Zobrazují se příspěvky se štítkempřednášky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempřednášky. Zobrazit všechny příspěvky
13. Přednáška - Oligopol – pokračování
Oligopol – pokračování
Cenové vůdcovství
Jedna firma iniciuje růst P a očekává, že ji ostatní firmy budou následovat. Následník má zalomenou popt.křivku.
Typy cenového vůdcovství:
1. barometrický cenový vůdce – na trhu je jedna firma, která má schopnost odhadnout, kdy nastává příznivá situace (klima) pro změnu ceny, zákazníci budou ochotni akceptovat růst P. Pokud cenové vůdcovství selže, firmy mohou přijít k nezávaznému stanovení cen nebo tajným dohodám.
2. cenový vůdce s nízkými náklady – jedna firma má nákladovou výhodu (má nejnižší náklady na jednotku produkce), ostatní firmy nebudou chtít konkurovat změnou P, v případné cenové válce by jejich ztráty byly velké
3. dominantní cenový vůdce – firma je dominantní vzhledem ke konkurentům nebo velikosti trhu. Malé firmy raději přijmou pozici následovníků, jsou ve stejné situaci jako v dokonalé konkurenci, jsou cenovými příjemci. Dominantní firma nemusí být dominantní pořád, do odvětví mohou vstoupit i další firmy nebo malé firmy mohou růst a tím ztrácí dominantní firma své dominantní postavení.
Další případy stanovení cen v oligopolu:
- tajné dohody (koluzivní oligopol) aplikuje se teorie her, Nashova rovnováha. Jedná se o dohody týkající se cen, rozdělení trhu, produkce…
- nezávislé stanovení cen
- paralelní úprava cen
- cenové vůdcovství (viz výše)
- necenová konkurence – reklama, obal, diferenciace produktu
Kdy použít cenovou a kdy necenovou konkurenci?
Cenová – když jsou produkty srovnatelné (auta, počítače). Zákazník si může dát do poměru cena/výkon a poté se rozhodnout, který produkt si koupí.
Necenová – těžko se srovnává, výrobky mají subjektivně hodnotitelné vlastnosti (např. chuť). Jedná se hlavně o jídlo, pití, krmivo pro zvířata… Můžeme porovnat až po spotřebě.
Chování oligopolu v dlouhém období
Částečné bariéry vstupu – potencionální konkurence.
Cílem DK je maximalizace zisku zisk zvyšuje atraktivnost odvětví vstup nových firem do odvětví v dlouhém období normální zisk.
Obdobně je to i u oligopolu v dlouhém období. V krátkém období firmy nemaximalizují zisk, ale prodej, aby nelákaly příchod nových firem, ale v dlouhém období.
Baumolův model
Oligopoly v krátkém období maximalizují prodej. Stanoví minimální zisk (π*) vyrábí potom na úrovni Q2. V dlouhém období vyrábí na úrovni Q1, maximalizují zisk (MR = MC).
Kritéria výše zisku:
1. úroveň zisku musí uspokojit vlastníky
2. zisk musí být takový, aby to nemělo negativní vliv na cenu akcií
K čemu vede maximalizace prodeje?
Z pohledu D to znamená, že při vyšším výstupu bude nižší cena.
Dopady nízké ceny:
1. nižší cena bude odrazovat od vstupu do odvětví politika nízkých cen (náklady na překonání bariér vstupu jsou vyšší než cena)
2. při nižší ceně má firma více zákazníků ti jsou této firmě loajální, nechce se jim přecházet na výrobek jiné firmy. Jsou již zvyklí, důvěřují této firmě.
3. větší tržní podíl vytváří podmínky pro prodej komplementárních výrobků důležité u výrobků dlouhodobé spotřeby (náhradní díly, servis…)
Rozhodování za rizika a nejistoty
- subjekty, které se rozhodují mají možnost získat úplné info o situaci (v praxi tomu však tak není)
Stav info může být takový:
a) máme úplné info – jistota – výsledek je předvídatelný čistě a jednoznačně. Jako subjekt můžeme předpovědět výsledek každého rozhodnutí
b) neúplné info – riziko a nejistota – můžeme předpovědět několik možných výsledků, nevíme však, které nastanou, můžeme určit pouze pravděpodobnost
O riziku se hovoří tehdy, kdy je pravděpodobnost stanovena na objektivním základě (výsledek pozorování, matematické určení).
Nejistota je stanovena na subjektivním základě (vlastní úsudek, intuice, vlastní zkušenost).
Objektivní stanovení pravděpodobnosti:
a) a priori (předem, ex ante) – matematicky (např. hod kostkou, mincí)
b) a posteriori (následně, ex post) – na základě minulé zkušenosti (např. v pojišťovnictví sledují se statistiky, čestnost výskytů, podle toho se stanoví pravděpodobnost toho, že tato situace opět nastane)
Tab.č.1-5
Očekávaná hodnota rozhodnutí = ∑ očekávaných hodnot každé úrovně zisku
EPV – očekávaná současná hodnota – naše rozhodnutí se netýká pouze jednoho období, ale i dalších období musíme diskontovat.
Tab.č. 1-6
V této tabulce jsou situace, které mohou nastat.
Jakou situaci vybereme závisí mimo jiné i na našem vztahu k riziku:
1. preference rizika – obě hodnoty (riziko, výnos) jsou goods, tzn. že větší množství je preferováno před menším množstvím
2. neutrální vztah – zajímáme se o výnos (goods), ale nezajímáme se o riziko (neuters). Nejlepší příkladem jsou sportovci (ochotni podstoupit zranění, ignorují riziko zranění, aby vyhráli)
3. averze vůči riziku – riziko je bads, výnos goods. Preferujeme menší množství rizika před větším. K riziku nejsme averzní všichni stejně. Při stejné míře rizika požaduje každý jiné množství výnosu . Čím větší je naše averze vůči riziku, tím větší sklon mají naše indiferenční křivky.
Riziko měříme pomocí směrodatné odchylky:
Rizikovost souvisí s tím, jak se očekávaný výsledek odchyluje od očekávané hodnoty.
Čím větší je σ, tím více je situace rizikovější.
12. Přednáška - Monopol v dlouhém období
Monopol v dlouhém období
Může se nacházet ve třech situacích. Závisí to na velikosti trhu, která z daných situací nastane. Tyto situace se týkají využití kapacit:
1. využívá plně kapacity (optimálně) – je v minimu LAC – minimální náklady na jednotku produkce, dosahuje maximálních úspor z rozsahu (a)
2. vyrábí na klesající části LAC, maximalizuje zisk v dlouhém období, ale nevyužívá plně své kapacity, dosahuje úspor z rozsahu, ale ne maximální (b)
3. velikost trhu je taková, že monopol zase sice maximalizuje zisk, ale nachází se na rostoucí části LAC, kapacity využívá více, než je optimální ztráty z rozsahu (c)
!!!! Není pravidlem, že když využívá své kapacity nad optimum, že dosahuje ztráty z rozsahu a ani, že jeho zisk je maximální.
V dlouhém období dosahuje monopol ekonomický zisk.
Přirozený monopol
Velikost trhu je taková, že ideální situace je, když na daném trhu funguje pouze jedna firma. Pro spotřebitele je to lepší, když je jedna firma, která vždy dosahuje úspory z rozsahu, protože se vždy nachází na klesající části LAC.
LAC je nad křivkou poptávky.
I přirozený monopol podléhá regulaci státu, jelikož i on může nadsazovat cenu.
Regulace monopolu:
1. zpětné převzetí monopolu státem
2. speciální zdanění, které odrazuje firmy od maximalizace zisku
3. regulace cen (viz obrázek č. 9)
- podle mezních nákladů P = MC (cena P1)
- podle průměrných nákladů P = AC (P2) – firma má nulový ek. Zisk
Tři stupně cenové diskriminace
Cenová diskriminace je taková situace, kdy firma stanovuje různé ceny různým zákazníkům za stejný produkt. Tyto rozdíly ceny nevyjadřují rozdílné ceny služby související s produktem.
Pro uplatnění cenové diskriminace musí být splněny tři podmínky:
1. rozdílné ceny musí být oddělitelné ve smyslu, že zákazníci nemohou mezi sebou obchodovat. Nesmí být možná arbitráž (nákup produktu tam, kde je levnější a prodej, kde je dražší)
2. zákazníci musí vykazovat rozdílnou elasticitu poptávky
3. na existujících trzích chybí konkurence
1. stupeň cenové diskriminace – zákazník je donucen zaplatit maximální cenu, kterou je ochoten zaplatit holandská aukce (navrhne se vysoká cena a ta se poté snižuje). Monopol si přivlastňuje celý přebytek spotřebitele. Prodává za cenu Pp (a).
2. diskriminace na základě času, naléhavosti nebo množství (např. pokud množstevní slevy neznamenají nižší náklady, kino je např. levnější dopoledne oproti večeru, parkovné
Ve stejném časovém okamžiku je účtována rozdílná cena. Za existence dvou trhů je maximalizován zisk když MR1 = MR2 = MC.
Na trhu s nižší elasticitou poptávky bude vyšší cena. Viz obrázek č. 10
Monopolistická konkurence
Rozvinuta ve 20. – 30. letech 20. století.
Předpoklady:
- mnoho malých firem (malý tržní podíl) – nemají na sebe vliv, rozhodnutí jedné firmy neovlivní rozhodnutí ostatních firem
- diferencovaný produkt – uměle vytvořená diferenciace (jiná výbava, barva) x přirozená diferenciace (volant vlevo ve VB)
- volný vstup a výstup do odvětví
Firmy v MK si mohou zvolit za cíl maximalizaci zisku (MC = MR) dosahují ekonomického zisku.
V dlouhém období
- neexistují bariéry vstupu přicházejí nové firmy
- poptávka u jedné firmy se snižuje (d´ dE´) až se ekonomický zisk eliminuje
- na rozdíl od DK se poptávka bude posouvat až bude tangentou LAC cena je rovna LAC (bod E). U DK by byla rovnováha v minimu LAC (bod B)
Oligopol
Nejrozšířenější v realitě.
Předpoklady:
- několik málo firem (malých i velkých)
- produkt může být homogenní i diferencovaný
- částečně omezený vstup, překonatelné bariéry
- velké firmy jsou cenoví tvůrci – jsou schopni ovlivnit konkurenci
Model oligopolu se zalomenou poptávkou (viz obrázek č. 12)
Jsme v bodě A Co by se stalo, kdyby firma chtěla zvýšit cenu?
Firma začne ztrácet své zákazníky. Proto je D plošší, více elastická, malá změna P vyvolá velkou změnu Q. Předpokládá se, že ostatní firmy svou cenu nezvýší.
Co se stane, když sníží cenu?
Ostatní firmy taky sníží cenu, proto D je méně elastická, moc se nezmění tržní podíly.
Zlom D je na běžné úrovni ceny!!!!
V tomto bodě nemají firmy tendenci měnit cenu trhy vykazují cenovou rigiditu (strnulost). Nezvyšují cenu, protože by ztratily, nesnižují, protože by nic nezískaly.
Mezera mezi body B a C mezera mezních příjmů
P je cena maximalizující zisk, protože MC leží mezi body B a C. AC je v minimu, FEAP je zisk.
Změna ceny a produktu
A) U oligopolu může docházet ke zvyšování nákladů, která nepovede ke změně produktu či ceny (strnulost cen) změna mezi body B a C
B) Může dojít ke změně poptávky aniž by došlo ke změně ceny (viz obrázek č.14)
Kdy bude mít firma motivaci cenu změnit?
Když MC překročí mezeru C a B. (viz obrázek č. 15). Změní se cena, posune se zlom (A A´), změní se MR, změní se sklon, nový bod B.
Vědomý paralelismus – firmy jsou ochotny v krátkém období všechny změnit P, když se všem změní náklady
Může se nacházet ve třech situacích. Závisí to na velikosti trhu, která z daných situací nastane. Tyto situace se týkají využití kapacit:
1. využívá plně kapacity (optimálně) – je v minimu LAC – minimální náklady na jednotku produkce, dosahuje maximálních úspor z rozsahu (a)
2. vyrábí na klesající části LAC, maximalizuje zisk v dlouhém období, ale nevyužívá plně své kapacity, dosahuje úspor z rozsahu, ale ne maximální (b)
3. velikost trhu je taková, že monopol zase sice maximalizuje zisk, ale nachází se na rostoucí části LAC, kapacity využívá více, než je optimální ztráty z rozsahu (c)
!!!! Není pravidlem, že když využívá své kapacity nad optimum, že dosahuje ztráty z rozsahu a ani, že jeho zisk je maximální.
V dlouhém období dosahuje monopol ekonomický zisk.
Přirozený monopol
Velikost trhu je taková, že ideální situace je, když na daném trhu funguje pouze jedna firma. Pro spotřebitele je to lepší, když je jedna firma, která vždy dosahuje úspory z rozsahu, protože se vždy nachází na klesající části LAC.
LAC je nad křivkou poptávky.
I přirozený monopol podléhá regulaci státu, jelikož i on může nadsazovat cenu.
Regulace monopolu:
1. zpětné převzetí monopolu státem
2. speciální zdanění, které odrazuje firmy od maximalizace zisku
3. regulace cen (viz obrázek č. 9)
- podle mezních nákladů P = MC (cena P1)
- podle průměrných nákladů P = AC (P2) – firma má nulový ek. Zisk
Tři stupně cenové diskriminace
Cenová diskriminace je taková situace, kdy firma stanovuje různé ceny různým zákazníkům za stejný produkt. Tyto rozdíly ceny nevyjadřují rozdílné ceny služby související s produktem.
Pro uplatnění cenové diskriminace musí být splněny tři podmínky:
1. rozdílné ceny musí být oddělitelné ve smyslu, že zákazníci nemohou mezi sebou obchodovat. Nesmí být možná arbitráž (nákup produktu tam, kde je levnější a prodej, kde je dražší)
2. zákazníci musí vykazovat rozdílnou elasticitu poptávky
3. na existujících trzích chybí konkurence
1. stupeň cenové diskriminace – zákazník je donucen zaplatit maximální cenu, kterou je ochoten zaplatit holandská aukce (navrhne se vysoká cena a ta se poté snižuje). Monopol si přivlastňuje celý přebytek spotřebitele. Prodává za cenu Pp (a).
2. diskriminace na základě času, naléhavosti nebo množství (např. pokud množstevní slevy neznamenají nižší náklady, kino je např. levnější dopoledne oproti večeru, parkovné
Ve stejném časovém okamžiku je účtována rozdílná cena. Za existence dvou trhů je maximalizován zisk když MR1 = MR2 = MC.
Na trhu s nižší elasticitou poptávky bude vyšší cena. Viz obrázek č. 10
Monopolistická konkurence
Rozvinuta ve 20. – 30. letech 20. století.
Předpoklady:
- mnoho malých firem (malý tržní podíl) – nemají na sebe vliv, rozhodnutí jedné firmy neovlivní rozhodnutí ostatních firem
- diferencovaný produkt – uměle vytvořená diferenciace (jiná výbava, barva) x přirozená diferenciace (volant vlevo ve VB)
- volný vstup a výstup do odvětví
Firmy v MK si mohou zvolit za cíl maximalizaci zisku (MC = MR) dosahují ekonomického zisku.
V dlouhém období
- neexistují bariéry vstupu přicházejí nové firmy
- poptávka u jedné firmy se snižuje (d´ dE´) až se ekonomický zisk eliminuje
- na rozdíl od DK se poptávka bude posouvat až bude tangentou LAC cena je rovna LAC (bod E). U DK by byla rovnováha v minimu LAC (bod B)
Oligopol
Nejrozšířenější v realitě.
Předpoklady:
- několik málo firem (malých i velkých)
- produkt může být homogenní i diferencovaný
- částečně omezený vstup, překonatelné bariéry
- velké firmy jsou cenoví tvůrci – jsou schopni ovlivnit konkurenci
Model oligopolu se zalomenou poptávkou (viz obrázek č. 12)
Jsme v bodě A Co by se stalo, kdyby firma chtěla zvýšit cenu?
Firma začne ztrácet své zákazníky. Proto je D plošší, více elastická, malá změna P vyvolá velkou změnu Q. Předpokládá se, že ostatní firmy svou cenu nezvýší.
Co se stane, když sníží cenu?
Ostatní firmy taky sníží cenu, proto D je méně elastická, moc se nezmění tržní podíly.
Zlom D je na běžné úrovni ceny!!!!
V tomto bodě nemají firmy tendenci měnit cenu trhy vykazují cenovou rigiditu (strnulost). Nezvyšují cenu, protože by ztratily, nesnižují, protože by nic nezískaly.
Mezera mezi body B a C mezera mezních příjmů
P je cena maximalizující zisk, protože MC leží mezi body B a C. AC je v minimu, FEAP je zisk.
Změna ceny a produktu
A) U oligopolu může docházet ke zvyšování nákladů, která nepovede ke změně produktu či ceny (strnulost cen) změna mezi body B a C
B) Může dojít ke změně poptávky aniž by došlo ke změně ceny (viz obrázek č.14)
Kdy bude mít firma motivaci cenu změnit?
Když MC překročí mezeru C a B. (viz obrázek č. 15). Změní se cena, posune se zlom (A A´), změní se MR, změní se sklon, nový bod B.
