Veřejné statky, externality a přirozené monopoly

Veřejné statky, externality a přirozené monopoly
Veřejné statky rozdělujeme na čistě veřejné statky a na částečně veřejné statky. U obou typů veřejných statků je stejný základní znak, a to nerivalita ve spotřebě, tedy když daný veřejný statek užívá jeden spotřebitel, nic nebrání jinému spotřebiteli, aby tento statek užíval také. Čistě veřejné statky jsou statky, jejichž spotřebu nelze omezovat a navíc by omezení spotřeby nebylo prospěšné. Nejznámějším a nejpoužívanějším příkladem takového statku je zajištění obrany státu. Je nemožné vyloučit některého občana, aby mu nebyly poskytnuty výhody spočívající v obraně státu před vnějším nepřítelem. Pokud každý požívá výhod, které jsou mu poskytnuty jako veřejné statek, je také nutné, aby každý byl povinen platit obranu státu ve formě povinné platby (daně). Jiným příkladem čistě veřejného statku může být ohňostroj, resp. uspořádání ohňostroje. Nelze nikoho vyloučit ze spotřeby tohoto statku, to znamená zakázat někomu se na ohňostroj dívat.
Protože nikdo nemůže být vyloučen z užívání výhod vyplývající z poskytování tohoto statku, bylo by spravedlivé, aby všichni přispívali na tento statek. Pokud se někdo vyhýbá přispívání na tento čistě veřejný statek, vzniká problém černého pasažéra (free rider problem).
Částečně veřejné statky jsou statky, kde vyloučení je sice možné, ale není žádoucí. Například je možné zavést poplatky za využívání mostu. Ale náklady na realizaci tohoto opatření budou vyšší než přínos z něho. Dalším důvodem může být to, že pokud je most využíván pouze z části jeho maximální kapacity, zavedením poplatků nastane odliv „zákazníků“ využívajících most, což není veřejně prospěšné. Jiná situace je u mostu, kde poptávka po využití tohoto mostu je vyšší než kapacita mostu. V tomto případě zavedení poplatků může působit jako vhodné regulační opatření, navíc přinášející zvýšení veřejných příjmů.