inflace

Pokud růst inflace je záporný (tedy CPI za sledované období je menší než jedna), pak mluvíme o deflaci, která se vyznačuje poklesem cen.
Dezinflací rozumíme děj, v jehož rámci dochází ke snižování inflace na nízké hodnoty. K dezinflaci došlo v České republice v minulých letech, kdy míra inflace (měřená meziročně anebo jako průměrná roční inflace) klesla z dvouciferné inflace (tj. 10 % a více) na hodnotu pod 1 %.
Čistá inflace je inflace očištěná od vlivu státních regulací, daňových úprav a jiných administrativních opatření ovlivňujících výši cen. To znamená, že růst ceny nájemného v bytech, které je státem regulované a jeho růst byl způsoben rozhodnutím ministerstva financí, se v inflaci promítne jejím zvýšením, zatímco na čistou inflaci nemá toto zvýšení nájemného vliv. Stejně tak zvýšení spotřební daně na naftu a benzín Parlamentem se v inflaci promítne, zatímco v čisté inflaci nikoli. Čistá inflace byla sledována Českou národní bankou, která pomocí ní stanovovala své inflační cíle. Je tomu tak proto, že čistá inflace je způsobena nákladovými nebo poptávkovými faktory, které je ČNB v rámci své monetární politiky schopna ovlivnit, zatímco inflaci způsobenou rozhodnutím výkonných nebo zákonodárných složek státu samozřejmě ovlivnit svojí monetární politikou nemůže. Obdobně jako čistá inflace je definována jádrová inflace. Rozdíl mezi čistou a jádrovou inflací spočívá v metodě výpočtu. Čistá inflace se měří na neúplném spotřebním koši, z něhož jsou vyloučeny položky s regulovanými cenami a položky s cenami ovlivňovanými jinými administrativními opatřeními. Položky, u kterých dochází k cenovým změnám z titulu daňových úprav, zůstávají součástí spotřebního koše, avšak vliv daňových úprav je eliminován. Jádrová inflace se měří na celém spotřebním koši po vyloučení vlivu změn regulovaných cen, daňových úprav a jiných administrativních opatření.