Teorie spotřebitele
Tato teorie předpokládá racionálně chovajícího se spotřebitele, který porovnává prospěch (užitek) a náklady, při uspokojování potřeb.
Vychází z funkce užitku U = U(X1, X2,…, Xn)
Musí být splněny tyto tři axiomy:
1. axiom srovnatelnosti – porovnáváme-li 2 statky, pak buď preferujeme X před Y, nebo Y před X, nebo chceme oba stejně (X>Y nebo Y>X nebo X=Y)
2. axiom tranzitivity – když preferujeme X před Y a zároveň Y před Z, tak pak preferujeme X před Z (X>Y a Y>Z, pak X>Z)
3. axiom nepřesycení – větší množství statků je preferováno před menším množstvím, TU stoupá do určitého bodu (bod nasycení) a předpokládá se, že TU tento bod nikdy nepřekročí, nedojde k přesycení, MU nebude záporný. V bodě nasycení se MU = 0, v tomto bodě se zastaví spotřeba
Rozlišují se 2 přístupy:
1. kardinalistický – užitek je měřitelný, dá se říct např. spotřeba rohlíků je 4x užitečnější než spotřeba chleba
2. ordinalistický – užitek se nedá měřit, pouze porovnávat velikost užitku, vytváří pouze preferenční stupnici. Např. užitek z chleba je větší než u rohlíků.
Používáme indiferenční analýzu – viz mikro
Optimum spotřebitele
IC vyjadřují množinu bodů, vyjadřující různé úrovně spotřeby statků X a Y, kdy je užitek stejný. Jsou konvexní k počátku, neprotínají se.
Sklon IC je dán mezní mírou substituce ve spotřebě MRSC = = MUx/MUy
Aby zůstaly TU stejný změna X*MUX = změna Y*MUY
Čím více budou IC lineární, tím dokonalejšími substituty budou výrobky X a Y. Když jsou IC téměř lineární, řeší se graficky pomocí rohového řešení.
Čím více budou IC ve tvaru L, tím dokonalejšími komplementy budou výrobky X a Y.
Elasticita substituce
σ = Sigma se rovná procentní změně poměru, kde je spotřebováno zboží X a Y a procentní změny MRSc.
Kdyby se σ blížila k nekonečnu výrobky jsou dokonalé substituty
Kdyby se σ blížila k nule dokonalé komplementy
Křivka IC vyjadřuje spotřebitelovy preference a křivka LR (linie rozpočtu) spotřebitelova omezení.
Linie rozpočtu
I = Px * X + Py * Y kde I je důchod spotřebitele
MRSE je mezní míra substituce ve směně, která je rovna sklonu LR. LR je přímka, tudíž je konstantní. Je roven relativní ceně.
MRSE = =
Optimum spotřebitele
MRSE = MRSC po úpravě = = tedy
Když nelze nalézt vnitřní řešení, hledáme rohové řešení. Např. spotřebitel bude spotřebovávat jeden výrobek (třeba Y). LR nám ukazuje relativní cenu. Výrobky jsou téměř substituty, ale ceny jsou velmi rozdílné. Aby byl spotřebováván i výrobek X, musí jeho cena klesnout.
Výsledky rohového řešení:
a) jestliže je MRSc > MRSE. Celý svůj důchod bude vynakládat na výrobek X.
b) pokud je MRSc < iep =" ICC">. Platí pro zboží nezbytně nutné. Když je EC regresivně rostoucí, je EB > 1. Platí pro luxusní zboží. A když je EC klesající, je EB < style="font-weight: bold;">Engelova výdajová křivka
Porovnává I s výdaji na zboží (Px*X). Tedy jak velkou část I vydává spotřebitel na daný statek.
a) nezbytné zboží
b) luxusní zboží
c) méněcenné zboží
Na základě toho Engel říká: s růstem důchodu klesá podíl výdajů na potraviny, roste podíl výdajů na bydlení a oděvy a na ostatní zboží výdaje rostou.
Změna ceny zboží
Cenová cesta expanze (PEP)
Dochází k otáčení LR. Když se mění MRSE, tak se taky potom mění MRSc.
