Představivost - schopnost našeho vědomí vytvářet představy, tj.smyslové obrazy něčeho, co aktuálně nevnímáme, nebo oživovat minulé zážitky
Představy tedy reprodukují vnímané.
o Nezbytným předpokladem jsou paměťové stopy minulých vjemů. Nejčastěji máme zrakové představy, ale mohou být i zvukové, vůní, chuti apod.
o Jsou subjektivního rázu, na vzniku představ se podílí větší počet psychických procesů.
o Výsledný produkt závisí na zpracování těchto procesů, respektive na jejich zkreslení.
Obrazotvornost (fantazie) – není snadné přesně oddělit fantazii od představivosti. Člověk si vytváří něco nového, co předtím nebylo známo, z materiálu, který mu poskytují zkušenosti.
Druhy představ
Podle druhu smyslů – zrakové, sluchové, chuťové, hmatové...
o Vzpomínkové (pamětní) – víceméně přesně reprodukují dříve vnímanou skutečnost, přesto méně přesné než vjemy
o Fantazijní – vychází z dříve vnímané reality, ale manipulací z nich vyplývá nereálné, mohou být značně intenzivní a živé
aglutinace: spojení samostatných představ nebo jejich částí (např. pohádkové a mytické postavy-Kentaur, Pegas, mořská panna..)
Další dělení:
• Vzpomínky: vědomý vztah k minulosti, konkrétní jedinečnost obsahu
• Snění a fantazijní obrazy: sny
• Eidetické obrazy: ostrostí a úplností se blíží vjemům, tzv. fotografická paměť
• Následné obrazy a paobrazy: doznívání vjemů, na něco se díváme, pak odvrátíme zrak, ve snížené intenzitě to v mysli doznívá
• Synestézie: fotismy – barevné slyšení, sluchové dojmy, zejm. hudební, jsou doprovázeny barevnými představami
fonismy - vzácnější, zrakové vjemy jsou doprovázeny sluchovými
představami
Typy představivosti
Lidé se od sebe liší barevností a živostí svých představ
• osoby s nevýraznou, šedou představivostí – usnadněná správná reakce na vjemy jako na skutečnost, udává se i vyšší psychická úroveň
• osoby s živou, barevnou představivostí – zejm.umělci, větší trvalost představ.Děti mívají živější představivost něž dospělí. Někdy se velmi živé představy liší od vjemu jen vědomím, že je to představa. To jsou tzv.pseudohalucinace.
Druhy fantazie
Různí autoři dělí jinak.
o Volná
o Projektivní (laboratorní) – fantazie je provokována různými speciálními psychologickými testy
Další dělení
o F. hry
o F. přání a strachu
o F. plánující
o F. tvořivá (reálná)
Další dělení
o Plastická, materiální – blízko ke skutečnosti, asociace s reálnými věcmi a jevy
o Difluující – výrazně vnitřní a odlišná od skutečnosti
o Mystická – vychází ze symbolického myšlení
o Vědecká – s výjimkou matematiky spočívá v domýšlení
o Praktická a mechanická – předmětem jsou psychické objekty
o Komercionální (obchodní)
o Utopická – vyjadřuje to, co má být
Toto dělení je považováno za sporné, příliš se neujalo, nelze to tak snadno rozdělit a oddělit.
Funkce fantazie
1. tvořivá- vytváření nové reality (artefakty..), uplatňuje se ve všech oborech lidské činnosti ( v umění, technice, lidové tvořivosti..)
2. úniková – vytváření imaginárního světa jako kompenzace světa reálného, popírá realitu a nahrazuje ji vnitřním světem, fantazie je tak reakcí na frustraci
Funkce představ
Příprava činnosti- při volném rozvíjení představ mohou nabývat na živosti a roste přání uskutečnit je. Souvisí s tvořivostí. Jde-li o jednání, které máme zakázáno nebo jež sami odsuzujeme, pak při setrvání u představ naše zábrany slábnou a sklon porušit zákaz je stále silnější (často u deviantů).
Vyrovnávání vnitřního napětí – zvládání citových problémů, vzpomínky na nepříjemné a trapné situace ztrácejí na své trýznivosti, když si představujeme lepší vyústění apod. Jde o náhradní uspokojení potřeb, sice nedokonalé, ale lepší něco než nic. Je to falešný únik před realitou. Může to být prospěšné, zůstat pouze u fantazie, i proto, že její uskutečnění by bylo nebezpečné, sobecké, bezohledné apod.
Vnitřní svět – má pro nás hodnotu sám o sobě. Doprovází nás během většiny našich činností. Může být primitivní a hrubý nebo naopak bohatý a kultivovaný. Zda na sebe necháme působit skutečnou kulturu a sami ji také tvoříme, byť amatérsky, nebo jsme jen spotřebiteli zážitků zprostředkovaných médii a PC hrami. Každý podnět, kterému se vystavíme, nás zároveň nějak formuje. Bohatý a kultivovaný vnitřní svět usnadňuje jak zvládání osobních problémů, tak také život tvořivý a druhým prospěšný. Je zapotřebí o něj pečovat.
Sny a jejich výklad
Sen – charakteristický produkt fantazie; původ v nevědomí, duševní stav, v němž za prahem usnutí je něco uvědomováno; obsah vědomí vystupující během spánku
o Ve snu chybí volní kontrola průběhu mysli, časové uspořádání obsahů, jejich logika, kauzalita
o Absurdní děje prožíváme bez pocitu absurdnosti
o Nové psychické elementy ve zvláštních směsích a souvislostech
o Originální spojení představ
Sny se objevují v určitých fázích spánku, kdy mozek vykazuje spontánní aktivitu. Fáze REM – nejméně hluboká fáze spánku. Symptomy jsou patrně „rychlé oční pohyby“, vyznačující se určitou aktivitou mozku.
