54) Ceny

Ceny


Aby lidé vytvořily větší množství dokonalejších statků a služeb, vznikla dělba práce.S ní je spojena směna, tj. výměna výsledků práce mezi jednotlivci a skupinami lidí. Při naturální směně se mezi sebou přímo směňovaly jednotlivé druhy zboží. Každý statek se s jinými statky směňoval v určitém kvantitativním poměru, který označujeme jako jeho směnnou hodnotu.
Od určitého stupně rozvoje společnosti se tato směna uskutečňuje pomocí peněz. Směnou tudíž nabyla podoby koupě a prodeje. Z uvedeného vyplývá, že svojí podstatou je cena směnná hodnota vyjádřená v penězích jako všeobecném ekvivalentu.



Druhy cen


V ekonomické praxi se setkáváme s různými cenami nejen pokud jde o jejich výši, ale i pokud jde o jejich označení.
V tržní ekonomice je třeba především rozlišit, zda jde o cenu:
1) Statků a služeb - kapitálových
- spotřebních
2) Práce
3) Peněz

U cen statků a služeb rozlišujeme ceny tržní a ceny evidenční. Za tržní cenu se statky a služby směňují.
Rozlišujeme:
1) Ceny prodejní a nákupní – kdy prodejní cena jednoho podniku je nákupní
cenou jiného podniku nebo obyvatelstva.
2) Ceny světové a domácí – za světové ceny se obchoduje na zahraničním trhu, za domácí na
vnitřním trhu.
3) Ceny konkurenční a monopolní - konkurenční cena vzniká na základě soutěže více podniků,
monopolní cena na základě monopolního (výsadního) postavení jednoho nebo několika podniků.
4) Ceny volné a ceny regulované – volné ceny se vytvářejí působením tržních sil (na základě
nabídky a poptávky), regulované ceny jsou vymezeny státem.

U služeb se tržní cena někdy označuje jinými slovy např.:
1) Obchodní marže – (obchodní přirážka) je cena služby obchodu, představuje rozdíl mezi
cenou, za kterou obchodní podnik zboží kupuje a cenou, za kterou ho prodává.
2) Přepravné – což je cena služby nákladní dopravy.
3) Jízdné – je cena sužby osobní dopravy
4) Poštovné – je cena služby pošty za dopravu zásilek
5) Telekomunikační poplatky – tj. cena služby za používání telefonu, faxu
6) Vodné a stočné – je cena za dodávku užitkové vody a odvod vody znečištěné
7) Nájemné – je cena za propůjčení (pronájem) bytových a nebytových prostorů.

V evidenčních cenách se oceňuje majetek podniku při jeho evidenci. Jde o ceny vstupní a výstupní.
Vstupní cenou může být:
1) Cena pořízení (nákupní cena)
2) Pořizovací cena (nákupní cena + náklady spojené s pořízením)
3) Vlastní náklady (při pořízení majetku vlastní činností)

Výstupní cenou je zpravidla cena prodejní. Cenou práce je odměna za práce, tj. mzda (plat). Cenou peněz je úrok, tj. částka, kterou zaplatíme za půjčku peněz.



Funkce tržní ceny


Ceny pomáhají odpovědět na základní ekonomické otázky: Co se bude produkovat? Jak se to bude produkovat? a Kdo to dostane?
Jak ceny odpovídají na otázku Co? Chtějí-li kupující více nějakého zboží, jsou ochotni za něj více zaplatit. Výroba se stává výnosnější a přitahuje další výrobce. Vzrůst výroby vyžaduje zaměstnat další pracovníky, proto se zvyšují mzdy. Upadá-li poptávka po určitém zboží, stane se opak.
Jak ceny odpovídají na otázku Jak? Několik výrobců vyrábí boty. Jednomu z nich se podaří technickými a organizačními opatřeními snížit množství vynakládaných prostředků a práce na 1 pár bot. Zisková pohnutka povede ostatní výrobce k obdobnému postupu. Cenový systém a snaha dosáhnout zisku podněcuje výrobce, aby produkovali způsobem, který snižuje náklady a zvyšuje zisk.
Jak ceny odpovídají na otázku Kdo? Ten kdo více vydělává, může si dovolit kupovat více statků a služeb než ten, kdo vydělává méně. Ohodnocování práce, kterou lidé vykonávají, a ceny zboží ovlivňují objem a strukturu spotřeby.



Na čem závisí výše tržní ceny


Naskýtá se otázka na čem závisí směnná hodnota a tím i cena jednotlivých statků a služeb. Směnná hodnota a tím i cena jednotlivých statků a služeb obecně závisí na:
1) Množství prostředků a práce vynaložených na jejich vytvoření a uskutečňování jejich oběhu.
2) Jejich užitečnosti a potřebnosti

V tržní ekonomice množství prostředků a práce nutných k vytvoření určitého statku, jeho užitečnosti a potřebnosti, určuje trh. V hospodářské praxi tržní ceny statků a služeb ovlivňuje i daňová politika státu.



Složky tržní ceny


Jak jsem uvedli, svojí podstatou je tržní cena směnná hodnota vyjádřená v penězích. V hospodářské praxi cena vystupuje jako peněžní částka za níž kupuje nebo prodává měřicí jednotka určitého statku nebo služby, např.: 1 kg mouky, 1 t uhlí, 1 m látky.