Vědomý paralelismus – firmy jsou ochotny v krátkém období všechny změnit P, když se všem změní náklady
11. Přednáška - Teorie firmy
Teorie firmy
Uvažujeme maximalizaci zisku MR = MC (také podmínka minimalizace ztráty)
Tπ = TR – TC
Aπ = Tπ/Q = P – AC
Mπ = dTπ/dQ = MR – MC
Tπ max Mπ = 0
Dokonalá konkurence
Předpoklady:
- velký počet malých firem (prodávajících)
- velký počet kupujících konkurence na obou stranách
- homogenní produkt – spotřebitel nemůže diferencovat mezi produkty jednotlivých firem. Jako kupující nepoznáme, která firma produkt vyrobila. Jsou stejné technické parametry, stejné služby spojené s prodejem)
- firmy jsou cenový příjemci – firmy jsou malé, kdyby snížily cenu, nebyly by schopny uspokojit rostoucí poptávku po jejich výrobcích, která by jim vzrostla, kdyby cenu snížily
- volný vstup a výstup do odvětví
- žádné vládní regulace a intervence
- dokonalá mobilita výrobních faktorů
- dokonalá informovanost
Nejslabším místem je, že tyto podmínky nejdou dosáhnout. V praxi velice vzácné.
Rovnováha firmy v krátkém období
Musí být splněny podmínky:
- MR = MC
- Sklon MC > sklon MR
- poptávková křivka firmy je horizontální a rovná se P a MR
- maximalizace zisku v bodě (e)
P>SAC ekonomický zisk
P= STC (TFC + TVC)
V krátkém období TFC nebereme v úvahu, firma musí platit účty, i když nevyrábí TR>TVC ATR = P*Q / Q ATR = P
P>= AVC nejnižší cena může být na úrovni minima AVC MR = P = min AVC = MC BOD UZAVŘENÍ FIRMY
Křivka MC je křivka nabídky firmy od bodu uzavření firmy. Součtem těchto krátkodobých křivek firem dostaneme křivku nabídky celého odvětví v krátkém období.
Dlouhé období – křivka nabídky
LIS – long industry supply
Její tvar závisí na tom, jak se vyvíjí náklady odvětví, jejich náklady jsou určeny cenami VF. Může mít 3 tvary:
1. křivka je horizontální, když půjde o odvětví s konstantními náklady. S růstem odvětví se nemění ceny VF
2. rostoucí tvar odvětví s rostoucími náklady
3. klesající tvar odvětví s klesajícími náklady (vznikají externí úspory z rozsahu)
Dlouhodobá rovnováha
- většina firem v krátkém období dosahuje ek. Zisku
- zisk v odvětví přitáhne nové firmy, zvětšování kapacit
- růst počtu firem růst nabídky odvětví z S do S1 nová cena P1 P1 = LMC = LAC bod dlouhodobé rovnováhy
Bod rovnováhy v minimu LAC
Firmy jsou v dlouhodobé rovnováze, když můžou přizpůsobit výrobní zařízení tak, aby produkovali při minimálních LAC
Monopol
- jediný prodávající
- produkt bez blízkých substitutů (křížová cenová elasticita je velmi nízká)
- periferní konkurence
- bariéry vstupu
Příčiny existence monopolu:
1. vlastnictví strategických zdrojů surovin nebo výrobních technologií
2. patenty a licence (i vládní licence)
3. bariéry bránící vstupu zahraniční konkurenci
4. velikost trhu, který neumožňuje více než jedno výrobní zařízení optimální velikosti přirozený monopol
5. politiky stranící vstupu nových firem (cenová politika či jiné politiky, např. používání reklamy, která zvyšuje náklady)
6. cenové bariéry – politika nízkých cen
MR < P nové zákazníky získá pouze snížením P u všech výrobků, proto
MR = P * (1 + 1/ε) ε cenová elasticita poptávky (vždy záporné znaménko!!!!!!)
Cílem je maximalizace zisku MR = MC (v krátkém období)
Není žádná nabídková křivka.
Uvažujeme maximalizaci zisku MR = MC (také podmínka minimalizace ztráty)
Tπ = TR – TC
Aπ = Tπ/Q = P – AC
Mπ = dTπ/dQ = MR – MC
Tπ max Mπ = 0
Dokonalá konkurence
Předpoklady:
- velký počet malých firem (prodávajících)
- velký počet kupujících konkurence na obou stranách
- homogenní produkt – spotřebitel nemůže diferencovat mezi produkty jednotlivých firem. Jako kupující nepoznáme, která firma produkt vyrobila. Jsou stejné technické parametry, stejné služby spojené s prodejem)
- firmy jsou cenový příjemci – firmy jsou malé, kdyby snížily cenu, nebyly by schopny uspokojit rostoucí poptávku po jejich výrobcích, která by jim vzrostla, kdyby cenu snížily
- volný vstup a výstup do odvětví
- žádné vládní regulace a intervence
- dokonalá mobilita výrobních faktorů
- dokonalá informovanost
Nejslabším místem je, že tyto podmínky nejdou dosáhnout. V praxi velice vzácné.
Rovnováha firmy v krátkém období
Musí být splněny podmínky:
- MR = MC
- Sklon MC > sklon MR
- poptávková křivka firmy je horizontální a rovná se P a MR
- maximalizace zisku v bodě (e)
P>SAC ekonomický zisk
P
V krátkém období TFC nebereme v úvahu, firma musí platit účty, i když nevyrábí TR>TVC ATR = P*Q / Q ATR = P
P>= AVC nejnižší cena může být na úrovni minima AVC MR = P = min AVC = MC BOD UZAVŘENÍ FIRMY
Křivka MC je křivka nabídky firmy od bodu uzavření firmy. Součtem těchto krátkodobých křivek firem dostaneme křivku nabídky celého odvětví v krátkém období.
Dlouhé období – křivka nabídky
LIS – long industry supply
Její tvar závisí na tom, jak se vyvíjí náklady odvětví, jejich náklady jsou určeny cenami VF. Může mít 3 tvary:
1. křivka je horizontální, když půjde o odvětví s konstantními náklady. S růstem odvětví se nemění ceny VF
2. rostoucí tvar odvětví s rostoucími náklady
3. klesající tvar odvětví s klesajícími náklady (vznikají externí úspory z rozsahu)
Dlouhodobá rovnováha
- většina firem v krátkém období dosahuje ek. Zisku
- zisk v odvětví přitáhne nové firmy, zvětšování kapacit
- růst počtu firem růst nabídky odvětví z S do S1 nová cena P1 P1 = LMC = LAC bod dlouhodobé rovnováhy
Bod rovnováhy v minimu LAC
Firmy jsou v dlouhodobé rovnováze, když můžou přizpůsobit výrobní zařízení tak, aby produkovali při minimálních LAC
Monopol
- jediný prodávající
- produkt bez blízkých substitutů (křížová cenová elasticita je velmi nízká)
- periferní konkurence
- bariéry vstupu
Příčiny existence monopolu:
1. vlastnictví strategických zdrojů surovin nebo výrobních technologií
2. patenty a licence (i vládní licence)
3. bariéry bránící vstupu zahraniční konkurenci
4. velikost trhu, který neumožňuje více než jedno výrobní zařízení optimální velikosti přirozený monopol
5. politiky stranící vstupu nových firem (cenová politika či jiné politiky, např. používání reklamy, která zvyšuje náklady)
6. cenové bariéry – politika nízkých cen
MR < P nové zákazníky získá pouze snížením P u všech výrobků, proto
MR = P * (1 + 1/ε) ε cenová elasticita poptávky (vždy záporné znaménko!!!!!!)
Cílem je maximalizace zisku MR = MC (v krátkém období)
Není žádná nabídková křivka.
10. Přednáška - Teorie VF – krátké období
Teorie VF – krátké období
V krátkém období je K fixní. Výstup je celkový fyzický produkt z variabilního faktoru (práce). Produkt ve fyzických jednotkách!!
TPPL = f(K, L) APPL = TPPL/L MPPL = ∆TPPL/∆L
Průběh TP
Regresivní růst do inflexního bodu (MP je rostoucí, v IB dosahuje svého maxima), poté degresivní růst až do maxima (MP klesající, v maximu TP se MP=0), poté TP klesá (MP je záporný).
V IB začíná působit zákon klesajících výnosů.
(Pozn. Výnosy z rozsahu se týkají pouze dlouhého období, kdy jsou všechny vstupy variabilní)
Pro analýzu musíme fyzický produkt z práce převést na peněžní jednotky:
MRPL = (MPL * NMR)
Optimum produkce je dosaženo, když MRPL = MCL.
MRPL příjem z mezního produktu práce
MPL mezní fyzický produkt
NMR čistý mezní příjem (příjem z dodatečné prodané jednotky)
MCL mezní náklady práce (na dokonalém trhu MCL = W, které je dáno trhem a firma nemůže ovlivnit, na nedokonalém trhu se MCL mění (klesá) s každou další zaměstnanou jednotkou)
Jiné tvary TP
- TP je popsána kvadratickou rovnicí (zákon klesajících výnosů působí už od začátku, MP klesá v celém oboru hodnot)
- TP je lineární (MP je konstantní)
Náklady produkce
Pojetí nákladů produkce:
1. účetní – uvažujeme pouze explicitní náklady na nákup VF, zjistitelné z účetních knih. Jsou to náklady z vnějšku firmy ( proto ex-). Jsou to náklady mzdové, materiálové, kapitálové…
2. ekonomické – mimo explicitních nákladů uvažujeme ještě implicitní náklady. Náklady alternativní, obětované příležitosti zdrojů vlastníka firmy)
V souvislosti s tímto rozlišujeme:
1. účetní zisk – příjmy snížené o explicitní náklady
2. ekonomický zisk – zahrnujeme navíc implicitní náklady. Jsou-li implicitní náklady pokryty, firma nemá důvod přesouvat činnost do jiných oblastí dosahuje normálního zisku příjmy – (implicitní + explicitní náklady) = 0. Pokud by byl rozdíl kladný, jednalo by se o ekonomický zisk
3. ekonomická ztráta – výhodnější bude převést zdroje do jiné oblasti, tam, kde budou lépe zhodnoceny
Psychologická renta
V případě, že subjekt dosáhne ekonomické ztráty, nemusí automaticky přecházet do jiných oblastí. Pojem psychologická renta vysvětluje, že jsou zde ještě další psychologické faktory, které danou ztrátu eliminují (svoboda, zájem, koníček, volnost rozhodování). Dalo by se hovořit o alternativních příjmech, těžko měřitelných.
Členění nákladů
- fixní (nemění se s výstupem) x variabilní
- soukromé x společenské
- celkové x průměrné x mezní
- krátkodobé x dlouhodobé (všechny jsou variabilní)
- umrtvené náklady (sunk costs) náklady, které již byly vynaloženy a nejdou už dostat zpět (nezahrnují se do marginální či přírůstkové analýzy)
- přírůstkové náklady přírůstková analýza – když se rozhodneme přijmou určitá opatření, která změní výstup. V případě marginálních nákladů se jedná o změnu o jednotku a v případě přírůstkových nákladů se jedná o změnu o libovolný počet jednotek
Fixní náklady TFC = K * PK Variabilní náklady TVC = L * PL
Krátkodobé celkové náklady STC = TFC + TVC
Průměrné náklady AFC = TFC/Q AVC = TVC/Q SAC = STC/Q
Mezní náklady SMC = dTC/dQ = dTVC/dQ (jak se mění Q, když se změní TC o jednotku; změna FC je nula, proto dTVC)
Křivka TP je zrcadlový obraz TVC (podle osy y).
Když TP roste rychleji, roste TVC pomaleji.
Když MC klesá, MP roste.
TVC = L * PL
AVC = (L*PL)/Q = [1/(Q/L)] * PL = (1/APL) * PL
SMC = (∆L/∆Q) * PL = [1/(∆Q/∆L)] * PL = (1/MPL) * PL
Jestliže výstup je na úrovni R TC jsou pak ve velikosti A. AVC získáme, když podělíme AR/0R.
AVC se rovnají sklonu sečny vedenou počátkem do bodu na křivce TP (sklon křivky 0A).
MC se rovná sklonu TVC v každém bodě (sklon křivky 0X – MC v bodě C).
MC = AVC pouze v jednom bodě a to tam, kde se sklony sečny a tečny rovnají (v bodě C).
Dlouhodobé náklady
a) spojitá změna K (viz. obrázek č. 7)
b) nespojitá změna K (viz. obrázek č. 8)
Ad a)
Každé úrovni K odpovídá jedna křivka SAC. Optimální využití kapacit výroby je v krátkém období tam, kde jsou minimální SAC (vlevo nedostatečně využívá, vpravo nadprůměrně využívá kapacity). V dlouhém období může fa snížit náklady na jednotku, což v grafu znamená posun SAC doprava do SAC2.
V dlouhém období je možno minimalizovat AC, je možno měnit K.
LAC (někdy nazývána obálková křivka) – obaluje křivky SAC v dlouhém období. Neprochází minimy SAC, ale je tangentou k těmto křivkám.
Křivka je hladká, pokud můžeme měnit K spojitě.
U LAC dosahuje firma úspory z rozsahu. Mohou nastat 2 skutečnosti:
1. dosahuje úspory z rozsahu. V grafu je to od počátku do Q2, kde jsou úspory z rozsahu maximální
2. dosahuje ztrátu z rozsahu – většinou spojováno se selháváním řízení. Jedná se o příliš velké kolosy, těžko řiditelné. V grafu od bodu Q2 doprava.
Ad b)
Změny jsou nespojité, křivka LAC má tvar obláčku. Kapacity se nemění spojitě, ale po jednotkách.
Když SAC = LAC, pak také musí platit, že SMC = LMC (viz. obrázek č. 9)
Když LMC je nižší než LAC, dosahuje firma úspory
9. Přednáška - Teorie spotřebitele – mezičasový výběr
Teorie spotřebitele – mezičasový výběr
Spotřebitel se rozhoduje kolik spotřebuje v současnosti a kolik v budoucnosti. Můžeme znázornit prostřednictvím indiferenční analýzy. MU se řídí:
a) netrpělivostí – dáváme přednost spotřebě současné před budoucí
b) nasycenosti spotřeby – když omezíme současnou spotřebu a přesuneme ji do budoucna, kdy nám může přinést větší užitek
Křivka IC znázorňuje kombinaci současné a budoucí spotřeby, která přináší spotřebiteli stejný užitek.
Posun po IC nahoru znamená nahrazování současné spotřeby spotřebou budoucí při stejném uspokojení.
Mezní míra časové preference
Kolika jednotkami budoucí C musí spotřebitel nahradit ztrátu jednotky současné C při stejném uspokojení. Je rovna IC v daném bodě.
V tomto modelu možnosti představují současnou a očekávanou budoucí C.
Co spotřebitel nespotřebuje, může uspořit. Spotřebitel může spotřebovávat i na dluh.
Zavádíme veličiny:
Současný důchod Y1
Budoucí důchod Y2
Reálná ú.m. r
PŘ:
Y1 = 100, Y2 = 50, r = 5 %
Maximální budoucí spotřeba (v současnosti nespotřebováváme nic)
= Y1 * (1+r) + Y2 100*1,05 + 50 155 (bod B v grafu č. 10)
Maximální současná spotřeba (vypůjčíme si celý budoucí důchod na současnou spotřebu)
= Y1 + Y2 / (1+r) 100 + 50 / 1,05 147,6 (bod D v grafu č. 10)
Další kombinace na rozpočtové linii. Spotřeba 2. období je dána rovnicí:
C2 = Y2 + (Y1 – C1)*(1+r), po úpravě C2 = Y2 + Y1 * (1+r) – C1 * (1+r)
Sklona LR je tedy dán –(1+r)
Z grafu č. 10 lze vyčíst:
0C je spotřebováno v současnosti, částka CY1 je uspořena.
V 2. období spotřebováno 0Y2 a může zvýšit spotřebu o Y2A, což se rovná CY1 * (1+r).
Při růstu (r) roste budoucí spotřeba a snižuje se současná C (vyplatí se spořit)
Růst (r) má dva efekty:
A) substituční efekt – růst (r) zdražuje současnou C
B) efekt bohatství – růst (r) zvyšuje bohatství v budoucnu a člověk má v budoucnu tendenci více spotřebovávat snižuje úspory v budoucnu
Výsledný efekt závisí na tom, který efekt u spotřebitele převáží.
Trh výrobních faktorů
Existencí firem, které uspokojují naše potřeby za nás, se snižují transakční náklady.
Cílem podniku předpokládáme zisk.
Rozhodování o výrobě může probíhat v různých časových rovinách. Rozlišujeme 4 časová období:
1. velmi krátké období - okamžité období, momentální stav
2. krátké období – alespoň 1 vstup je fixní. Fixní je K analýza využití kapitálu
3. dlouhé období – všechny vstupy jsou variabilní
4. velmi dlouhé období – uvažuje vliv vědecko-technického pokroku
Nás bude zajímat krátké a dlouhé období. Nedá se přesně určit délka období. Rozlišujeme podle proměnlivosti vstupů.
Produkční fce v dlouhém období
Q = f(a, b, c,…,z)
Kde Q je maximální výstup a hodnoty v závorce jsou vstupy.
