7. Rozbor státního rozpočtu, jeho příjmy a výdaje, úloha státu v soudobé ekonomice
ROZPOČET A ÚROVEŇ ROVNOVÁŽNÉ PRODUKCE
Rozpočtový přebytek (BS) je přebytek daňových příjmů vlády nad celkovými vládními výdaji (vládními nákupy zboží a služeb a transferovými platbami)
BS = TA – G – TR
Záporný rozpočtový přebytek tj. přebytek celkových vládním výdajů nad příjmy je rozpočtový deficit.
Výdaje státního rozpočtu
• Výdaje vlády, resp. vládních institucí a institucí veřejné správy na nákup statků a služeb potřebných k produkci veřejných statků
• Výdaje na transferové platby a subvence
• Výdaje státu v podobě plateb na úhradu půjček (přímé = půjčky banka, dále nákup a prodej státních obligací)
Příjmy státního rozpočtu
• Daně
• Příjmy z prodeje statků a sužeb
• Příjmy z půjček
DANĚ
Celkové daně značíme T, tvoří je autonomní daně (TA), tj. daně nezávislé na důchodu. Důchodová daň se mění s úrovní důchodu, tj. t*Y. Sazba důchodové daně znamená, že určitá část důchodu musí být odvedena ve formě daní do rozpočtu. Předpokládáme že t je konstantní.
T = TA + tY
Jestliže se sazba důchodové daně nemění, pak se nemění mezní sklon ke zdanění se změnou důchodu. Zvyšuje-li se důchod, daň plynoucí z tohoto titulu se zvyšuje proporcionálně. Dělíme-li rovnici důchodem (Y):
T/Y = TA/Y + t, kde T/Y je průměrná míra zdanění, t je mezní sklon (míra) zdanění. Jestliže TA = 0, potom průměrná míra zdanění se rovná mezní míře zdanění a celkové daně jsou proporcionální důchodu. Jestliže TA > 0, potom roste-li důchod, klesá TA/Y, takže klesá i průměrná míra zdanění (podíl celkových daní na důchodu klesá), tj. daně jsou regresivní. Jestliže TA < 0, pak roste-li důchod, průměrná míra zdanění se zvyšuje, podíl celkových daní na důchodu roste a daně jsou progresivní.
Předpoklad: TA = 0. Potom BS = T – G – TR
BS = tY – G – TR
Z rovnice plyne, že rozpočtový přebytek (deficit) je funkcí důchodu při daném G, TR a t. Velikost rozpočtového přebytku (deficitu) je tedy ovlivňována jednak úrovní rovnovážné produkce, jakož i komponentami vládní fiskální politiky – vládními nákupy zboží a služeb, transferovými platbami a sazbou proporcionální důchodové daně.
Jsou-li v recesi nízké soukromé autonomní výdaje v důsledku spotřebitelského a podnikatelského pesimismu, je úroveň rovnovážné produkce nízká a nízké jsou i příjmy vlády a rozpočet vykazuje deficit nebo pokles přebytku, protože celkové vládní výdaje převyšují daňové příjmy (současně při poklesu zaměstnanosti rostou transferové platby v důsledku růstu podpor v nezaměstnanosti). Naopak při růstu soukromých autonomních výdajů v expanzi se rozpočtový deficit snižuje nebo vzniká přebytek protože daňové příjmy převyšují celkové vládní výdaje.
Přímka BS je přímkou rozpočtového přebytku (deficitu) která ukazuje kombinace úrovní rozpočtového přebytku (deficitu) a úrovní důchodu, jež jsou kompatibilní s daným objeme celkových vládních výdajů a se sazbou důchodové daně.
Sklon přímky BS je dán sazbou důchodové daně. Přímka BS je rostoucí, protože s růstem Y se zvyšují daňové příjmy a snižuje se deficit. Čím vyšší je sazba důchodové daně tím strmější je křivka BS a naopak.
Existují tři způsoby snížení rozpočtového deficitu:
1. zvýšení skutečné produkce a její přiblížení k potenciálnímu produktu, což znamená posun na přímce BS doprava
2. snížení celkových vládních výdajů, což znamená vertikální posun BS
3. zvýšení sazby důchodové daně, BS bude strmější a při daných vládních výdajích povedou vyšší daňové příjmy ke snížení deficitu.