1) Náklady podniku
2) Zisk

Náklady podniku – rozumíme peněžní vyjádření spotřeby prostředků, služby a práce, vynaložených na výrobu výrobku nebo uskutečňování jeho oběhu. Krátce řečeno, je to peněžní ocenění spotřeby.
Zisk – je odměna podniku za úroveň jeho hospodaření a podnikatelské riziko, které podstupuje. Představuje to, co z ceny zbude po uhrazení nákladů. V ceně se zisk zpravidla stanoví procentní přirážkou k nákladům.
Ceny výrobků a služeb v sobě navíc obsahují tzv. nepřímé daně, především daň z přidané hodnoty, příp. spotřební daň, které podniky odvádějí do státního rozpočtu.

2. HOSPODAŘENÍ SE SUROVINAMI A MATERIÁLEM, NÁKLADY

HOSPODAŘENÍ SE SUROVINAMI A MATERIÁLEM, NÁKLADY

- souvisí s kvalitou hospodaření (s výší nákladů)

Členění materiálu
- a) materiál základní – tvoří podstatu výrobku
- b) pomocný materiál – zabezpečuje průběh výrobního procesu (oleje, mazadla, lepidla,…)

Ukazatel (koeficient) nákladovosti
Kn = N / V
N = ná na výkony
V = výkony podniku

Efektivnost podniku
- jak posuzujeme afektivnost
- kdo je spotřebitelem
- efektivnost
o z hlediska účelovosti (kdo je spotřebitel)
o z hlediska hospodárnosti (vstup -> výstup)
- hospodárnost
o 2 formy
úspornostní – minimalizace věcných činitelů
účinnostní – pro daný rozsah hledám max. efekt
- ekonomická efektivnost
o E = output / input
output – efekt, užitek, užiteč. efekt, výsl.
input – vynaložené ná

Funkce nákladů
- eko praxe rozlišuje 2 skupiny ná
o vlastní ná výroby (služby)
o celkové ná hosp. celku (firmy)
- zákl. funkce vlast. ná
o evidenční (struktura vlast. ná, eviduje a oceňuje ná položky)
o srovnávací – komparativní (hodnotí jednotl. kombinace užití zdrojů – porovnání inputů)
o stimulační (souvisí se systémem hmotné zainteresovanosti zaměstnanců)

Členění nákladů
- podle účelu vynaložení
o technologické
o na obsluhu a řízení výroby
o na řízení správy firmy
- podle jednotl. fází koloběhu hosp. prostředků
o ná na pořízení
o ná na výrobu
o ná na odbyt
- druhové členění ná
o pro sledování, vyhodnocování, plánování ná na výrobu v rámci podniku, závodu,…
o ná vynaložené živé práce – osobní ná (mzdy, s. z. p.,…)
o ná spotřeby hmot. prostředků (mat., suroviny, polotovary,…)
o ná opotřebení dl. maj. – odpisy
o ná za bezprostřed. peněžní úhrady (úroky)
o ná zap ráce a služby exter. subj.
- kalkulační členění výrob. ná
o zákl. metodickým prostředkem rozpočetnictví
o provádí se podle kalkul. vzorce (kalk. jed.)
o podle objemu výroby
- mění se odlišně
- fixní – vkládají se jednorázově
- variabilní
• proměnné
• proporcionální (ná - výkon)
• degresivní (ná <> výkon)
o přímé
- materiálové ná
• mat., který tvoří podstatu výr. bezprostřední spotřeba na výr.
- mzdové ná
• mzdy výr. dělníků – přímo se podílejí
- ostatní přímé ná
• používají se ve zvláštních případech
o nepřímé (režijní)
- nájem, doprava, příspěvky na soc. zab., náhrada mzdy na dov.
- režie
• a) dílenská (provozová)
• b) celopodniková (závodová)
• a) výrobní
• b) správní

Kalkulace nákladů
- zákl. kalkulace
o 2 skupiny
- vlastní ná (z hlediska struktury, období jejich vzniku)
- cenové (spojené s tvorbou ceny)
- kalkul. jsou vymezeny 3 zákl. prvky
o objem kalk. (co budu propočítávat, sledovat)
o obsah kalk. (rozsah zjišť. ná)
o forma kalk. (struktura ná položek)
- kalk. vlastních ná
o jsou využívány kalk. pro oceňování outputů
o stanovení VP ceny
o kalk. vede ke stanovení rozpočtu
o pro kontrolu a rozbor hospodárnosti výr. procesů
o členění:
- a) podle časové souvislosti
• předběžné kalk. (před výr.)
• dodatečné
- b) podle účelu
• postupné (pro jednotl. výr. fáze)
• průběžné (souhrn ná v daném čase)
- c) podle fce pořízení ná
• propočtové
o zásadní význam využití metody porovnání 2 sousedních výrobků
• plánové
o počítají se zpravidla před zahájením výroby, musí se dynamicky měnit s vnějšími vlivy
• operativní
o tech. připr. výroby – konstrukce, technologie, příprava projekt. dokum.)
• výsledná
o vyčísluje přísl. skutečné ná
o a) okamžikové
- součet všech realiz. ná kokrét. výr. k urč. datu
o b) intervalové
- skuteč. ná vynaložené za urč. období
o kalk. vzorec => VN = M (ná na mat. a polot.) + m (ná na přímé mzdy) + R (režijní ná)
o metody kalkulací VN
- jednoduché
• prostým dělením
o při hromad. výr. 1 druhu výr. + 1 technologie
• dělením s 1 řadou ekvivalentních čísel
o při výrobě několika druhů výr. ze stejné suroviny a stejná technologie (např. barva X rozměry)
• dělením se 2 < řadami ekvival. čísel
o při výrobě diferenciace více hledisek (technologie,…)
• přírážk. kalkulace
o při řešení několika druhů výr. s různou skladbou ná (musíme si určit rozvrh. základnu)
• kalk. neúplných ná
o metoda variabil. ná – přespěvku na úhrady
o vychází z analýzy var. ná
o C – (M + m Rv) = RF + z
- C = cena produktu
- z = zisk
- Rv = variabilní část režijních ná
- fázová
• součet podílu ná na postupně probíhající fáze výr.
- stupňová
• součet ná výr. procesů, které se skládají z více technol. sam. ukončených úseků (stupňů)
- zakázková
• nositelem ná je zakázka (output), skutečné ná se zpravidla zjišťují po vyhotovení outputu