Maximální výstup je závislý na výrobních faktorech. Ukazuje nám jak množství výstupu závisí na využití specifických vstupů nebo zdrojů. Je to maximální výstup, který může být vyroben.
Omezujeme se pouze na dva vstupy a to na K a L.
Q = f(K, L)
Můžeme znázornit:
a) graficky (viz. Obrázek č.2 a č. 3)
b) tabulkou (viz. Obrázek č.1)
c) rovnicí
Danou úroveň Q můžeme získat možnou kombinací K a L.
Řeší se podobně jako teorie spotřebitele. Křivky:
Izokvanta – spojuje kombinace L a K, s kterou lze získat stejné množství výstupu.
Izokosty – vyjadřují kombinace L a K, které si může firma dovolit se stejnými náklady
Ze sklonu izokvant můžeme odečítat jak bude firma substituovat jeden vstup druhým vstupem.
Mezní míra technické substituce (MRTS)
- sklon izokvanty
= ∆K/∆L = -MPL/MPK kde MPL je mezní produkt práce a MPK je mezní produkt kapitálu
Tvar izokvant
a) Když je MRTS klesající, konvexní k počátku, jsou vstupy nedokonalými substituty
b) Když nelze jeden vstup nahrazovat druhým, MTRS = 0, izokvanty mají tvar L, jsou vstupy nesubstituční
c) Když MRTS je konstanta, izokvanta je přímka, substituují se vstupy v dokonalém poměru, jsou vstupy dokonalé substituty
Izokvanty jsou zpětně zakřiveny mezní produkt může být záporný = celkový Q se s růstem faktorů snižuje. (např. když zaměstnavatel zaměstná moc pracovníku, budou se navzájem překáže, produkt bude nižší, než kdyby jich bylo míň). Takové chování je neefektivní.
Zpětně zakřivené části izokvant (tam, kde mají kladný sklon) představují technicky neefektivní kombinace výroby.
Jestliže má izokvanta negativní sklon, zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby, protože kdybychom ubrali jeden výrobní faktor při stejném objemu 2. faktoru, musel by Q klesnout.
Když označíme inflexní body (tam kde se mění sklon izokvanty) a tyto části odsekneme, to co zůstane uvnitř je ekonomický region produkce, který zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby. (viz. Obrázek č. 6)
Ekonomicky efektivní kombinace výroby jsou v bodech, kde se střetávají izokvanty a izokosty. Je to taková kombinace vstupů, která umožňuje vyrobit Q s nejnižšími náklady.
Která z technicky efektivních kombinací bude zároveň ekonomicky efektivní, záleží na relativních cenách výrobních faktorů sklon izokvanty je dá poměrem cen vstupů
V ekonomicky efektivních kombinacích se sklony izokvant a izokost rovnají.
Při zvýšení nákladů se izokosta posunuje rovnoběžně doprava nahoru.
Stezka dlouhodobé expanze (EP)
- kombinace L a K, kdy vyrábíme Q s nejnižšími náklady při různých úrovních nákladů.
- Dlouhodobá, jelikož dochází ke změně všech výrobních faktorů
Krátkodobá stezka expanze (TP)
- dochází pouze ke změně L, K je stejná
- kdyby chtěla firma zachovat velikost výstupu a snížila by L, vyráběla vy s vyššími náklady.
Výnosy z rozsahu
- sleduje se jak působí změna vstupů na změnu výstupu
- předpokládá se, že vstupy se mění proporcionálně (stejně)
Rozlišujeme:
a) rostoucí (růst vstupů větší růst Q)
b) konstantní (růst vstupů Q roste stejně rychle)
c) klesající (růst vstupů pokles Q)
Spotřebitel se rozhoduje kolik spotřebuje v současnosti a kolik v budoucnosti. Můžeme znázornit prostřednictvím indiferenční analýzy. MU se řídí:
a) netrpělivostí – dáváme přednost spotřebě současné před budoucí
b) nasycenosti spotřeby – když omezíme současnou spotřebu a přesuneme ji do budoucna, kdy nám může přinést větší užitek
Křivka IC znázorňuje kombinaci současné a budoucí spotřeby, která přináší spotřebiteli stejný užitek.
Posun po IC nahoru znamená nahrazování současné spotřeby spotřebou budoucí při stejném uspokojení.
Mezní míra časové preference
Kolika jednotkami budoucí C musí spotřebitel nahradit ztrátu jednotky současné C při stejném uspokojení. Je rovna IC v daném bodě.
V tomto modelu možnosti představují současnou a očekávanou budoucí C.
Co spotřebitel nespotřebuje, může uspořit. Spotřebitel může spotřebovávat i na dluh.
Zavádíme veličiny:
Současný důchod Y1
Budoucí důchod Y2
Reálná ú.m. r
PŘ:
Y1 = 100, Y2 = 50, r = 5 %
Maximální budoucí spotřeba (v současnosti nespotřebováváme nic)
= Y1 * (1+r) + Y2 100*1,05 + 50 155 (bod B v grafu č. 10)
Maximální současná spotřeba (vypůjčíme si celý budoucí důchod na současnou spotřebu)
= Y1 + Y2 / (1+r) 100 + 50 / 1,05 147,6 (bod D v grafu č. 10)
Další kombinace na rozpočtové linii. Spotřeba 2. období je dána rovnicí:
C2 = Y2 + (Y1 – C1)*(1+r), po úpravě C2 = Y2 + Y1 * (1+r) – C1 * (1+r)
Sklona LR je tedy dán –(1+r)
Z grafu č. 10 lze vyčíst:
0C je spotřebováno v současnosti, částka CY1 je uspořena.
V 2. období spotřebováno 0Y2 a může zvýšit spotřebu o Y2A, což se rovná CY1 * (1+r).
Při růstu (r) roste budoucí spotřeba a snižuje se současná C (vyplatí se spořit)
Růst (r) má dva efekty:
A) substituční efekt – růst (r) zdražuje současnou C
B) efekt bohatství – růst (r) zvyšuje bohatství v budoucnu a člověk má v budoucnu tendenci více spotřebovávat snižuje úspory v budoucnu
Výsledný efekt závisí na tom, který efekt u spotřebitele převáží.
Trh výrobních faktorů
Existencí firem, které uspokojují naše potřeby za nás, se snižují transakční náklady.
Cílem podniku předpokládáme zisk.
Rozhodování o výrobě může probíhat v různých časových rovinách. Rozlišujeme 4 časová období:
1. velmi krátké období - okamžité období, momentální stav
2. krátké období – alespoň 1 vstup je fixní. Fixní je K analýza využití kapitálu
3. dlouhé období – všechny vstupy jsou variabilní
4. velmi dlouhé období – uvažuje vliv vědecko-technického pokroku
Nás bude zajímat krátké a dlouhé období. Nedá se přesně určit délka období. Rozlišujeme podle proměnlivosti vstupů.
Produkční fce v dlouhém období
Q = f(a, b, c,…,z)
Kde Q je maximální výstup a hodnoty v závorce jsou vstupy.
Maximální výstup je závislý na výrobních faktorech. Ukazuje nám jak množství výstupu závisí na využití specifických vstupů nebo zdrojů. Je to maximální výstup, který může být vyroben.
Omezujeme se pouze na dva vstupy a to na K a L.
Q = f(K, L)
Můžeme znázornit:
a) graficky (viz. Obrázek č.2 a č. 3)
b) tabulkou (viz. Obrázek č.1)
c) rovnicí
Danou úroveň Q můžeme získat možnou kombinací K a L.
Řeší se podobně jako teorie spotřebitele. Křivky:
Izokvanta – spojuje kombinace L a K, s kterou lze získat stejné množství výstupu.
Izokosty – vyjadřují kombinace L a K, které si může firma dovolit se stejnými náklady
Ze sklonu izokvant můžeme odečítat jak bude firma substituovat jeden vstup druhým vstupem.
Mezní míra technické substituce (MRTS)
- sklon izokvanty
= ∆K/∆L = -MPL/MPK kde MPL je mezní produkt práce a MPK je mezní produkt kapitálu
Tvar izokvant
a) Když je MRTS klesající, konvexní k počátku, jsou vstupy nedokonalými substituty
b) Když nelze jeden vstup nahrazovat druhým, MTRS = 0, izokvanty mají tvar L, jsou vstupy nesubstituční
c) Když MRTS je konstanta, izokvanta je přímka, substituují se vstupy v dokonalém poměru, jsou vstupy dokonalé substituty
Izokvanty jsou zpětně zakřiveny mezní produkt může být záporný = celkový Q se s růstem faktorů snižuje. (např. když zaměstnavatel zaměstná moc pracovníku, budou se navzájem překáže, produkt bude nižší, než kdyby jich bylo míň). Takové chování je neefektivní.
Zpětně zakřivené části izokvant (tam, kde mají kladný sklon) představují technicky neefektivní kombinace výroby.
Jestliže má izokvanta negativní sklon, zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby, protože kdybychom ubrali jeden výrobní faktor při stejném objemu 2. faktoru, musel by Q klesnout.
Když označíme inflexní body (tam kde se mění sklon izokvanty) a tyto části odsekneme, to co zůstane uvnitř je ekonomický region produkce, který zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby. (viz. Obrázek č. 6)
Ekonomicky efektivní kombinace výroby jsou v bodech, kde se střetávají izokvanty a izokosty. Je to taková kombinace vstupů, která umožňuje vyrobit Q s nejnižšími náklady.
Která z technicky efektivních kombinací bude zároveň ekonomicky efektivní, záleží na relativních cenách výrobních faktorů sklon izokvanty je dá poměrem cen vstupů
V ekonomicky efektivních kombinacích se sklony izokvant a izokost rovnají.
Při zvýšení nákladů se izokosta posunuje rovnoběžně doprava nahoru.
Stezka dlouhodobé expanze (EP)
- kombinace L a K, kdy vyrábíme Q s nejnižšími náklady při různých úrovních nákladů.
- Dlouhodobá, jelikož dochází ke změně všech výrobních faktorů
Krátkodobá stezka expanze (TP)
- dochází pouze ke změně L, K je stejná
- kdyby chtěla firma zachovat velikost výstupu a snížila by L, vyráběla vy s vyššími náklady.
Výnosy z rozsahu
- sleduje se jak působí změna vstupů na změnu výstupu
- předpokládá se, že vstupy se mění proporcionálně (stejně)
Rozlišujeme:
a) rostoucí (růst vstupů větší růst Q)
b) konstantní (růst vstupů Q roste stejně rychle)
c) klesající (růst vstupů pokles Q)
8. Přednáška - Teorie spotřebitele
Teorie spotřebitele
Tato teorie předpokládá racionálně chovajícího se spotřebitele, který porovnává prospěch (užitek) a náklady, při uspokojování potřeb.
Vychází z funkce užitku U = U(X1, X2,…, Xn)
Musí být splněny tyto tři axiomy:
1. axiom srovnatelnosti – porovnáváme-li 2 statky, pak buď preferujeme X před Y, nebo Y před X, nebo chceme oba stejně (X>Y nebo Y>X nebo X=Y)
2. axiom tranzitivity – když preferujeme X před Y a zároveň Y před Z, tak pak preferujeme X před Z (X>Y a Y>Z, pak X>Z)
3. axiom nepřesycení – větší množství statků je preferováno před menším množstvím, TU stoupá do určitého bodu (bod nasycení) a předpokládá se, že TU tento bod nikdy nepřekročí, nedojde k přesycení, MU nebude záporný. V bodě nasycení se MU = 0, v tomto bodě se zastaví spotřeba
Rozlišují se 2 přístupy:
1. kardinalistický – užitek je měřitelný, dá se říct např. spotřeba rohlíků je 4x užitečnější než spotřeba chleba
2. ordinalistický – užitek se nedá měřit, pouze porovnávat velikost užitku, vytváří pouze preferenční stupnici. Např. užitek z chleba je větší než u rohlíků.
Používáme indiferenční analýzu – viz mikro
Optimum spotřebitele
IC vyjadřují množinu bodů, vyjadřující různé úrovně spotřeby statků X a Y, kdy je užitek stejný. Jsou konvexní k počátku, neprotínají se.
Sklon IC je dán mezní mírou substituce ve spotřebě MRSC = = MUx/MUy
Aby zůstaly TU stejný změna X*MUX = změna Y*MUY
Čím více budou IC lineární, tím dokonalejšími substituty budou výrobky X a Y. Když jsou IC téměř lineární, řeší se graficky pomocí rohového řešení.
Čím více budou IC ve tvaru L, tím dokonalejšími komplementy budou výrobky X a Y.
Elasticita substituce
σ = Sigma se rovná procentní změně poměru, kde je spotřebováno zboží X a Y a procentní změny MRSc.
Kdyby se σ blížila k nekonečnu výrobky jsou dokonalé substituty
Kdyby se σ blížila k nule dokonalé komplementy
Křivka IC vyjadřuje spotřebitelovy preference a křivka LR (linie rozpočtu) spotřebitelova omezení.
Linie rozpočtu
I = Px * X + Py * Y kde I je důchod spotřebitele
MRSE je mezní míra substituce ve směně, která je rovna sklonu LR. LR je přímka, tudíž je konstantní. Je roven relativní ceně.
MRSE = =
Optimum spotřebitele
MRSE = MRSC po úpravě = = tedy
Když nelze nalézt vnitřní řešení, hledáme rohové řešení. Např. spotřebitel bude spotřebovávat jeden výrobek (třeba Y). LR nám ukazuje relativní cenu. Výrobky jsou téměř substituty, ale ceny jsou velmi rozdílné. Aby byl spotřebováván i výrobek X, musí jeho cena klesnout.
Výsledky rohového řešení:
a) jestliže je MRSc > MRSE. Celý svůj důchod bude vynakládat na výrobek X.
b) pokud je MRSc < iep =" ICC">. Platí pro zboží nezbytně nutné. Když je EC regresivně rostoucí, je EB > 1. Platí pro luxusní zboží. A když je EC klesající, je EB < style="font-weight: bold;">Engelova výdajová křivka
Porovnává I s výdaji na zboží (Px*X). Tedy jak velkou část I vydává spotřebitel na daný statek.
a) nezbytné zboží
b) luxusní zboží
c) méněcenné zboží
Na základě toho Engel říká: s růstem důchodu klesá podíl výdajů na potraviny, roste podíl výdajů na bydlení a oděvy a na ostatní zboží výdaje rostou.
Změna ceny zboží
Cenová cesta expanze (PEP)
Dochází k otáčení LR. Když se mění MRSE, tak se taky potom mění MRSc.
PEP = PCC cenově spotřební křivka – je to množina bodů optima odpovídajícím jednotlivým výším cen zboží X. Soubor kombinací X a Y maximalizující užitek při různých cenách zboží X a Y, ceteris paribus.
Odvození poptávkové křivky
Při změně ceny dochází k cenovému efektu, který se skládá z:
a) substituční efekt (SE)
b) důchodový efekt (IE)
Když dojde ke změně ceny, dojde ke změně relativní ceny. Spotřebitel bude chtít substituovat dražší zboží levnějším (SE). Zároveň dochází ke změně reálného důchodu (IE).
U normálního zboží působí SE a IE stejným směrem.
U méněcenného zboží jde IE proti SE. IE jde opačným směrem
Giffenův paradox – při zvýšení ceny dochází k růstu poptávaného množství – atypicky skloněná poptávka. V tomto případě je IE větší než SE.
Teorie spotřebitele – mezičasový výběr
Spotřebitel se rozhoduje kolik spotřebuje v současnosti a kolik v budoucnosti. Můžeme znázornit prostřednictvím indiferenční analýzy. MU se řídí:
a) netrpělivostí – dáváme přednost spotřebě současné před budoucí
b) nasycenosti spotřeby – když omezíme současnou spotřebu a přesuneme ji do budoucna, kdy nám může přinést větší užitek
Křivka IC znázorňuje kombinaci současné a budoucí spotřeby, která přináší spotřebiteli stejný užitek.
Posun po IC nahoru znamená nahrazování současné spotřeby spotřebou budoucí při stejném uspokojení.
Mezní míra časové preference
Kolika jednotkami budoucí C musí spotřebitel nahradit ztrátu jednotky současné C při stejném uspokojení. Je rovna IC v daném bodě.
V tomto modelu možnosti představují současnou a očekávanou budoucí C.
Co spotřebitel nespotřebuje, může uspořit. Spotřebitel může spotřebovávat i na dluh.
Zavádíme veličiny:
Současný důchod Y1
Budoucí důchod Y2
Reálná ú.m. r
PŘ:
Y1 = 100, Y2 = 50, r = 5 %
Maximální budoucí spotřeba (v současnosti nespotřebováváme nic)
= Y1 * (1+r) + Y2 100*1,05 + 50 155 (bod B v grafu č. 10)
Maximální současná spotřeba (vypůjčíme si celý budoucí důchod na současnou spotřebu)
= Y1 + Y2 / (1+r) 100 + 50 / 1,05 147,6 (bod D v grafu č. 10)
Další kombinace na rozpočtové linii. Spotřeba 2. období je dána rovnicí:
C2 = Y2 + (Y1 – C1)*(1+r), po úpravě C2 = Y2 + Y1 * (1+r) – C1 * (1+r)
Sklona LR je tedy dán –(1+r)
Z grafu č. 10 lze vyčíst:
0C je spotřebováno v současnosti, částka CY1 je uspořena.
