Celkové náklady (TC) - získáme když vynásobením množství cenou inputu. Dělí se na:
• variabilní (VC) - s růstem objemu výroby rostou
• fixní (FC) - s objemem výroby se nemění, musí být hrazeny i když je objem výroby nulový.
Vývoj nákladů lze odvodit z produkční funkce.
Další rozdělení nákladů je na:
• explicitní - musí je firma reálně vynaložit v peněžní podobě na nákup nebo nájem výr. faktorů ( mzdy, materiál…)
• implicitní ( alternativní, ušlé příležitosti ) - reálně je firma neplatí, jedná se o "ušlý příjem" z výrobních faktorů
Náklady průměrné a mezní:
• průměrné (AC) - náklady na jednotku produkce
;
• mezní (MC) - náklady potřebné k rozšíření objemu výroby o jednotku
1.4. Odvození nákladové křivky při dvou variabilních inputech
V dlouhém období uvažujeme produkční funkci se dvěma proměnlivými inputy (prací a kapitálem).
Izokvanta představuje takové kombinace výrobních faktorů, jejichž pomocí je možno vyrobit stejný objem produkce.
Mezní míra technické substituce (MRTS K,L) kapitálu za práci - poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat práci kapitálem, aniž by se změnil objem vyráběné produkce.
Izokosta - linie stejných celkových nákladů - znázorňuje všechny kombinace výrobních faktorů maximálně dostupné vzhledem k daným celkovým nákladům. Optimální kombinace vstupů, tzv. nákladové optimum firmy, je v bodě, kde se linie stejných celkových nákladů dotýká izokvanty. Jsou zde shodné poměry mezních produktů všech výrobních faktorů k jejich cenám.
Nákladové optimum firmy – tam kde se linie stejných celkových nákladů dotýká izokvanty.
Žádné komentáře:
Okomentovat