Že se můžeme naobědvat není z dobré vůle řezníka, sládka nebo pekaře, nýbrž proto, že dbají svých vlastních zájmů. Nedovoláváme se jejich lidskosti, nýbrž jejich sobectví. A nikdy jim nevykládáme o svých potřebách, nýbrž o výhodách, které z toho budou mít.
Smith však si byl vědom, že výsledek bezohledného sledování vlastního zájmu bývá někdy vzdálen od toho, co je blahodárné pro společnost.
Citát z pojednání Teorie mravních citů:
Ať již považujeme člověka za jakkoliv sobeckého, v jeho povaze prokazatelně existují určité principy, které ho zajímají na osudu jiných a způsobují, že potřebuje, aby byli šťastní, ačkoli z cizího štěstí, krom radosti, že je vidí, nic nemá. Tohoto druhu je soucit nebo slitování, cit, který máme pro neštěstí jiných, když je vidíme nebo jsme nuceni si je velmi živě představit. To, že jsme často smutní ze smutku druhých, je fakt příliš zřejmý, než aby jej bylo třeba dokazovat nějakými příklady; tento cit, stejně jako všechny ostatní původní emoce lidské povahy, vůbec není omezen je na lidi ctnostné a humanisty, ačkoli právě oni jej snad mohou prožívat obzvlášť vnímavě. Ale ani největší darebák, největší narušitel zákonů společnosti není tohoto citu zcela prost.
Žádné komentáře:
Okomentovat