V 2. období spotřebováno 0Y2 a může zvýšit spotřebu o Y2A, což se rovná CY1 * (1+r).
Při růstu (r) roste budoucí spotřeba a snižuje se současná C (vyplatí se spořit)
Růst (r) má dva efekty:
A) substituční efekt – růst (r) zdražuje současnou C
B) efekt bohatství – růst (r) zvyšuje bohatství v budoucnu a člověk má v budoucnu tendenci více spotřebovávat snižuje úspory v budoucnu
Výsledný efekt závisí na tom, který efekt u spotřebitele převáží.
Trh výrobních faktorů
Existencí firem, které uspokojují naše potřeby za nás, se snižují transakční náklady.
Cílem podniku předpokládáme zisk.
Rozhodování o výrobě může probíhat v různých časových rovinách. Rozlišujeme 4 časová období:
1. velmi krátké období - okamžité období, momentální stav
2. krátké období – alespoň 1 vstup je fixní. Fixní je K analýza využití kapitálu
3. dlouhé období – všechny vstupy jsou variabilní
4. velmi dlouhé období – uvažuje vliv vědecko-technického pokroku
Nás bude zajímat krátké a dlouhé období. Nedá se přesně určit délka období. Rozlišujeme podle proměnlivosti vstupů.
Produkční fce v dlouhém období
Q = f(a, b, c,…,z)
Kde Q je maximální výstup a hodnoty v závorce jsou vstupy.
Maximální výstup je závislý na výrobních faktorech. Ukazuje nám jak množství výstupu závisí na využití specifických vstupů nebo zdrojů. Je to maximální výstup, který může být vyroben.
Omezujeme se pouze na dva vstupy a to na K a L.
Q = f(K, L)
Můžeme znázornit:
a) graficky (viz. Obrázek č.2 a č. 3)
b) tabulkou (viz. Obrázek č.1)
c) rovnicí
Danou úroveň Q můžeme získat možnou kombinací K a L.
Řeší se podobně jako teorie spotřebitele. Křivky:
Izokvanta – spojuje kombinace L a K, s kterou lze získat stejné množství výstupu.
Izokosty – vyjadřují kombinace L a K, které si může firma dovolit se stejnými náklady
Ze sklonu izokvant můžeme odečítat jak bude firma substituovat jeden vstup druhým vstupem.
Mezní míra technické substituce (MRTS)
- sklon izokvanty
= ∆K/∆L = -MPL/MPK kde MPL je mezní produkt práce a MPK je mezní produkt kapitálu
Tvar izokvant
a) Když je MRTS klesající, konvexní k počátku, jsou vstupy nedokonalými substituty
b) Když nelze jeden vstup nahrazovat druhým, MTRS = 0, izokvanty mají tvar L, jsou vstupy nesubstituční
c) Když MRTS je konstanta, izokvanta je přímka, substituují se vstupy v dokonalém poměru, jsou vstupy dokonalé substituty
Izokvanty jsou zpětně zakřiveny (viz. Obrázek č. 5) mezní produkt může být záporný = celkový Q se s růstem faktorů snižuje. (např. když zaměstnavatel zaměstná moc pracovníku, budou se navzájem překáže, produkt bude nižší, než kdyby jich bylo míň). Takové chování je neefektivní.
Zpětně zakřivené části izokvant (tam, kde mají kladný sklon) představují technicky neefektivní kombinace výroby.
Jestliže má izokvanta negativní sklon, zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby, protože kdybychom ubrali jeden výrobní faktor při stejném objemu 2. faktoru, musel by Q klesnout.
Když označíme inflexní body (tam kde se mění sklon izokvanty) a tyto části odsekneme, to co zůstane uvnitř je ekonomický region produkce, který zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby. (viz. Obrázek č. 6)
Ekonomicky efektivní kombinace výroby jsou v bodech, kde se střetávají izokvanty a izokosty. Je to taková kombinace vstupů, která umožňuje vyrobit Q s nejnižšími náklady.
Která z technicky efektivních kombinací bude zároveň ekonomicky efektivní, záleží na relativních cenách výrobních faktorů sklon izokvanty je dá poměrem cen vstupů
V ekonomicky efektivních kombinacích se sklony izokvant a izokost rovnají.
Při zvýšení nákladů se izokosta posunuje rovnoběžně doprava nahoru.
Stezka dlouhodobé expanze (EP)
- kombinace L a K, kdy vyrábíme Q s nejnižšími náklady při různých úrovních nákladů.
- Dlouhodobá, jelikož dochází ke změně všech výrobních faktorů
Krátkodobá stezka expanze (TP)
- dochází pouze ke změně L, K je stejná
- kdyby chtěla firma zachovat velikost výstupu a snížila by L, vyráběla vy s vyššími náklady.
Výnosy z rozsahu
- sleduje se jak působí změna vstupů na změnu výstupu
- předpokládá se, že vstupy se mění proporcionálně (stejně)
Rozlišujeme:
a) rostoucí (růst vstupů větší růst Q)
b) konstantní (růst vstupů Q roste stejně rychle)
c) klesající (růst vstupů pokles Q)
Tato teorie předpokládá racionálně chovajícího se spotřebitele, který porovnává prospěch (užitek) a náklady, při uspokojování potřeb.
Vychází z funkce užitku U = U(X1, X2,…, Xn)
Musí být splněny tyto tři axiomy:
1. axiom srovnatelnosti – porovnáváme-li 2 statky, pak buď preferujeme X před Y, nebo Y před X, nebo chceme oba stejně (X>Y nebo Y>X nebo X=Y)
2. axiom tranzitivity – když preferujeme X před Y a zároveň Y před Z, tak pak preferujeme X před Z (X>Y a Y>Z, pak X>Z)
3. axiom nepřesycení – větší množství statků je preferováno před menším množstvím, TU stoupá do určitého bodu (bod nasycení) a předpokládá se, že TU tento bod nikdy nepřekročí, nedojde k přesycení, MU nebude záporný. V bodě nasycení se MU = 0, v tomto bodě se zastaví spotřeba
Rozlišují se 2 přístupy:
1. kardinalistický – užitek je měřitelný, dá se říct např. spotřeba rohlíků je 4x užitečnější než spotřeba chleba
2. ordinalistický – užitek se nedá měřit, pouze porovnávat velikost užitku, vytváří pouze preferenční stupnici. Např. užitek z chleba je větší než u rohlíků.
Používáme indiferenční analýzu – viz mikro
Optimum spotřebitele
IC vyjadřují množinu bodů, vyjadřující různé úrovně spotřeby statků X a Y, kdy je užitek stejný. Jsou konvexní k počátku, neprotínají se.
Sklon IC je dán mezní mírou substituce ve spotřebě MRSC = = MUx/MUy
Aby zůstaly TU stejný změna X*MUX = změna Y*MUY
Čím více budou IC lineární, tím dokonalejšími substituty budou výrobky X a Y. Když jsou IC téměř lineární, řeší se graficky pomocí rohového řešení.
Čím více budou IC ve tvaru L, tím dokonalejšími komplementy budou výrobky X a Y.
Elasticita substituce
σ = Sigma se rovná procentní změně poměru, kde je spotřebováno zboží X a Y a procentní změny MRSc.
Kdyby se σ blížila k nekonečnu výrobky jsou dokonalé substituty
Kdyby se σ blížila k nule dokonalé komplementy
Křivka IC vyjadřuje spotřebitelovy preference a křivka LR (linie rozpočtu) spotřebitelova omezení.
Linie rozpočtu
I = Px * X + Py * Y kde I je důchod spotřebitele
MRSE je mezní míra substituce ve směně, která je rovna sklonu LR. LR je přímka, tudíž je konstantní. Je roven relativní ceně.
MRSE = =
Optimum spotřebitele
MRSE = MRSC po úpravě = = tedy
Když nelze nalézt vnitřní řešení, hledáme rohové řešení. Např. spotřebitel bude spotřebovávat jeden výrobek (třeba Y). LR nám ukazuje relativní cenu. Výrobky jsou téměř substituty, ale ceny jsou velmi rozdílné. Aby byl spotřebováván i výrobek X, musí jeho cena klesnout.
Výsledky rohového řešení:
a) jestliže je MRSc > MRSE. Celý svůj důchod bude vynakládat na výrobek X.
b) pokud je MRSc < iep =" ICC">. Platí pro zboží nezbytně nutné. Když je EC regresivně rostoucí, je EB > 1. Platí pro luxusní zboží. A když je EC klesající, je EB < style="font-weight: bold;">Engelova výdajová křivka
Porovnává I s výdaji na zboží (Px*X). Tedy jak velkou část I vydává spotřebitel na daný statek.
a) nezbytné zboží
b) luxusní zboží
c) méněcenné zboží
Na základě toho Engel říká: s růstem důchodu klesá podíl výdajů na potraviny, roste podíl výdajů na bydlení a oděvy a na ostatní zboží výdaje rostou.
Změna ceny zboží
Cenová cesta expanze (PEP)
Dochází k otáčení LR. Když se mění MRSE, tak se taky potom mění MRSc.
PEP = PCC cenově spotřební křivka – je to množina bodů optima odpovídajícím jednotlivým výším cen zboží X. Soubor kombinací X a Y maximalizující užitek při různých cenách zboží X a Y, ceteris paribus.
Odvození poptávkové křivky
Při změně ceny dochází k cenovému efektu, který se skládá z:
a) substituční efekt (SE)
b) důchodový efekt (IE)
Když dojde ke změně ceny, dojde ke změně relativní ceny. Spotřebitel bude chtít substituovat dražší zboží levnějším (SE). Zároveň dochází ke změně reálného důchodu (IE).
U normálního zboží působí SE a IE stejným směrem.
U méněcenného zboží jde IE proti SE. IE jde opačným směrem
Giffenův paradox – při zvýšení ceny dochází k růstu poptávaného množství – atypicky skloněná poptávka. V tomto případě je IE větší než SE.
Teorie spotřebitele – mezičasový výběr
Spotřebitel se rozhoduje kolik spotřebuje v současnosti a kolik v budoucnosti. Můžeme znázornit prostřednictvím indiferenční analýzy. MU se řídí:
a) netrpělivostí – dáváme přednost spotřebě současné před budoucí
b) nasycenosti spotřeby – když omezíme současnou spotřebu a přesuneme ji do budoucna, kdy nám může přinést větší užitek
Křivka IC znázorňuje kombinaci současné a budoucí spotřeby, která přináší spotřebiteli stejný užitek.
Posun po IC nahoru znamená nahrazování současné spotřeby spotřebou budoucí při stejném uspokojení.
Mezní míra časové preference
Kolika jednotkami budoucí C musí spotřebitel nahradit ztrátu jednotky současné C při stejném uspokojení. Je rovna IC v daném bodě.
V tomto modelu možnosti představují současnou a očekávanou budoucí C.
Co spotřebitel nespotřebuje, může uspořit. Spotřebitel může spotřebovávat i na dluh.
Zavádíme veličiny:
Současný důchod Y1
Budoucí důchod Y2
Reálná ú.m. r
PŘ:
Y1 = 100, Y2 = 50, r = 5 %
Maximální budoucí spotřeba (v současnosti nespotřebováváme nic)
= Y1 * (1+r) + Y2 100*1,05 + 50 155 (bod B v grafu č. 10)
Maximální současná spotřeba (vypůjčíme si celý budoucí důchod na současnou spotřebu)
= Y1 + Y2 / (1+r) 100 + 50 / 1,05 147,6 (bod D v grafu č. 10)
Další kombinace na rozpočtové linii. Spotřeba 2. období je dána rovnicí:
C2 = Y2 + (Y1 – C1)*(1+r), po úpravě C2 = Y2 + Y1 * (1+r) – C1 * (1+r)
Sklona LR je tedy dán –(1+r)
Z grafu č. 10 lze vyčíst:
0C je spotřebováno v současnosti, částka CY1 je uspořena.
V 2. období spotřebováno 0Y2 a může zvýšit spotřebu o Y2A, což se rovná CY1 * (1+r).
Při růstu (r) roste budoucí spotřeba a snižuje se současná C (vyplatí se spořit)
Růst (r) má dva efekty:
A) substituční efekt – růst (r) zdražuje současnou C
B) efekt bohatství – růst (r) zvyšuje bohatství v budoucnu a člověk má v budoucnu tendenci více spotřebovávat snižuje úspory v budoucnu
Výsledný efekt závisí na tom, který efekt u spotřebitele převáží.
Trh výrobních faktorů
Existencí firem, které uspokojují naše potřeby za nás, se snižují transakční náklady.
Cílem podniku předpokládáme zisk.
Rozhodování o výrobě může probíhat v různých časových rovinách. Rozlišujeme 4 časová období:
1. velmi krátké období - okamžité období, momentální stav
2. krátké období – alespoň 1 vstup je fixní. Fixní je K analýza využití kapitálu
3. dlouhé období – všechny vstupy jsou variabilní
4. velmi dlouhé období – uvažuje vliv vědecko-technického pokroku
Nás bude zajímat krátké a dlouhé období. Nedá se přesně určit délka období. Rozlišujeme podle proměnlivosti vstupů.
Produkční fce v dlouhém období
Q = f(a, b, c,…,z)
Kde Q je maximální výstup a hodnoty v závorce jsou vstupy.
Maximální výstup je závislý na výrobních faktorech. Ukazuje nám jak množství výstupu závisí na využití specifických vstupů nebo zdrojů. Je to maximální výstup, který může být vyroben.
Omezujeme se pouze na dva vstupy a to na K a L.
Q = f(K, L)
Můžeme znázornit:
a) graficky (viz. Obrázek č.2 a č. 3)
b) tabulkou (viz. Obrázek č.1)
c) rovnicí
Danou úroveň Q můžeme získat možnou kombinací K a L.
Řeší se podobně jako teorie spotřebitele. Křivky:
Izokvanta – spojuje kombinace L a K, s kterou lze získat stejné množství výstupu.
Izokosty – vyjadřují kombinace L a K, které si může firma dovolit se stejnými náklady
Ze sklonu izokvant můžeme odečítat jak bude firma substituovat jeden vstup druhým vstupem.
Mezní míra technické substituce (MRTS)
- sklon izokvanty
= ∆K/∆L = -MPL/MPK kde MPL je mezní produkt práce a MPK je mezní produkt kapitálu
Tvar izokvant
a) Když je MRTS klesající, konvexní k počátku, jsou vstupy nedokonalými substituty
b) Když nelze jeden vstup nahrazovat druhým, MTRS = 0, izokvanty mají tvar L, jsou vstupy nesubstituční
c) Když MRTS je konstanta, izokvanta je přímka, substituují se vstupy v dokonalém poměru, jsou vstupy dokonalé substituty
Izokvanty jsou zpětně zakřiveny (viz. Obrázek č. 5) mezní produkt může být záporný = celkový Q se s růstem faktorů snižuje. (např. když zaměstnavatel zaměstná moc pracovníku, budou se navzájem překáže, produkt bude nižší, než kdyby jich bylo míň). Takové chování je neefektivní.
Zpětně zakřivené části izokvant (tam, kde mají kladný sklon) představují technicky neefektivní kombinace výroby.
Jestliže má izokvanta negativní sklon, zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby, protože kdybychom ubrali jeden výrobní faktor při stejném objemu 2. faktoru, musel by Q klesnout.
Když označíme inflexní body (tam kde se mění sklon izokvanty) a tyto části odsekneme, to co zůstane uvnitř je ekonomický region produkce, který zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby. (viz. Obrázek č. 6)
Ekonomicky efektivní kombinace výroby jsou v bodech, kde se střetávají izokvanty a izokosty. Je to taková kombinace vstupů, která umožňuje vyrobit Q s nejnižšími náklady.
Která z technicky efektivních kombinací bude zároveň ekonomicky efektivní, záleží na relativních cenách výrobních faktorů sklon izokvanty je dá poměrem cen vstupů
V ekonomicky efektivních kombinacích se sklony izokvant a izokost rovnají.
Při zvýšení nákladů se izokosta posunuje rovnoběžně doprava nahoru.
Stezka dlouhodobé expanze (EP)
- kombinace L a K, kdy vyrábíme Q s nejnižšími náklady při různých úrovních nákladů.
- Dlouhodobá, jelikož dochází ke změně všech výrobních faktorů
Krátkodobá stezka expanze (TP)
- dochází pouze ke změně L, K je stejná
- kdyby chtěla firma zachovat velikost výstupu a snížila by L, vyráběla vy s vyššími náklady.
Výnosy z rozsahu
- sleduje se jak působí změna vstupů na změnu výstupu
- předpokládá se, že vstupy se mění proporcionálně (stejně)
Rozlišujeme:
a) rostoucí (růst vstupů větší růst Q)
b) konstantní (růst vstupů Q roste stejně rychle)
c) klesající (růst vstupů pokles Q)
7. Přednáška - Nová teorie růstu
Nová teorie růstu
Teorie 2. poloviny 80. let.