Osobní ná – funkce lidského činitele ve výrobních procesu
- člověk je nositelem práce, rozhodování a ná
- člověk je:
o motivované individuum
o koaliční partner

12) Vztah mezi produkčními a nákladovými funkcemi (verbálně, graficky, funkčně)

Mikroekonomie

12. Vztah mezi produkčními a nákladovými funkcemi (verbálně, graficky, funkčně).

Vývoj nákladů v podmínkách rostoucích výnosů z variabilního vstupu
Produkční funkce: Q = a + b * L + c * L2
1. Fixní náklady: FC = a
2. Variabilní náklady – když roste výstup rostoucím tempem, variabilní náklady rostou klesajícím tempem: VC = b * Q – c * Q2
3. Celkové náklady: STC = FC + VC = a + b * Q – c * Q2
4. Průměrné fixní náklady: AFC = FC / Q = a / Q
5. Průměrné variabilní náklady: AVC = VC / Q = (b * Q – c * Q2) / Q = b – c * Q – rostoucí výnosy z variabilního vstupu způsobují pokles průměrných variabilních nákladů s růstem výstupu
6. Průměrné náklady: SAC = STC / Q = (a + b * Q – c * Q2) / Q = (a / Q) + b – c * Q
7. Mezní náklady: SMC = d STC / d Q = d VC / d Q SMC = b – 2 * c * Q
Obr. str. 199

Vývoj nákladů v podmínkách klesajících výnosů z variabilního vstupu
Produkční funkce: Q = a + b * L – c * L2
1. Fixní náklady: FC = a
2. Variabilní náklady – roste-li výstup klesajícím tempem, variabilní náklady rostou rostoucím tempem: VC = b * Q + c * Q2
3. Celkové náklady: STC = FC + VC = a + b * Q + c * Q2
4. Průměrné fixní náklady: AFC = FC / Q = a / Q
5. Průměrné variabilní náklady: AVC = VC / Q = (b * Q + c * Q2) / Q = b + c * Q – klesající výnosy z variabilního vstupu způsobují růst průměrných variabilních nákladů s růstem výstupu
6. Průměrné náklady: SAC = STC / Q = (a + b * Q + c * Q2) / Q = (a / Q) + b + c * Q
7. Mezní náklady: SMC = d STC / d Q = d VC / d Q SMC = b + 2 * c * Q
Obr. str. 201

Vývoj nákladů v podmínkách konstantních výnosů z variabilního vstupu
Produkční funkce: Q = a + b * L
1. Fixní náklady: FC = a
2. Variabilní náklady: VC = b * Q
3. Celkové náklady: STC = FC + VC = a + b * Q
4. Průměrné fixní náklady: AFC = FC / Q = a / Q
5. Průměrné variabilní náklady: AVC = VC / Q = (b * Q) / Q = b – při konstantních výnosech z variabilního vstupu jsou průměrné variabilní náklady konstantní
6. Průměrné náklady: SAC = STC / Q = (a + b * Q) / Q = (a / Q) + b
7. Mezní náklady: SMC = d STC / d Q = d VC / d Q SMC = b
Obr. str. 204

Vývoj nákladů v podmínkách nejprve rostoucích a potom klesajících výnosů z variabilního vstupu
Produkční funkce: Q = a + b * L + c * L2 – d * L3
1. Fixní náklady: FC = a
2. Variabilní náklady: VC = b * Q - c * Q2 + d * Q3
3. Celkové náklady: STC = FC + VC = a + b * Q - c * Q2 + d * Q3
4. Průměrné fixní náklady: AFC = FC / Q = a / Q
5. Průměrné variabilní náklady: AVC = VC / Q = (b * Q - c * Q2 + d * Q3) / Q = = b - c * Q + d * Q2
- jestliže APL roste, AVC klesají
- jestliže APL klesá, AVC rostou
- APL je maximální pokud AVC jsou minimální
6. Průměrné náklady: SAC = STC / Q = (a + b * Q - c * Q2 + d * Q3) / Q = = (a / Q) + b - c * Q + d * Q2
7. Mezní náklady: SMC = d STC / d Q = d VC / d Q
SMC = b - 2 * c * Q + 3 * d * Q2
- roste-li mezní produkt, klesají mezní náklady
- klesá-li mezní produkt, rostou mezní náklady
- mezní náklady jsou minimální pokud je maximální mezní produkt
Obr. str. 206

10) Náklady firmy v dlouhém období a kapacita firmy

Mikroekonomie

10. Náklady firmy v dlouhém období a kapacita firmy

V dlouhém období jsou variabilní všechny vstupy. Tvar křivky LTC je determinován výnosy z rozsahu.
• Konstantní výnosy z rozsahu – celkové dlouhodobé náklady rostou stejným tempem jako výstup – křivka LTC má tvar rostoucí přímky
• Rostoucí výnosy z rozsahu – křivka LTC bude růst s růstem výstupu klesajícím tempem
• Klesající výnosy z rozsahu – LTC budou růst rychleji než výstup
Dlouhodobé průměrné náklady dosahují svého minima při výstupu, kde je přímka z počátku tečnou křivky LTC.