PEP = PCC cenově spotřební křivka – je to množina bodů optima odpovídajícím jednotlivým výším cen zboží X. Soubor kombinací X a Y maximalizující užitek při různých cenách zboží X a Y, ceteris paribus.
Odvození poptávkové křivky
Při změně ceny dochází k cenovému efektu, který se skládá z:
a) substituční efekt (SE)
b) důchodový efekt (IE)
Když dojde ke změně ceny, dojde ke změně relativní ceny. Spotřebitel bude chtít substituovat dražší zboží levnějším (SE). Zároveň dochází ke změně reálného důchodu (IE).
U normálního zboží působí SE a IE stejným směrem.
U méněcenného zboží jde IE proti SE. IE jde opačným směrem
Giffenův paradox – při zvýšení ceny dochází k růstu poptávaného množství – atypicky skloněná poptávka. V tomto případě je IE větší než SE.
Teorie spotřebitele – mezičasový výběr
Spotřebitel se rozhoduje kolik spotřebuje v současnosti a kolik v budoucnosti. Můžeme znázornit prostřednictvím indiferenční analýzy. MU se řídí:
a) netrpělivostí – dáváme přednost spotřebě současné před budoucí
b) nasycenosti spotřeby – když omezíme současnou spotřebu a přesuneme ji do budoucna, kdy nám může přinést větší užitek
Křivka IC znázorňuje kombinaci současné a budoucí spotřeby, která přináší spotřebiteli stejný užitek.
Posun po IC nahoru znamená nahrazování současné spotřeby spotřebou budoucí při stejném uspokojení.
Mezní míra časové preference
Kolika jednotkami budoucí C musí spotřebitel nahradit ztrátu jednotky současné C při stejném uspokojení. Je rovna IC v daném bodě.
V tomto modelu možnosti představují současnou a očekávanou budoucí C.
Co spotřebitel nespotřebuje, může uspořit. Spotřebitel může spotřebovávat i na dluh.
Zavádíme veličiny:
Současný důchod Y1
Budoucí důchod Y2
Reálná ú.m. r
PŘ:
Y1 = 100, Y2 = 50, r = 5 %
Maximální budoucí spotřeba (v současnosti nespotřebováváme nic)
= Y1 * (1+r) + Y2 100*1,05 + 50 155 (bod B v grafu č. 10)
Maximální současná spotřeba (vypůjčíme si celý budoucí důchod na současnou spotřebu)
= Y1 + Y2 / (1+r) 100 + 50 / 1,05 147,6 (bod D v grafu č. 10)
Další kombinace na rozpočtové linii. Spotřeba 2. období je dána rovnicí:
C2 = Y2 + (Y1 – C1)*(1+r), po úpravě C2 = Y2 + Y1 * (1+r) – C1 * (1+r)
Sklona LR je tedy dán –(1+r)
Z grafu č. 10 lze vyčíst:
0C je spotřebováno v současnosti, částka CY1 je uspořena.
V 2. období spotřebováno 0Y2 a může zvýšit spotřebu o Y2A, což se rovná CY1 * (1+r).
Při růstu (r) roste budoucí spotřeba a snižuje se současná C (vyplatí se spořit)
Růst (r) má dva efekty:
A) substituční efekt – růst (r) zdražuje současnou C
B) efekt bohatství – růst (r) zvyšuje bohatství v budoucnu a člověk má v budoucnu tendenci více spotřebovávat snižuje úspory v budoucnu
Výsledný efekt závisí na tom, který efekt u spotřebitele převáží.
Trh výrobních faktorů
Existencí firem, které uspokojují naše potřeby za nás, se snižují transakční náklady.
Cílem podniku předpokládáme zisk.
Rozhodování o výrobě může probíhat v různých časových rovinách. Rozlišujeme 4 časová období:
1. velmi krátké období - okamžité období, momentální stav
2. krátké období – alespoň 1 vstup je fixní. Fixní je K analýza využití kapitálu
3. dlouhé období – všechny vstupy jsou variabilní
4. velmi dlouhé období – uvažuje vliv vědecko-technického pokroku
Nás bude zajímat krátké a dlouhé období. Nedá se přesně určit délka období. Rozlišujeme podle proměnlivosti vstupů.