Když byly prováděny odhady na podíl práce a kapitálů tak bylo odhadnuto, že na L připadá 70 % a na K 30 %. Cobb-Douglasova rovnice by tedy vypadala takto:
Y = L0,7 * K0,3 * A
Jestliže α = 0,7 uplatňují se velmi razantně klesající mezní výnosy z kapitálu role kapitálové akumulace je v solowově modelu velmi omezena solowův model silně nadhodnocuje roli kapitálové akumulace (v reálu nepotvrzeno) proto je prý velmi důležitý A. V solowově modelu je A exogenní (vnější) veličina. Sice tvrdí, že A existuje a je důležitý, ale nezkoumá proč je a odkud pochází.
NTR zahrnuje 2 proudy:
zaměřuje se na to, odkud se bere A
zaměřuje se na pojetí kapitálu
Ad A)
A je výsledek vzájemného investování firem do výzkumu a vývoje (modely R & D = modely research and development).
Proč jsou firmy motivovány investovat?
Z důvodu maximalizace zisku, když přijde s něčím novým, získává konkurenční výhodu na trhu roste jeho zisk, avšak za předpokladu, že institucionální systém v ekonomice podporuje výzkum a vývoj (např. existuje-li patentové právo, zároveň je vynutitelné, existuje-li dobře fungující soudní systém atp.)
Co kdyby tento institucionální systém nebyl funkční?
Výsledky R a D mají charakter pozitivní externality v tom smyslu, že ostatní firmy můžou, aniž by daly na výzkum a vývoj jedinou korunu, užívat výsledků R a D. Jsou v postavení černého pasažéra. V tomto okamžiku nastává problém, že nikdo nebude chtít investovat, bude spoléhat na druhé, že se toho ujmou. Proto je úkolem státu buď:
a) podporovat finančně výzkum a vývoj sám
b) nebo podle NTR bude stát podporovat institucionální prostředí
NTR klade značný důraz na instit. Aspekty ek. Růstu, na lidský kapitál (vzdělání, kvalita školských systémů, kvalita legislativy…)
Ad B)
Říkají, že kapitál je špatně měřen. Nedá se chápat pouze jako fyzický kapitál. Je to vše, co nám v budoucnu umožňuje zvýšit spotřebu. Jsou to nejen stroje, ale i lidský kapitál. Solow lidský kapitál zahrnoval do L. NTR ho zahrnuje do K podíl K je nyní 80 % na HDPR a 20 % L (ve vyspělých zemích). V tomto případě je kapitálová akumulace významná, již se tak neuplatňují klesající mezní výnosy z kapitálu.
Model IS-LM s časovou strukturou úrokových sazeb (model IS-ELM)
Dostudovat IS-LM-BP (na síti)
Model IS-LM trpí dvěma zásadními nedostatky:
1. předpoklad stabilní cenové hladiny
2. jedna úroková sazba v ekonomice
Model IS-ELM pracuje se:
- krátkodobou nominální úrokovou mírou (iS)
- dlouhodobou nominální úrokovou mírou (iL)
- reálnou dlouhodobou úrokovou mírou (r)
iS je cenou LM na trhu peněz v modelu IS-LM
r je určující cenový faktor na trzích reálných. V IS-LM souvisí s křivkou IS
iL je zprostředkovatel mezi těmito dvěma sazbami. Důležitá na trzích dlouhodobých fin. Aktiv
Vztah mezi úrokovými sazbami
Pracuje se se dvěmi rovnicemi:
1. rovnice
iL = iS + MP MP… splatnostní prémie
MP obsahuje tři složky MP = λ + σ + ε
λ je likvidní prémie (lambda)
σ riziková prémie (sigma)
ε průměr očekávaných krátkodobých nominálních sazeb – zprůměrovaná očekávaná iS (epsylon)
Splatnostní prémie
Banka ji připočítává k aktuální iS. λ za sníženou likviditu (za to, že se vzdává peněz), σ za zvýšenou rizikovost aktiva, které kupujeme, ε nominální sazba se odvíjí od očekávaných iS (když se bude v budoucnu měnit iS, tak už dnes to ovlivní iL).
Výnosová křivka zachycuje vztah mezi iS a iL
Tvar výnosové křivky ovlivňuje i MP. Čím jsme dále od počátku, tím je vyšší míra výnosu z aktiva.
Může se objevit inverzní tvar křivky. Inverzní křivka indikuje budoucí recesi ekonomiky. Významný nástroj pro prognózování.
2. fisherova rovnice
iL = r + πe
kde πe je očekávaná míra inflace
Kombinací těchto dvou vztahů získáme rovnici
IS-ELM
RG se může měnit z důvodu několika faktorů (je určeno MP a πe):
a) poroste-li nějaká složka MP, aniž by se měnila πe – když roste MP roste RG ELM se posune nahoru doleva roste r klesá Y
b) MP je stejná, ale mění se πe – když vzroste πe klesne RG ELM se posune doprava dolů klesá r roste Y
Logická pravidla:
Když klesá reálná úrok. Míra investice jsou levnější to stimuluje investiční aktivitu roste Y
Vždy začít od iS, a sledovat co se děje s Y, jak to ovlivní iS (ta je určována na peněžním trhu).
Když roste Y roste transakční poptávka po penězích (nabídka zůstává stejná) aby byla stále rovnováha, musí klesat majetková poptávka po penězích (ovlivněna iS) ve stejné výši, ve které roste transakční poptávka. Aby majetková poptávka klesala, musí růst iS, poroste také iL.
Když r klesá obě nominální sazby rostou.
Mikroekonomická část
Lit: Soukupová a kolektiv – Mikroekonomie
R.H. Fraink – Mikroekonomie a chování (?)
H.R. Variant – Mikroekonomie – moderní přístup
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
Teorie 2. poloviny 80. let.
Když byly prováděny odhady na podíl práce a kapitálů tak bylo odhadnuto, že na L připadá 70 % a na K 30 %. Cobb-Douglasova rovnice by tedy vypadala takto:
Y = L0,7 * K0,3 * A
Jestliže α = 0,7 uplatňují se velmi razantně klesající mezní výnosy z kapitálu role kapitálové akumulace je v solowově modelu velmi omezena solowův model silně nadhodnocuje roli kapitálové akumulace (v reálu nepotvrzeno) proto je prý velmi důležitý A. V solowově modelu je A exogenní (vnější) veličina. Sice tvrdí, že A existuje a je důležitý, ale nezkoumá proč je a odkud pochází.
NTR zahrnuje 2 proudy:
zaměřuje se na to, odkud se bere A
zaměřuje se na pojetí kapitálu
Ad A)
A je výsledek vzájemného investování firem do výzkumu a vývoje (modely R & D = modely research and development).
Proč jsou firmy motivovány investovat?
Z důvodu maximalizace zisku, když přijde s něčím novým, získává konkurenční výhodu na trhu roste jeho zisk, avšak za předpokladu, že institucionální systém v ekonomice podporuje výzkum a vývoj (např. existuje-li patentové právo, zároveň je vynutitelné, existuje-li dobře fungující soudní systém atp.)
Co kdyby tento institucionální systém nebyl funkční?
Výsledky R a D mají charakter pozitivní externality v tom smyslu, že ostatní firmy můžou, aniž by daly na výzkum a vývoj jedinou korunu, užívat výsledků R a D. Jsou v postavení černého pasažéra. V tomto okamžiku nastává problém, že nikdo nebude chtít investovat, bude spoléhat na druhé, že se toho ujmou. Proto je úkolem státu buď:
a) podporovat finančně výzkum a vývoj sám
b) nebo podle NTR bude stát podporovat institucionální prostředí
NTR klade značný důraz na instit. Aspekty ek. Růstu, na lidský kapitál (vzdělání, kvalita školských systémů, kvalita legislativy…)
Ad B)
Říkají, že kapitál je špatně měřen. Nedá se chápat pouze jako fyzický kapitál. Je to vše, co nám v budoucnu umožňuje zvýšit spotřebu. Jsou to nejen stroje, ale i lidský kapitál. Solow lidský kapitál zahrnoval do L. NTR ho zahrnuje do K podíl K je nyní 80 % na HDPR a 20 % L (ve vyspělých zemích). V tomto případě je kapitálová akumulace významná, již se tak neuplatňují klesající mezní výnosy z kapitálu.
Model IS-LM s časovou strukturou úrokových sazeb (model IS-ELM)
Dostudovat IS-LM-BP (na síti)
Model IS-LM trpí dvěma zásadními nedostatky:
1. předpoklad stabilní cenové hladiny
2. jedna úroková sazba v ekonomice
Model IS-ELM pracuje se:
- krátkodobou nominální úrokovou mírou (iS)
- dlouhodobou nominální úrokovou mírou (iL)
- reálnou dlouhodobou úrokovou mírou (r)
iS je cenou LM na trhu peněz v modelu IS-LM
r je určující cenový faktor na trzích reálných. V IS-LM souvisí s křivkou IS
iL je zprostředkovatel mezi těmito dvěma sazbami. Důležitá na trzích dlouhodobých fin. Aktiv
Vztah mezi úrokovými sazbami
Pracuje se se dvěmi rovnicemi:
1. rovnice
iL = iS + MP MP… splatnostní prémie
MP obsahuje tři složky MP = λ + σ + ε
λ je likvidní prémie (lambda)
σ riziková prémie (sigma)
ε průměr očekávaných krátkodobých nominálních sazeb – zprůměrovaná očekávaná iS (epsylon)
Splatnostní prémie
Banka ji připočítává k aktuální iS. λ za sníženou likviditu (za to, že se vzdává peněz), σ za zvýšenou rizikovost aktiva, které kupujeme, ε nominální sazba se odvíjí od očekávaných iS (když se bude v budoucnu měnit iS, tak už dnes to ovlivní iL).
Výnosová křivka zachycuje vztah mezi iS a iL
Tvar výnosové křivky ovlivňuje i MP. Čím jsme dále od počátku, tím je vyšší míra výnosu z aktiva.
Může se objevit inverzní tvar křivky. Inverzní křivka indikuje budoucí recesi ekonomiky. Významný nástroj pro prognózování.
2. fisherova rovnice
iL = r + πe
kde πe je očekávaná míra inflace
Kombinací těchto dvou vztahů získáme rovnici
IS-ELM
RG se může měnit z důvodu několika faktorů (je určeno MP a πe):
a) poroste-li nějaká složka MP, aniž by se měnila πe – když roste MP roste RG ELM se posune nahoru doleva roste r klesá Y
b) MP je stejná, ale mění se πe – když vzroste πe klesne RG ELM se posune doprava dolů klesá r roste Y
Logická pravidla:
Když klesá reálná úrok. Míra investice jsou levnější to stimuluje investiční aktivitu roste Y
Vždy začít od iS, a sledovat co se děje s Y, jak to ovlivní iS (ta je určována na peněžním trhu).
Když roste Y roste transakční poptávka po penězích (nabídka zůstává stejná) aby byla stále rovnováha, musí klesat majetková poptávka po penězích (ovlivněna iS) ve stejné výši, ve které roste transakční poptávka. Aby majetková poptávka klesala, musí růst iS, poroste také iL.
Když r klesá obě nominální sazby rostou.
Mikroekonomická část
Lit: Soukupová a kolektiv – Mikroekonomie
R.H. Fraink – Mikroekonomie a chování (?)
H.R. Variant – Mikroekonomie – moderní přístup
Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny
6. Přednáška - Solowův model ekonomického růstu
Solowův model ekonomického růstu
Ek. Růst – dlouhodobě pozorované změny HDPr (aplikovatelné jak na pokles, tak i na růst HDPr)
Proč se může hranice produkčních možností dlouhodobě měnit?
V ekonomice se může zvyšovat produktivita výrobních faktorů (VF) nebo jejich objem.
Může se jednat o:
1. extenzivní růst – zvyšování objemu VF
2. intenzívní růst – růst produktivity VF
Většinou se však jedná o kombinaci těchto dvou růstů.
Př:
Ekonomika A má 2 %ní roční tempo růstu a ekonomika B 3 %ní.
Díky rozdílu v tempu růstu o jeden procentní bod, bude ekonomika B za sto let na tom 7krát lépe než ekonomika A.
Solowův model ek. Růstu
- teorie z 50. let 20. st.
- Solow: keynesovec, r. 87 Nobelova cena za ekonomii
- nezávisle na Solowovi publikoval Australan T. Swan odborný článek na podobné téma (někdy taky Swan-Solow model)
Předpoklady modelu:
1. uzavřená ekonomika
2. neexistence veřejného sektoru
3. jedná se tedy o dvousektorovou ekonomiku, respektive jednosektorovou, jelikož zde opět vystupuje postava Robinsona Crusoea (výrobce i spotřebitel současně)
4. vychází z neoklasické produkční fce
Neoklasická produkční fce
Y = F(K,L)*A K…kapitál
L…práce
A…technologie
Cobb-Douglasova produkční fce:
Y = A* K(1-) * L
Předpoklady:
1. zákon klesajících mezních výnosů z variabilního vstupu
2. konstantní výnosy z rozsahu
3. v modelu pracujeme s makroekonomickými jednotkami přepočítanými na pracovníka
4. v počátku modelování abstrahujeme dočasně A
5. malé veličiny (na pracovníka) značíme malými písmeny
6. Solowův model je modelem kapitálové akumulace
Ad 1)
Jestliže bude objem ostatních vstupů neměnný a bude se zvyšovat objem jediného VF, tak dodatečně vyprodukovaný výstup tímto VF bude klesat.
Ad 2)
Mění-li se oba dva vstupy simultárně (najednou), oba kupříkladu porostou o jednotku, tak i výstup vzroste o jednotku
Čím nižší bude hodnota koeficientu , tím nižší budou výnosy z VF práce. Tím pádem budou zase vyšší mezní výnosy z kapitálu.
0,1 ( - 1) + = 1 konstantní výnosy z rozsahu
K modelu potřebujeme odvodit 3 fce:
1. produkční
2. investiční
3. amortizační (opotřebení kapitálu)
Ad 1) produkční fce
Y/L = F(K,L)/L y = f(k)
Produkční fce je rostoucí degresivní, jelikož zde platí zákon klesajících mezních výnosů
Předpokládáme konstantní tempo populačního růstu.
Každá dodatečná jednotka kapitálu je méně produktivní, je nákladnější zaměstnání dalšího pracovníka.
Když se zvyšuje podíl kapitálu na pracovníka, tak se tento jev nazývá prohlubování kapitálu.
Kapitál na konci období se vypočítá:
kt+1 = kt + i - *k
kt kapitál na začátku období
i přírůstek kapitálu v podobě hrubých investic na pracovníka
*k úbytek kapitálu z důvodu amortizace
amortizační koeficient (opotřebení kapitálu) – hodnota tohoto koeficientu je v tomto modelu konstantní
k = kt+1 - kt = i - *k
- k je rovno čistým investicím
Kapitál na pracovníka k je stavová veličina i je toková veličina.
Ad 2) investiční funkce
Úspory v dlouhém období se přeměňují na investice, proto i = s*y , kde s je míra úspor v ekonomice.
Jedná se o čisté investice!!!
Hrubé investice = čisté investice + restituční (obnovovací) investice (nahrazují amortizovaný kapitál)
Křivka investiční funkce je pod produkční fcí, jelikož jenom část důchodu je uspořeno.
Ad 3) amortizační fce
je konstanta fce je tudíž lineární
Sklon produkční fce je veličina MPPk (mezní fyzický produkt kapitálu). Čím jsme dále od nuly, tím více klesá výstup.
Ekonomika začíná v bodě 0 (i>míra amortizace).Od počátku dochází k akumulaci kapitálu 0k*, poté dochází k úbytku kapitálu na pracovníka. Celý systém tíhne k bodu E. V bodě E jsou přírůstky a úbytky kapitálu sobě rovny sem bude ekonomika směřovat, zde vytrvá ve stabilním stavu. Od teď bude konstantní kapitál na pracovníka k* a konstantní výstup na pracovníka y*. (tzv. stálý stav)
Čím je stálý stav ovlivňován?
Dvěmi faktory:
A) národní míra úspor (s)
B) tempo populačního růstu (n)
Ad A)
Když roste s investiční fce se vysune nahoru. Dojde ke zvýšení stálého stavu. Více se uspoří více se poté investuje jsou vyšší přírůstky kapitálu kapitálová akumulace potom trvá déle.
V grafu to vypadá tak, že se zvýší sklon investiční fce.
Ad B)
Růst n vyšší počet pracovníků relativně klesá k (kolik kapitálu připadá na pracovníky) stejné množství kapitálu na větší počet pracovníků klesne stálý stav, pokud nedojde ke zvýšení investic a následné akumulaci kapitálu.
*k fyzické opotřebení
n*k dovybavení dodatečných pracovníků dodatečným kapitálem
Země s vyšší úrovní (s) bude směřovat k vyššímu výstupu. Naopak země s vyšším (n) bude směřovat ke stalému stavu s nižším výstupem (bude chudší).
Vliv technologického pokroku
V ekonomice dojde ke zvýšení produktivity VF (bude realizován technologický pokrok)
Technologický pokrok má 2 efekty:
1. přímý (primární)
2. nepřímý (sekundární)
Ad 1)
Při daném k* bude realizován vyšší y* (vysune se nahoru celá produkční fce.