Vztah mezi krátkodobými a dlouhodobými náklady
Náklady v krátkém období bývají vyšší než náklady v dlouhém období (existence fixních nákladů v krátkém období). Obr. str. 210
Krátkodobé a dlouhodobé mezní náklady dosahují stejné výše při výrobě takového výstupu, kdy jsou fixní náklady firmy nejlépe využity (stejné směrnice křivek STC a LTC). Totéž platí pro krátkodobé a dlouhodobé průměrné náklady (jejich křivky se pouze dotýkají). Obr. str. 212
Pokud předpokládáme více měnících se úrovní kapitálu získáme křivku celkových nákladů v dlouhém období jako spodní obal jednotlivých křivek celkových nákladů v krátkém období. Proto bývá křivka LTC nazývána obalovou křivkou.
Průměrné náklady jsou v krátkém i dlouhém období stejně vysoké při výrobě takové velikosti výstupu, při které použité množství fixního kapitálu umožňuje minimalizovat celkové náklady. Množina bodů, pro které platí SAC = LAC pro měnící se úroveň výstupu, je označována jako obalová křivka.
Mezní náklady v krátkém a dlouhém období se rovnají při výrobě takového výstupu, při které množství fixního kapitálu umožňuje minimalizovat celkové náklady. Podrobnosti obr. str. 214

Optimální velikost závodu
Pokud firma vyrábí v dlouhém období, má možnost měnit velikost závodu. Pokud si firma může vybrat z nekonečného počtu velikostí závodů dostáváme se k obalové křivce.
• Když se prosazují rostoucí výnosy z rozsahu a křivka LAC klesá, je obalová křivka tvořena body dotyku s křivkami SAC vlevo od jejich minima. Vyrábět ve větším závodě a nevyužívat zcela jeho výrobní kapacity.
• Pokud se prosazují klesající výnosy z rozsahu a křivka LAC roste, je obalová křivka tvořena body křivek SAC ležícími vpravo od jejich minima. Vyrábět v menším závodě a přetěžovat jeho kapacity.
Obr. str. 216

Vliv změny cen vstupů na náklady firmy
• Ceny obou uvažovaných vstupů se změní ve stejné proporci (např. t-krát). Potom celkové náklady: TC = t * w * L1 + t * r * K1
Poměr w / r zůstává konstantní. T-krát se zvýší i průměrné a mezní náklady. Firma nemá žádný stimul ke změně optimální kombinace vstupů.
• Změní se ceny pouze jednoho ze vstupů. Dojde ke změně poměru cen vstupů. Dojde ke změně průběhu křivky růstu výstupu firmy.
Jak ovlivní změna poměru cen vstupů (w / r) poměr jejich používaných množství (K / L) při výrobě konstantního výstupu: s = (d (K / L) / d (w / r)) * ((w / r) / (K / L))

9) Teorie nákladů v krátkém období

Mikroekonomie

9. Teorie nákladů v krátkém období

Cenou práce je mzdová sazba.
Cenou kapitálu je nájemné. Cenu kapitálu může firma porovnávat s úrokem, který by mohla získat z peněžních prostředků vynaložených na nákup kapitálového statku v případě, že by je vložila do banky. Úrok představuje alternativní náklad vlastnictví kapitálového statku.
Zapuštěné náklady – firma je nemůže žádným způsobem získat zpět – v tomto případě jsou alternativní náklady nulové
Úroveň a vývoj nákladů v důsledku změn výstupu firmy závisí na dvou faktorech:
• Na charakteru příslušné produkční funkce (tvar nákladových funkcí firmy)
• Na cenách vstupů (determinují výši nákladů)
Nákladová funkce: TC = f (Q, w, r)

Náklady firmy v krátkém období
Celkové náklady
Celkové náklady – suma nákladů na práce a kapitál: TC = w * L + r * K
V krátkém období považujeme za fixní výrobní faktor kapitál (K1) – celkové náklady:
STC = w * L + r * K1
Náklady na kapitál v krátkém období považujeme za fixní: STC = FC + VC
Křivka fixních nákladů má tvar přímky rovnoběžné s osou x.
Rostoucí výnosy z variabilního faktoru – každá dodatečná jednotka práce vytvoří větší přírůstek výstupu než předcházející jednotka práce , potom při předpokládané konstantní ceně práce budou celkové náklady růst relativně pomaleji než výstup.