Produkční fce v dlouhém období
Q = f(a, b, c,…,z)
Kde Q je maximální výstup a hodnoty v závorce jsou vstupy.
Maximální výstup je závislý na výrobních faktorech. Ukazuje nám jak množství výstupu závisí na využití specifických vstupů nebo zdrojů. Je to maximální výstup, který může být vyroben.
Omezujeme se pouze na dva vstupy a to na K a L.
Q = f(K, L)
Můžeme znázornit:
a) graficky (viz. Obrázek č.2 a č. 3)
b) tabulkou (viz. Obrázek č.1)
c) rovnicí
Danou úroveň Q můžeme získat možnou kombinací K a L.
Řeší se podobně jako teorie spotřebitele. Křivky:
Izokvanta – spojuje kombinace L a K, s kterou lze získat stejné množství výstupu.
Izokosty – vyjadřují kombinace L a K, které si může firma dovolit se stejnými náklady
Ze sklonu izokvant můžeme odečítat jak bude firma substituovat jeden vstup druhým vstupem.
Mezní míra technické substituce (MRTS)
- sklon izokvanty
= ∆K/∆L = -MPL/MPK kde MPL je mezní produkt práce a MPK je mezní produkt kapitálu
Tvar izokvant
a) Když je MRTS klesající, konvexní k počátku, jsou vstupy nedokonalými substituty
b) Když nelze jeden vstup nahrazovat druhým, MTRS = 0, izokvanty mají tvar L, jsou vstupy nesubstituční
c) Když MRTS je konstanta, izokvanta je přímka, substituují se vstupy v dokonalém poměru, jsou vstupy dokonalé substituty
Izokvanty jsou zpětně zakřiveny (viz. Obrázek č. 5) mezní produkt může být záporný = celkový Q se s růstem faktorů snižuje. (např. když zaměstnavatel zaměstná moc pracovníku, budou se navzájem překáže, produkt bude nižší, než kdyby jich bylo míň). Takové chování je neefektivní.
Zpětně zakřivené části izokvant (tam, kde mají kladný sklon) představují technicky neefektivní kombinace výroby.
Jestliže má izokvanta negativní sklon, zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby, protože kdybychom ubrali jeden výrobní faktor při stejném objemu 2. faktoru, musel by Q klesnout.
Když označíme inflexní body (tam kde se mění sklon izokvanty) a tyto části odsekneme, to co zůstane uvnitř je ekonomický region produkce, který zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby. (viz. Obrázek č. 6)
Ekonomicky efektivní kombinace výroby jsou v bodech, kde se střetávají izokvanty a izokosty. Je to taková kombinace vstupů, která umožňuje vyrobit Q s nejnižšími náklady.
Která z technicky efektivních kombinací bude zároveň ekonomicky efektivní, záleží na relativních cenách výrobních faktorů sklon izokvanty je dá poměrem cen vstupů
V ekonomicky efektivních kombinacích se sklony izokvant a izokost rovnají.
Při zvýšení nákladů se izokosta posunuje rovnoběžně doprava nahoru.
Stezka dlouhodobé expanze (EP)
- kombinace L a K, kdy vyrábíme Q s nejnižšími náklady při různých úrovních nákladů.
- Dlouhodobá, jelikož dochází ke změně všech výrobních faktorů
Krátkodobá stezka expanze (TP)
- dochází pouze ke změně L, K je stejná
- kdyby chtěla firma zachovat velikost výstupu a snížila by L, vyráběla vy s vyššími náklady.
Výnosy z rozsahu
- sleduje se jak působí změna vstupů na změnu výstupu
- předpokládá se, že vstupy se mění proporcionálně (stejně)
Rozlišujeme:
a) rostoucí (růst vstupů větší růst Q)
b) konstantní (růst vstupů Q roste stejně rychle)
c) klesající (růst vstupů pokles Q)
Žádné komentáře:
Okomentovat