Ad 2)
Zde hraje důležitou roli akumulace kapitálu. Když bude jeden pracovník produktivnější, může si firma koupit další jednotku kapitálu (např. další soustruh) pracovník je produktivnější, dostane více peněz více spoří více se investuje vysune se samozřejmě se zpožděním investiční fce nahoru dojde k dodatečné akumulaci kapitálu roste k* roste y*
V obrázku dojde opět ke zvýšení investiční fce (viz změna národní míry úspor obrázek je stejný).
Díky technologickému pokroku nespadnou ekonomiky do „stálého stavu“, je tak umožněn nekonečný růst výstupu na pracovníka.
Měřítkem blahobytu v Solowově modelu je soukromá spotřeba na pracovníka (c) a ne výstup na pracovníka (y).
Tam kde je stejný sklon y a δ*k je spotřeba největší (zlaté pravidlo maximalizace spotřeby na pracovníka). Tohoto stavu nemusí být dosaženo ve „stálém stavu“.
Spotřeba na pracovníka c = C/L, y = c + s
Ek. Růst – dlouhodobě pozorované změny HDPr (aplikovatelné jak na pokles, tak i na růst HDPr)
Proč se může hranice produkčních možností dlouhodobě měnit?
V ekonomice se může zvyšovat produktivita výrobních faktorů (VF) nebo jejich objem.
Může se jednat o:
1. extenzivní růst – zvyšování objemu VF
2. intenzívní růst – růst produktivity VF
Většinou se však jedná o kombinaci těchto dvou růstů.
Př:
Ekonomika A má 2 %ní roční tempo růstu a ekonomika B 3 %ní.
Díky rozdílu v tempu růstu o jeden procentní bod, bude ekonomika B za sto let na tom 7krát lépe než ekonomika A.
Solowův model ek. Růstu
- teorie z 50. let 20. st.
- Solow: keynesovec, r. 87 Nobelova cena za ekonomii
- nezávisle na Solowovi publikoval Australan T. Swan odborný článek na podobné téma (někdy taky Swan-Solow model)
Předpoklady modelu:
1. uzavřená ekonomika
2. neexistence veřejného sektoru
3. jedná se tedy o dvousektorovou ekonomiku, respektive jednosektorovou, jelikož zde opět vystupuje postava Robinsona Crusoea (výrobce i spotřebitel současně)
4. vychází z neoklasické produkční fce
Neoklasická produkční fce
Y = F(K,L)*A K…kapitál
L…práce
A…technologie
Cobb-Douglasova produkční fce:
Y = A* K(1-) * L
Předpoklady:
1. zákon klesajících mezních výnosů z variabilního vstupu
2. konstantní výnosy z rozsahu
3. v modelu pracujeme s makroekonomickými jednotkami přepočítanými na pracovníka
4. v počátku modelování abstrahujeme dočasně A
5. malé veličiny (na pracovníka) značíme malými písmeny
6. Solowův model je modelem kapitálové akumulace
Ad 1)
Jestliže bude objem ostatních vstupů neměnný a bude se zvyšovat objem jediného VF, tak dodatečně vyprodukovaný výstup tímto VF bude klesat.
Ad 2)
Mění-li se oba dva vstupy simultárně (najednou), oba kupříkladu porostou o jednotku, tak i výstup vzroste o jednotku
Čím nižší bude hodnota koeficientu , tím nižší budou výnosy z VF práce. Tím pádem budou zase vyšší mezní výnosy z kapitálu.
0,1 ( - 1) + = 1 konstantní výnosy z rozsahu
K modelu potřebujeme odvodit 3 fce:
1. produkční
2. investiční
3. amortizační (opotřebení kapitálu)
Ad 1) produkční fce
Y/L = F(K,L)/L y = f(k)
Produkční fce je rostoucí degresivní, jelikož zde platí zákon klesajících mezních výnosů
Předpokládáme konstantní tempo populačního růstu.
Každá dodatečná jednotka kapitálu je méně produktivní, je nákladnější zaměstnání dalšího pracovníka.
Když se zvyšuje podíl kapitálu na pracovníka, tak se tento jev nazývá prohlubování kapitálu.
Kapitál na konci období se vypočítá:
kt+1 = kt + i - *k
kt kapitál na začátku období
i přírůstek kapitálu v podobě hrubých investic na pracovníka
*k úbytek kapitálu z důvodu amortizace
amortizační koeficient (opotřebení kapitálu) – hodnota tohoto koeficientu je v tomto modelu konstantní
k = kt+1 - kt = i - *k
- k je rovno čistým investicím
Kapitál na pracovníka k je stavová veličina i je toková veličina.
Ad 2) investiční funkce
Úspory v dlouhém období se přeměňují na investice, proto i = s*y , kde s je míra úspor v ekonomice.
Jedná se o čisté investice!!!
Hrubé investice = čisté investice + restituční (obnovovací) investice (nahrazují amortizovaný kapitál)
Křivka investiční funkce je pod produkční fcí, jelikož jenom část důchodu je uspořeno.
Ad 3) amortizační fce
je konstanta fce je tudíž lineární
Sklon produkční fce je veličina MPPk (mezní fyzický produkt kapitálu). Čím jsme dále od nuly, tím více klesá výstup.
Ekonomika začíná v bodě 0 (i>míra amortizace).Od počátku dochází k akumulaci kapitálu 0k*, poté dochází k úbytku kapitálu na pracovníka. Celý systém tíhne k bodu E. V bodě E jsou přírůstky a úbytky kapitálu sobě rovny sem bude ekonomika směřovat, zde vytrvá ve stabilním stavu. Od teď bude konstantní kapitál na pracovníka k* a konstantní výstup na pracovníka y*. (tzv. stálý stav)
Čím je stálý stav ovlivňován?
Dvěmi faktory:
A) národní míra úspor (s)
B) tempo populačního růstu (n)
Ad A)
Když roste s investiční fce se vysune nahoru. Dojde ke zvýšení stálého stavu. Více se uspoří více se poté investuje jsou vyšší přírůstky kapitálu kapitálová akumulace potom trvá déle.
V grafu to vypadá tak, že se zvýší sklon investiční fce.
Ad B)
Růst n vyšší počet pracovníků relativně klesá k (kolik kapitálu připadá na pracovníky) stejné množství kapitálu na větší počet pracovníků klesne stálý stav, pokud nedojde ke zvýšení investic a následné akumulaci kapitálu.
*k fyzické opotřebení
n*k dovybavení dodatečných pracovníků dodatečným kapitálem
Země s vyšší úrovní (s) bude směřovat k vyššímu výstupu. Naopak země s vyšším (n) bude směřovat ke stalému stavu s nižším výstupem (bude chudší).
Vliv technologického pokroku
V ekonomice dojde ke zvýšení produktivity VF (bude realizován technologický pokrok)
Technologický pokrok má 2 efekty:
1. přímý (primární)
2. nepřímý (sekundární)
Ad 1)
Při daném k* bude realizován vyšší y* (vysune se nahoru celá produkční fce.
Ad 2)
Zde hraje důležitou roli akumulace kapitálu. Když bude jeden pracovník produktivnější, může si firma koupit další jednotku kapitálu (např. další soustruh) pracovník je produktivnější, dostane více peněz více spoří více se investuje vysune se samozřejmě se zpožděním investiční fce nahoru dojde k dodatečné akumulaci kapitálu roste k* roste y*
V obrázku dojde opět ke zvýšení investiční fce (viz změna národní míry úspor obrázek je stejný).
Díky technologickému pokroku nespadnou ekonomiky do „stálého stavu“, je tak umožněn nekonečný růst výstupu na pracovníka.
Měřítkem blahobytu v Solowově modelu je soukromá spotřeba na pracovníka (c) a ne výstup na pracovníka (y).
Tam kde je stejný sklon y a δ*k je spotřeba největší (zlaté pravidlo maximalizace spotřeby na pracovníka). Tohoto stavu nemusí být dosaženo ve „stálém stavu“.
Spotřeba na pracovníka c = C/L, y = c + s
5. Přednáška - Nová keynesovská ekonomie
Nová keynesovská ekonomie
(handout na kompech)
N. Gregory Mankin
- navazují na novou klasickou ekonomii
- snaží se budovat své makroekonomické modely na mikroekonomických základech
- odmítají pracovat s modely zobrazující dokonalou konkurenci
- předpoklad monopolistické konkurence (existence malého počtu velkých výrobců, diferencovaný produkt)
- pracují s teorií racionálního očekávání, HP je smysluplná, žádoucí HP umožňuje zvýšit společenský blahobit
Zaměřují se na:
1. Problematika nominálních rigidit (strnulostí) – proč jsou ceny a mzdy a ceny a úrokové sazby strnulé
2. Problematika reálných rigidit – proč jsou ceny nepružné v reálném vyjádření
3. Problematika modelů vstup-výstup
Ad 1) Nominální rigidity
- výrobci jsou cenovými tvůrci v nedokonalé konkurenci (výrobce je schopen ovlivnit cenu své produkce) Jaktože sledujeme kolísání HDPr v čase, když výrobci jsou cenovými tvůrci?? A proč výrobci mění objem produkce a nejenom cenu??
- Koncepce rigidit se snaží vysvětlit, že firmy ačkoliv jsou cenovými tvůrci, reagují na změny poptávky i změnou objemu nikoliv ne jenom cenou
Zdroje rigidit:
a) explicitní cenové a mzdové kontrakty
b) implicitní cenové a mzdové kontrakty
c) „menu costs“
ad a)
Jedná se o kontrakty psané. Fisher a další tvrdí, že v ekonomice jsou mezi subjekty uzavírány kontrakty a existence těchto kontraktů brání subjektům pružně reagovat na změny tržních podmínek (často stanoveny ceny, které se nedají libovolně měnit). Kontrakty se v čase překrývají jeden přes druhý nelze jednotně ovlivnit
ad b)
Nepsané kontrakty. Nejčastěji na trhu práce. Firmy jsou neutrální vůči riziku budoucích změn v ekonomice, zatímco jejich zaměstnanci mají averzi vůči riziku. Ale firmy se mohou na rozdíl od zaměstnanců proti riziku pojistit. Zaměstnanci se bojí např. snížení mzdy. To má negativní vliv na produktivitu. Zaměstnavatelé se snaží proto mzdu příliš neměnit.
ad c)
Jedná se o paušální (=nejsou fcí výstupu) náklady cenového přizpůsobení. Např. když klesne AD, je tlak na snížení P. Jenže je problém v tom, že zlevňování výrobků něco stojí (nové cenovky…). Mimoto zde existují transakční náklady (ztracený čas, energie…).
Bod 1 – rovnováha na trhu monopolistické konkurence (MC = MR). Firmy maximalizují zisk
CB sníží M pokles AD do AD´ a MR do MR´. Nový bod rovnováhy by měl být v bodě 2, ale z důvodů existence menu costs (strnulosti cen a mezd), cena zůstane na stejné úrovni, bod rovnováhy bude v bodě 3. Tyto menu costs jsou minimálně stejně velké jako zelený trojúhelník nebo větší. To odrazuje firmy, aby na změnu poptávky reagovaly snížením ceny.
Jestliže firmy nebudou reagovat cenově, potom přijde společnost o blahobyt velikosti zeleného trojúhelníku. Firma se chová racionálně, ale společnost ztrácí.
Proč se firmy nedomluví? Každá z firem neví co udělá konkurence, nemohou nemohou se domluvit, žádná se neodváží snížit cenu (někdy se této situaci říká „koordinační selhání“).
Makroekonomická externalita
Přestože se firmy chovají racionálně, pro ekonomiku jako celek je to neefektivní.
Přebytek spotřebitele – plocha nad rovnovážnou cenou a pod poptávkou. V grafu je to trojúhelník 1P0P pro původní poptávku a 2P1E, pro změněnou poptávku.
Přebytek výrobce – je to plocha pod rovnovážnou cenou a nad MC. V grafu je to čtyřhran 1FDP0 pro původní AD, a 3ADP0 v případě AD´.
Přebytek spotřebitele a přebytek výrobce tvoří společně měřítko společenského blahobytu.
Ad 2) Reálné rigidity
U reálných veličin sledujeme zlomek. Např. W/P nebo p/P
Teoretický předpoklad:
Recese – pokles AD pokles Y růst u což by mělo snížit W poklesW/stejnáP (reálná hodnota klesá, firmám reálně klesají náklady (posun MC směrem dolů do MC´), zvětšuje se trojúhelník obětovaného zisku (zelený), to by znamenalo, že menu costs musí být tak velké, jako tento trojúhelník.
Praxe:
Empirické teorie však neprokázaly, že jsou menu costs tak velké. Neprokazuje se, že se firmám v recesích snižují náklady.
!!Dostudovat: Hypotéza efektivnostních mezd – snaží se vysvětlit proč se MC nesnižují v recesi. Reálné mzdy chápány jako motivační prostředek
Ad3) Modely vstup-výstup
Výstup - myslí se tím ukončení určitého počtu firem v recesi
Vstup – vstup nových firem na trh v období expanze
- jsou to modely pro delší období, kdy je možná změna počtu firem
- když budeme uvažovat recesi v ekonomice, klesá počet firem, zvyšuje se monopolizace ekonomiky. To ovlivňuje tvar AD, která je poté strmější
4. Přednáška - Teorie reálného hosp. cyklu (teorie RBC)
Teorie reálného hosp. cyklu (teorie RBC)
- datace: od 80. let 20.st.
- mladší „sestra“ peněžních modelů
- mladší větev NKM
- představitelé: Kydland, Prescott, Long, Ch. Plosser
Obecné rysy RBC:
- rozdíl v charakteristice impulsů, které už nejsou peněžní, nýbrž reálné náhodné změny agregátní produktivity výrobních faktorů v celé ekonomice; preferencí
- rozdíl, jak jsou tyto impulsy do eko přenášeny tzv. mechanizmem mezičasové substituce
MMS = získáme-li dodatečný důchod, rozhodujeme se, jak jej rozdělíme mezi C a S podle hypotézy mezičasové substituce trochu více spotřebuji, ale zbytek si ušetřím a investuji – měním současnou spotřebu na budoucí. Eko subjekt se rozhoduje mezičasově (2 období), optimalizuje v čase vývoj své spotřeby. kdyby se tak eko subjekty chovaly, pak lze v čase pozorovat, že spotřeba je daleko více stabilnější než důchod.
U ekonomik s dlouhou tradicí tržního mechanizmu je tato teorie platná (např. USA). Na začátku transformace postkomun. Zemí není patrná platnost této teorie tzv. „podivný vývoj“ .
Vznik hosp. cyklu v RBC
- v ekonomice dojde k technologickému zlepšení zvýší se mezní fyzický produkt kapitálu (MPPk = jak se mění reálný HDP, jestliže se zvýší objem kapitálu o jednotku. Kapitál je produktivnější)
- investuje se do dalšího kapitálu, firmy si to mohou dovolit vzroste agregátní produktivita proces investování vyšší příjmy původní tech. Zlepšení má tedy dlouhodobý dopad.
Pro mezičasovou substituci je klíčovou otázkou reálná úroková míra (r). Jakmile (r) začne růst, domácnosti jsou motivovány více pracovat a více spořit.
- technologické šoky jsou jednorázové (dočasné) – změna agregátní produktivity
Hosp. cyklus vzniká díky výkyvům produktivity výrobních faktorů, jejichž účinky jsou do eko zařazeny pomocí mezičasové substituce kolísá potencionální výstup, který je dán množstvím výrobních faktorů a jejich produktivitou
Teorie RBC a peníze
- za prvotní zdroj změny M nejsou považovány zásahy CB
- jejich pojetí úlohy peněz v ekonomice: v rámci teorie RBC se setkáváme s tzv. hypotézou obrácené kauzality (reverzní)
vztah příčina – následek, změny M a HDPr
monetaristé, Lucas … M (příčina) Y (následek)
teorie RBC … Y M ! nesmíme směšovat časovou následnost a kauzalitu
M = předčasová veličina – vyvolá změnu Yr časová následnost
Y nemusí vyvolat M kauzalita
(Př. Vánoce a počet posílaných pohlednic)
Již dnes vzroste M, protože lidé dopředu očekávají růst HDPr, dopředu zvyšují svou poptávku po penězích a CB nechce dopustit, aby se zvýšená poptávka promítla do úrokových sazeb v ekonomice, proto ji uspokojuje zvýšenou nabídkou peněz.
Proč by lidé měli dopředu očekávat růst HDPr?
- RAC. OČEKÁVÁNÍ !!!!!
- Výkyvy agregátní produktivity lidé odhadnou budoucí růst HDPr
Co to znamená pro účinnost HP?
- měnová politika je v modelu RBC zcela neúčinná, CB svými zásahy HDPr neovlivňuje, ten je ovlivňován reálnými šoky CB pasivně reaguje na vývoj v ekonomice
TEORIE x PRAXE
Teorii nelze nic vytknout. V praxi zůstává otevřenou otázkou kauzální vazba (od peněz k výstupu x od výstupu k penězům).
Nová keynesovská makroekonomie
Datace: Od počátku 80. let 20. st. Souběžně s tericí RBC. Největší rozmach v 90. letech.
Populární ekon. Škola především v Evropě
Nejvýznamnější představitel Joseph Stiglinz (2001 Nobelova cena za ekonomii)
Reagují na novou klas. Ekonomii – některé jejich kritiky berou vážně (rac. Oček.), něco akceptovat nehodlají (předpoklad dokonalé konkurence).