Průměrné náklady
Průměrné náklady: SAC = STC / Q = (FC + VC) / Q
Průměrné fixní náklady (AFC): AFC = FC / Q = (r * K) / Q = r * (1 / APK)
APK – průměrný produkt kapitálu
Průměrné variabilní náklady (AVC): AVC = VC / Q = (w * L) / Q = w * (1 / APL)
Při růstu produktivity práce budou průměrné variabilní náklady za předpokladu konstantní mzdové sazby klesat.
SAC = AFC + AVC

Mezní náklady
Mezní náklady: SMC = STC / Q = VC / Q = (w * L) / Q = w * (1 / MPL)
Obr. str. 194

Vývoj nákladů v podmínkách rostoucích výnosů z variabilního vstupu
Produkční funkce: Q = a + b * L + c * L2
1. Fixní náklady: FC = a
2. Variabilní náklady – když roste výstup rostoucím tempem, variabilní náklady rostou klesajícím tempem: VC = b * Q – c * Q2
3. Celkové náklady: STC = FC + VC = a + b * Q – c * Q2
4. Průměrné fixní náklady: AFC = FC / Q = a / Q
5. Průměrné variabilní náklady: AVC = VC / Q = (b * Q – c * Q2) / Q = b – c * Q – rostoucí výnosy z variabilního vstupu způsobují pokles průměrných variabilních nákladů s růstem výstupu
6. Průměrné náklady: SAC = STC / Q = (a + b * Q – c * Q2) / Q = (a / Q) + b – c * Q
7. Mezní náklady: SMC = d STC / d Q = d VC / d Q SMC = b – 2 * c * Q
Obr. str. 199
Vývoj nákladů v podmínkách klesajících výnosů z variabilního vstupu
Produkční funkce: Q = a + b * L – c * L2
1. Fixní náklady: FC = a
2. Variabilní náklady – roste-li výstup klesajícím tempem, variabilní náklady rostou rostoucím tempem: VC = b * Q + c * Q2
3. Celkové náklady: STC = FC + VC = a + b * Q + c * Q2
4. Průměrné fixní náklady: AFC = FC / Q = a / Q
5. Průměrné variabilní náklady: AVC = VC / Q = (b * Q + c * Q2) / Q = b + c * Q – klesající výnosy z variabilního vstupu způsobují růst průměrných variabilních nákladů s růstem výstupu
6. Průměrné náklady: SAC = STC / Q = (a + b * Q + c * Q2) / Q = (a / Q) + b + c * Q
7. Mezní náklady: SMC = d STC / d Q = d VC / d Q SMC = b + 2 * c * Q
Obr. str. 201

Vývoj nákladů v podmínkách konstantních výnosů z variabilního vstupu
Produkční funkce: Q = a + b * L
1. Fixní náklady: FC = a
2. Variabilní náklady: VC = b * Q
3. Celkové náklady: STC = FC + VC = a + b * Q
4. Průměrné fixní náklady: AFC = FC / Q = a / Q
5. Průměrné variabilní náklady: AVC = VC / Q = (b * Q) / Q = b – při konstantních výnosech z variabilního vstupu jsou průměrné variabilní náklady konstantní
6. Průměrné náklady: SAC = STC / Q = (a + b * Q) / Q = (a / Q) + b
7. Mezní náklady: SMC = d STC / d Q = d VC / d Q SMC = b
Obr. str. 204

Vývoj nákladů v podmínkách nejprve rostoucích a potom klesajících výnosů z variabilního vstupu
Produkční funkce: Q = a + b * L + c * L2 – d * L3
1. Fixní náklady: FC = a
2. Variabilní náklady: VC = b * Q - c * Q2 + d * Q3
3. Celkové náklady: STC = FC + VC = a + b * Q - c * Q2 + d * Q3
4. Průměrné fixní náklady: AFC = FC / Q = a / Q
5. Průměrné variabilní náklady: AVC = VC / Q = (b * Q - c * Q2 + d * Q3) / Q = = b - c * Q + d * Q2
- jestliže APL roste, AVC klesají
- jestliže APL klesá, AVC rostou
- APL je maximální pokud AVC jsou minimální
6. Průměrné náklady: SAC = STC / Q = (a + b * Q - c * Q2 + d * Q3) / Q = = (a / Q) + b - c * Q + d * Q2
7. Mezní náklady: SMC = d STC / d Q = d VC / d Q
SMC = b - 2 * c * Q + 3 * d * Q2
- roste-li mezní produkt, klesají mezní náklady
- klesá-li mezní produkt, rostou mezní náklady
- mezní náklady jsou minimální pokud je maximální mezní produkt
Obr. str. 206

10. Přednáška - Teorie VF – krátké období

Teorie VF – krátké období

V krátkém období je K fixní. Výstup je celkový fyzický produkt z variabilního faktoru (práce). Produkt ve fyzických jednotkách!!

TPPL = f(K, L) APPL = TPPL/L MPPL = ∆TPPL/∆L

Průběh TP
Regresivní růst do inflexního bodu (MP je rostoucí, v IB dosahuje svého maxima), poté degresivní růst až do maxima (MP klesající, v maximu TP se MP=0), poté TP klesá (MP je záporný).
V IB začíná působit zákon klesajících výnosů.
(Pozn. Výnosy z rozsahu se týkají pouze dlouhého období, kdy jsou všechny vstupy variabilní)

Pro analýzu musíme fyzický produkt z práce převést na peněžní jednotky:

MRPL = (MPL * NMR)

Optimum produkce je dosaženo, když MRPL = MCL.

