Člověk okolní svět nejen poznává, ale současně k němu zaujímá osobitý vztah. Při posuzování specificky lidského emocionálního odrazu skutečnosti rozlišujeme dvě geneticky odlišitelné úrovně tohoto odrazu: vývojově starší - nižší city a mladší vyšší city.
1. Obecná charakteristika
1.1 Charakteristika emocí
Nižší city (= emoce) jsou procesy a stavy, které pozorujeme i u vývojově nižších živočichů. Obecně se uvádí, že jsou vlastní zvířatům i člověku. Odrážejí biologickou kvalitu podnětů z prostředí. Jsou řízeny vyššími psychickými funkcemi.
Typické rysy:
- pojí se s uspokojováním základních potřeb organismu v procesu vyrovnávání se jedince s životním prostředím
- jsou vyvolávány okamžitou situací, bezprostředním vnitřním stavem organismu; změnou situace nebo vnitřního stavu organismu okamžitě mizí.
1.2 Charakteristika citů
City (tzv. vyšší společenské city) jako složité emocionální procesy a stavy vznikají pouze u člověka, neboť jsou vázány na jeho společenskou činnost, specificky lidské potřeby, zájmy, hodnoty, postoje, vlastnosti osobnosti tj. „vyšší psychické funkce.“ Mají společensko-regulativní charakter. Stejně jako emoce, avšak na vyšší úrovni, odrážejí city subjektivní významnost podnětů v podobě prožitků.
Charakteristické je:
- mají předmětný ráz (vždy vázány k určitým předmětům a jevům skutečnosti)
- mají povahu trvalejších citových vztahů k podmětům (tento vztah se obvykle nemění, i když předmět vyvolává různorodé situační citové reakce)
- jsou výsledkem společenskohistorických podmínek člověka a jeho činnosti (produkt systému společenských vztahů, v nichž se utvářel a utváří duševní život jedince)
1.3 Shrnutí rysů1)
Subjektivnost - prožívání citů je vždy individuální
Spontánnost - city jsou nezávislé na vůli
Předmětnost - spojeny s věcí, osobou, myšlenkou
Aktuálnost - jsou okamžitý proces
Polarita - citové projevy mohou snadno přecházet do krajností
Mají vliv na další psychické procesy
2. Základní druhy citů
Citové prožívání probíhá tedy na různých úrovních v různých formách.
2.1 Tělesné city (nejnižší stupeň)
- prožívání vnitřní rovnováhy organismu nebo narušení této rovnováhy (spjaty s biologickými potřebami, vyplývají z dostatku či nadbytku pohybu, potravy atd.)
Afekt
-silný, krátkodobý a jednoduchý citový děj
- prudká reakce, kdy se prožívání dostává na pomezí vědomí a nevědomí
- má výraznou vnější podobu (zrudnutí, zblednutí, gestikulace, třas).
Síla afektu nemusí odpovídat významu podnětu, avšak prudká citová vzplanutí můžeme vědomě usměrňovat.Dle způsobu reakce rozlišujeme afekty strach, hněvu a radosti (ta se stane afektem jen tehdy, když zapůsobí krátce a dost silně).Může přejít do nálady.
Nálada
Je déle trvajícím citovým stavem, může vrcholit afektem (pozvolné narůstání), postihují psychiku jako celek (pozornost, myšlení, vnímání apod.). Za základní druhy se považují nálady radostné a smutné. Záměrným vyvoláváním radostné nálady můžeme kladně působit na sebe, ale i okolí.
2.2 Citové vztahy (vyšší stupeň)
- silné, dlouhodobé a složité pocity, typické pro člověka,
- jsou-li citové vztahy obzvlášť silné, říká se jim vášně
- vyznačují se polaritou - za základní párové dvojice jsou považovány láska a nenávist, obdiv a pohrdání, pokora a pých, radost a smutek (od nich jsou odvozovány další) - mluvíme tedy o kladných nebo záporných citech.
- mají hodnotící funkci
Pokud jedinec zároveň zazívá kladné i rozporuplné city, nazýváme tento jev ambivalence (většina lidských vztahů je ambivalentní).
Podle zaměření rozlišujeme:
city intelektuální (spjaté s poznávací činností člověka - zvídavost, radost z poznávání)
city estetické (vyvolané pojetím krásy či disharmonie – libost, odpor)
city etické = morální (vznikají při hodnocení chování a činů z hlediska společenské morálky – láska, nenávist)
sebecit (zvláštní druh citů) – prožívání citu k sobě samému
2.3 Citové poruchy
Citová labilita
Averze – silný pocit nelibosti
Fobie – chorobný strach (sociofobie, arachnofobie = strach z pavouků, filemafobie = strach z líbání atd.)
Komplexy – např. Méněcennosti
3. Citové reakce, stavy, vztahy
Citové prožívání se projevuje navenek – v chování, je totiž úzce spjato s tělesnou činností člověka, s jeho dýcháním, krevním oběhem a fungováním žláz s vnitřní sekrecí. Projevuje se tedy ve výrazu tváře, v její barvě, v pohledu očí, v řečovém projevu, klidovém či stresovém stavu celého těla. Některé vnější projevy jsou vrozené, jiné si osvojujeme během svého vývoje v určitém historickém, regionálním a sociálním prostředí.
Použitá literatura
Gillerová Ilona, Buriánek Jiří. Základy psychologie. Fortuna, Praha, 2004
Linhart Josef a kolektiv. Základy obecné psychologie. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1987
Novák Ladislav. Základy psychologie. S&M, Praha, 1992
Odmaturuj ze společenských věd. První vydání. Didaktis, Brno, 2003
1) u některých autorů pojmy emoce a city splývají, proto „shrnutí rysů“
Žádné komentáře:
Okomentovat