- datace: od 80. let 20.st.
- mladší „sestra“ peněžních modelů
- mladší větev NKM
- představitelé: Kydland, Prescott, Long, Ch. Plosser
Obecné rysy RBC:
- rozdíl v charakteristice impulsů, které už nejsou peněžní, nýbrž reálné náhodné změny agregátní produktivity výrobních faktorů v celé ekonomice; preferencí
- rozdíl, jak jsou tyto impulsy do eko přenášeny tzv. mechanizmem mezičasové substituce
MMS = získáme-li dodatečný důchod, rozhodujeme se, jak jej rozdělíme mezi C a S podle hypotézy mezičasové substituce trochu více spotřebuji, ale zbytek si ušetřím a investuji – měním současnou spotřebu na budoucí. Eko subjekt se rozhoduje mezičasově (2 období), optimalizuje v čase vývoj své spotřeby. kdyby se tak eko subjekty chovaly, pak lze v čase pozorovat, že spotřeba je daleko více stabilnější než důchod.
U ekonomik s dlouhou tradicí tržního mechanizmu je tato teorie platná (např. USA). Na začátku transformace postkomun. Zemí není patrná platnost této teorie tzv. „podivný vývoj“ .
Vznik hosp. cyklu v RBC
- v ekonomice dojde k technologickému zlepšení zvýší se mezní fyzický produkt kapitálu (MPPk = jak se mění reálný HDP, jestliže se zvýší objem kapitálu o jednotku. Kapitál je produktivnější)
- investuje se do dalšího kapitálu, firmy si to mohou dovolit vzroste agregátní produktivita proces investování vyšší příjmy původní tech. Zlepšení má tedy dlouhodobý dopad.
Pro mezičasovou substituci je klíčovou otázkou reálná úroková míra (r). Jakmile (r) začne růst, domácnosti jsou motivovány více pracovat a více spořit.
- technologické šoky jsou jednorázové (dočasné) – změna agregátní produktivity
Hosp. cyklus vzniká díky výkyvům produktivity výrobních faktorů, jejichž účinky jsou do eko zařazeny pomocí mezičasové substituce kolísá potencionální výstup, který je dán množstvím výrobních faktorů a jejich produktivitou
Teorie RBC a peníze
- za prvotní zdroj změny M nejsou považovány zásahy CB
- jejich pojetí úlohy peněz v ekonomice: v rámci teorie RBC se setkáváme s tzv. hypotézou obrácené kauzality (reverzní)
vztah příčina – následek, změny M a HDPr
monetaristé, Lucas … M (příčina) Y (následek)
teorie RBC … Y M ! nesmíme směšovat časovou následnost a kauzalitu
M = předčasová veličina – vyvolá změnu Yr časová následnost
Y nemusí vyvolat M kauzalita
(Př. Vánoce a počet posílaných pohlednic)
Již dnes vzroste M, protože lidé dopředu očekávají růst HDPr, dopředu zvyšují svou poptávku po penězích a CB nechce dopustit, aby se zvýšená poptávka promítla do úrokových sazeb v ekonomice, proto ji uspokojuje zvýšenou nabídkou peněz.
Proč by lidé měli dopředu očekávat růst HDPr?
- RAC. OČEKÁVÁNÍ !!!!!
- Výkyvy agregátní produktivity lidé odhadnou budoucí růst HDPr
Co to znamená pro účinnost HP?
- měnová politika je v modelu RBC zcela neúčinná, CB svými zásahy HDPr neovlivňuje, ten je ovlivňován reálnými šoky CB pasivně reaguje na vývoj v ekonomice
TEORIE x PRAXE
Teorii nelze nic vytknout. V praxi zůstává otevřenou otázkou kauzální vazba (od peněz k výstupu x od výstupu k penězům).
Nová keynesovská makroekonomie
Datace: Od počátku 80. let 20. st. Souběžně s tericí RBC. Největší rozmach v 90. letech.
Populární ekon. Škola především v Evropě
Nejvýznamnější představitel Joseph Stiglinz (2001 Nobelova cena za ekonomii)
Reagují na novou klas. Ekonomii – některé jejich kritiky berou vážně (rac. Oček.), něco akceptovat nehodlají (předpoklad dokonalé konkurence).
3. Přednáška - Phillipsova křivka (krátkodobá)
Phillipsova křivka (krátkodobá)
1958 publikoval Phillips empirickou studii o vztahu inflace a nezaměst.
Monetaristé začínají modelovat adaptivní očekávání.
60. léta:
- PC krátkodobá, HP se o ní nemůže opřít
- Stagflace (růst a u součastně a pokles Y)
- Friedman to s předstihem předpověděl
Dlouhodobá PC
Má tvar s osou y rovnoběžné přímky. V dlouhém období je míra nezaměstnanosti neměnná. Mění se pouze cenová hladina.
NAIRU – míra nezaměstnanosti neakcelerující inflaci – Pokud vláda chce stlačit u, krátkodobě se jí to podaří, dlouhodobě roste pouze .
W/Pe = (W/P) * (P/ Pe)
(P/ Pe) porovnává skutečnou a očekávanou P, domácnosti předpokládají, že se = 1
Podle monetaristů M Y krátkodobě, dlouhodobě M P.
Nová klasická makroekonomie
- radikálnější než monetarismus, konzervativnější
- žádné státní intervence
- neviditelná ruka trhu
- útočí na neokeynesiánce, vyčítají jim, že:
1. jejich teorie je zásadně statická
2. nejsou ani trochu mikroekonomičtí
3. opomíjejí očekávání, a že monetaristé připouští pouze adaptivní očekávání
Ad 1) C=f(Y) současná spotřeba je fcí současného důchodu. To se NKM nelíbí. Spotřeba je podmíněna i budoucím důchodem. Utrácíme i podle očekávaného budoucího příjmu.
Ad 2) neokeyn. Pracují s makroekonomickými předpoklady, které nejsou odvozeny z mikroekonomie mikro odtrženo od makra. NKM vychází z mikra, na kterém staví své makroekonomické závěry
Ad 3) racionální očekávání – lidé se rozhodují na základě veškerých dostupných info jak získaných v minulosti, tak predikovaných. Mohou se vyskytnout chybná rozhodnutí, ale pouze náhodně, podruhé se již budou subjekty poučeny a stejné chybě se vyhnou. Na rozdíl u adaptivního očekávání se může stejná chyba opakovat několikrát, než si ji subjekty uvědomí.
Představitelé:
Robert Lucas (Friedmanův žák)
T. Sargent, R. Barro, N. Wallace, P. Minford
John Muth – 1961 zformuloval hypotézu racionálního očekávání v mikroekonomii. O deset let později Lucas (1995 Nobelova cena) převedl do makroekonomie.
Lucasův monetaristický model hosp. cyklu
Peněžní větev NKM (x od 80. let reálná větev MKM)
Předpoklady:
- dokonalá konkurence
- ekonomika se skládá z řady trhů, které jsou informačně odděleny („ostrovní koncepce ekonomiky“)
- zdrojem výkyvů jsou peněžní šoky (změny M v ekonomice)
růst M růst AD růst Y růst P
Ekonomika se skládá ze segmentů, na každém segmentu je nějaký výrobce – Robinson Crusoe (výrobce a zároveň spotřebitel, relativně izolovaný od okolí). Podle toho, jak se chová, by se měli chovat i ostatní. Firma je cenovým příjemcem, nemůže cenu ovlivnit (dokonalá konkurence). Cena výrobků se zvyšuje, pokud jdeme z bodu 1 do bodu 2 (graf). Robinson si může myslet, že buď (A) roste P na Robinsonově trhu nebo (B) že se mění struktura cen, že cena u něj roste a u ostatních klesá. To by znamenalo, že lidé mění své preference. Robinson totiž neví, jaký je vývoj na ostatních trzích. Kdyby se jednalo o případ (A), neměl by Robinson důvod více produkovat, nemá důvod měnit své chování. Kdyby se však jednalo o případ (B), myslel by si, že jeho výrobky jsou žádanější a za vidinou zisku by zvyšoval produkci. V případě, že by špatně interpretoval situaci (začal by produkovat), jednalo by se o chybné racionální očekávání. Jakmile si Robinsoni uvědomí, že se ekonomika posunula do bodu 2, omezí výrobu, SAS se posune do SAS´´ a nová rovnováha bude v bodě 3.
V Lucasově modelu neplatí, že každé zvýšení M způsobí peněžní iluzi. Ve Friedmanově modelu se rozlišuje krátké a dlouhé období. V Lucasově modelu dojde k peněžní iluzi, pokud není očekávání. Když je očekávání jde posun hned do bodu 3, přeskočí bod 2. Lucas rozlišuje účinek podle toho, zda-li je politika očekávána či neočekávána. U Friedmana z hlediska krátkodobosti a dlouhodobosti je HP účinná pouze v krátkém období. Kdyby byla restriktivní politika očekávaná a kredibilní (důvěryhodná), přeskočila by rovnováha z bodu 3 do bodu 1. Podařilo by se tak snížit inflaci a P.
Modely jsou rovnovážnými modely, hosp. cyklus je považován za rovnovážný jev – souvisí to s předpokladem dokonalé konkurence a rac. Očekávání.
Kontingentní kontrakty – v současné době uzavíráme dopředu kontrakt na budoucí období za dnes dohodnutých podmínek. Velký problém nejistoty (předem nevím, jestli bude zítra pršet nebo ne) domlouváme obě varianty (koupím zítra deštník, bude-li pršet x nekoupím, bude-li hezky)
Lucasova hypotéza:
Firmy a domácnosti uzavírají takovéto KK mezi sebou za účelem pojištění se proti rizikům budoucího vývoje. Jedna situace vždy nastane a my pro ni už máme sjednanou variantu. Hospodářský cyklus je spojen s tím, že dochází k realizaci KK(dopředu se dohodnou) ekonomika je proto vždy v rovnováze. hovoří se o tzv. „plovoucí rovnováze“.
Umožní nám prognózovat chování reálných ekonomik.
- jestliže hosp. cyklus není nerovnováhou, ale je plovoucí rovnováhou, pak je stabilizační HP nesmyslná. (vláda nemá aktivně vstupovat do makroekonomiky, nemá ovlivňovat AD)
1958 publikoval Phillips empirickou studii o vztahu inflace a nezaměst.
Monetaristé začínají modelovat adaptivní očekávání.
60. léta:
- PC krátkodobá, HP se o ní nemůže opřít
- Stagflace (růst a u součastně a pokles Y)
- Friedman to s předstihem předpověděl
Dlouhodobá PC
Má tvar s osou y rovnoběžné přímky. V dlouhém období je míra nezaměstnanosti neměnná. Mění se pouze cenová hladina.
NAIRU – míra nezaměstnanosti neakcelerující inflaci – Pokud vláda chce stlačit u, krátkodobě se jí to podaří, dlouhodobě roste pouze .
W/Pe = (W/P) * (P/ Pe)
(P/ Pe) porovnává skutečnou a očekávanou P, domácnosti předpokládají, že se = 1
Podle monetaristů M Y krátkodobě, dlouhodobě M P.
Nová klasická makroekonomie
- radikálnější než monetarismus, konzervativnější
- žádné státní intervence
- neviditelná ruka trhu
- útočí na neokeynesiánce, vyčítají jim, že:
1. jejich teorie je zásadně statická
2. nejsou ani trochu mikroekonomičtí
3. opomíjejí očekávání, a že monetaristé připouští pouze adaptivní očekávání
Ad 1) C=f(Y) současná spotřeba je fcí současného důchodu. To se NKM nelíbí. Spotřeba je podmíněna i budoucím důchodem. Utrácíme i podle očekávaného budoucího příjmu.
Ad 2) neokeyn. Pracují s makroekonomickými předpoklady, které nejsou odvozeny z mikroekonomie mikro odtrženo od makra. NKM vychází z mikra, na kterém staví své makroekonomické závěry
Ad 3) racionální očekávání – lidé se rozhodují na základě veškerých dostupných info jak získaných v minulosti, tak predikovaných. Mohou se vyskytnout chybná rozhodnutí, ale pouze náhodně, podruhé se již budou subjekty poučeny a stejné chybě se vyhnou. Na rozdíl u adaptivního očekávání se může stejná chyba opakovat několikrát, než si ji subjekty uvědomí.
Představitelé:
Robert Lucas (Friedmanův žák)
T. Sargent, R. Barro, N. Wallace, P. Minford
John Muth – 1961 zformuloval hypotézu racionálního očekávání v mikroekonomii. O deset let později Lucas (1995 Nobelova cena) převedl do makroekonomie.
Lucasův monetaristický model hosp. cyklu
Peněžní větev NKM (x od 80. let reálná větev MKM)
Předpoklady:
- dokonalá konkurence
- ekonomika se skládá z řady trhů, které jsou informačně odděleny („ostrovní koncepce ekonomiky“)
- zdrojem výkyvů jsou peněžní šoky (změny M v ekonomice)
růst M růst AD růst Y růst P
Ekonomika se skládá ze segmentů, na každém segmentu je nějaký výrobce – Robinson Crusoe (výrobce a zároveň spotřebitel, relativně izolovaný od okolí). Podle toho, jak se chová, by se měli chovat i ostatní. Firma je cenovým příjemcem, nemůže cenu ovlivnit (dokonalá konkurence). Cena výrobků se zvyšuje, pokud jdeme z bodu 1 do bodu 2 (graf). Robinson si může myslet, že buď (A) roste P na Robinsonově trhu nebo (B) že se mění struktura cen, že cena u něj roste a u ostatních klesá. To by znamenalo, že lidé mění své preference. Robinson totiž neví, jaký je vývoj na ostatních trzích. Kdyby se jednalo o případ (A), neměl by Robinson důvod více produkovat, nemá důvod měnit své chování. Kdyby se však jednalo o případ (B), myslel by si, že jeho výrobky jsou žádanější a za vidinou zisku by zvyšoval produkci. V případě, že by špatně interpretoval situaci (začal by produkovat), jednalo by se o chybné racionální očekávání. Jakmile si Robinsoni uvědomí, že se ekonomika posunula do bodu 2, omezí výrobu, SAS se posune do SAS´´ a nová rovnováha bude v bodě 3.
V Lucasově modelu neplatí, že každé zvýšení M způsobí peněžní iluzi. Ve Friedmanově modelu se rozlišuje krátké a dlouhé období. V Lucasově modelu dojde k peněžní iluzi, pokud není očekávání. Když je očekávání jde posun hned do bodu 3, přeskočí bod 2. Lucas rozlišuje účinek podle toho, zda-li je politika očekávána či neočekávána. U Friedmana z hlediska krátkodobosti a dlouhodobosti je HP účinná pouze v krátkém období. Kdyby byla restriktivní politika očekávaná a kredibilní (důvěryhodná), přeskočila by rovnováha z bodu 3 do bodu 1. Podařilo by se tak snížit inflaci a P.
Modely jsou rovnovážnými modely, hosp. cyklus je považován za rovnovážný jev – souvisí to s předpokladem dokonalé konkurence a rac. Očekávání.
Kontingentní kontrakty – v současné době uzavíráme dopředu kontrakt na budoucí období za dnes dohodnutých podmínek. Velký problém nejistoty (předem nevím, jestli bude zítra pršet nebo ne) domlouváme obě varianty (koupím zítra deštník, bude-li pršet x nekoupím, bude-li hezky)
Lucasova hypotéza:
Firmy a domácnosti uzavírají takovéto KK mezi sebou za účelem pojištění se proti rizikům budoucího vývoje. Jedna situace vždy nastane a my pro ni už máme sjednanou variantu. Hospodářský cyklus je spojen s tím, že dochází k realizaci KK(dopředu se dohodnou) ekonomika je proto vždy v rovnováze. hovoří se o tzv. „plovoucí rovnováze“.
Umožní nám prognózovat chování reálných ekonomik.
- jestliže hosp. cyklus není nerovnováhou, ale je plovoucí rovnováhou, pak je stabilizační HP nesmyslná. (vláda nemá aktivně vstupovat do makroekonomiky, nemá ovlivňovat AD)
2. Přednáška - Neokeyesiánství
Modely:
- hosp. cyklu s investičním a důchod. Multiplikátorem (Samuelson, Hicks)
- pod úhlem 45 (model důchod-výdaje; jednoduchý keynesovský model s multiplikátorem)
- IS-LM (Hicks): je poptávkově orientovaný (S se přizpůsobuje D). Modiliani rozšířil IS-LM na tzv. úplný model IS-LM rozšířil jej o nabídku obsahuje trh práce, produkční funkci
- Phillipsova křivka (krátkodobá)
Neokeynesiánství
– syntéza Keynese s neoklasickou ekonomií
– v 60. letech nazýván jako velká neoklasická syntéza
– snaží se ukázat, že pravdu mají Keynes i neoklasici v krátkém období při úrovni výstupu pod optim. Výstupem platí Keynes, v dlouhém období platí neoklasici Keynes popsal speciální případ v ekonomice
Postkeyesiánství
- představitelé: Joan Robinsonová
- odmítají snahu spojovat Keynese s neoklasiky a vycházejí z Keynese, Marxe, Ricarda…
Neokeyesiánství
Po 2. svět. Válce (50.,60. léta) úsilí o dosažení plné zaměstnanosti a dosažení potencionálního produktu pomocí HP.
