Phillipsova křivka (krátkodobá)
1958 publikoval Phillips empirickou studii o vztahu inflace a nezaměst.
Monetaristé začínají modelovat adaptivní očekávání.
60. léta:
- PC krátkodobá, HP se o ní nemůže opřít
- Stagflace (růst a u součastně a pokles Y)
- Friedman to s předstihem předpověděl
Dlouhodobá PC
Má tvar s osou y rovnoběžné přímky. V dlouhém období je míra nezaměstnanosti neměnná. Mění se pouze cenová hladina.
NAIRU – míra nezaměstnanosti neakcelerující inflaci – Pokud vláda chce stlačit u, krátkodobě se jí to podaří, dlouhodobě roste pouze .
W/Pe = (W/P) * (P/ Pe)
(P/ Pe) porovnává skutečnou a očekávanou P, domácnosti předpokládají, že se = 1
Podle monetaristů M Y krátkodobě, dlouhodobě M P.
Nová klasická makroekonomie
- radikálnější než monetarismus, konzervativnější
- žádné státní intervence
- neviditelná ruka trhu
- útočí na neokeynesiánce, vyčítají jim, že:
1. jejich teorie je zásadně statická
2. nejsou ani trochu mikroekonomičtí
3. opomíjejí očekávání, a že monetaristé připouští pouze adaptivní očekávání
Ad 1) C=f(Y) současná spotřeba je fcí současného důchodu. To se NKM nelíbí. Spotřeba je podmíněna i budoucím důchodem. Utrácíme i podle očekávaného budoucího příjmu.
Ad 2) neokeyn. Pracují s makroekonomickými předpoklady, které nejsou odvozeny z mikroekonomie mikro odtrženo od makra. NKM vychází z mikra, na kterém staví své makroekonomické závěry
Ad 3) racionální očekávání – lidé se rozhodují na základě veškerých dostupných info jak získaných v minulosti, tak predikovaných. Mohou se vyskytnout chybná rozhodnutí, ale pouze náhodně, podruhé se již budou subjekty poučeny a stejné chybě se vyhnou. Na rozdíl u adaptivního očekávání se může stejná chyba opakovat několikrát, než si ji subjekty uvědomí.
Představitelé:
Robert Lucas (Friedmanův žák)
T. Sargent, R. Barro, N. Wallace, P. Minford
John Muth – 1961 zformuloval hypotézu racionálního očekávání v mikroekonomii. O deset let později Lucas (1995 Nobelova cena) převedl do makroekonomie.
Lucasův monetaristický model hosp. cyklu
Peněžní větev NKM (x od 80. let reálná větev MKM)
Předpoklady:
- dokonalá konkurence
- ekonomika se skládá z řady trhů, které jsou informačně odděleny („ostrovní koncepce ekonomiky“)
- zdrojem výkyvů jsou peněžní šoky (změny M v ekonomice)
růst M růst AD růst Y růst P
Ekonomika se skládá ze segmentů, na každém segmentu je nějaký výrobce – Robinson Crusoe (výrobce a zároveň spotřebitel, relativně izolovaný od okolí). Podle toho, jak se chová, by se měli chovat i ostatní. Firma je cenovým příjemcem, nemůže cenu ovlivnit (dokonalá konkurence). Cena výrobků se zvyšuje, pokud jdeme z bodu 1 do bodu 2 (graf). Robinson si může myslet, že buď (A) roste P na Robinsonově trhu nebo (B) že se mění struktura cen, že cena u něj roste a u ostatních klesá. To by znamenalo, že lidé mění své preference. Robinson totiž neví, jaký je vývoj na ostatních trzích. Kdyby se jednalo o případ (A), neměl by Robinson důvod více produkovat, nemá důvod měnit své chování. Kdyby se však jednalo o případ (B), myslel by si, že jeho výrobky jsou žádanější a za vidinou zisku by zvyšoval produkci. V případě, že by špatně interpretoval situaci (začal by produkovat), jednalo by se o chybné racionální očekávání. Jakmile si Robinsoni uvědomí, že se ekonomika posunula do bodu 2, omezí výrobu, SAS se posune do SAS´´ a nová rovnováha bude v bodě 3.
V Lucasově modelu neplatí, že každé zvýšení M způsobí peněžní iluzi. Ve Friedmanově modelu se rozlišuje krátké a dlouhé období. V Lucasově modelu dojde k peněžní iluzi, pokud není očekávání. Když je očekávání jde posun hned do bodu 3, přeskočí bod 2. Lucas rozlišuje účinek podle toho, zda-li je politika očekávána či neočekávána. U Friedmana z hlediska krátkodobosti a dlouhodobosti je HP účinná pouze v krátkém období. Kdyby byla restriktivní politika očekávaná a kredibilní (důvěryhodná), přeskočila by rovnováha z bodu 3 do bodu 1. Podařilo by se tak snížit inflaci a P.
Modely jsou rovnovážnými modely, hosp. cyklus je považován za rovnovážný jev – souvisí to s předpokladem dokonalé konkurence a rac. Očekávání.
Kontingentní kontrakty – v současné době uzavíráme dopředu kontrakt na budoucí období za dnes dohodnutých podmínek. Velký problém nejistoty (předem nevím, jestli bude zítra pršet nebo ne) domlouváme obě varianty (koupím zítra deštník, bude-li pršet x nekoupím, bude-li hezky)
Lucasova hypotéza:
Firmy a domácnosti uzavírají takovéto KK mezi sebou za účelem pojištění se proti rizikům budoucího vývoje. Jedna situace vždy nastane a my pro ni už máme sjednanou variantu. Hospodářský cyklus je spojen s tím, že dochází k realizaci KK(dopředu se dohodnou) ekonomika je proto vždy v rovnováze. hovoří se o tzv. „plovoucí rovnováze“.
Umožní nám prognózovat chování reálných ekonomik.
- jestliže hosp. cyklus není nerovnováhou, ale je plovoucí rovnováhou, pak je stabilizační HP nesmyslná. (vláda nemá aktivně vstupovat do makroekonomiky, nemá ovlivňovat AD)
Žádné komentáře:
Okomentovat