Inflace

Pokud růst inflace je záporný (tedy CPI za sledované období je menší
než jedna), pak mluvíme o deflaci, která se vyznačuje poklesem cen.
Dezinflací rozumíme děj, v jehož rámci dochází ke snižování inflace
na nízké hodnoty. K dezinflaci došlo v České republice v minulých
letech, kdy míra inflace (měřená meziročně anebo jako průměrná roční
inflace) klesla z dvouciferné inflace (tj. 10 % a více) na hodnotu pod
1 %.
Čistá inflace je inflace očištěná od vlivu státních regulací,
daňových úprav a jiných administrativních opatření ovlivňujících výši
cen. To znamená, že růst ceny nájemného v bytech, které je státem
regulované a jeho růst byl způsoben rozhodnutím ministerstva financí,
se v inflaci promítne jejím zvýšením, zatímco na čistou inflaci nemá
toto zvýšení nájemného vliv. Stejně tak zvýšení spotřební daně na
naftu a benzín Parlamentem se v inflaci promítne, zatímco v čisté
inflaci nikoli. Čistá inflace byla sledována Českou národní bankou,
která pomocí ní stanovovala své inflační cíle.3 Je tomu tak proto, že
čistá inflace je způsobena nákladovými nebo poptávkovými faktory,
které je ČNB v rámci své monetární politiky schopna ovlivnit, zatímco
inflaci způsobenou rozhodnutím výkonných nebo zákonodárných složek
státu samozřejmě ovlivnit svojí monetární politikou nemůže. Obdobně
jako čistá inflace je definována jádrová inflace. Rozdíl mezi čistou a
jádrovou inflací spočívá v metodě výpočtu. Čistá inflace se měří na
neúplném spotřebním koši, z něhož jsou vyloučeny položky
s regulovanými cenami a položky s cenami ovlivňovanými jinými
administrativními opatřeními. Položky, u kterých dochází k cenovým
změnám z titulu daňových úprav, zůstávají součástí spotřebního koše,
avšak vliv daňových úprav je eliminován. Jádrová inflace se měří na
celém spotřebním koši po vyloučení vlivu změn regulovaných cen,
daňových úprav a jiných administrativních opatření.