1946 – USA přijaly zákon o plné zaměstnanosti
Okunův zákon: pokud se Y přiblíží k potenc. Produktu o 3 % klesne u o 1 % (empiricky odvozený zákon)
Aplikace nástrojů fisk. A monetární politiky poptávková orientace (tzv. politika poptávkového managementu + tzv. pol. Jemného dolaďování)
Ještě v r. 1971 přednesl Nixon „nyní jsem keynesovec“ aktivistická HP
Neokeynes. Prosazovalo modelování a mat. metody vznikly rozsáhlé makroekonomické modely.
Hlasy proti keynesiánství:
Monetarismus
M. Friedman (již v 50. letech) vznik monetarismu
Významní monetaristé: Karl Brunner, Allen Meltzer, A. J. Schwartzová, Jerry Jordan, Phillip Cagan, P. Salin
1956 – Friedman vydal „Kvatitativní teorie peněz – reformulace“. Toto datum považováno za „vznik monetarismu“
70., 80. léta monetarismus v HP (reganomika, tacherismus)
Základní monet. Koncepce:
- nová kvantitativní teorie peněz
- „rehabilitace“ role peněz v ekonomice Keynes na úlohu peněz nepohlížel. Friedman – „inflace je vždy peněží jev“
Friedmanova kvantitativní teorie peněz
Původní rovnice: M * V = P * Y
Friedman říkal,že se rychlost obratu příliš nemění. Rovnici logaritmoval.
g… tempo růstu gM + gV = gP + gY
gV je v krátkém období = 0, gY je v USA = 3 % aby gP = 0 %, pak musí být gP (změna cenové hladiny) = 3 %.
Aby v eko. Nevznikaly infl. Tlaky, má CB udržovat tempo růstu M, aby odpovídalo tempu růstu Y konstantní tempo růstu M (monetární pravidlo)
Podle monetaristů je CB v krátkém období schopna změnou M ovlivnit výstup ekonomiky, ale neměla by to dělat.
Friedmanův model hosp. cyklu:
- předpoklady: adaptivní očekávání eko. Subjektů a asymetrie info v eko. (zaměstnavatelé mají dokonalejší info, než zaměstnanci)
- první škola modelující očekávání adaptivní očekávání (adaptuje se na určitou situaci dlouhý proces) Očekávání se vytváří ze zkušenosti, kdy největší váhu mají nejnovější zkušenosti. Objekt se může dopouštět opakovaně stejných chyb.
- … koeficient setrvačnosti očekávání (s jakou rychlostí jsou subjekty schopny se učit)
Trh práce:
W/P DL = f(W/P)
SL = f(W/Pe)
Zaměstnavatelé znají W/P, ale zaměstnanci ji musí odhadnout.
P
AD´…CB zvýší M roste AD roste P roste Y (klesá nezaměst. Musí růst W)
Podle Friedmana P roste rychleji než W (W/P)1 > (W/P)2
Nízká W/P … firmy poptávají práci, firmy ví, že klesá W/P poptávka po práci. Zato domácnosti trpí peněžní iluzí. Ví o růstu W, ale nepředpokládají růst P pracují víc, roste Y
Po určité době prohlédnou zaměstnanci peněžní iluzi chtějí růst W/P Y klesne na původní úroveň (SAS´´). V dlouhém období P1 P3 (růst P), krátkodobě se také zvýší Y
Dalším problémem, mluvícím proti zásahům do ekonomiky, jsou časová zpoždění. CB chce vrátit AD´zpět na AD, ale mezitím SAS přejde na SAS´´. Poté začnou působit opatření, AD´se vrátí do AD, klesne produkt (Y3) s vyšší cenovou hladinou (P2). Vznikne recese.
- hosp. cyklu s investičním a důchod. Multiplikátorem (Samuelson, Hicks)
- pod úhlem 45 (model důchod-výdaje; jednoduchý keynesovský model s multiplikátorem)
- IS-LM (Hicks): je poptávkově orientovaný (S se přizpůsobuje D). Modiliani rozšířil IS-LM na tzv. úplný model IS-LM rozšířil jej o nabídku obsahuje trh práce, produkční funkci
- Phillipsova křivka (krátkodobá)
Neokeynesiánství
– syntéza Keynese s neoklasickou ekonomií
– v 60. letech nazýván jako velká neoklasická syntéza
– snaží se ukázat, že pravdu mají Keynes i neoklasici v krátkém období při úrovni výstupu pod optim. Výstupem platí Keynes, v dlouhém období platí neoklasici Keynes popsal speciální případ v ekonomice
Postkeyesiánství
- představitelé: Joan Robinsonová
- odmítají snahu spojovat Keynese s neoklasiky a vycházejí z Keynese, Marxe, Ricarda…
Neokeyesiánství
Po 2. svět. Válce (50.,60. léta) úsilí o dosažení plné zaměstnanosti a dosažení potencionálního produktu pomocí HP.
1946 – USA přijaly zákon o plné zaměstnanosti
Okunův zákon: pokud se Y přiblíží k potenc. Produktu o 3 % klesne u o 1 % (empiricky odvozený zákon)
Aplikace nástrojů fisk. A monetární politiky poptávková orientace (tzv. politika poptávkového managementu + tzv. pol. Jemného dolaďování)
Ještě v r. 1971 přednesl Nixon „nyní jsem keynesovec“ aktivistická HP
Neokeynes. Prosazovalo modelování a mat. metody vznikly rozsáhlé makroekonomické modely.
Hlasy proti keynesiánství:
Monetarismus
M. Friedman (již v 50. letech) vznik monetarismu
Významní monetaristé: Karl Brunner, Allen Meltzer, A. J. Schwartzová, Jerry Jordan, Phillip Cagan, P. Salin
1956 – Friedman vydal „Kvatitativní teorie peněz – reformulace“. Toto datum považováno za „vznik monetarismu“
70., 80. léta monetarismus v HP (reganomika, tacherismus)
Základní monet. Koncepce:
- nová kvantitativní teorie peněz
- „rehabilitace“ role peněz v ekonomice Keynes na úlohu peněz nepohlížel. Friedman – „inflace je vždy peněží jev“
Friedmanova kvantitativní teorie peněz
Původní rovnice: M * V = P * Y
Friedman říkal,že se rychlost obratu příliš nemění. Rovnici logaritmoval.
g… tempo růstu gM + gV = gP + gY
gV je v krátkém období = 0, gY je v USA = 3 % aby gP = 0 %, pak musí být gP (změna cenové hladiny) = 3 %.
Aby v eko. Nevznikaly infl. Tlaky, má CB udržovat tempo růstu M, aby odpovídalo tempu růstu Y konstantní tempo růstu M (monetární pravidlo)
Podle monetaristů je CB v krátkém období schopna změnou M ovlivnit výstup ekonomiky, ale neměla by to dělat.
Friedmanův model hosp. cyklu:
- předpoklady: adaptivní očekávání eko. Subjektů a asymetrie info v eko. (zaměstnavatelé mají dokonalejší info, než zaměstnanci)
- první škola modelující očekávání adaptivní očekávání (adaptuje se na určitou situaci dlouhý proces) Očekávání se vytváří ze zkušenosti, kdy největší váhu mají nejnovější zkušenosti. Objekt se může dopouštět opakovaně stejných chyb.
- … koeficient setrvačnosti očekávání (s jakou rychlostí jsou subjekty schopny se učit)
Trh práce:
W/P DL = f(W/P)
SL = f(W/Pe)
Zaměstnavatelé znají W/P, ale zaměstnanci ji musí odhadnout.
P
AD´…CB zvýší M roste AD roste P roste Y (klesá nezaměst. Musí růst W)
Podle Friedmana P roste rychleji než W (W/P)1 > (W/P)2
Nízká W/P … firmy poptávají práci, firmy ví, že klesá W/P poptávka po práci. Zato domácnosti trpí peněžní iluzí. Ví o růstu W, ale nepředpokládají růst P pracují víc, roste Y
Po určité době prohlédnou zaměstnanci peněžní iluzi chtějí růst W/P Y klesne na původní úroveň (SAS´´). V dlouhém období P1 P3 (růst P), krátkodobě se také zvýší Y
Dalším problémem, mluvícím proti zásahům do ekonomiky, jsou časová zpoždění. CB chce vrátit AD´zpět na AD, ale mezitím SAS přejde na SAS´´. Poté začnou působit opatření, AD´se vrátí do AD, klesne produkt (Y3) s vyšší cenovou hladinou (P2). Vznikne recese.
1. Přednáška - Neoklasická ekonomie
Ekonomie C, 2. 10. 2002
Literatura: server VŠB
Makroekonomie pro inženýrské studium – Miloš Mach VŠE
Makroekonomie – [Dordmush – Fisher]
Mezinárodní peněžní teorie – Freit
Vývoj ekonomie 20. stol.
Do 30. let – neoklasická škola
1936 – J.M. Keynes – Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz.
Rok, kdy se „zrodila makroekonomie jako samostatná vědecká disciplína.
1937 – J.R. Hicks – model IS-LM
1939 – Ronald Harrod – Model keynesovského ekonomického růstu neboli Harrodův-Domarův model (1940)
1944 – rozšířený model IS-LM
1948 – Samuelson vydal svou učebnici
1956 – Robert Solow a Swan - neoklasický model ekonomického růstu
1958 – Phillipsova krátkodobá křivka
30. až 70. léta – neokeynesiánci
60. léta – souběžně s neokeynesiánci monetaristická škola
70. – 80. léta – nová klasická makroekonomie
90. léta – nové keynesiánství
Neoklasická ekonomie
Char. Rysy: Liberalismus, minimální zásahy státu do ekonomie
Představitelé: F.A von Hayek (řazen k rakouské škole)
J.A. Schupmeter – problematika hosp. cyklu – inovační teorie
A.C. Pigou (Angličan)
R. Hawtrey (Angličan)
G. Cassel (Švéd)
I. Fisher (Američan)
Co mají neoklasikové společné?
- všichni řeší problematiku hosp. cyklů (tím se zabývali všichni soudobí ekonomové)
- char. Rys – deskripce ekonomiky – spisy spíše působily jako filozofická díla, popis slovy bez matematického aparátu
- různé názory na to, jak a proč hosp. cyklus vzniká (x společně všichni věřili, že se jedná o krátkodobý jev, dívali se na hos. Cykly spíše z mikroekonomického pohledu. Představovali si, že některá odvětví jsou v recesi a jiná v expanzi. Podle toho, kt. Odvětví převládají, vznikají v ekonomice recese a expanze. Avšak každá expanze už nese v sobě z důvodu recese v ostatních odvětvích zárodky recese, a naopak recese nese v sobě zárodky expanze, proto se hosp. cykly rychle střídají. Cykly nechápali jako hrozbu, jako ohrožení blahobytu.
J.M. Keynes
- jeho učitel A.C. Pigou
- vyvíjel se z neoklasicismu, jeho předešlá díla výrazně neoklasická
- Keynes zpopularizoval makroekonomii. Říkal, že celek není prostým součtem částí. Makro a mikro mají rozdílné přístupy a metody.
Obecná teorie
Makroekonomická identita
1) Y = E (Důchod = výdaje)
2) Y = C (spotřeba) + S (úspory) , E = C (spotřební výdaje) + I (investiční výdaje=nákup kapit. Statků)
3) Vykrátíme C - uzavřená ekonomika je v rovnováze, když to co je uspořeno je i investováno, tedy S = I
Jak úspory, tak investice jsou determinovány r, ceny jsou pružné. Kdyby vznikla nerovnováha, díky působení pružných cen by se r vrátilo zpět do rovnováhy (do E). Dočasně může existovat nerovnováha (vznik hosp. cyklů). Jen krátkodobá záležitost.
Podle Keynese
S jsou funcí Y S = f(Y)
I = f(r) ……….. neexistuje automatické konstituování rovnosti, protože každá položka je funkcí něčeho jiného
- bez zásahu státu upadá ekonomika do dlouhodobé deprese z důvodu nedostatečné agregátní poptávky
Když je ekonomika dlouho v bodě 2, musí stát ek. Stimulovat, zvýšit zaměstnanost prostřednictvím fiskálních opatření. Vyšší zam. - více peněz - větší spotřeba - růst AD.
Stát by měl pomocí G stimulovat růst I a C.
Podle Keynese jsou mzdy nepružné směrem dolů.
Nedobrovolná nezaměstnanost vzniká, když reálná mz. Sazba je vyšší než rovnovážná.
V recesi klesá nominální mzda (W) pomaleji než cenová hladina (P), proto roste reálná mzda.
Doporučení: Když bude vláda stimulovat poptávku, poroste P, ale to nevadí, bude klesat hodnota reálné mzdy, bude se zvyšovat zaměstnanost.
Představitelé neokeynesiánské školy
P.A. Samuelson
J. Tobin
R. Solow
F. Modigliani
Literatura: server VŠB
Makroekonomie pro inženýrské studium – Miloš Mach VŠE
Makroekonomie – [Dordmush – Fisher]
Mezinárodní peněžní teorie – Freit
Vývoj ekonomie 20. stol.
Do 30. let – neoklasická škola
1936 – J.M. Keynes – Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz.
Rok, kdy se „zrodila makroekonomie jako samostatná vědecká disciplína.
1937 – J.R. Hicks – model IS-LM
1939 – Ronald Harrod – Model keynesovského ekonomického růstu neboli Harrodův-Domarův model (1940)
1944 – rozšířený model IS-LM
1948 – Samuelson vydal svou učebnici
1956 – Robert Solow a Swan - neoklasický model ekonomického růstu
1958 – Phillipsova krátkodobá křivka
30. až 70. léta – neokeynesiánci
60. léta – souběžně s neokeynesiánci monetaristická škola
70. – 80. léta – nová klasická makroekonomie
90. léta – nové keynesiánství
Neoklasická ekonomie
Char. Rysy: Liberalismus, minimální zásahy státu do ekonomie
Představitelé: F.A von Hayek (řazen k rakouské škole)
J.A. Schupmeter – problematika hosp. cyklu – inovační teorie
A.C. Pigou (Angličan)
R. Hawtrey (Angličan)
G. Cassel (Švéd)
I. Fisher (Američan)
Co mají neoklasikové společné?
- všichni řeší problematiku hosp. cyklů (tím se zabývali všichni soudobí ekonomové)
- char. Rys – deskripce ekonomiky – spisy spíše působily jako filozofická díla, popis slovy bez matematického aparátu
- různé názory na to, jak a proč hosp. cyklus vzniká (x společně všichni věřili, že se jedná o krátkodobý jev, dívali se na hos. Cykly spíše z mikroekonomického pohledu. Představovali si, že některá odvětví jsou v recesi a jiná v expanzi. Podle toho, kt. Odvětví převládají, vznikají v ekonomice recese a expanze. Avšak každá expanze už nese v sobě z důvodu recese v ostatních odvětvích zárodky recese, a naopak recese nese v sobě zárodky expanze, proto se hosp. cykly rychle střídají. Cykly nechápali jako hrozbu, jako ohrožení blahobytu.
J.M. Keynes
- jeho učitel A.C. Pigou
- vyvíjel se z neoklasicismu, jeho předešlá díla výrazně neoklasická
- Keynes zpopularizoval makroekonomii. Říkal, že celek není prostým součtem částí. Makro a mikro mají rozdílné přístupy a metody.
Obecná teorie
Makroekonomická identita
1) Y = E (Důchod = výdaje)
2) Y = C (spotřeba) + S (úspory) , E = C (spotřební výdaje) + I (investiční výdaje=nákup kapit. Statků)
3) Vykrátíme C - uzavřená ekonomika je v rovnováze, když to co je uspořeno je i investováno, tedy S = I
Jak úspory, tak investice jsou determinovány r, ceny jsou pružné. Kdyby vznikla nerovnováha, díky působení pružných cen by se r vrátilo zpět do rovnováhy (do E). Dočasně může existovat nerovnováha (vznik hosp. cyklů). Jen krátkodobá záležitost.
Podle Keynese
S jsou funcí Y S = f(Y)
I = f(r) ……….. neexistuje automatické konstituování rovnosti, protože každá položka je funkcí něčeho jiného
- bez zásahu státu upadá ekonomika do dlouhodobé deprese z důvodu nedostatečné agregátní poptávky
Když je ekonomika dlouho v bodě 2, musí stát ek. Stimulovat, zvýšit zaměstnanost prostřednictvím fiskálních opatření. Vyšší zam. - více peněz - větší spotřeba - růst AD.
Stát by měl pomocí G stimulovat růst I a C.
Podle Keynese jsou mzdy nepružné směrem dolů.
Nedobrovolná nezaměstnanost vzniká, když reálná mz. Sazba je vyšší než rovnovážná.
V recesi klesá nominální mzda (W) pomaleji než cenová hladina (P), proto roste reálná mzda.
Doporučení: Když bude vláda stimulovat poptávku, poroste P, ale to nevadí, bude klesat hodnota reálné mzdy, bude se zvyšovat zaměstnanost.
Představitelé neokeynesiánské školy
P.A. Samuelson
J. Tobin
R. Solow
F. Modigliani
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)