David Ricardo byl vedle Adama Smithe nejvýznamnějším představitelem
klasické politické ekonomie. Výrazně přispěl k rozvoji ekonomického
myšlení svojí definicí pracovní teorie hodnoty. Podle této teorie je
hodnota zboží odvozena od práce, která je do něho vložena. Na kapitál
v podobě výrobních prostředků (stroje, budovy) se Ricardo díval také
jako na dřívější práci, která je do tohoto kapitálu vložena. Ricardo
také rozpracoval teorii diferenční renty. Podle ní je renta rozdílná
podle toho, jak výnosná je daná půda. V oblasti mezinárodní dělby
práce navázal Ricardo na Smithe, když dokázal, že obchodovat se
vyplatí i zemím, z nichž jedna vyrábí oba dva druhy zboží s menšími
náklady a druhá s většími. Ricardo vyšel z toho, že poměr nákladů
v těchto dvou druzích zboží není stejný, ale různý. Pak jedna země má
komparativní výhodu v jednom zboží a druhá v druhém.
Příklad: Výroba obilí a masa v zemi A a v zemi B
Tabulka udává množství obilí nebo masa, které vyprodukuje 1
zemědělec za 1 hodinu práce
Obilí /kg/ Maso /kg/
Země A 5 2
Země B 1 1
Z příkladu vidíme, že země A je výkonnější, jak ve výrobě obilí, tak
i ve výrobě masa. Přesto se zemi B vyplatí vyrábět a vyvážet maso,
protože země A je ve výrobě masa pouze dvakrát výkonnější, zatímco ve
výrobě obilí je pětkrát výkonnější. Neboli se také dá říci, že země B
vyrábí obilí i maso se stejnými náklady, zatímco země A vyrábí maso
s dvaapůlkrát vyššími náklady než obilí. V tomto spočívá komparativní
výhoda země B vůči zemi A.
Důkaz: Podle Ricarda se hodnota zboží odvozuje od vložené práce.
V zemi A se tedy obilí bude směňovat za maso v poměru 5:2, v zemi B 1:1.
Bude-li země B vyvážet maso, pak na trhu v zemi A získá za 1 kg masa
2,5 kg obilí. Což je 2,5 krát více, než kdyby si obilí vyráběla sama.
Obdobně když země A vyveze obilí do země B, získá za něj 2,5 krát více
masa, než kdyby maso vyráběla sama.
Nassau W. Senior pokročil v ekonomickém myšlení ve vztahu kapitálu a
úroku, když ospravedlnil úrok jako odměnu za abstinenci věřitele.
Abstinencí je myšlena abstinence od spotřeby neboli odložení této
spotřeby do budoucna.
John Stuart Mill byl pokračovatelem Ricardových myšlenek.
Rozpracoval teorii hodnoty tak, že rozdělil zboží do tří skupin. První
skupinu tvořilo vzácné zboží (s fixní nabídkou), druhou skupinu
průmyslové výrobky, jejichž nabídku lze zvyšovat při konstantních
nákladech a třetí skupinu tvořily výrobky, především zemědělské,
jejichž nabídku lze zvyšovat pouze při rostoucích nákladech.
Žádné komentáře:
Okomentovat