Freudův výklad snů- sen je královskou cestou do nevědomí. Je dokázáno, že jen některé sny je možno takto brát, mnohé jsou jen reakcí na vnější podněty působící na spáče nebo reakcí na fyziologické změny v organismu, někdy je sen pokračováním denních zážitků.
Freud a další : výklad snů jako psychodiagnostický prostředek
Převedení obsahu snu na jeho latentní význam vyjadřující v symbolické podobě potlačovaná přání. Zdrojem potlačovaného přání je nevědomí. Jeho cenzurní činnost ho nezachytí, protože je ve formě symbolu.
U dětí to mohou být přání, která nebyla splněna během dne.
Různé symbolizace snu- Freud se omezuje jen na pohlavní orgány, jiní zdůrazňují volný průbeh asociací.
Zvláštní případ: archetypické sny ( Jung), aktivace archetypů (vzácné), vyjadřovány v univerzálních symbolech ( obraz moře, starce, hada..).
Jung – kompenzační funkce snu
Každý člověk se ve vědomém životě s něčím identifikuje, nějak se prezentuje, žije svůj sociální život, má tendenci některé své stránky zanedbávat. Sen se to snaží vyrovnávat, je doplňkem nebo protikladem vědomého zaměření. Čím je vědomý postoj jednostrannější, tím je více snů se silně kontrastním, ale účelným obsahem. Je to projev psychické autoregulace jedince. Výklad snu na úrovni subjektu – všechno ve snu má personifikující rysy osobnosti spícího.
Spousta dalších teorií výkladu snů. Např. řeč snů je řečí osobních vzpomínek.
Nálada snu – může doznívat i dlouho po probuzení.
Ve snu se osobnost rozpadá na základní prvky, které mohou být znázorňovány snovými symboly.
Kognitivní psychologie považuje sny za bezesmyslný šum bez psychologického významu.
Podle jiných přispívá k řešení problémů, umožňuje konsolidovat a kategorizovat nedávno získané údaje a organizovat nové myšlenky do koherentních forem.
Umožňuje zpracování informací, jejich třídění, přemísťování a ukládání do paměti. Odstraňuje nepotřebné, bezvýznamné informace – zapomínání.
Ve výkladu snu nejde nikdy jen o jeho text, ale o jeho kontext, a to nikoli jen s aktuální situací snícího, ale s jeho životem vůbec.
Denní snění
Pozornost je odvrácena od běžných tělesných a mentálních aktivit k vnitřnímu psychickému světu. Častý jev, např. při nudném vyučování nebo při procházce. Únik z reálného světa – až nebezpečné uzavírání se do sebe světu, ale i pozitivní- únik z nepříjemné reality, pomáhá zvládat či vydržet obtížné situace a přispívá k obnově psychických sil.
Může být také zdrojem stálé a proměnlivé stimulace ( voják na stráži- udržet se v bdělém stavu a zabránit pocitu nudy). Pomáhá vyjádřit a zvládat lidské tužby ( sexuální, nepřátelské). Je to jakýsi bezpečnostní ventil.
Fantazijní náhražka za reálné zážitky lásky, obdivu a konejšení, podpora sebehodnocení.. (Např. představy o vlastním pohřbu – plačící příbuzenstvo povzbudí člověka v depresi, protože zjistí, že ostatním na něm záleží).
Tvořivost
Produkce nových, původních a vhodných, vyhovujících myšlenek a nápadů. Tvořivá činnost vede k vyřešení určitého problému a odstranění napětí, které ho provází.
Někdy se lidé vyhýbají produktivnímu myšlení, protože si chtějí uchovat svá původní mínění. Po objevení nových faktů často dojde k totální reorganizaci sdílených názorů na historické postavy.
Konvergentní myšlení - vyvození závěrů na základě logického uvažování, jednoznačné řešení.
Divergentní myšlení – hledání alternativ, různá řešení a různé cesty k nim
Divergentní myšlení vede k vytvoření různých alternativ, z nichž za pomoci konvergentního myšlení vybereme tu nejvhodnější.
Etapy tvůrčí činnosti
1. příprava - vytyčení problému, opatření informací, pokus najít řešení, ponoření do problematiky, dokonalé porozumění problému, frustrující, pokud se nedaří najít východisko, ani s osvědčenými postupy a známými pravidly
2. inkubace – nechat uležet, chvíli se jím nezabývat, období potřebné k vylíhnutí nového nápadu. V nevědomí probíhá zpracování problémové situace, utřídění a restrukturalizace údajů z přípravné fáze. Díky přenesení pozornosti k jiným oblastem se myšlenkové zaměření rozvolní, rozšíří se asociační možnosti a vynoří se nové alternativy
3. iluminace – vynoření nápadu, který je klíčem k řešení daného problému; „aha zážitek“ – pocit uspokojení, úlevy (Archimédes: heuréka!)
tvarová (gestalt) psychologie to označuje termínem vhled: kusé části se najednou propojí ve smysluplný celek, který vyústí ve správný výsledek
tvořivý jedinec si všimne výjimečného jevu, kterému druzí nepřikládali význam
4. verifikace – ověřování kvality nalezeného řešení, potřeba k tomu trpělivosti a vytrvalosti
Existují další teorie tvůrčího myšlení – náhodný objev: výběr náhodných, slepých variací, metoda pokus-omyl, výběrovým kritériem je odezva z prostředí a náš soubor požadavků, kritérií.
Tvořivost se uplatňuje ve všech odvětvích lidské činnosti: v umění, lidové slovesnosti (pohádky, mýty..), technice, vědě, i v běžných činnostech.
Žádné komentáře:
Okomentovat