(Zkuste na chvíli zavřít oči a zaměřit se na podněty, které na vás působí. Netlačí vás třeba bota? Jaké zvuky slyšíte? Co cítíte? Asi jste si před chvílí tyto podněty neuvědomovali,protože jste si je nevybrali pro vnímání.)
Proces jehož prostřednictvím vybíráme podněty, se nazývá selektivní pozornost.
Selekce, tj. výběrovost.
Pozornost je vždy spojena s určitým uvědomovaným obsahem. Uplatňuje se především v uvědomovaných, tzv. kontrolovaných procesech (pro zautomatizované procesy tak významná není).
Kvalita pozornosti je závislá na koordinaci a integraci mnoha funkčních systémů lokalizovaných v různých oblastech mozku. S určitou nadsázkou lze říci, že závisí na funkci celého mozku, podle toho na co je pozornost zaměřena.Proto je pozornost tak zranitelná a citlivá na různé vlivy.
Pozornost nejlépe upoutávají podněty, které jsou:
-něčím nové
-mohou uspokojit některou z potřeb daného jedince, např.: zvídavost, ale i potřeba jistoty a bezpečí, a další
-jsou zároveň alespoň částečně srozumitelné a nějakým způsobem navazují na dřívější znalosti
Pozornost bezděčná (spontánní) - pozornost, kterou upoutávají podněty sami o sobě (např.: nápadně oblečený člověk mezi davem lidí), objevuje se už v raném věku.
Pozornost úmyslná - řízena vůlí (soustředění se na přednášku, při přecházení silnice sledujeme kolemjedoucí auta), musíme se jí učit.
Orientační reakce - je spojena se snížením senzorických prahů, tedy zvýšená vnímavost a aktivita organismu (jeho příprava na akci – účelem je rychle rozpoznat, zda podnět je nějak významný a připravit se na příslušnou akci)
Pátrací reakce - hl. u zvířat (např.: hladové krysy, které se dostanou k jídlu v novém prostředí nejprve prostředí prozkoumají a až pak začnou žrát)
Vnitřní činitelé pozornosti
-potřeby (hladovějící člověk si všímá hlavně jídla, které vidí kolem)
-zájmové zaměření (mám rád historické památky - na výletě si všímám historických objektů)
-aktuální praxe (podnikatel věnuje pozornost konkurentům, jejich výrobkům)
Vnější činitelé pozornosti
-vlastnosti podnětů (novost, náhlost, neobvyklost,..), zvuk sirény atd.
Vlastnosti pozornosti
1. Koncentrace pozornosti - schopnost regulovat pozornost žádoucím směrem a odolávat rušivým vlivům jejích podnětů (ať koncentrace na fotografie – spíš pasivní, projev řečníka, či na vyhledávání podnětů mezi množstvím dalších – spíš aktivní).
2. Selektivita pozornosti, tj. její výběrovost, zaměřenost na určité podněty. Je spojena se schopností potlačit tendenci vnímat i jiné informace,které se aktuálně nabízejí.
3. Distribuce pozornosti, tj. schopnost rozdělovat pozornost na více zdrojů informací, na různé aktivity (př.: lékař vyšetřuje pacienta a zároveň poslouchá, co mu nemocný povídá – jednodušší pokud je jedna činnost zautomatizovaná)
4. Vigilita, tj. schopnost přenášet pozornost z jednoho podnětu na druhý. Představuje pružnost pozornosti a její adaptibilitu na aktuální podmínky.
5. Tenacita, tj.stabilita a trvalost pozornosti v čase.Po určité době se začne projevovat únava, ztráta motivace, atd. (Je dobré např.: změna strategie, polohy těla; přestávky)
6.oscilace, tj. těkání z jedné části objektu na jinou (u zraku-pokud se díváme na fotografii obličeje)
7. Fluktuace pozornosti - (obrazně řečeno, přelétání z objektu na objekt)
-umožňuje udržet potřebnou pozornost tím, že snižuje jednostrannost jejího zatížení
8. Intenzita a rozsah pozornosti – jsou v opačném poměru: člověk, který je na něco intenzivně soustředěn má omezený rozsah pozornosti
Kvalita koncentrace i délka soustředění závisí na míře aktivity.Jen pasivní sledování přednášky –pozornost v průběhu času oslabuje, lepší je využití aktivní činnosti-odpovídání na otázky,řešení úloh atd.
V průběhu vývoje člověka dochází především k rozvoji schopnosti ovládat pozornost z hlediska jejího zaměření i délky trvání. Zlepšuje se koncentrace, schopnost selekce důležitých podnětů a narůstá délka soustředění na to co je z hlediska aktuální činnosti významné. Zlepšuje se flexibilita, tj.schopnost přizpůsobit pozornost aktuálním požadavkům situace. Rozvíjejí se různé strategie zaměření a udržení pozornosti. Starší dítě je schopno postupovat strategičtěji a systematičtěji.
Shrnutí:
Pozornost je funkcí vědomí, umožňuje jeho zaměření určitým směrem. Pozornost může být upoutána různými podněty. Fungování pozornosti závisí na jejích vlastnostech: na její intenzitě, stabilitě, flexibilitě. (flexibilita-schopnost člověka přizpůsobit své chování a myšlení)
Některé pokusy spojené s pozorností:
Pokus na selekci vnímání: Zkoumanému člověku nasadíme na uši sluchátka a do každého z nich pustíme jiný rozhovor. Když má zkoumaný po sejmutí sluchátek vyprávět, co slyšel má s tím problémy, buď si pamatuje jen jeden rozhovor nebo téměř nic.
Pokus na odvrácení pozornosti: př.: pokusným kočkám byly, pomocí elektrod zavedených do sluchového ústrojí, dávány pravidelné zvukové podněty, ale jejich vnímání přestalo okamžitě po té, co kočky spatřily myš. Jako by kočka ohluchla.
V současné době máme k dispozici jasné důkazy a tvrzení, že percepční systém podněty na které není zaměřena naše pozornost (vně centra pozornosti) po krátkou dobu podrží a do jisté míry i zpracovává, přestože se prakticky nikdy nedostanou do vědomí. Např.: Při tichém vyslovení našeho jména v hovoru, kterému nevěnujeme pozornost , na své jméno reagujeme. Z toho vyplívá, že nedostatek pozornosti zprávu zcela neblokuje, ale spíše ji zeslabuje.
Literatura:
Atkinson, L. , Rita a kolektiv autorů. Psychologie. 2. vydání. Praha: Portál, 2003
Nekonečný, Milan. Úvod do psychologie. 1. vydání. Praha: Academia, 2003
Říčan, Pavel. Psychologie. 1. vydání. Praha: Portál,
Vágnerová, Marie. Základy psychologie. 1. vydání. Praha, 2004
Žádné komentáře:
Okomentovat