MRPL příjem z mezního produktu práce
MPL mezní fyzický produkt
NMR čistý mezní příjem (příjem z dodatečné prodané jednotky)
MCL mezní náklady práce (na dokonalém trhu MCL = W, které je dáno trhem a firma nemůže ovlivnit, na nedokonalém trhu se MCL mění (klesá) s každou další zaměstnanou jednotkou)

Jiné tvary TP
- TP je popsána kvadratickou rovnicí (zákon klesajících výnosů působí už od začátku, MP klesá v celém oboru hodnot)
- TP je lineární (MP je konstantní)

Náklady produkce

Pojetí nákladů produkce:
1. účetní – uvažujeme pouze explicitní náklady na nákup VF, zjistitelné z účetních knih. Jsou to náklady z vnějšku firmy ( proto ex-). Jsou to náklady mzdové, materiálové, kapitálové…
2. ekonomické – mimo explicitních nákladů uvažujeme ještě implicitní náklady. Náklady alternativní, obětované příležitosti zdrojů vlastníka firmy)

V souvislosti s tímto rozlišujeme:
1. účetní zisk – příjmy snížené o explicitní náklady
2. ekonomický zisk – zahrnujeme navíc implicitní náklady. Jsou-li implicitní náklady pokryty, firma nemá důvod přesouvat činnost do jiných oblastí  dosahuje normálního zisku  příjmy – (implicitní + explicitní náklady) = 0. Pokud by byl rozdíl kladný, jednalo by se o ekonomický zisk
3. ekonomická ztráta – výhodnější bude převést zdroje do jiné oblasti, tam, kde budou lépe zhodnoceny

Psychologická renta
V případě, že subjekt dosáhne ekonomické ztráty, nemusí automaticky přecházet do jiných oblastí. Pojem psychologická renta vysvětluje, že jsou zde ještě další psychologické faktory, které danou ztrátu eliminují (svoboda, zájem, koníček, volnost rozhodování). Dalo by se hovořit o alternativních příjmech, těžko měřitelných.


Členění nákladů

- fixní (nemění se s výstupem) x variabilní
- soukromé x společenské
- celkové x průměrné x mezní
- krátkodobé x dlouhodobé (všechny jsou variabilní)
- umrtvené náklady (sunk costs)  náklady, které již byly vynaloženy a nejdou už dostat zpět (nezahrnují se do marginální či přírůstkové analýzy)
- přírůstkové náklady  přírůstková analýza – když se rozhodneme přijmou určitá opatření, která změní výstup. V případě marginálních nákladů se jedná o změnu o jednotku a v případě přírůstkových nákladů se jedná o změnu o libovolný počet jednotek

Fixní náklady TFC = K * PK Variabilní náklady TVC = L * PL
Krátkodobé celkové náklady STC = TFC + TVC
Průměrné náklady AFC = TFC/Q AVC = TVC/Q SAC = STC/Q
Mezní náklady SMC = dTC/dQ = dTVC/dQ (jak se mění Q, když se změní TC o jednotku; změna FC je nula, proto dTVC)

Křivka TP je zrcadlový obraz TVC (podle osy y).
Když TP roste rychleji, roste TVC pomaleji.
Když MC klesá, MP roste.

TVC = L * PL
AVC = (L*PL)/Q = [1/(Q/L)] * PL = (1/APL) * PL
SMC = (∆L/∆Q) * PL = [1/(∆Q/∆L)] * PL = (1/MPL) * PL


Jestliže výstup je na úrovni R TC jsou pak ve velikosti A. AVC získáme, když podělíme AR/0R.
AVC se rovnají sklonu sečny vedenou počátkem do bodu na křivce TP (sklon křivky 0A).
MC se rovná sklonu TVC v každém bodě (sklon křivky 0X – MC v bodě C).
MC = AVC pouze v jednom bodě a to tam, kde se sklony sečny a tečny rovnají (v bodě C).


Dlouhodobé náklady

a) spojitá změna K (viz. obrázek č. 7)
b) nespojitá změna K (viz. obrázek č. 8)

Ad a)
Každé úrovni K odpovídá jedna křivka SAC. Optimální využití kapacit výroby je v krátkém období tam, kde jsou minimální SAC (vlevo nedostatečně využívá, vpravo nadprůměrně využívá kapacity). V dlouhém období může fa snížit náklady na jednotku, což v grafu znamená posun SAC doprava do SAC2.
V dlouhém období je možno minimalizovat AC, je možno měnit K.

LAC (někdy nazývána obálková křivka) – obaluje křivky SAC v dlouhém období. Neprochází minimy SAC, ale je tangentou k těmto křivkám.
Křivka je hladká, pokud můžeme měnit K spojitě.
U LAC dosahuje firma úspory z rozsahu. Mohou nastat 2 skutečnosti:
1. dosahuje úspory z rozsahu. V grafu je to od počátku do Q2, kde jsou úspory z rozsahu maximální
2. dosahuje ztrátu z rozsahu – většinou spojováno se selháváním řízení. Jedná se o příliš velké kolosy, těžko řiditelné. V grafu od bodu Q2 doprava.


Ad b)
Změny jsou nespojité, křivka LAC má tvar obláčku. Kapacity se nemění spojitě, ale po jednotkách.


