Keynesiánský typ hospodářské politiky. Státní orgány mají pružně reagovat na vývoj v hospodářství a korigovat plynule poruchy v ekonomice. Hlavním cílem hospodářské politiky je vysoký stupeň zaměstnanosti. Všichni lidé, kteří hledají práci a chtěli by pracovat, by práci měli najít. Stát by měl podporovat růst poptávky a doplňovat soukromé výdaje státními. Státní výdaje plynou ze státního rozpočtu, proto považují keynesiánci za nejdůležitější nástroj fiskální politiku (Teorie pevných cen).
Klasický názor. Stát by měl pouze vytvářet optimální podmínky pro fungování tržního mechanismu. Má stanovit dlouhodobá platná pravidla a maximálně omezit zasahování do tržního systému. Hlavní podmínkou je cenová stabilita (Teorie pružných cen). Ta umožňuje tržním subjektům chovat se racionálně a maximalizovat svůj prospěch. V období nestability cen dochází k inflaci, mění se hodnota peněz a subjekty ztrácejí pevnou půdu pod nohama. Cenová stabilita a dobře fungující tržní mechanismus zajistí dostatečnou zaměstnanost. Cenové stabilitě stát napomáhá regulací nabídky peněz v souladu s růstem hospodářství (monetární politika).
Ekonomie strany nabídky. Jde o teorii, která zdůrazňuje hospodářská opatření, která ovlivňují agregátní nabídku (potenciální produkt). Zaměřují se především na míru zdanění. Podle jejich názoru snížení daňových sazeb povede ke zvýšení nabídky výrobních faktorů a ke zvýšení celkového produktu. Podle Arthura Laffera může snížení daňových sazeb vést ke zvýšení příjmu z daní.
Žádné komentáře:
Okomentovat