Poznatek o permanentím důchodu aplikuje na poptávku po penězích (a na argumentaci její stability). Dojde k závěru, že poptávka po penězích je stabilní, případná nestabilita systému je dána pouze nabídkovou stanou peněz (CB). Podle F. může nastat situace, kdy peníze ztratí svou neutralitu, pak ovlivňují reálné veličiny a mohou být zdrojem nestability. V krátkém období peníze ovlivňují reálné veličiny (nejsou neutrální), v dlouhém období nominální veličiny (jsou neutrální).
Peníze chápe Friedman jako jednu z forem aktiv. V dlouhém období se výnosnosti jednotlivých aktiv vyrovnávají, takže poptávka po penězích je determinována pouze důchodem.
- inflace je podle Friedmana čistě peněžním jevem, dochází k ní tak, že nabídka peněz roste rychleji než reálný produkt – názor typický pro monetaristy
- F. kritizuje velké rozpočtové výdaje, považuje to za plýtvání
Kritika Phillipsovy křivky a idea přirozené míry nezaměstnanosti - základem této kritiky je hypotéza o přirozené míře nezaměstnanosti. Zdůrazňuje to, že co keynesiánská Phillipsova křivka prezentuje jako obecné, platí pouze krátkodobě. Krátkodobě je pozorovatelná zaměnitelnost inflace a nezaměstnanosti. Je to důsledkem tzv. peněžní iluze, do které upadají ek. subjekty (nejsou schopny v krátkém období rozlišovat mezi nominálními a reálnými mzdami a cenami): CB zvýší nabídku peněz a růst nominálních mezd je vnímán jako růst reálných mezd - důsledkem je růst nabídky práce; firmy zpočátku nerozeznávají mezi inflačním růstem cen. hladiny a růstem relativních cen svých výr. - důsledkem je zvyšování produkce.
Žádné komentáře:
Okomentovat