Když SAC = LAC, pak také musí platit, že SMC = LMC (viz. obrázek č. 9)
Když LMC je nižší než LAC, dosahuje firma úspory

Stanovení nákladů na kapitál, ze kterého je investice financována

ka=Wú . kú (1 – D) + Wd . kd

ka – průměrné kapitálové náklady podniku
kú – úroková míra pro úvěry před zdaněním
D – daňová sazba pro zdanění zisku
kd – míra dividend na akcie
Wú, Wd – váhy jednotlivých složek kapitálu určené procentem z celkových výdajů

Výpočet současné hodnoty očekávaných příjmů (CF)

SHDF = CF1/(1+K)1 + CF2/(1+K)2 + ……+ CFn/(1+K)n = Σ CFt/(1+K)t

SHCF = současná hodnota CF v období t
CFt = očekávaná hodnota CF v období t
k = průměrné kapitálové náklady podniku
t = období 1 až n (roky)
n = očekávaná životnost investic v letech

Vztah HV a CF

• VZZ vyjadřuje výsledek hospodaření za sledované období – kumulativní báze
• VCF informuje o příjmech a výdajích peněžních prostředků za sledované období
• Zisk vs. záporné CF – nedaří se inkasovat tržby dostatečně rychle
• Ztráta vs. kladné CF – neschopnost zhodnotit vložený kapitál
• Zisk + kladné CF – příznivá situace
• Ztráta + záporné CF – nepříznivá situace


příjmy a výdaje vs. náklady a výnosy
• Náklady – i položky, které nebyly skutečně uhrazeny v daném období
• Náklady – i položky, které neznamenají úbytek PP
• Výnosy – i položky, které nebyly skutečným příjmem v daném období
• VZZ nezohlední některé výdaje běžného období
• VZZ neodráží některé příjmy běžného období
Metodika sestavování přehledu CF
• Přímá metoda
• Nepřímá metoda

„bezhierarchická“ organizace

Zde by bylo přesnější hovořit o změně koordinačního mechanismu (resp. systému řízení a
komunikačního systému) a nikoliv o zrušení hierarchického uspořádání podniku. Hierarchie
nezanikne, tak jako nikdy nezanikne dělba pravomoci a manažeři. Hierarchie usnadňuje
spolupráci při plnění cílů podniku, tzn. Umožňuje realizaci „velkých“ úkolů.

Přímým nákladem je, pokud mohu jednoznačně naznačit že souvislosti s daným produktem nebo výrobkem jednoznačně souvisí např. vyrábím auta a mám 2 technologické linky fabie a octavie, jednotlivé linky dostávají mzdu (přímý náklad) energie není přímý náklad taktéž voda, olej, čím můžu dát více v podniku přímých nákladů tím je to pro mě lepší
Nepřímé náklady rozvrhuji pomocí:
1) Celkových přímých nákladů (toto kritérium si stanoví podnik ve vnitropodnikové směrnici)
2) Počítám nepřímé náklady na jednu korunu mezd

Metody kalkulace je tzv. druhá fáze kalkulace (k jednotlivým výrobkům přiřadím přímé a nepřímé náklady a druhá fáze je že je vlastně propočítávám) Předběžná (abych se nějak v procesu výroby řídil)
1)odečítací metoda (hl. a vedlejší produkt)
2) dělící neboli prostá
3) poměrových čísel (máme zde více hlavních výrobků a stanovíme poměry jednotlivých výrobků)
4) metoda zakázková (uděláme zakázku a kalkulujeme náklad na danou zakázku)

Všeobecný kalkulační vzorec

1. Přímý materiál
2. Přímé mzdy
3. Ostatní přímé náklady
4. Výrobní (provozní) režie
Vlastní náklady výroby - položky 1 - 4
5. Správní režie
Vlastní náklady výkonu - položky 1 - 5
6. Odbytové náklady
Úplné vlastní náklady výkonu - položky 1 - 6
7. Zisk (ztráta)
Cena výkonu


Členění kalkulace nákladů (dle způsobu zpracování)
Předběžná - slouží k naplánování nákladů a tržeb podniku.
Výsledná – slouží k zhodnocení dodržení naplánovaných nákladů a tržeb.

Degresivní odpisy

Roční odpis v prvním roce: vstupní pořizovací cena/koeficient pro 1. Rok odepisování

Roční odpis v dalších letech: (zůstatková cena X 2)/koeficient – počet let,kdy byl majetek odp.


Účetní odpisy
Lineární
Degresivní
Progresivní

Kalkulace nákladů
K řízení nákladů je nezbytné jejich sledování i z hlediska věcného, tj. podle výkonů. To je úkolem kalkulací vlastních nákladů.
Kalkulace nákladů je písemný přehled jednotlivých složek nákladů a jejich úhrn na kalkulační jednici.
Kalkulační jednice je určitý výkon vymezený měřící jednotkou.
Jednotlivé složky nákladů se vyčíslují v kalkulačních položkách. Doporučené kalkulační položky obsahuje všeobecný kalkulační vzorec, který je používán většinou podniků v České republice.

Dle závislosti nákladů na změnách objemu výkonů

fixní náklady
variabilní náklady
proporcionálních nákladů (lineárně závislých)
podproporcionálních nákladů (degresivně závislých)
nadproporcionálních nákladů ( s progresivní závislostí)

Podle příčinných vazeb k druhově, objemově, a jakostně specifikovanému výrobku či službě
- přímé (jednicové)
- nepřímé
Mohou být vykazovány jako
- režijní náklady,
- náklady pomocných činností.

Režijní náklady bývají v podnicích často členěny na
- výrobní (provozní) režii
- správní režii
- odbytová režie

Tržby

Hlavní složka výnosů podniku
Tržby z prodeje zboží
Tržby z prodeje vlastních výkonů
Tržby jsou ovlivněny
růstem objemu prodeje zvyšováním kvality a technické úrovně výkonů, zlepšením servisu,
účinnou reklamou, zaváděním nových výrobků a služeb atd.,
stanovením ceny vzhledem k formě konkurenčního prostředí na příslušném trhu.

Náklady podniku
Jsou členěny podle jednotlivých druhů:
spotřeba materiálu, energie a služeb,
mzdové a ostatní osobní náklady,
dpisy dlouhodobě využívaného majetku,
finanční náklady.

