1.2. Nabídka a poptávka na trhu kapitálu
Trh kapitálu ( klasické pojetí ) - na pořízení nových kap. statků musí mít firma dostatek prostředků, které může získat z vlastních zdrojů ( amortizace, nerozdělené zisky ) nebo z cizích ( vypůjčených ).
Nabídku na trhu kapitálu tvoří úspory ekonomických subjektů.
Poptávka po kapitálu je daná potřebou financovat nákup investičních statků. Firmy tyto prostředky získávají ve formě výpůjček u bank, převážně ale ve formě prodeje vlastních cenných papírů. Na tomto trhu se střetává nabídka úspor domácností s poptávkou firem po těchto úsporách.
Cenou, která se ustavuje na trhu kapitálu je úroková míra.
Úspory představují tu část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu a byla přeměněna na nabídku dočasně volných úvěrových prostředků na trhu kapitálu. Působí zde však "netrpělivost" ze strany domácností, kdy dávají přednost současné spotřebě než čekání. Odměnou za čekání ale získají tzv. výnos z jimi uspořené částky ( S): S=S1-S0, kde S0 je uložená částka a S1 je částka uspořená. Výnos má nejčastěji podobu úroku z vkladu. Úroková míra ( ir ) je dána poměrem čistého úroku z uspořené částky za určité období k této uspořené částce. Vyjadřuje se v %.
Při úrokové míře ir se budoucí hodnota (S1) dnešní částky (S0) po uplynutí jednoho roku bude rovnat:
a po n letech , kde je tzv. úročitel.
Součastná hodnota budoucích výnosů, kde je tzv. odúročitel (diskont) - vyjadřuje, kolikrát je S0 částky Sn nižší.
Z krátkodobého hlediska je velikost úspor dána. Z dlouhodobého vede růst ir k růstu úspor. Úspory jsou rostoucí funkcí úrokové míry a jsou určeny na základě časové preference.
Při rozhodování o investicích se firmy snaží maximalizovat zisk. Proto je poptávka po kapitálu určena příjmem z mezního produktu kapitálu a je závislá na výši úrokové míry. S růstem úrokové míry klesá poptávka po kapitálu. Poptávka po kapitálu je klesající funkcí úrokové míry. Poptávka po kapitálu je stejně jako poptávka po práci a půdě odvozenou od poptávky po výrobcích a službách, k jejichž výrobě se má kapitál používat.
Žádné komentáře:
Okomentovat