Vychází z metodologie individualismu (stejně jako celá neoklasická ekonomie). Klade důraz na empirické studie, kterými se popisuje hospodářství takové jaké je. Je zastáncem metodologického positivismu : jsou – li závěry teorie v souladu s ekonomickou realitou, potom jsou pravdivé, cílem pozitivní ekonomie je formulovat hypotézy, které budou sloužit jako prostředek pro formování předpovědi (nejde o testování předpokladů, ale o testování závěrů)
Pozitivní ekonomie:
- musí být vnitřně logicky konzistentní a používat pojmy, které mají smysluplné empirické protějšky
- musí být empiricky testovatelná
- jediným testem platnosti teorie je to, zda její předpovědi jsou v souladu s hosp. realitou
- protože v souladu s realitou může být více teorií, je nutné zavést dodatečné kritéria jako je
jednoduchost a prospěšnost
- Friedman tvrdí, že jeho vklad do ekonomie je spjat se zpochybněním keynesiánské spotřební funkce:
vychází z kritiky Keynesova základního psychologického zákona. Podle F. empirické výzkumy ukazují, že lidé přizpůsobují svou spotřebu změnám dlouhodobě očekávaného důchodu – permanentního důchodu (Yp). Přechodným změnám v důchodu věnují menší pozornost. Yp je složka běžného důchodu, o které se domácnost domnívá, že je relativně stálá. Svou roli sehrává i setrvačnost ve spotřebitelském chování. Na základě těchto poznatků se mění i charakter spotřební fce., která je podle Friedmana mnohem stabilnější (tedy i spotřeba). Od stability výdajů na spotřebu dospěl k hypotéze o tzv. permanentním důchodu – jeho vlastností je stabilita v čase
Žádné komentáře:
Okomentovat