Členění nákladů
Podle původu spotřebovaných vstupů a v návaznosti na obrat kapitálu podniku
náklady prvotní též externí,
náklady druhotné či interní.

Čistý zisk podniku, bývá považován ...

Čistý zisk podniku, bývá považován za jeho disponibilní zisk.

Nerozdělený zisk se rozumí čistý zisk snížený o podíly do příslušných fondů a o dividendy resp. jiné podíly vlastníků na zisku.

Ekonomický zisk zohledňující nejen dosahované výnosy a s nimi související explicitní náklady zjišťované v účetnictví , ale celkové ekonomické náklady.

provozní výnosy provozní náklady provozní výsledek
tržby materiálové + provozní zisk
+ - změna zásob (-) osobní (mzdy, pojištění, = - provozní ztráta
+ aktivace odpisy
Ostatní
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
(+) (+) (+)
finanční (neprovozní) (-) finanční (neprovozní) = hospodářský výsledek
výnosy náklady
jiné činností úroky + finanční zisk
z účastí finanční náklady - finanční ztráta
z finančních investic
úroky aj.

d) Subsystém ekonomický představují dvě složky:

subsystém technicko ekonomický, charakterizují ho vazby mezi vstupy (inputy) používanými ve výrobě a výstupy (outputy) z ní. subsystém finanční, jeho prvky jsou finanční zdroje (kapitál) vlastní a cizí, alokované do jednotlivých složek majetku, na základě jejich využívání dosahované tržby, výnosy, náklady a zisk, příjmy a výdaje podniku a obrat peněžních prostředků.

Funkce podniku
• Výrobní, obchodní a zásobovací funkce - vyplývají z účelu, za jakým byl podnik založen.
• Vědeckotechnická funkce - spočívá ve vyhledávání nových vědeckotechnických poznatků a informací a jejich aplikaci na podmínky vlastní výrobní činnosti, ve vývoji a realizaci nových
nebo inovovaných výrobků a technologií.
• Organizační funkce - zajišťuje účelnou organizaci výroby, technologických a pracovních procesů a operací
• Personální funkce - jejím úkolem je zajistit rozhodující výrobní faktor, pracovní síly.

Limity firmy

• Rozšířený model – zavedeme úspory z rozsahu
• k – index specifičnosti aktivit
• B – byrokratické náklady interního ovládání
• T – odpovídající tržní náklady
• G = B(k) – T(k)
• N – rozdíl nákl. fce vlastních výrob. nákladů a nákladové fce tržní nabídky


Limity firmy


Efektivní hranice firmy
• Společné vlastnictví jistých jader výrobních
stupňů je evidentní – komparace není nutná
• Pro řadu základních surovin je vlastní výroba
neekonomická
• Pro jisté polotovary, díly, sestavy, služby je
nutná kalkulace pro určení firemního či tržního
zajištění

Limity firmy

• Hranice mezi tržním a firemním řešením
• Limitem firmy – faktorem pro vertikální integraci
firmy – je specifičnost aktivit
• Čím je činnost méně specifická – tím je
výhodnější řešení trhem
• Externí dodavatelé sumarizují dodávky od více
zákazníků – úspory z rozsahu

Limity firmy
• Jednoduchý model – nejsou úspory z rozsahu
• k – index specifičnosti aktivit
• B – byrokratické náklady interního ovládání
• T – odpovídající tržní náklady
• G = B(k) – T(k)
Limity firmy

Externality

• míra v níž může společnost směňovat dvě zboží převyšuje míru, v níž mohou být směňovány soukromě
• soukromý sektor má tendenci vyrábět ze společenského hlediska příliš moc výrobků se zápornými externalitami a příliš málo s kladnými

Záporné externality
• společenské mezní náklady = vlastní mezní náklady výroby + externí mezní náklady
• SMC = MC + EMC


Kladné externality
• společenský mezní užitek = soukromý mezní užitek + externí mezní užitek
• SMU = D + EMU

Mezní náklady na faktor MFC

• dodatečné náklady vzniklé najmutím dodatečné jednotky výrobního faktoru
• MFC = ΔTC/ΔF
• v DK MFC = PF

Rovnováha dokonale konkurenční firmy
• MRP = MFC
• MRP = MFC = PF

Odvození poptávky po výrobním faktoru
• předpokládejme změnu ceny faktoru

Změna poptávky firmy
• změna poptávky po zboží
• množství jiných vstupů
• změna v technologii

Poptávky firmy po vstupu v NK
• poptávku po faktoru ovlivňuje mezní příjem
• MRP = MPP*MR

Vztah mezi náklady:

Mezní náklady ovlivňují vývoj variabilních i celkových nákladů. Projevují se i v nákladech průměrných – ty nejdříve klesají, v jejich minimu je protíná křivka mezních nákladů a pak už mají růstovou tendenci.

Rozsah výroby je výhodný jen po qm, za touto hranicí je výroba už velmi nevýhodná.

Krátkodobou analýzu trhu doplníme zavedením:
Průměrné fixní náklady – budou klesající – s rozšiřováním výroby se rozkládají na stále větší soubor produkce:

Průměrné variabilní náklady – ovlivněno vývojem mezních nákladů. Stejně jako průměrné náklady klesají, v bodě minima jsou protínány mezními náklady a potom rostou. Protože platí:

Křivka AVC se přibližuje ke křivce AC.

Kdy může být pro firmu výhodné vyrábět za hranicí qm?