Strukturální přebytek (deficit) – rozpočtový přebytek (deficit) při plné míře zaměstnanosti, tedy na úrovni potenciálního produktu. BS* = tY* - G – TR
Cyklický přebytek (deficit) – rozdíl mezi skutečným deficitem (přebytkem) a rozpočtovým deficitem (přebytkem) při plné zaměstnanosti. Jestliže je Y pod Y*, strukturální přebytek je vyšší než skutečný a naopak. Protože se v recesi výnosy daní snižují, cyklický deficit se zvyšuje. Ve fázi expanze příjmy vlády rostou a cyklický přebytek se zvyšuje.
EKONOMICKÉ FUNKCE STÁTU
1. Zvýšení efektivnosti v alokaci výrobních faktorů prostřednictvím tržního mechanismu. Tato činnost státu má svůj makro i mikroekonomický aspekt. V prvém případě může působení státu nabýt podoby strukturální (odvětvové) politiky, ve druhém případě protimonopolní regulace. (efektivita ekonomiky řízené trhem se snižuje, jestliže je dokonalá konkurence zaměněna konkurencí nedokonalou. Trh také nepůsobí efektivně, jestliže se v ekonomice vyskytují externality.)
2. Ovlivnění rozdělení důchodů. Společnost nemusí považovat rozdělení příjmů které se vytvořilo na trzích, za přijatelné. Svými nástroji může stát přerozdělovat důchody tržních subjektů a měnit tak jejich postavení na trhu produktů i na trhu VF. Tato činnost mění výrazně nejen pozici jednotlivých tržních subjektů a situaci na dílčích trzích (mikro aspekt), ale i vzájemné postavení jednotlivých sektorů (makro aspekt).
3. Stabilní rozvoj národního hospodářství. Státní orgány podporují a rozvíjejí schopnosti tržního mechanismu překonávat národohospodářské poruchy vzniklé uvnitř ekonomiky i mimo ní (např. cenové výkyvy, výkyvy v objemu vyrobené produkce, apod.) Stát případně tržnímu mechanismu napomáhat překonávat poruchy a vracet se do rovnovážného stavu. Může se v tomto případě jednat např. o politiku ekonomického růstu, krátkodobou stabilizační politiku, apod. Jde tudíž o převážně makroekonomickou činnost státu.
Státní orgány plní současně všechny tři úkoly, tj. působí na efektivnost hospodářství, na stabilní rozvoj ekonomiky a ovlivňují rozdělování důchodů ve společnosti.
V rámci národní ekonomiky sledují státní orgány dva základní stabilizační cíle.
1. Zajištění cenové stability. Vlády obvykle neočekávají naprostou strnulost cen na všech trzích, ale snaží se změny minimalizovat a zabránit neočekávaným cenovým šokům.
2. Podpora zaměstnanosti. Nejde zde o plnou, 100% zaměstnanost, ale o udržení nezaměstnanosti na úrovni, která se blíží přirozené míře nezaměstnanosti.
Podmínkou úspěšného splnění obou cílů jsou opatření, která mají působit na růst reálného produktu. Produkt by měl růst rovnoměrně a takovým tempem, aby byla zajištěna cenová stabilita a dostatečná zaměstnanost.
Další podmínkou dostatečné zaměstnanosti a cenové stability je rovnovážnost vztahů národního hospodářství se zahraničím. Státní orgány působí na rovnováhu platební bilance a stabilitu měnových kursů tak, aby jejich dlouhodobý vývoj neohrožoval plnění obou výše uvedených základních cílů.
NÁSTROJE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY
1) monetární politika
2) fiskální politika
3) důchodová politika
4) vnější obchodní a měnová politika
Vestavěné stabilizátory
- progresivní daň z příjmu
- pojištění v nezaměstnanosti
- státní výkup zemědělských přebytků
- subvence k cenám zemědělské produkce
Žádné komentáře:
Okomentovat